O čem jsme psali v Meduňce: Zdraví v zimě

Následující článek připravila před 13 lety – v zimě 2013 pro Meduňku MUDr. Stanislava Bannasová. A i když se svět od té doby v lecčems posunul, tento článek je aktuální a užitečný i v lednu 2026…

Kam nechodí slunce, tam chodí lékař.

Imunita v zimě
Od konce léta nás všechna média – internet, deníky, týdeníky, měsíčníky, reklamy ve veřejných dopravních prostředcích, relace v rozhlase či televizi nemilosrdně informují o různých typech vitamínů a potravinových doplňků, které je vhodné již od počátku podzimu preventivně užívat — hlavně „céčko“, také echinaceu, glukany, probiotika, prebiotika a další a další … Ve všech časopisech se také před nastupujícím zimním obdobím objevují recepty na patřičné zpracování zdravých či energeticky nabitých potravin. Měla jsem pocit, že je celkem zbytečné tyto informace kombinovat do dalšího článku. Zásadní impuls přišel až při konzultaci s jedním starším pacientem, který mi řekl, že nechodí rád na žádné procházky  mnohem milejší je mu sledovat v televizi pořady a filmy o přírodě. A v zimě prý chodí jen na nákup a případně k lékaři.
Mám ráda výrok jednoho svého kamaráda, vášnivého lyžaře: „Jedu si nachytat fotony do Itálie.“  A jsme u jádra věci! Pohyb a světlo! To je velice důležité téma. Nemusíme jet lyžovat do Alp, ale měli bychom na „fotony“ myslet i v naší zeměpisné šířce, a pak se můžeme spokojit i s procházkou za každého počasí. Většina pracujících ovšem v zimě odjíždí za tmy do práce, přes den je zavřená v uměle osvětlených místnostech a večer se vrací opět za tmy. V Praze se navíc lidé po městě přepravují metrem – tedy pod zemí. Starším lidem se nechce do zimy více, než je nezbytně nutné. A dnešní děti si už po škole nechodí hrát ven, ale spěchají na různé kroužky, které se opět konají v budovách.
Chybí nám tedy denní světlo!

Chvála denního světla
Denní světlo potřebujeme pro svoje zdraví, jeho nedostatek může vést k tzv. maliluminaci,   což znamená nedostatečná výživa světlem. Ta se může projevit nejen na naší náladě a zhoršené schopnosti soustředění,  ale i na horší obranyschopností našeho organismu.
Světlo si nemůžeme naakumulovat opalováním v létě nebo krátkodobými pobyty v Egyptě, ani v soláriu, ani namontováním žárovek s širokým světelným spektrem. Potřebujeme se pohybovat venku i v zimě a za nepříznivého počasí. Za současného pracovního i školního systému zbývá na „lov fotonů“ pouze sobota a neděle. Mohlo by se zdát, že za ponurého, deštivého počasí je rozumnější užívat si domácí pohodlí a odpočinout si. Přesto není pochyb, že pro sebe při pobytu venku uděláme mnoho dobrého a budeme  se po víkendu cítit mnohem lépe. Nejde pouze o otužování organismu pobytem mimo uzavřené místnosti, ačkoli to samozřejmě patří k zásadnímu a přirozenému tréninku imunity – změny teplot, změny prokrvení těla…. Ale světlo, i když je ho v zimě málo, je nesmírně důležité.

Několik informací o zraku
Pro člověka je to nejdůležitější smysl, asi 80 % všech informací vnímáme zrakem. Zrakové vnímání se rozvíjí od narození. Nejdříve jsou vnímány světlo a tma, později obrysy předmětů. Zrak je zaměřen především na rozlišování kontrastů. Když se nenaučíme rozlišovat tvary v předškolním věku, nenaučíme se dobře číst a psát. Malé dítě si na vše chce sáhnout. „Ohmatává si“ to, co vidí. Orientuje se tím v prostoru. Kolik úsilí nás stojí naučit se běhat, skákat, házet míčem, kopat do něj, prostě veškerý pohyb se děje v prostoru a vidění je při tom pro nás rozhodující. Orientace v okolním prostředí ale nekončí v dětství — trénování orientace a pohybu v prostoru je doživotní úloha. Důvěra ve vlastní tělo souvisí s pocitem sebejistoty, a ta je s přibývajícím věkem stále důležitější.
Lidské oko je díky vývoji uspořádáno tak, aby paprsek světla dopadl na sítnici a všechny struktury oka před sítnicí jsou průhledné, aby nedocházelo k rozptylu světla. Rohovka a čočka spojí paprsek tak, aby dopadl na sítnici. Tam se nachází přes 100 milionů fotoreceptorů — tedy čípků a tyčinek zanořených v pigmentové vrstvě, která se stará o jejich výživu. Tyčinky jsou citlivější na světlo a umožňují vidění za šera. Normální vidění je trichromatické – čípky vnímají červenou, zelenou a modrou barvu a tím zajišťují vnímání všech barev. Největší spektrum, které oko umí vidět, je vlastně duha — přibližně 400 -700 nm. Na oko působí i jiné vlnové délky, ale ty již nejsou tzv. viditelným světlem. Fascinující je údaj, že oko dokáže od sebe odlišit až čtyři miliardy různých odstínů. Lidské oko je nejcitlivější na zelenou barvu. Barvy v přírodě vnímáme díky odrazu světla. Nejostřejším místem vidění je žlutá skvrna, kde je nejvíce čípků a žádné tyčinky. Vlastní vnímání světla je založeno na tom, že vlivem světla se rozběhne řada chemických reakcí, která začíná rozkladem zrakových pigmentů a končí převodem na elektrický potenciál, vedoucí k nervovému vzruchu. Oční nerv dovede informaci do mozku. Zde se informace „zpracuje“.

Televize, počítač…
Co je zásadně jinak u monitoru počítače nebo u televize? Také přece vidíme barvy, i zde platí využití kombinací červená + modrá + zelená, ale počítač či televizní obrazovka  nám září přímo do oka. Termín jeden PIXEL znamená jeden obrazový prvek — je to jeden svítící bod na monitoru. Nechci se zabývat ani velikostí monitorů a počtem pixelů jednotlivých monitorů, ani tím, kdy vidíme neostře nebo kdy nás pálí a bolí oči. Závažnost  „modrého záření“ z obrazovek i umělého osvětlení pro naše oči  může být tématem zcela jiného článku. Zde jde především o fakt, že oko a mozek vyhodnotí tyto obrazy vždy jako iluzi. I filmy o přírodě jsou iluze – používají se filtry, různé expozice, aby se ovlivnila barevnost. Technika dnes umožňuje působivé záběry detailů (oko žáby přes celý monitor, mravenec jako obrovská LD obrazovka), ale to neodpovídá tomu, co v přírodě vidíme přirozeně. Samozřejmě, je to zajímavé a člověk obdivuje technické možnosti. Přesto je na pováženou, kolik hodin lidé tráví v iluzorním prostředí a při umělém osvětlení.
Vývoj a výroba zdrojů světla, které se mají přibližovat kvalitě denního světla, zaznamenává obrovský boom. Přidávají se frekvence, jejichž jednotlivé pozitivní účinky na organismus, známe, ale nikdy nemůžeme nasimulovat přirozené kolísání intenzity světla v průběhu dne. Člověk má svůj biologický rytmus. Prokázalo se, že pro pracovní prostory tolik žádaná vysoká jasnost ovlivní negativně tvorbu melatoninu, takže zvýší únavu, současně ale přes hypofýzu dochází ke vzniku látek, které vedou k permanentnímu stresu. Lidé jsou tak vystaveni houpačce stresu a vyčerpanosti. Stres přímo souvisí s většinou civilizačních chorob.

Přirozené světlo
Ale vraťme se k dennímu světlu. Proč je pro nás životně důležité?
Pro nás jsou nesmírně důležité i ty vlnové délky, které nejsou v oblasti viditelného světla. Především UV A-B slunečního spektra představuje biologicky nejaktivnější podíl denního světla — ovlivňuje vznik vitamínu D, metabolismus např. vápníku a fosforu, má vliv na většinu žláz s vnitřní sekrecí, a tím kupříkladu na plodnost, sexuální aktivitu, metabolismus cukru, na srdce a krevní oběh i na obranyschopnost, a to nejen proti infektům a chronickým zánětům.
Po roce 1989 byl učiněn zajímavý závěr týkající se vztahu UV a alergií. V bývalém východním Německu nebylo dost finančních prostředků na výměny jednoduchých skel v oknech. Jednoduchá skla propouštějí mnohem větší množství ultrafialového záření než okna dvojitá. A děti v bývalé NDR trpěly výrazně méně alergiemi než děti v „bohatém“ západním Německu, kde všichni měli okna dvojitá.
Přirozené světlo a pohyb v prostoru naše tělo vyhodnotí po mnoha stránkách pozitivně. Od počítače ani televize zatím léčivé fotony a lepší imunitu ani  jakési ujištění o své „fyzické přítomnosti“ v prostoru  čekat nemůžeme.
Z procházky v mrazivém i deštivém počasí budeme mít více užitku než z celého odpoledne stráveného v pohodlném křesle přepínáním televizních kanálů nebo surfováním na internetu.