Duchovní a energetické působení naší země

Každá země má svá specifika, jimiž ovlivňuje život svých obyvatel, zároveň působí na okolní svět a v některých směrech může být pro jiné země příkladem. Toto působení se odehrává buď ve sféře reálného a viditelného jednání, nebo ve sféře (prostým okem) neviditelného energetického a duchovního působení. Podívejme se pod tímto méně obvyklým úhlem na naši zemi… 
Tento článek před časem pro Meduňku připravil přední český psychotronik Jan Hnilica...

Země a její vlivy
Při pohledu na mapu zjišťujeme, že území České republiky (se základem v Čechách, navazující na kraje Moravy a Slezska) vykazuje nevelké, ale neobyčejně kompaktní a organicky logické ústrojí. Je obkrouženo horstvy vytvářejícími přirozenou hráz proti nežádoucím útokům i vlivům, zásobuje zemi a její obyvatele vlastními zdroji vod, které řeky potom odvádějí do blízkých i vzdálenějších moří. Ve směru na západ tvoří naše území šipku, která neznamená nepřátelství, spíš jde o jakýsi průnik do těla této části země, dobré cizí vlivy jsou tak přejímány a předávány dál. Podobný, byť méně výrazný tvar registrujeme na východě a lze ho vykládat shodně se západním. Celek se podobá obláčku vznášejícímu se nad zmatkem světa… Je pravda, že Čechy s Moravou a Slezskem takto v průběhu věků vždy nevypadaly, ale pro nás je podstatné, že se nakonec  v tomto duchu vytvarovaly. Umístění země a její  tvar určitým způsobem působí na obyvatele dané země, což vyplývá z tzv. geomorfologické synchronicity. Jev vychází jednak z prostého tvarového ovlivňování prostředí, ale i z teorie chaosu, která říká, že nejnahodilejší prvky různých jevů jsou v skrytu základem zákonitostí, o nichž posléze hovoříme jako o zákonech přírodních.
Do této oblasti mimo jiné spadají i linie, vytvořené spojováním různých míst na Zemi, která mají „cosi společného“, i když svého významu nenabývaly ve stejném období.
Základní linie určující význam našeho území a napojující ho na další centra, je definována polohou našeho centra, Prahy.

Osa propojení
Praha leží na 50° 5´ 14´´  severní šířky a na 14° 25´ 16´´  východní délky. Jedná se pochopitelně o aproximativní zaměření, protože město se rozkládá na velkém území, ale budeme tento údaj chápat jako fakt. Čechy pak zasahují zákonitě i do dalších zeměpisných souřadnic.
Toto určení Prahu a s ní Čechy, respektive české země, organicky začleňuje do evropského duchovního komplexu s jeho dávnými kořeny. Ty leží v prehistorických středicích, z nichž poukazuji především na irské Brú na Boinné s mohylami Knowth, Dowth a Newgrange (kromě dalších objektů). Další megalitické centrum, zakládající tuto tradici, je maltské souostroví (relikty dávných chrámů, vystavěných neznámým lidem).
Z těchto poznatků si můžeme vytvořit základní obraz vazeb. Praha totiž leží na téměř totožné východní délce jako současné centrum Malty – La Valleta (14° 31´), přičemž severní šířka tohoto města je  35° 53´.
Brú na Boinné leží na 53° 41´ 40´´  severní šířky a 6° 28´ 30´´ západní délky). I zde jsou určité rezonující paralely. Praha je od Brú na Boinné vzdálena 21° na severní šířce, přičemž toto číslo je totožné se stavitelským enigmem, rozebíraném Louisem Charpentierem v Tajemství katedrály v Chartres, jím označeném za základní číslo posvátné geometrie stavitelství.  21° je pak logicky od Brú na Boinné vzdálena také Malta.  Severní šířka se pak liší (při zaokrouhlení) o 4°.
Budeme-li pokračovat na sever v této (přibližně zaměřené) linii, dospějeme k ostrovu Bornholm (Dánsko) na 55° 6´ severní šířky a 14° 41´ východní délky (souřadnice hlavního města). Bornholm vykazuje zajímavé souvislosti se stavbami z posvátné geometrie a megalitických staveb. Z dávné minulosti je zde totiž velké množství menhirů (Haagensen a Lincoln, autoři knihy Tajný ostrov templářů, sdělují, že z doby 2000 – 3000 let př. Kristem se jich zde nacházejí tisíce) a navíc je na ostrově patnáct nesmírně zajímavých kostelů budovaných přibližně od 12. století. Čtyři z nich dokonce mají kruhovou formu půdorysu, která není pro tuto oblast běžná. Podle autorů knihy založili tento komplex na Bornholmu templáři, a navíc vytvořili vazby na Jeruzalém a na francouzský Rennes-le-Chateau. Kostely s kruhovým půdorysem mají vazbu na sakrální stavby předního východu, konkrétně Jeruzaléma.
Tato fakta jsou zajímavá sama o sobě, ale my se jimi zabýváme kvůli napojení na 14° východní délky, v jejíž blízkosti se nachází centrum Čech, Praha a – jak si ukážeme dál, i dva další objekty s duchovním poselstvím. Jde o dvě obce s příznačným názvem Husinec.

Naše dva Husince
Toto jméno by laik patrně vztáhl k zemědělské problematice – k chovu hus. Nicméně již Louis Charpentier v knize Tajemný pravěk Evropy  interpretuje veškeré místní názvy s poukazem na husu jako jevy z oblasti mimosmyslového vnímání, tedy z transu. Tento způsob komunikace se světem mimo náš je — jak potvrzuje i věda — doprovázený některými vjemy, mezi něž mimo jiné patří spirála a od ní odvozený tvar podobný právě husí noze. Charpentier proto klade takovéto názvy do souvislosti s místy, kde docházelo (či stále dochází) vědomě i spontánně ke kontaktům s duchovní sférou. Jak je tomu u našich Husinců?
Ten středočeský se nachází u Prahy a navazuje na obec Řež ústící k Levému Hradci. Tam byl v 80.  letech 9. stol. postaven první křesťanský kostel v Čechách (kostel sv. Klimenta). V Řeži je navíc umístěno středisko jaderného výzkumu ČAV. Domnívám se, že tady dochází k propojení dávných a nových průniků do tajemství kosmu.
Druhý Husinec leží na jihu Čech (v blízkosti Prachatic). Je známější než prvý zmíněný, protože jde o rodiště Mistra Jana Husa. (Husinec u Prahy se nachází na 50° 10´ severní šířky a 14° 22´ 52´´ východní délky, zatímco jihočeský je na 49° 3´ severní šířky a 13° 59´ 6´´ východní délky.)
Z toho vyplývá, že ona osa není jednoznačně vedena po 14° východní délky, ale osciluje kolem ní v těsném sledu. V každém případě vytváří dělící linii od jihu k severu a její centrum se nachází právě na území Čech. Vytváří cosi jako „linii ducha“, naznačuje pnutí spirituálních proudů, které formovaly niterné děje Evropy a světa, a stále je ovlivňují. .

Zdroje působení Čech
Naše země je tedy začleněná do širšího rámce energetického a duchovního působení. Tím jsou dány určité možnosti, které je však nutno realizovat, a to se týká jak země, tak především lidí, kteří zde žijí. .
O základních zemských podmínkách jsem se zmiňoval v úvodu článku, dodejme, že existují i další  zdroje podporující cílené působení. Jde především o nerostné bohatství, které sice u nás není tak rozsáhlé jako v některých jiných oblastech, ale spojuje nás s jinými lokalitami a vytváří dějinné souvislosti. Mám na mysli cín z krušnohorské oblasti, v současné době jsou již jeho zásoby více méně vytěženy, ale v dávných dobách se tu dobýval velmi intenzivně. Tato surovina putovala po starověkých stezkách především do oblasti středomoří a stávala se součástí nejvýznamnějšího kovu dávnověku – bronzu. Bronz  je jednou ze zásadních slitin, vyráběly se z něj zbraně, odlévaly sochy i mnohé další předměty. Můžeme tedy být pyšní na to, že homérští rekové se bili zbraněmi částečně pocházejícími z našich surovin, a totéž můžeme říci i o některých špercích jejich žen.
Druhá významná surovina naší provenience je pak uranová ruda. Ta nabyla svého významu až v minulém století a svým způsobem se stala pro nás prokletím, neboť jsme se tak stali o to atraktivnější pro euroasijskou mocnost, jež nás po čtyřicet let ujařmovala. I přesto uran považuji za významnou surovinu pro náš duchovní rozvoj, neboť — jak víme, naši nepřátelé nás formují snad ještě více než přátelé a nutí být lepšími než utlačovatel.

Země  a její lidé 
Pokud se zaměřím na to nejdůležitější, tedy na obyvatele země, bude třeba naši zem nahlédnout jako křižovatku, kterou po staletí a tisíciletí proudily zástupy všemi směry. Jen někteří zůstávali a spojovali s ní své osudy, ale ti byli skutečně „pravými“ uživateli a dědici, protože byli proseti tímto „sítem věků“. Lidé zde žili po tisíciletí, jak se dozvídáme z archeologických objevů a víme, že se nestarali pouze o hmotný blahobyt, ale snažili se uchopit i vyšší, duchovní sféry. Doklady o tom pocházejí z magdalénia, jeskyň vyzdobených dávnými idoly a záznamy z vnorů do transu. Tito lidé posléze rozvíjeli svůj um a v pozdějších dobách vkládali své duchovní představy  rovněž do komplikovaných staveb a konstrukcí. 
Mezi skupiny obyvatel Čech, které lze s větší jistotou identifikovat, budu jmenovat na prvém místě Kelty. Tato neobyčejná komunita měla obrovský duchovní potenciál a ovlivňovala vývoj Evropy po dlouhá tisíciletí. Keltové také dali Čechám jméno.
U nás nedošlo k takovému rozšíření megalitických staveb jako v západní, severní a jižní Evropě, jedná se o pouhé náznaky a nepříliš početné pozůstatky, v Čechách a na Moravě se však setkáváme s konstrukcemi předcházejícími těmto monumentům. Jde o rondely, budované od cca poloviny 5. tisíciletí. Tyto kultovní stavby mají kruhový půdorys, jsou ohraničeny příkopy a valy nebo ohrazením z kůlů. Vedle našeho území se rondely nacházejí v širším okruhu středu Evropy (rovněž na Slovensku, v Rakousku, východ Německa). Průměr rondelů dosahoval rozměrů od 30 do 210 metrů. Z mnoha lokalit, kde se rondely vyskytují, se zmíním o Vochově u Plzně, Rašovicích u Nymburka, Bulharech na Břeclavsku a Křepicích u Znojma. Budoval je většinou lid tzv. „lengeylské kultury“.
Mezi objekty s prvky významu megalitické kultury, ač se o ně nejedná, počítáme objekt v Makotřasech u Kladna datovaný do roku 3 500 př. Kr. Vybudoval ho lid nálevkových pohárů. Jde o čtvercové ohrazení, jež vykazuje propojení s astronomickými směry (zaměření východu Slunce při letním a zimním slunovratu, některé aspekty pohybu Měsíce). Je třeba si uvědomit, že tento objekt vznikl zhruba ve stejné době, do které klademe počátky budování kamenných řad ve francouzském Carnacu. Působení objektu, který již neexistuje (byl objeven archeologickými metodami), je založeno na astronomickém zaměření a představuje významný počin na našem území. 
Budování sakrálních staveb se nezastavilo v dávnověku, české země jsou vyzdobeny velkým množstvím kostelů a chrámů, jejichž význam je obrovský, ale bohužel není v možnostech tohoto článku se jím zabývat.  

Duchovní poselství
Čechy a české země nesou významné duchovní poselství podporované předky, jejich vírou, prací i bojem. Toto poselství bychom měli nést ve svém srdci. Pokud ho dokážeme chápat, využívat a hýčkat, nezplaní, ale rozmnoží se a bude naši zemi i nás chránit a rozvíjet v rámci světa, potýkajícího se v současné době s řadou problémů. Pokud tento duchovní odkaz nerozmělníme a budeme se k němu hlásit a vracet, obhájíme své místo mezi ostatními národy a lidmi.   

                                                                                             Jan Hnilica