Sůl a minerály v každodenním životě
Hlavní téma zářijové Meduňky zní Sůl a jiné minerály a informuje nás nejen o různých možnostech využití soli, ale také o tom, které minerály jsou pro fungování našeho těla nezbytné a proč. Ukázka z první části tématu – článku prof. Anny Strunecké, vás uvede do obrazu… Zářijová Meduňka je pro vás jako vždy připravena nejen na stáncích PNS, ale i v elektronické podobě na emedunka.cz
Ukázka z článku prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc.
Každý čtenář Meduňky se jistě mnohokrát setkal s výzvou omezit příjem soli. V každodenním životě takto označujeme sůl kuchyňskou, tedy chlorid sodný. Díky pohádce Boženy Němcové a populárnímu filmu Sůl nad zlato každý člověk také ví, že v kuchyni se při přípravě jídel bez soli neobejdeme. Bez soli by však nemohl fungovat ani žádný živý organismus včetně lidského těla.
Minerálem v kuchyňské soli je sodík, což je kov, který se nevyskytuje v přírodě izolovaně, a pokud ho uchováváme v laboratoři, musíme být velmi opatrní. Po styku s vodou vybuchuje a v mnoha laboratořích jsou ve stropě stopy po demonstracích této reakce.
V přírodě se sodík vyskytuje v různých typech solí, jako jsou vedle chloridů uhličitany, dusičnany, křemičitany aj. To se týká i dalších minerálů. V tomto článku si ukážeme na důležitost sodíku, draslíku, vápníku, hořčíku, zinku, fosforu a síry, což jsou hlavní minerály lidského těla. Kromě toho tělo potřebuje ke správné funkci řadu stopových prvků, jako je železo, jod, chrom, selen, molybden a měď. Zvídaví čtenáři mohou nalézt podrobnější informace o minerálech v mojí knížce Jak nám můžou pomáhat i škodit minerály a vitaminy, kterou vydala Knihovnička Meduňky.
Důležité však je, abychom si byli vědomi požadavku konzumovat rozmanitou a dobře vyváženou stravu a respektovali jej. Co nejvíce bychom měli jíst klíčky a otruby obilovin, žito, ovesné vločky, jáhly, pohanku, nejrůznější semena a všechny druhy ořechů. Dále je nutné dbát na pravidelnou konzumaci zeleniny všech barev.
Sodík a jeho spolupráce s draslíkem
Lidské tělo obsahuje 100 g sodíku a toto množství vytváří fyziologickou koncentraci krve a tkáňových tekutin optimální pro udržování stálého vnitřního prostředí organismu a také pro vznik a vedení nervových vzruchů. Hlavním kationtem uvnitř buněk je draslík a v našem těle je 140 g draslíku. Oba minerály se v organismu vyskytují ve formách disociovaných solí, nejčastěji jako chlorid sodný a chlorid draselný. Organismus má účinné mechanismy, jak ve složení poměru sodíku a draslíku udržovat stálý poměr. Přesuny sodíku a draslíku jsou klíčově důležité při vzniku membránového potenciálu a nervových vzruchů. Mají význam pro činnost svalů a srdce a oba minerály mají také klíčovou roli v hospodaření s vodou a činnosti ledvin. Draslík působí jako diuretikum (podporuje vylučování vody), sodík jako antidiuretikum (zadržování vody). Je třeba si uvědomit, že v současné době většina lidí přijímá potravou nadbytek sodíku a draslíku mají naopak nedostatek.
Nadměrná spotřeba sodíku je spojována s rizikem zvýšeného krevního tlaku, což je hlavní příčina infarktů a cévních onemocnění. Neprospívá diabetikům ani dětem. Proto se doporučuje omezit solení, které v těle zadržuje vodu.
WHO a světové i národní zdravotnické instituce doporučují maximální spotřebu soli pro jednoho člověka na den nižší než 5 gramů, což znamená asi jednu čajovou lžičku. V tomto množství soli je 2,4 g sodíku. Pozor na to, protože velká část spotřebované soli pochází z příjmu hotových potravin včetně chleba. Mléko obsahuje asi 50 mg sodíku ve 100 ml, jedno větší vejce asi 50 mg, 100 g chleba může obsahovat až 250 mg sodíku, slanina 1500 mg/100 g. Velké množství sodíku obsahují preclíky, popcorn a různé křupky.
Jakou sůl do naší kuchyně?
Mezi zastánci zdravé výživy je zpravidla na předním místě himálajská sůl. Tato sůl totiž pochází z dávných moří, která se rozprostírala v oblastech dnešního Himálaje před 200 miliony let. Vyzrávala pod příkrovem lávy a sněhu v nejčistších oblastech na zemi. Těží se ručně, suší na slunci a šetrně se mele. Naproti tomu každý ví, že v dnešní době jsou moře kontaminovaná rtutí, dioxiny, bisfenoly a dalšími zdraví škodlivými látkami. Při získávání mořské soli se voda odpařuje a škodliviny se tak zahušťují. Proto se musí provádět další chemické úpravy za účelem rafinace mořské soli určené ke kuchyňskému použití.
Naopak je třeba vzít v potaz, že růžová himálajská sůl s největší pravděpodobností obsahuje méně jodu než sůl jodizovaná. To, že českoslovenští endokrinologové a pediatři v 50. letech minulého století zavedli dodávání jódu do kuchyňské kamenné soli v rámci prevence mentálního zdraví dětí (viz dále u jódu), byl velmi významný počin.
Na našem trhu, tedy v obchodech, se dnes nabízí alpská sůl s přidávaným fluoridem. Čtenáři Meduňky znají moje dlouholeté odborné aktivity ohledně škodlivosti fluoridu pro lidské zdraví a vývoj nervové soustavy u dětí i seniorů. Osobně proto druhy solí s přidaným fluoridem nedoporučuji.
Vápník a jeho zdroje
Vápník patří mezi stavebně i funkčně nejdůležitější prvky lidského těla. Kromě toho, že tvoří podstatnou část struktury kostí a zubů, je velmi důležitým regulačním prvkem ve všech buňkách.
Vyjmenování všech funkcí vápníku by pokrylo celou učebnici fyziologie a biochemie. Jeho jemné regulační funkce jsou však mimořádně významné v nervových buňkách. Vápník má důležitou roli i při udržování pH krve, protože působí proti překyselování organismu. V případě vápníku jde o velmi složitě regulované vztahy v nejrůznějších pochodech, které nelze pochopit pouze na základě množství vápníku stanoveného ať již ve výživě, v tělesných tekutinách či ve vlasech.
Tradičně se jako zdroje vápníku uvádějí sýry, jogurt a mléko. Doporučená denní dávka vápníku je pro dospělého u nás 800 mg, což jsou hodnoty srovnatelné s USA. V evropských zemích se doporučuje denní příjem 700–900 mg. Podle dietologů tuto dávku vápníku člověk získá, jestliže zkonzumuje tři hrnky mléka nebo jogurtu, případně sýr nebo tvaroh v odpovídajícím množství.
Někteří lidé trpí však nesnášenlivostí mléka kvůli nedostatku enzymu laktázy v jejich střevech nebo v důsledku citlivosti na mléčnou bílkovinu kasein. Široce se diskutují i doporučení některých výživových poradců omezit konzumaci mléka a v dospělosti mléko nekonzumovat. Proto je dobré vědět, že kromě mléčných produktů mají vysoký obsah vápníku potraviny jako: sezamová semínka, sardinky, ořechy, fíky, mandle, mák, tofu, fazole, brokolice, dokonce i pomeranče. Vápník můžeme získat i z listové zeleniny – jeden hrnek (o objemu 240 ml) listů z pampelišky obsahuje 147 mg vápníku.
Mimořádně vydatným zdrojem vápníku jsou semínka chia, která by i se sezamovými semínky měla být každodenní součástí stravy dětí i dospělých. Nezapomeňte, že ke správnému vstřebávání vápníku ve střevě tělo také potřebuje vitamin D3…
Celý rozsáhlý článek si přečtete v zářijové Meduňce.
