Z lednové Meduňky: Zdravý mozek: neurodegenerativní nemoci

Ze stále aktuálního lednového čísla MEDUŇKY vybíráme tentokrát ukázku z dalšího dílu seriálu MUDr. Ludmily Elekové o zdraví našeho mozku. Lednová Meduňka je stejně jako další čísla našeho časopisu k dispozici také na emedunka.cz

Neurodegenerativní nemoci jsou chronické nemoci, jejichž společným rysem je postupné ničení a odumírání nervových buněk. Patří mezi ně Alzheimerova a Parkinsonova nemoc, amyotrofická laterální skleróza, Pickova nemoc a další. V dřívějších dobách nebyly tyto nemoci příliš běžné, ale jejich výskyt v posledních desetiletích dramaticky stoupá a péče o tyto nemocné spotřebovává obrovské zdroje finanční i lidské.

Přestože jde o nemoci postihující převážně lidi staršího věku, není výjimkou, že se první příznaky objeví již ve středním i mladším věku. Dnes se uvádí, že polovina lidí nad 80 let trpí nějakou formou demence. Praktičtí lékaři mají provést první screeningový test na demenci v 65 letech pacienta.
Léčba těchto nemocí prakticky neexistuje. Není známa léčba, která by zvrátila postup nemoci a obnovila zdraví. Existují léky, které mají postup nemoci zpomalit nebo zastavit, ale žádné z nich nemají valný efekt. Výzkum příčin těchto nemocí probíhá již mnoho let a bylo do něj investováno mnoho prostředků v naději, že objasnění patofyziologie neurodegenerativních nemocí přispěje k vývoji účinného léku. Přestože je známo již celkem dost informací o rozvoji a průběhu těchto nemocí, léky zaměřené na konkrétní procesy selhaly.
Např. u Alzheimerovy nemoci je známo, že se v mozku nemocného postupně kumuluje protein nazývaný amyloid. Teorie říká, že nahromadění amyloidů postupně naruší funkci neuronů a vede k jeho odúmrti. Dr. Alois Alzheimer byl první, kdo popsal amyloid v mozku pacientky zemřelé na demenci, a nemoc tak nese jeho jméno. Problém s teorií amyloidu je v tom, že léky blokující jeho tvorbu nefungují. Kromě toho je známo, že je možné mít mozek plný amyloidu, a přesto mít zachovalé kognitivní funkce do vysokého věku a netrpět demencí. A obráceně, lze mít demenci bez amyloidu. U Pickovy nemoci dochází podobně ke kumulaci tau proteinu, který je za normálních okolností jakousi kostrou buňky, drží její strukturu.
Příčiny neurodegenerativních nemocí jsou komplexní a souvisí spíše s celkovou změnou životního stylu a vlivů působících na člověka, které se v posledních desetiletích změnily. Excitotoxicita, kterou jsem probírala v minulých článcích, dobře vysvětluje vznik a průběh těchto nemocí. 50 % neuronů v přední mozkové kůře využívá glutamát jako neurotransmiter. Tato část mozku je typicky poškozena u těchto nemocí. Dalšími vlivy přispívajícími k demenci jsou různé toxiny z okolního prostředí, špatná strava chudá na živiny a způsobující kolísání glykemie, nedostatek cholesterolu a jiných důležitých tuků, chronické infekce virové i bakteriální, např. z ústní dutiny, autoimunitní procesy, pomalé viry a priony. Poranění mozku, zejména vícečetná, také zvyšují riziko neurodegenerace. Dále stres, zhoršené prokrvení a okysličení mozku, všechny procesy, které naruší tvorbu energie v neuronech.

Zrádné nemoci a jejich výzkum
Neurodegenerativní nemoci jsou zrádné v tom, že velmi dlouho probíhají nepozorovaně. Vaše neurony trpí a umírají ve velkém počtu, ale mozek díky neuroplasticitě dokáže jejich výpadek dlouho kompenzovat. Až když dojde k nenávratnému zničení velké části příslušných neuronů, objeví se symptomy. I proto je léčba zahájená až po diagnóze odsouzena k selhání. Uvádí se, že např. u Parkinsonovy nemoci v době objevení se prvních příznaků jako je třes nebo ztuhlost, je zničeno již cca 80 – 90 % neuronů v bazálních gangliích. Podobně vysoké procento je zničeno i při jiných neurodegenerativních nemocech. Myslete na to, nelze čekat na symptomy, myslet si, že jsme v bezpečí, když nic necítíme a teprve po objevení symptomů začít jednat. Ztráta neuronů je u Parkinsonovy nemoci lineární, umírá jich stejně každý rok, což ukazuje na stálý chronický vliv poškozujících faktorů.
Dědičnost hraje určitou roli ve výskytu neurodegenerativních nemocí, ale objevují se i sporadické případy bez vlivu dědičnosti. Dědí se vadné geny pro tvorbu energie a detoxikaci, jedinec má sníženou schopnost tvorby energie v buňkách a horší detoxikaci, což ho činí citlivějším k vlivům ostatních faktorů. Také mají defekt v metabolismu glutamátu a mají jeho vyšší hladinu v krvi, a tedy i mozku, po jeho požití.
Výzkumu neurodegenerativních nemocí pomohlo pozorování armády USA po obsazení Chamorrských ostrovů v Pacifiku. Lékaři zjistili, že na těchto ostrovech mnoho původních obyvatel umírá na záhadnou nervovou nemoc: trpěli svalovou slabostí, nemohli chodit, stát ani polykat jídlo, umírali vyhublí. Nemoc svými symptomy a průběhem velmi připomínala amyotrofickou laterální sklerózu (ALS), také nazývanou Lou Gehrigovou nemocí podle slavného hráče baseballu z 30. let. Výskyt této nemoci na ostrovech byl ale 50-100x vyšší než byl výskyt ALS v rozvinutých zemích. Stejná nemoc se vyskytuje na ostrově Guam. Později byl vyloučen nějaký genetický defekt, který by domorodce k ALS predisponoval.
Domorodci po staletí konzumovali semena cykasu indického. Věděli, že rostlina je jedovatá a dodržovali postup na její přípravu. Kořen se musel několik hodin máčet ve vodě a pak několikrát propláchnout. Odstranění toxinů si domorodci ověřovali tak, že dali kousek sníst slepici. Když slepice přežila, věděli, že semena už nejsou jedovatá a mohou je sami jíst. Ze semen pak umleli mouku, kterou dále zpracovali. Během války tvořila semena cykasu velký podíl na jejich stravě, ale kvůli nedostatku vody, zkrátili proces namáčení a často vynechali i test se slepicí. Někdy semena nenamáčeli vůbec…

Celý článek najdete v lednovém čísle Meduňky…