Pro inspiraci z březnové MEDUŇKY: Vesmírné zákony – zákon relativity aneb Osa mezi prožíváním a „skutečností“

Z aktuálního březnového čísla Meduňky (emedunka.cz ) pro tento týden vybíráme část článku Mileny Králové o univerzálních vesmírných principech. Je pravdu dobré je znát a zavést je do svého každodenního života, protože v tomto případě platí více než jindy, že neznalost zákona neomlouvá…

Duchovní zákony jsou souborem univerzálních principů, které podle mnoha tradic prostupují náš život stejně přirozeně jako fyzikální zákony řídí hmotný svět. Nejsou to dogmata ani předpisy, spíše jemné vzorce, které se odrážejí v našem jednání, myšlení i prožívání, a ukazují nám, proč se určité věci v životě odehrávají právě tak, jak se odehrávají.
Tyto principy nejsou vázány na žádnou konkrétní víru. Objevují se v různých kulturách v odlišných podobách, ale vždy s podobným poselstvím. Ukazují nám, že vše v našem životě je propojeno a že naše reakce mohou vytvářet nové možnosti. Připomínají, že každá zkušenost má svůj význam a že nic nepřichází zcela náhodou. Zároveň nás vedou k větší odpovědnosti za vlastní život, protože upozorňují na sílu našeho nastavení a vnitřního postoje. Zákon, kterému se budeme věnovat dnes,je zákon relativity.

Duchovní zákon relativity říká, že žádná situace sama o sobě není dobrá ani špatná. Její skutečná povaha se ukáže až ve vztahu k tomu, s čím ji porovnáme, jak se k ní postavíme a co si z ní odneseme.
V tomto smyslu tedy nejde o relativizování pravdy, ale o pochopení, že každá zkušenost získává svůj význam teprve v určitém kontextu. V každodenním životě se tento princip projevuje často nenápadně. Úkol, který se zdá těžký, náhle ztratí svou tíhu ve chvíli, kdy jej srovnáme s jinou situací, kterou jsme již překonali. Problém, který nás ochromí, může v jiném světle vypadat pouze jako výzva. Stejně tak okamžiky radosti získají svou plnou hodnotu teprve tehdy, když si uvědomíme, čím jsme si museli projít, abychom k nim došli.
Tento zákon je dobré chápat jako nástroj růstu. Učí nás, že každá okolnost k nám přichází proto, aby s námi rezonovala a ukázala nám, kde na sobě máme zapracovat. Tím, jak situaci vnímáme, chápeme lépe i sami sebe. Když tedy cítíme tlak, můžeme jej pojmout jako ukazatel toho, kde se na své životní cestě právě nacházíme a kde ještě tápeme.

Nepotřebujeme ale okamžitě měnit svět okolo sebe, někdy stačí změnit jen svůj úhel pohledu.
Střízlivé pochopení tohoto zákona nevede k odmítání reality ani k popírání bolesti. Naopak, učí nás dívat se na své prožívání v širších souvislostech a nenálepkovat ho okamžitými soudy, protože všechno může být úplně jinak. Když přijmeme, že zkušenosti mají relativní povahu, dáme sami sobě prostor dýchat. Umožníme životu, aby se odvíjel přirozeněji, bez neustálého konkrétního očekávání a bez tlaku.

Zákon relativity připomíná, že věci nejsou měřeny podle vnějších měřítek, ale podle toho, co dokážeme vnímat.
Právě úroveň našeho vnímání je to, od čeho se vše ostatní teprve odvíjí, rodí se perspektiva a svoboda volby. A možná právě v tom spočívá jeho největší síla: neříká nám, jaké mají věci být, ale jak je můžeme vidět a prožít. Fyzikální a duchovní zákony jdou vždy ruku v ruce.
Einsteinův zákon relativity – přesněji teorie relativity – známe ze školy všichni. Říká velmi zjednodušeně to, že čas a prostor nejsou pevné a neměnné, ale přizpůsobují se tomu, jak se pohybujeme. Pro nás laiky je nejjednodušším příkladem myšlenka, že čas může plynout různou rychlostí. Víme přece, že když jsme zamilovaní a trávíme čas s milovaným člověkem, čas utíká mnohem rychleji, než bychom si přáli. Když jsme naopak nemocní nebo nešťastní, čas se nesnesitelně vleče.
Vědecké výzkumy dokázaly, že člověk, který by velmi rychle cestoval, by stárnul o něco pomaleji než ten, kdo by stál na místě. Zároveň platí, že gravitace – například síla Země – dokáže čas lehce zpomalit, takže čas na horách plyne nepatrně rychleji než čas u moře. Stejně tak se může ohýbat prostor, pokud se v něm nachází velká masa, jako například planeta nebo hvězda. Nejde o kouzla, ale o přirozené vlastnosti vesmíru, které jsou běžným okem neviditelné. Einstein ukázal, že vše je relativní a mění se to ve vztahu k rychlosti, gravitaci a pozorovateli. Tento fyzikální pohled krásně koresponduje s duchovním zákonem relativity, protože i ten připomíná, že věci nejsou pevně dané, ale získávají význam teprve v souvislostech.

Celý článek na vás čeká ve stále dostupné březnové Meduňce…