Opět listujeme listopadovou Meduňkou: Těžké kovy a naše zdraví

Hlavní téma listopadové Meduňky zní Těžké kovy a naše zdraví. Proč jsme toto téma vybrali? Protože těžké kovy se staly jedním ze strašáků pro naše zdraví, protože například rtuti se lidský organismus nedokáže zbavit přirozenou cestou a sporné jsou i účinky různých detoxikací. Co dělat pro to, aby naše těla nebyla skládkou odpadů? Odpověď hledali ve svých článcích naši autoři…
Čtěte na emedunka.cz

Článek Jak nám můžou pomáhat i škodit minerály a těžké kovy připravila prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc., vědkyně, badatelka

Dnes nikdo nepochybuje o užitečnosti minerálů pro udržení zdraví. Tyto látky se všeobecně doporučují k prevenci nejrůznějších nemocí od chřipky po rakovinu i rekonvalescenci. Pro informaci proto uvádím tabulku č.1, která zahrnuje ukázky minerálů v podobě izolovaných prvků, které jsou v současné době považovány za nezbytné a klíčově důležité od početí až do pokročilého věku.¨

Tabulka 1. Ukázky klíčově důležitých minerálů pro udržení zdraví

Minerál	množství	Minerál	množství
vápník	800 mg	jod	150 mg
fosfor	700 mg	chrom	40 mg
hořčík	375 mg	molybden	50mg
zinek	10 mg	mangan	2 mg
železo	14 mg	měď	1mg

mg nebo mcg odpovídá jedné tisícině mg (1 mg je 1000 mcg)
V každodenním životě zpravidla nesledujeme množství jednotlivých minerálů v naší stravě a za stravy se také všechny nevstřebávají. Teprve když se projeví nedostatek některého minerálu, jako je např. nedostatek železa při chudokrevnosti, nebo nedostatek hořčíku při křečích ve svalech, začneme analyzovat, co nám chybí a jaké potraviny bychom měli do své stravy přidávat.  Ženy v plodném věku, těhotné ženy a děti jsou obecně považovány za osoby s vyšším rizikem nedostatečného příjmu železa, zatímco nedostatek hořčíku je běžný problém v populaci EU, přičemž některé odhady uvádějí až 50% podíl lidí v Evropě s nedostatečným příjmem tohoto minerálu. Hlavními příčinami jsou nezdravá a nevyvážená strava s nízkým obsahem hořčíku, zhoršená kvalita potravin a zvýšená spotřeba hořčíku u některých skupin obyvatel, jako jsou sportovci, těhotné ženy a senioři. Nedostatek se projevuje svalovými křečemi, únavou, podrážděností, nespavostí a může přispívat k závažnějším zdravotním problémům. Nedostatečný je také příjem vápníku u dospívajících a seniorů. Zjednodušený přehled nabízí pro zvídavé čtenáře moje knížka Jak nám můžou pomáhat a škodit minerály a vitaminy.
Minerály tvoří asi 6 % hmotnosti těla. S humorem uvádím, že lidské tělo obsahuje vápno na umytí kurníku a síru postačující na to, aby zbavila jednoho psa blech, fosfor pro výrobu 220 zápalek a železo na ukování 4 hřebíků.

Co jsou těžké kovy
V poslední době dostáváme mnoho dotazů od čtenářů na problematiku těžkých kovů, a proto se jim v tomto článku budeme věnovat. Jako kovy označujeme chemické prvky s charakteristickými vlastnostmi, jako je kovový lesk, elektrická a tepelná vodivost a také tvárnost. 
Nejdříve šlo o označení toxických kovů jako je rtuť, olovo a kadmium, které mají vyšší hustotu než železo. Později se ukázalo, že zavlažování polí se zeleninou recyklovanou odpadní vodou, používání pesticidů a chemických hnojiv může rovněž přispívat k hromadění těžkých kovů v potravinových řetězcích. Aktuálními se proto stávají i zdravotní rizika s konzumací arsenu a niklu.
Vysvětlováním zdravotních rizik a specifického působení hliníku se ale v tomto zabývat nebudu a čtenářům slibuji podrobný článek v některém z dalších vydání Meduňky. Zde uvedu jen krátce, že hliník je třetí nejrozšířenější kov v zemské kůže a jak medicína, tak široká veřejnost ho považuje za zcela neškodný pro lidské zdraví. Nicméně během evoluce organismů hliník použit nebyl a lidské tělo ho přirozeně vůbec neobsahuje. Jeho současné hojné přidávání do vakcín, léků i potravin proto vede k vážným zdravotním rizikům, která může vyvolávat, a také se tak děje.

Toxicita rtuti
Rtuť je toxická ve všech svých podobách a po plutoniu nejjedovatějším prvkem.
Expozice rtuti může vyvolat poruchy imunity, narušit neurologické a motorické funkce a také způsobit poruchy chování. I ve velmi nízkých koncentracích je  rtuť toxická pro všechny tkáně a orgány lidského těla. Lidé jsou však dnes vystaveni příjmu rtuti ze životního prostředí zejména z amalgamu v zubních výplních nebo při konzumaci mořských živočichů. Zdrojem rtuti mohou být i mnohé kosmetické prostředky, farmaceutika a léčiva, které obsahují anorganické soli jednomocné a dvojmocné rtuti. Jsou to například zubní pasty, roztoky pro kontaktní čočky, testy na alergii a imunoterapii, antiseptik a, dezinfekční roztoky. Rozsáhlé diskuse vyvolával na přelomu století thimerosal ve vakcínách jako možná příčina zvýšeného výskytu autismu. V následujících řádcích si blíže probereme tyto základní zdroje rtuti: amalgamové plomby, potraviny a vakcíny.
Podle údajů WHO se za tolerovatelnou denní dávku rtuti považuje množství 0,1 mg/kg hmotnosti pro organickou rtuť a 2 mg/kg hmotnosti pro anorganickou rtuť. Denní expozice rtuti je podle údajů WHO z roku 2000 u Evropanů 18krát nižší pro anorganickou rtuť a asi 2,5× nižší, než je bezpečná hodnota pro organickou rtuť. Expoziční dávka rtuti zjišťovaná na dvanácti místech ČR je velmi nízká a pro českou populaci představuje maximálně 1,4–2,3 % standardu WHO.
Jedním z největších zdrojů rtuti jsou exhalace z průmyslové výroby — bakterie v jezerech, řekách a oceánech přeměňují elementární rtuť na organické sloučeniny (zejména metylrtuť), které se pak akumulují ve tkáních vodních živočichů, a tak vstupují do potravinových řetězců. Velcí mořští živočichové, jako jsou např. žraloci, tuňáci, mečouni a velryby pak představují hlavní zdroje příjmu rtuti potravou.
K masovým otravám obyvatel došlo po roce 1950 v Japonsku v zátoce Minamata, kde chemička koncernu Chisso vypouštěla do moře odpady, které se nikdo neobtěžoval čistit. Ryby byly kontaminovány v důsledku obsahu odpadních látek vypouštěných do moře z továrny na výrobu plastů. Příznaky se prý nejprve objevily u koček, které údajně „tančily a zpívaly“ po ulicích předtím, než zemřely. U lidí z tohoto města se objevila ztráta periferního cítění, třes, ataxie, dysartrie a ztráta sluchu a zraku. Mnoho z nich zemřelo na akutní otravu rtutí…

Celý článek si přečtete v listopadové Meduňce.