Ze zářijové Meduňky: Význam správného dýchání

Hlavní téma zářijové MEDUŇKY vzdává poctu DECHU – něčemu, co je zdánlivě samozřejmé, ale ve skutečnosti je DECH zázrak a nezbytný předpoklad života. V tématu nazvaném DECH PRO ŽIVOT si přečtete řadu článků našich meduňkových spolupracovníků a dozvíte se mnoho nového o fyzickém i duchovním významu dechu. Zářijové číslo MEDUŇKY, je stále dostupné na prodejních místech a kdykoli na emedunka.cz Pro tento týden jsme vybrali část článku s názvem Význam správného dýchání od naturterapeuta ing. Víta Syrového.

Bez potravy se lze obejít týdny, bez vody dny, ale bez vzduchu pouhé minuty. Vzduch obsahuje zejména životadárný kyslík, který mimo jiné umožňuje spalování přijatých živin. Kromě toho vzduch působí i na další úrovně našeho bytí. To dokazuje skutečnost, že při úplném zamezení příjmu vzduchu, jak je tomu např. při udušení, dochází k nedostatečnému spojení duše s tělem, což následně způsobuje pozemskou smrt. Dýchání tedy podmiňuje naše další přežití. Přestože je toto obecně známo, jen málokdo věnuje této životně důležité činnosti takovou pozornost, jakou si právem zasluhuje. Nadechněme se tedy zhluboka voňavého vzduchu, prospějeme tím tělu i duši!
Kyslík, který v plicích získáváme z vdechnutého vzduchu, je na potřebná místa v těle rozváděn společně s krví po jeho navázání na červené krvinky. Tato okysličená složka krve obsahuje důležitý druh záření, nezbytný pro dokonalé spojení duše s hmotným tělem. Tepnami proudí ze srdce ven okysličená krev, mající zářivě červenou barvu. Červená symbolicky vyjadřuje aktivní princip. Proto krev nasycená kyslíkem umožňuje i náš aktivní projev na této pozemské pláni.
Po odevzdání kyslíku buňkám těla a navázání oxidu uhličitého, jenž v nich vzniká spalováním živin, se krev opět navrací zpět do srdce. Přitom se její barva změní na tmavě červenou. Obecně se tato část krevního oběhu označuje modrou barvou, čímž se vyjadřuje i úloha tohoto druhu krve – zcela v souladu se symbolikou modré – jako pasivního a přijímajícího principu. Proto krev, putující zpět do plic, přijímá a navazuje na sebe látky, které je potřeba vyloučit z těla. K nim patří i oxid uhličitý,  který má být včas vyloučen z těla skrze plíce vydýcháním. Pokud tomu tak není, může z něj v krvi vzniknout kyselina uhličitá, což kromě jiných problémů způsobuje i překyselení organismu.
Nejen z těchto důvodů je potřeba dostatečně a plně vydechovat. Jak ale zjistíme, jestli dýcháme správně? Postačí si jen svého dechu všímat a uvědomovat si jeho průběh i rytmus. Přitom může každý sám zjistit, kde dělá nejvýraznější chyby. Někteří terapeuti doporučují při dýchání počítat, sledovat hodinky atd. To může napomoci při uvědomování si chyb a jejich nápravě. Takovéto postupy ovšem vyplývají z činnosti rozumu, tzn. z předního mozku. Dýchací centrum je však umístěno v mozkovém kmeni čili prodloužené míše, jež řídí životně nejdůležitější procesy v těle.
Dýchání je sice možno přechodně ovlivňovat rozumem, ale po většinu času je řízeno podvědomě právě z tohoto dýchacího centra. O tom se můžeme přesvědčit, pozorujeme-li hluboký dech člověka, jež tvrdě a klidně spí. Proto je záhodno „probudit“ v sobě i při denním vědomí tento přirozený mechanismus regulace, tzn. nalézt odpovídající rytmus dechu, jež je vhodný právě pro nás. Mnozí chtějí docílit pravidelnosti ve smyslu stejné doby jednotlivých dechových fází. Jak je však známo i z hudby, rytmus neznamená naprosté opakování předchozího, ale živoucí, za sebou řazený pohyb na stejném základě. Dech je až do nejmenších podrobností výrazem osobní individuality. Naše prožitky, současný stav i to, o čem právě přemýšlíme a další vlivy se projevují i na průběhu dechu.

Jak správně dýchat
Většina vyspělých civilizací Východu i Západu dávno pochopila význam dechu a osvícení jedinci často nabádali k provádění určitých dechových cvičení. Nejznámější jsou jógové techniky, ale své metody měli též původní obyvatelé Ameriky, šamani, mudrci dálného Východu i další kultury. Proto bychom měli i dnes věnovat dostatečnou pozornost správnému dýchání. To je spojováno s přírodním zákonem, jež ustanovuje, že jen v dávání může být pravé přijímání. Proto se také jen ten, kdo správně vydechuje, může dokonale a hluboce nadechnout.
Většina vyspělých civilizací Východu i Západu dávno pochopila význam dechu a osvícení jedinci často nabádali k provádění určitých dechových cvičení. Nejznámější jsou jógové techniky, ale své metody měli též původní obyvatelé Ameriky, šamani, mudrci dálného Východu i další kultury. Proto bychom měli i dnes věnovat dostatečnou pozornost správnému dýchání. To je spojováno s přírodním zákonem, jež ustanovuje, že jen v dávání může být pravé přijímání. Proto se také jen ten, kdo správně vydechuje, může dokonale a hluboce nadechnout.
Z toho vyplývá i posloupnost základních fází dechu: první je výdech, jenž symbolizuje dávání či navenek orientovanou aktivitu. Druhou je pauza, tj. malá chvilka klidu a jakéhosi očekávání, kdy máme procítit připravenost k přijetí nového. Poté následuje třetí fáze, tj. nádech, který znamená otevření se pro přijetí daru, jenž je předpokladem pro naše přežití. Z něho by bez zjevného přerušení měl vyplynout další výdech. Tak by měly v určitém rytmu, závislém na daném člověku a momentálně prožívané situaci, harmonicky plynout dechové fáze.
Někteří lidé neúměrně zkracují určité fáze, z čehož mohou vyplynout poruchy v chodu organismu i narušené vnímání. Např. nedostatečný výdech má za následek i to, že v těle zůstává přebytečný oxid uhličitý, jehož vysoké koncentrace mohou u daného člověka postupně vést k dalšímu zkracování dechu, ke zvýšení krevního tlaku apod. Při výraznějším narušení správného poměru mezi kyslíkem a oxidem uhličitým v krvi se nepřirozeně mění i normální vnímání, což dokazují třeba techniky holotropního dýchání, které proto není radno provádět.
Chceme-li zlepšit své dýchání, nejdůležitější je začínat dokonalým výdechem, jenž by neměl být kratší, než je nádech. Není rozhodující, zda vydechujeme ústy či nosem, neboť to se má přirozeně podřizovat momentálním možnostem i požadavkům těla. Obecně má dýchání odpovídat nárokům na právě potřebné množství vzduchu. Proto je např. při intenzivnějším pohybu nutné zvýšit rychlost dechové frekvence, jinak by svaly nebyly dostatečně zásobovány kyslíkem.
Nadechování nosem je ovšem potřebné při nízké okolní teplotě a hlavně tehdy, je-li okolní vzduch znečištěný. V nose se na přítomných chloupcích, zvlhčeném povrchu a hlenu nosní dutiny zachycují ve vzduchu přítomné škodliviny, např. zplodiny kouře. Z toho vyplývá i to, že výraznější pohybovou aktivitu bychom měli pokud možno provádět na čistém vzduchu!
Při dýchání je potřeba využívat celou kapacitu plic, tzn. jak spodní část, tak i oblast pod klíčními kostmi. O tom, zda se do dechu zapojují všechny potřebné partie, se můžeme přesvědčit tak, že přiložíme dlaně na různá místa a poté vnímáme pohyb doprovázející výdech a nádech. Důležité je věnovat pozornost i oblasti břicha, obzvláště tzv. středu mezi pupkem a prsní kostí, kde je z hlediska spojení duše s fyzickým tělem nejdůležitější energetické centrum – sluneční pleteň.
Pokud někomu cosi brání volně se nadechnout, může to být i důsledek energetických blokád. Ty je nutné nejprve uvolnit, neboť dech potřebuje mít volný průchod. Uvolnění lze docílit různými způsoby. Každý sám může zlepšovat proudění energií pravidelným tělesným cvičením. Při výraznějších blokádách je leckdy vhodnější obrátit se na terapeuty, kteří je mohou odborně uvolnit…