Dnes: Zimní slunovrat – magický návrat světla

21. prosince 2025 16:03:02 středoevropského času vstoupí Slunce do základního zemského znamení Kozoroha, dojde ke slunovratu s nástupem astronomické zimy a probouzení vnitřního ohně – nejen ve zvířetníku. Odpovídající horoskop ukazuje přinejmenším na dalších 30 dnů podporu k prosazení cílů, budou-li stanovovány s ohledem na kořeny, tradici a bezpečí života a budou-li odpovídat na potřebu posunu v životním vyzrávání. Je to čas, který přeje konkrétním činům, nikoli planému vizionářství, s výsledky kladně ovlivněnými rostoucí mírou spolupráce. Ve hře je opět i míra osobní i společenské ochoty ke vkladu energie, námahy a redukce zbytností, ale i trpělivost doprovázená nadhledem a neulpíváním na nefunkčním starém nasměrování. (Z prosincového Astrokukátka, které pro Meduňku připravuje astrolog ing. Zdeněk Bohuslav.)

Zimní slunovrat – magický návrat světla

Zimní slunovrat můžeme vnímat jako každoročně se opakující astronomický úkaz, ale také jako okamžik, kdy se lidé a příroda severní polokoule symbolicky nadechují k novému začátku. Nastává obvykle mezi 21. a 22. prosincem a představuje začátek astronomické zimy. (Autorkou článku je Ing. Markéta Vopičková, PhD.)

Slunovrat – nový začátek
Zimní slunovrat je pro mě symbolem začátku. Od slunovratu se noci začínají krátit a denní světlo postupně, i když velmi pomalu, nabývá na síle. Ano, v našich zeměpisných šířkách zima sotva začíná a mnohdy se až po zimním slunovratu dočkáme prvního sněhu a mrazu. Ačkoli je před námi ještě dlouhá zima, s přibývajícím denním světlem už cítím příslib jara. Vím, že jaro, ač vzdálené, přece jen přijde. Slunovrat je chvíle, kdy tma noci dosáhne svého vrcholu, ale právě v té největší tmě začíná růst nové světlo.
Slunovrat, z latinského „solstitium“ (stání slunce), označuje chvíli, kdy sluneční paprsky dopadají na Zemi pod nejnižším úhlem a slunce jako by stálo nehybně nad obzorem. Pro naše předky, kteří na rozdíl od nás nebyli obklopeni všudypřítomným umělým světlem, byl tento moment významnou událostí. Temnota a zima znamenaly nebezpečí, zatímco návrat světla a tepla byl životodárný.

Oslavy světla a života napříč kulturami
Zimní slunovrat byl od pravěku významným okamžikem, víme, že si ho všímali již lidé v paleolitu. Od té doby se promítá do všech kultur na severní polokouli. Den nebo období, kdy je noc nejdelší a slunce nejnižší, byl a stále je chápán jako čas zázraku a naděje. Tma noci vrcholí, ale světlo je na cestě zpět – cyklus života pokračuje. Kultury a společnosti tuto událost oslavovaly a slavnostní rituály a tradice jsou zakořeněny v mytologiích, tradicích i v každodenním životě. A ovlivňují i naše životy, i když jinak než v dobách dřívějších.
Například Keltové pozorovali noční oblohu a věřili, že během nejdelší noci bojuje zimní král, vládce temnoty, s letním králem, symbolem slunečního světla. Tento souboj nevyhrává nikdo jiný než světlo, jehož návrat je oslavován jako vítězství života nad smrtí.

Saturnálie a naše Vánoce
Ve starověkém Římě se slavily Saturnálie, které patřily k nejvýznamnějším slavnostem celého roku. Římané zasvěcovali veselý svátek Saturnovi, bohu zemědělství, úrody a času. Saturnálie začínaly 17. prosince a původně trvaly jeden den, ale postupně se prodloužily až na týden, takže končily kolem 23. prosince. Byly to svátky veselí, her, darování dárků v podobě svíček nebo malých keramických postaviček a dočasného uvolnění společenských pravidel, kdy například otroci mohli slavit spolu se svými pány.
Zajímavé je, že mnoho vánočních zvyků, které dnes dodržujeme, má svůj původ právě v Saturnáliích. Výzdoba domů zelenými větvemi, vzájemné obdarovávání nebo společné hody – to všechno byly zvyky praktikované během Saturnálií v Římě. V průběhu staletí se tyto zvyky prolínaly s novými tradicemi, obohacovaly, ale podstata je pořád stejná: oslava světla, života a sdílení.

Yule – skandinávské volání slunce zpět
Na severu Evropy, ve Skandinávii se slavil zimní slunovrat pod názvem Yule, nebo také Jól. Byl to pohanský svátek slavený kolem 21. prosince. V ten den probíhaly rituály a hostiny, a hlavně se zapalovaly velké ohně, které měly prosvítit tmu a přivolat slunce zpět na oblohu. Zapalovala se Yule polena – velké dřevěné kmeny, které hořely po celé dny. Oheň měl symbolickou funkci – přivolával zpět slunce a chránil domy před zlými duchy a temnými silami.
Poleno nebylo jen obyčejným kusem dřeva, ale předmětem pečlivé volby. Lidé věřili, že oheň z Yule polena má magickou moc – popel z hořícího dřeva se schovával, protože se předpokládalo, že přináší štěstí a ochraňuje obydlí před neštěstím. Tento zvyk přežil v pozměněné formě do dnešních Vánoc, kdy si lidé ve Francii, Belgii a ve francouzsky mluvících kantonech Švýcarska nebo provinciích Kanady připravují vánoční dezert v podobě polena Yule, tzv. bûche de Noël. Dezert připomíná opravdové poleno a bývá zdoben tak, aby evokoval zimní přírodu.
Lidé také věřili, že během této noci putují po zemi duchové mrtvých a bohové. Rituály konané na jejich počest měly zaručit ochranu a požehnání v dalším roce. V některých příbězích se zmiňuje i Odinův „divoký hon“, strašidelná jízda na koních, při níž vládce Asgardu vedl zástup duchů na cestě zimními nebesy.

Vánoce – příběh zrození plný světla!
Vánoce a zimní slunovrat jsou propojené, protože mnoho tradičních vánočních oslav čerpá z dávných pohanských rituálů spojených s návratem slunce. Zimní slunovrat i pro křesťany symbolizuje znovuzrození světla a novou naději, což se odráží i v křesťanském pojetí Vánoc jako svátku narození Ježíše Krista. Vždyť Ježíš je často označovaného jako „Světlo světa“. Mnohé vánoční symboly, jako svíčky, světla na stromcích a slavnostní oheň mají kořeny v pohanských oslavách slunovratu. Vánoce v sobě nesou kombinaci křesťanských tradic i starších pohanských rituálů.

Světlo ve světle
Přestože nás dnes elektrické světlo obklopuje každý den a takřka na každém kroku a tma nemusí do našich životů vůbec vstoupit, zimní slunovrat nás stále vyzývá, abychom se zastavili a zamysleli nad světlem samotným. Slunovrat jakožto magický okamžik připomíná, že i po nejdelší noci přijde den a že cykly života – ať už osobní, přírodní nebo duchovní – mají svou nezměnitelnou logiku.
Slunovrat je příležitostí, kdy se můžeme ohlédnout za uplynulým rokem, ocenit jeho světlejší i temnější chvíle a začít se těšit na nové začátky. Ať už si připomínáme Saturnálie, Yule, narození Krista nebo upínáme zrak k hvězdnému nebi jako Keltové, jedno zůstává stejné: slunovrat nám nabízí naději, že světlo se vždy vrátí!

A co příroda?
V období zimního slunovratu je příroda ponořena do hlubokého klidu. Krajina, stromy, rostliny a zvířata mají své vlastní rytmy, které reagují na proměny světla a teploty.
Stromy, především opadavé druhy, se už na zimu připravily před slunovratem tím, že shodily listí. Bez listů si stromy chrání svůj vodní režim – tím, že neodpařují vodu, mohou lépe přežít mrazy a suché zimní období. Zdánlivě mrtvé stromy bez listí přesunuly svůj život do podzemí, kde probíhá v kořenových systémech neustálá aktivita, i když ji na povrchu nevidíme. Stromy v zimě vstřebávají minerály a vodu, a díky tomu se připravují na jaro, kdy budou opět pučet a kvést.
Některé stálezelené rostliny, jako jsou jehličnany či cesmína, si naopak své listy či jehličí ponechávají, což jim umožňuje i během zimy provádět v omezené míře fotosyntézu. Pro mnohé kultury se právě tyto rostliny staly symbolem věčného života, protože i v nejtemnějších časech jsou zelené a na pohled živé.
Zvířata přizpůsobila svou strategii přežití buď hibernací, nebo úpravou svého chování. Například medvědi a ježci se stáhli do zimního spánku, při němž jejich tělo přechází do režimu úspory energie. Během hibernace se zpomaluje jejich srdeční frekvence, dech i tělesná teplota, což jim umožňuje přežít dlouhé období nedostatku potravy. Další živočichové, jako veverky či některé druhy ptáků, si během podzimu dělaly zásoby potravy, které v zimě využívají. Mnozí ptáci odletěli na jih za teplem, ale některé druhy, jako sýkory nebo kosi zůstávají a aktivně hledají potravu, často navštěvují krmítka. Lišky, srnci a další savci pokračují ve svém běžném životě, i když jsou v tomto období více v pohybu a shánějí potravu, kterou je obtížnější najít.

Voda a krajina
S příchodem zimy zamrzají vodní plochy, což ovlivňuje živočichy žijící v rybnících a jezerech. Rybám i vodním rostlinám se metabolismus zpomaluje, ryby se uchylují blíže ke dnu, kde je teplota o něco vyšší než u hladiny. Krajina se pokrývá sněhem, což ji nejenom chrání před mrazem, ale také přispívá k hydrataci půdy během jarního tání.
Celkově vzato, příroda je během zimního slunovratu v klidu, ale pod tímto zdánlivým klidem probíhá důležité období regenerace a přípravy na nový život, který přijde s jarem. Tento cyklus odpočinku a příprav je neoddělitelnou součástí koloběhu roku.

Ing. Markéta Růžena Vopičková, Ph.D.