Všechno je dobré aneb Jak být zdravý a šťastný (3)

3. díl duchovního seriálu Všechno je dobré vyšel v Meduňce před deseti lety, na otázky Hanky Synkové odpovídala opět Ivanka Adamcová...

Cest „domů“ je bezpočet, a já jen doufám, že ten, kdo nás tam očekává, je velmi trpělivý, když jdeme pomalu a když cestou klopýtáme, a že nám nechává svobodnou vůli, abychom si zvolili tu cestu, která se nám jeví jako nejvhodnější. Uvítali bychom, kdyby ta chůze byla co nejméně bolestná… A tak se ptáme těch, kteří už dohlédnou dál než my.

Otázky a odpovědi
V tomto seriálu nám Ivanka Adamcová postupně vysvětluje, jaké dopady mají naše myšlenky, emoce a činy na náš další život a vývoj. Princip je jednoduchý: myšlenka je energie. Energie pochopitelně ovlivňuje energetická centra (čakry), která každý z nás má. Představuji si je jako jakési trychtýře, propojující nás s ostatním viditelným i neviditelným světem.Když ty trychtýře přiškrtíme, je to, jako když si zaškrtíme krevní oběh. Když je naopak roztáhneme příliš, je to riskantní, jako bychom si otevřeli žíly a krev z nich odtékala pryč. Nebo si je můžeme představit jako studánky, z nichž se zavlažují okolní zahrádky…

Ivanko, je to správná představa?
V podstatě ano. Každá čakra má své pole působnosti.  První čakra leží v nejnižším místě páteře a ovlivňuje celé nohy, pánevní dno – střeva, konečník. Medicína vychází z toho, že existuje genetická dědičnost nemocí. Spíš bychom mohli mluvit o sklonu k různým charakterovým vlastnostem. Děti inklinují k dispozicím svých rodičů a tím pak charakterově vytvářejí různé bloky, které pak způsobují stejné nemoci. Například, když si bytost výběrem rodičů zvolí DNA, je v tomto programu i náběr sklonů, třeba zlosti po otci (3. čakra) a lítosti po matce (4. čakra). Dítě k těmto vlastnostem inklinuje také, neboť se vyvíjí v rodině, kde se tyto modelové situace odehrávají. Když se je naučí řešit jako rodiče, má pochopitelně stejné nemoci v těchto sektorech těla, ale když se z chování svých rodičů poučí, zůstane v těchto sektorech zdravý.

Můžeš uvést nějaký příklad?
Třeba svůj. Celá moje rodina včetně babiček a dědečků měla křečové žíly na nohou. Chovala jsem se ale jinak, nežli se chovali lidé okolo mě, a dnes, přestože je mi už 55 let, žádné takové problémy nemám.

První čakra – symbol lásky k životu…
Ivanko, často říkáš: lepší být zdravým optimistou, než nemocným pesimistou. To se snadno řekne, ale jak na to?
Jsme-li optimističtí, je první čakra otevřená, energie si volně proudí a naše tělo je spokojené. Pesimismus ji naopak uzavírá. Být pesimistický znamená vidět lidi (hmotná těla) jako špatná.  To se týká i jejich činů anebo situací, které za špatné považujeme. Uvědomíme si to často teprve, až se dostaví únava se svými věrnými společníky – nemocemi či zraněními. Vymstí se nám každá nelibost, každé hodnocení – sebe i okolí a světa. V případě první čakry zápisem v levé noze.  Zlomený kotník, bolavé koleno například, protože levá strana patří hmotě. Pravá strana, duchovní, reaguje na situační záležitosti.

Nesoudit druhé
Stačí, když přestaneme posuzovat druhé lidi a situace?
Ano. Vždyť lidé okolo nás jsou takoví, jací jsou, a každý je zodpovědný za to, jaký je. Jakmile přestaneme posuzovat, zastaví se přísun situací a také lidí, kteří měli na svědomí uzavírání čaker. Ovšem pozor, takoví lidé nejsou sami o sobě špatnými, a to platí i o takových situacích, to jen my je tak vidíme a odmítáme je. Někdy tak vidíme i sebe, přitom my jsme také jedna buňka ve vesmíru. Odmítáním však vytvoříme odpor (karmu).

Co to znamená?
Že se musí tatáž situace nebo čin, setkání, uskutečnit znovu, abychom dostali novou šanci vše napravit bez posuzování. Jsme, jací jsme a měli bychom se v první řadě starat každý o své vlastní chování, které můžeme ovlivnit. Víme přece, jak je někdy těžké „ukočírovat“ své činy. Tím spíš pak musíme být soucitní i k ostatním lidem a k jejich činům. To samé platí o situacích. Těmi v našem osudu procházíme. Pokud je přijmeme nitrem, pak zkouškou projdeme hladce. Pokud je považujeme za špatné, po čase se opět nějaká ta obtížná situace objeví, neboť jsme nebyli pokorní. Když se každý z nás podívá zpětně do svého života, musí konstatovat, že mu vše pomohlo být lepším člověkem, protože se ve svých osudech učíme a vyvíjíme. O to jde.

Jak říkáš, vše je dobré…
Vše je dobré, ale dokonce už i vidíte, že vše bylo dobré. Vidíte to z přítomnosti do minulosti… Žít v Bohu znamená, že už teď vím, když se mi děje něco, že je to vždy dobré, neboť se vyvíjím a mám to v osudu. Vždy si vzpomeňte na Krista; také věděl, co bude, kdo jej zapře, kdo zaprodá… Ale neutekl, přijal svůj osud i těmi, kteří jej s ním spoluvytvářeli, abychom v této době my všichni pochopili. Jsme jen herci na jevišti života a vše, co se odehrává, má svůj hluboký smysl, který však hmotné tělo nemůže pochopit. Proto se tak těžce vyvíjí a prožívá své mizérie.

Rozumím, někdy mám přímo ukázkové lekce rychlé karmy. Třeba jsem jela autem a řidič přede mnou prudce zastavil. Ještě jsem to ustála, ale když mi tu udělal vzápětí znovu, už jsem „vypěnila“ a v duchu ho oslovila: Neumíš ani dát blinkr než zastavuješ?!
A ještě týž den jsem udělala to samé – na křižovatce jsem chtěla zabočit vlevo, ale napadlo mne, že se ještě zastavím v provozovně, a potřebovala jsem se podívat, jestli mám klíče, přibrzdila jsem – a vrátila se mi ta věta: Neumíš ani dát blinkr?!  Po několika takových lekcích člověk přestane soudit a při pozorování zdánlivě nepochopitelného chování druhých si řekne, že k němu asi mají důvod…
Správně, a tak jsme pěkně došli k 2. čakře. Ta právě souvisí s tím, jak umíme odpouštět. Má své místo na páteři přibližně tam, kde se říká kříž.  A o tom si povíme v dalším dílu našeho seriálu.

                                                                                   Hanka Synková