Svatá Anna, chladna z rána…

Na 26. červenec připadá svátek všech Aniček, Andulek, zkrátka svátek má Anna. Nositelkám tohoto pěkného a stále velmi oblíbeného jména blahopřejeme – a nabízíme pár informací z historie anenských svátků a obřadů...

Uctívání sv. Anny, podle apokryfního evangelia sv. Jakuba z 2. století matky Panny Marie, sahá v západní církvi do 8. Století. Výrazně se rozšířilo na sklonku středověku. V roce 1584 nařídil papež Řehoř XIII. Slavení svátku sv. Anny pro celou církev. O oblibě světice svědčí velký počet patronací: sv. Anna platí za patronku horníků, cihlářů, provazníků, za ochránkyni manželských párů, matek, dělnic a hospodyň, za přímluvkyni za šťastný sňatek a požehnání dětmi, ba i za déšť. Bývá zobrazována často s dcerou a v trojici s Marií a malým Ježíškem.
Kult sv. Anny, jenž se v první linii zformoval jako kult mateřství, zakotvil v lidové kultuře poměrně široce a pronikl do různých oblastí života. Den památky světice byl slaven jako poloviční svátek, a to průvody na poutní místa, ke kaplím a sochám a zdržením se některých pracovních povinností. Kromě výročního svátku zasvěcovali lidé k poctě sv. Anny také jeden den v týdnu – úterý. Bylo zvykem zažehnout svíci a vyslovit modlitbu ke sv. Anně. Ten den byl pokládán za zvláště vhodný nejen k vyslyšení modliteb, ale také pro uzavírání zásnub a sňatků. Také proto se úterý stalo oblíbeným dnem svateb. Sv. Anna bývá také v litaniích vzývána také jako útočiště bezdětných žen a mocná ochránkyně žen v hodince porodu. Těhotné ženy nosily škapulíř s rytinou sv. Anny nebo ochranné cedulky s texty zaříkání.
Křestní jméno Anna patřilo odedávna k nejčetnějším a s tím souviselo vyhrávání muzikantů Annám na vsi v den jejich svátku. V 19. stol. se těšily oblibě anenské slavnosti ve městech, pořádané venku nebo v zahradních restauracích, s tancem a zpěvy, deklamacemi, různými soutěžemi a večerním ohňostrojem. Vzorem byly nejspíše proslavené anenské svátky Annenfeste ve Vídni.
Nejvíc svatyň zasvěcených sv. Anně vzniklo v 17. a 18. století.  Z některých se stala poutní místa, zejména u léčivých pramenů. Patří k nim např. Sudějov na Kutnohorsku, Svatá Anna u Pohledu na Havlíčkobrodsku, Lhota sv. Anny s poutní kaplí na Strakonicku, poutní kostel sv. Anny v Plané u Tachova, a mnohá další místa. Sv. Anna byla vzývána při očních chorobách, léčivou moc měla studánka v Sudějově.

(z knihy E. Večerkové Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, Vyšehrad, 2015)