Vybíráme z nové MEDUŇKY: Rozhovor (nejen) o nové etapě lidstva…
Lidstvo a společnost procházejí zásadní proměnou, jejíž průběh můžeme navíc sledovat optikou jediného lidského života. O výjimečnosti této vývojové epochy si redaktorka Věra Keilová povídala se Silvií Rei, která zájemce těmito změnami provází a pracuje na rovině terapeutické a informační.
Můžete se našim čtenářům představit?
Jsem člověk, který se po celý život zajímá o člověka. Většinu života jsem působila jako pedagog, učila jsem především angličtinu, dějiny umění a výtvarnou kulturu dospělé, mládež i děti. Vedle pedagogické sspráce jsem se vždy věnovala i provázení lidí v mém okolí jejich náročnými životními situacemi. Jak jsem se setkávala ve svém životě i ve svém okolí s různými náročnými situacemi, měla jsem vždy potřebu dostat se na kloub podstatě, a to mě vedlo k dalšímu studiu různých oborů souvisejících s člověkem, zejména jeho fyziologií, mentálním vývojem a tělesnými biochemickými procesy těla. Časem se právě role průvodce stala dominantní částí mého profesního života. Dnes už mezi prací a životem nerozlišuji. Můj život je moje práce a jsem tím, kým jsem stále…
Zdůrazňujete, že dnešní doba po nás vyžaduje harmonizaci vlastního nitra, energetického těla i prostředí. + Vezměme to tedy hezky popořádku. Jak harmonizovat své nitro, když je v současnosti zmítáno tolika vnějšími a vnitřními vlivy?
Dnešní doba je specifická a neuvěřitelně zajímavá. Procházíme etapou, kdy se Země i Solární soustava mění takovým tempem, že to můžeme pozorovat sami. Je to naprosto výjimečná situace, která lidem dává možnost se změnit.
Změnit se možná není to pravé slovo — my se potřebujeme najít. Potřebujeme si vzpomenout, kdo jsme, a znovu zaujmout své místo v proudu Života. Změn, které se dějí, se máme aktivně účastnit. Lidstvo je partnerem Země v jejím vývoji a je potřeba, abychom se ho účastnili aktivně. Co to znamená, jak to máme dělat? Je to velmi prosté — máme žít! Žít sami sebe. Když je člověk tím, kým má být, je tam, kde má být a zná hodnotu svého času, pak je Tvůrcem. Tvůrce tvoří sebe, svůj život a svůj svět. Žije svůj potenciál, v souladu se svými potřebami den za dnem.
Základními atributy Tvůrce jsou autenticita, celistvost a odolnost. Dostat se k těmto atributům je cesta a na ní ze sebe potřebujeme odloupat nánosy nepřirozených frekvencí plynoucích z vžitých mentálních programů. Znamená to oddělit přirozenost svého skutečného nastavení, tedy svoji výbavu, a svoje nástroje od iluzí, dojmů, předpokladů a nezdravých očekávání vkládaných do nás po staletí manipulativními dogmaty. Aby člověk byl sám sebou, je potřeba, aby se znal a byl k sobě pravdivý.
V tom tkví návrat do harmonie?
Chceme-li si povídat o procesu harmonizace, je třeba začít tím, co je slovem harmonizace vlastně myšleno. Pro mě je harmonizace oddělování přirozeného od nepřirozeného. Co je přirozené, je harmonické. Co je naopak nepřirozené, harmonii narušuje. Někdy je slovo harmonie nahrazováno nebo zaměňováno slovem rovnováha, ale pro mě to není totéž. Rovnováha má mnoho podob a jistě je jedním z předpokladů, možná i nástrojů k dosažení harmonického stavu. Ještě za více zavádějící ale považuju zaměňování slov harmonie a harmonický za slova pozitivní/negativní nebo příjemný/nepříjemný.
Je-li něco přirozené, nemusí to znamenat, že je to člověku v danou chvíli příjemné. I nepříjemné věci, jako je bolest, smutek či vztek, jsou přirozené. Naopak i některé zdánlivě příjemné věci mohou vycházet z energií velmi nepřirozených. Takovým příkladem může být pocit uspokojení po vykonané pomstě.
Proto doporučuji se některým slovům raději vyhýbat, pozorovat jejich výskyt ve vlastním slovníku a postupně je nahrazovat. Pojmy „pozitivní“ a „negativní“ nás svádějí k souzení vnějších jevů a událostí a často nás zbytečně vedou k prožívání mentálních programů, které si ve skutečnosti přejeme opustit. Mám-li potřebu něco označit slovem „pozitivní“ nebo „negativní“, mohu to nahradit výrazem „pro mě příjemný“ nebo „pro mě nepříjemný“, „pro mě prospěšný“, „pro mě neprospěšný“ apod. Další slova takového druhu jsou lepší/horší, těžší/snadnější, jež můžeme nahradit slovem „jiný“. Chceme-li popsat, jak vnímáme danou situaci pro sebe v kontrastu toho, jak ji vnímáme pro druhé, můžeme místo formulace „on to má snazší“ říci „on to má jinak, má to jiné“. Zdá-li se nám něco lepší nebo horší než včera či před rokem, můžeme říci, že „je to jiné“. Tím se vyhneme zbytečnému polarizovaní dané situace…
Celý rozhovor Věry Keilové se Silvií Rei si přečtete v nové – zářijové Meduňce.
