Všechno je dobré aneb Jak být zdravý a šťastný (4)

„Lidstvo se podobá slunečnici, na které si každé zrníčko myslí, že je samostatnou částečkou, ale ve své podstatě zapomnělo, že je součástí jediného nádherného stvoření.“ Tento citát má na svých stránkách duchovní učitelka Ivanka Adamcová. V seriálu o tom, jak být v životě zdravý a šťastný, nám vysvětluje, jaké dopady mají naše myšlenky, emoce a činy na náš další život a vývoj.  Vychází z principu, že myšlenka je energie. Energie ovlivňuje čakry — naše energetická centra. Tento seriál jsme v Meduňce publikovali v roce 2015, ale mnohé z těchto myšlenek jsou jistě nadčasové a platné i po deseti letech…

Důležitost odpuštění

Ivanko, došli jsme k druhé čakře. Ta souvisí s tím, jak umíme odpouštět. Připomeňme, kde ji najdeme…
Druhá čakra leží na páteři přibližně v místě, kterému se říká kříž. Jsou tam uloženy naše vztahy k lidem a k situacím — ke světu. Ovlivňuje dvě oblasti, vylučovací a pohlavní orgány člověka. Člověk  svým chováním vůči světu učí své vlastní buňky těla chovat se k sobě samým. Když nedokáže odpouštět to, co mu druzí dělají, buňky stejnou nedostatečnost kopírují. Nevylučují tak, jak mají vylučovat, a problém na ledvinách, močových cestách či močovém měchýři je zaručen.

Ne každý ví, co znamená nedopouštět.  
Znamená to, že lidem vadí něco, co dělají druzí nebo to, co oni sami udělali druhým. Také jim vadí situace, ve kterých se ocitají. Mnozí už umějí odpouštět směrem do hmoty (druhým lidem i sobě), tedy levé poloviny těla, ale nedochází jim, že Bůh jsou i situace… To je hodně těžké pochopit. Naše božství si totiž vybírá celý a hotový osud hmotného těla se jménem a tvarem, a to od narození až do smrti. Vybírá si jej i se všemi lidmi, které potkáte a samozřejmě i se všemi situacemi, které prožijete. A všichni jsou pro vás dobří, neboť se s nimi učíte. Vězte, že pokorně přijmout osud bez negativních emocionálních výkyvů vám zaručí, že prožijete stejný osud, ale se zdravým tělem a bez zbytečných dalších zádrhelů, které by se odporem navršily.

Druhá čakra souvisí i s ledvinami. Ledviny prý ničí emoce zvaná strach.
Ne tak docela, strach souvisí s první čakrou, ale po odmítnutí na úrovní 1. čakry  (když vidíme něco špatného, co nám nevyhovuje) nám většinou začne vadit,
v jaké špatné situaci jsme se ocitli, a to už je na druhé úrovni.

Láska a mateřství

K této čakře se vztahuje také pocit, který bychom s trochou shovívavosti  mohli shrnout do věty…“ale když já ho tak miluju…“
K láskyplnému vztahu patří dva lidé. Pokud jedna strana shodné sympatie nesdílí, není možné si druhého přivlastnit. Vždyť ani vám by se nelíbilo, kdyby někdo vlastnil vás. Skutečná láska je přijetí — když mne druhá strana nechce, přijmu to a rád ji s přáním všeho dobrého propustím. To je opravdová láska neboli pokora. Pokorou je to však jen tehdy, když jsem šťastná/ý, že jsem to pro toho druhého udělal. Pokud jej sice propustíte, ale na různých úrovních to odmítáte, poškozujete sami sebe a zákonitě se s takovou situací ještě setkáte, neboť jste se nenaučili tomu, co jste se sem přišli naučit.

Druhá čakra může souviset také s potížemi s otěhotněním?
„Ano, souvisí s rozmnožováním a případů neplodnosti přibývá. Když matka neumí odpouštět a něco jí v životě vadí, zužuje svým chováním svoji druhou čakru a v tomto stavu planety se nemůže rozmnožovat (i kdyby jí vadilo jen to, že nemůže otěhotnět). Pokud je v DNA osud nastaven, pak se dítě v pravý čas narodí. Začátkem třináctého roku tohoto tisíciletí postoupila planeta do vyššího stupně a má jiná pravidla. Její hmota vibruje dvakrát rychleji a má tedy zákonitě jiné vlastnosti. My všichni jsme ona sama. Pokud nevibruji svými morálními vlastnostmi stejně jako hmotná složka, nemůžu se rozmnožit, protože jsem svými vlastnostmi v rozporu s celkem planety.

Některá etnika se ale rozmnožují poměrně bez problémů, taková najdeme například v Africe. Tam už vibrují správně, nebo mají zakusit hodně bídy, když mají málo prostředků a hodně dětí?
Ano, tam si jejich božství nastavilo zkušenosti. My všichni se vždy narodíme na místo a do osudu, kterým zmenšujeme odpory minulé. Jde o zkušenosti námi prožité, abychom byli soucitní a mysleli na druhé jako na sebe, a trvá velmi dlouho, než se bytost k takovému vědomí prožije.

Přicházejí k nám velmi negativní zprávy o spoustě násilí…
Je to tím, že lidé se projevují velmi egoisticky a dopad na jejich hmotné tělo je teď velice rychlý. Nezapomeňme, že vše je jen energie. Co děláte druhým lidem,  byť jen v myšlenkách, děláte sami sobě. Je to vlastně žitý odpor, který člověk projektuje na druhé okolo sebe, mnohdy i sám na sebe, a také na situace. Tím prožitkem odporu (egoismus) projektuje na svět přes své vidění zlo a pak logicky útočí. Když bude veliké množství lidí stát před stejnou situací, část to bude považovat za „špatné“ a části to bude připadat dobré. Není to v lidech samých, ale v tom, co se jim v té chvíli hodí a co ne. Tedy egoismus. Pokud si to lidé neuvědomí, stav světa nebude příliš poklidný. Ba naopak, odpor — zlo plodí opět jen odpor — zlo. Už i Albert Einstein věděl, že zlo ve skutečnosti neexistuje, že je to jen absence dobra (odpor).

Proto máme odpouštět. Sobě i druhým…
Samozřejmě! Proč by mi mělo vadit, že někdo něco dělá tak, jak to dělá? A navíc, i když mi to vadí, neovlivním tím situaci tak, aby to přestalo. Jsem tím pádem stejná jako ten, kdo mi svým konáním vadí a prosazuji vůli své bytosti… Je to nekonečný sisyfovský proces. My jsme zodpovědní jen a jen za své vlastní činy.

Proto se ani nebudeme rozčilovat či trápit nad stále častěji se objevujícími informacemi, že za zřícení newyorských budov  11. září nemohla letadla, ale předem připravené nálože?
Na takové záležitosti máme své lidské zákony a skupiny lidí, kteří to vyšetřují a aktéry těchto činů stíhají.  Jsou to však jen vždy důsledky přemnohých odporů neustále navazujících a přibývajících, ať lidských, politických, ekonomických… Ke kořenům těchto činů vedou dlouhá léta, desetiletí i století.
A jaký by měl být správný postup?  Že se poučíme a nebudeme ostatním dělat to, co se nám nelíbí na druhých. Tím zastavíme proces neodpuštění, protože jsme se sami poučili z chování druhého člověka a posunuli situaci do oblasti vše je dobré.  Tedy je to takové, jaké to je.

                                                                             Mgr. Hanka Synková