Listujeme říjnovou Meduňkou: Ženství v současné Evropě

Být ženou je výzva, a proto jsme říjnové číslo MEDUŇKY, které nedávno vyšlo, věnovali opět všem ŽENÁM a naše autorky a naši autoři připravili užitečné tipy, které mohou ženy každého věku inspirovat na jejich cestě ke zdraví a spokojenosti. Věříme, že pomohou i vám. Z tématu tentokrát vybíráme část příspěvku vědkyně, badatelky a naší oblíbené a vážené spolupracovnice prof. Anny Strunecké. Říjnové číslo Meduňky i další čísla můžete číst na emedunka.cz

Snahy o rovná práva obou pohlaví se v Evropě označují jako „genderová problematika“ a v mnoha materiálech EU je jim věnována mimořádná pozornost. Znamená to, že žena stále musí o něco bojovat? Že stále musí obhajovat dosažené pozice?
Mužství a ženství je ve všech kulturách vnímáno jako dva protipóly, které se vzájemně přitahují, a proto mají pro svět fundamentální význam. Zdá se však, že stále neumíme žít ve vztazích, které zachovávají naší přirozenou odlišnost, a přitom jsou na všech úrovních bytí rovnocenné. V průběhu vývoje moderní a postmoderní společnosti jsme svědky nepochopení této základní biologické přirozenosti, které se projevuje ve fenoménech „feminismu“, stanovování „kvót“ v zastoupení mužů a žen nebo v nejnovějším hesle „genderové rovnosti“. Genderová rovnost byla jednou z významných kapitol přípravy vstupu nových zemí do EU.
Pro zdravý vývoj celé společnosti je třeba si uvědomit, že nemůžeme hodnotit pouze postavení mužů a žen na pracovním trhu, jejich ekonomický přínos či podíl ve státní správě a politice. Změnu v našem přístupu nezajistí ani sledování statistik, vypisování kvót, dokonce ani pořádání konferencí a summitů o rovných příležitostech mužů a žen. Je třeba celospolečensky přehodnotit a zdůraznit přínos hodnoty ženství pro vytváření prosperující společnosti, kterou nelze vyjádřit v penězích a která je zdánlivě neměřitelná.

Současný obraz ženství v Evropě
Mnohé klasické pohádky a příběhy zpravidla odrážejí stereotypní role ženy a muže. Dívky jsou prezentovány jako krásné, sladké a naivní, přizpůsobivé a závislé, zatímco chlapci jsou typicky popisování jako silní, milující dobrodružství, nezávislí a přímo jednající. Muži mají zpravidla role bojovníků, dobrodruhů a zachránců, zatímco ženy jsou v pasivních rolích matkami, pečovatelkami nebo princeznami potřebujícími záchranu. Ženy často dosahují svých cílů díky tomu, že jim ostatní pomáhají, zatímco muži dosahují cílů díky svojí osobnosti a síle.
V poslední dekádě nám však tvůrci televizních seriálů ukazují ženy v rolích agentek a detektivek, které nebojácně riskují své životy v boji se zločinci, tvrdých a prohnaných manažerek či vypočítavých milenek. Není pak náhoda, že dívky se dnes ve zvýšené míře zajímají i o boj a válku. Kromě toho se na vytváření obrazu ideální ženy vždy významně podílejí i módní návrháři a producenti kosmetiky. Nic z toho, co je těmito různými způsoby ženám předkládáno, však neodpovídá potřebám dnešní zaměstnané ženy – matky, hospodyně i milenky, učitelky, lékařky nebo dokonce političky.

Co Evropa dluží ženám?
I když bylo ženám v Evropě po staletí upíráno právo na vzdělání, díky své přirozené intuici dokázaly leccos předem odhadnout, na což v historii těžce doplatily. Po tři století byly v Evropě systematicky vyhlazovány moudré ženy. Extrémní odhady uvádějí, že bylo krutě mučeno, pověšeno nebo upáleno několik milionů žen různého věku. I když jiné statistiky tento odhad považují za přehnaný, uvádějí pouze statisíce a připomínají, že mezi upálenými bylo i mnoho mužů, nebyl tento „misogynní holokaust“ dodnes plně objasněn ani odčiněn. Na mnoha místech Evropy probíhal hon na čarodějnice, kdy žena byla považována za nástroj satana. Z historie také víme, jak těžký a často krutý byl i osud evropských královen.
Žena jako dárkyně života vybavená schopností celostního myšlení a intuice, schopností obětavé práce pro druhé, zřeknutí se osobních potřeb a přání, projevující něhu, pozornost, laskavost a soucit by se měla stát hrdinkou budoucnosti. Ženy cítí větší zodpovědnost za svoje děti, rodinu, domov i za svůj podnik a práci. Každodenní práce matky, učitelky či lékařky je srovnatelná s maximálním pracovním vypětím (tedy občasným) poslance i politika. Její ocenění je však v porovnání s nimi dehonestující; u mužů přetrvává jakýsi „podvědomý“ pocit méněcennosti ženské činnosti. Mateřství a povinnosti spojené s výchovou dětí jsou považovány za něco „vedlejšího“, méně důležitého, nevyžadující žádnou kvalifikaci. 

Dobré lůno a dobrý prs
Badatelé v transpersonální psychologii potvrzují zcela jednoznačně to, co evropské matky učil již Jan Amos Komenský v 17. století. Dobré lůno, dobrý příchod na svět a dobrý prs ovlivňují výrazně vlastnosti a morální hodnoty nového člověka. Jestliže ženy dokáží toto svým dětem poskytnout, může to výrazně omezit jejich agresivitu, násilí, chamtivost a nespokojenost v dospělosti. Stejně tak jsou důležitá období vývoje a výchovy dětí a mládeže, kdy se dětem vtiskávají důležité morální zásady na celý život…