Z březnové Meduňky: Problémy pohybového systému: rovnováha a koordinace
V dalším dílu svého seriálu o potížích pohybového systému se jeho autorka, zkušená lékařka MUDr. Ludmila Eleková, věnuje zejména dvěma oblastem pohybových dovedností: rovnováze a kordinaci. A proč jsou právě rovnováha a koordinace pohybů natolik důležité, že jim autorka věnuje speciální článek? Dozvíte se v březnové Meduňce. Ještě jste ji nečetli? Pak se můžete podívat na emedunka.cz (elektronická verze).
Z článku MUDr. Elekové:
V tomto článku se zaměřím na velmi důležitou oblast pohybových dovedností: schopnost udržet rovnováhu, být stabilní při stání, sezení i pohybu a mít dobrou koordinaci pohybů. Rozdíl v těchto schopnostech je na lidech na první pohled patrný, mladší lidé a děti obecně své tělo lépe ovládají, snadno vyrovnávají náhlé změny polohy a narušení rovnováhy, starší lidé mají tyto schopnosti často oslabené.
Dnešní život je pohodlný. Chodíme převážně po hladkém a bezpečném povrchu. Pro bezpečnost zrakově a pohybově postižených spoluobčanů se odstraňují nerovnosti na cestě, obrubníky se na přechodech mění na nájezdy, instalují se zábrany a výtahy. I přírodu si upravujeme k obrazu svému. Více jezdíme auty, máme větší možnost najmout si pracovníky na nepohodlné a náročné práce v domácnosti, například na mytí oken, stěhování nábytku, malování apod.
Jak asi tušíte, i v této oblasti platí pravidlo: používej to, nebo o to přijdeš. S výjimkou nešťastných událostí, jako jsou úrazy a vrozené vady, záleží jen na nás, jak na tom budeme pohybově včetně rovnováhy v jakémkoli věku. Chceme-li si tyto dovednosti udržet, musíme je neustále trénovat. Neustále musíme naše tělo vyvádět z rovnováhy, abychom si zachovali schopnost si ji udržet.
Rovnováha a koordinace
Právě neobvyklé aktivity a pohyby, jako je např. vymalování bytu s nutností lézt na štafle a mávat válečkem nad hlavou, věšení záclon, mytí oken na stoličce, lezení po žebříku na strom při sklizni ovoce, zvedání kufru nad hlavu v jedoucím vlaku, chůze volnou přírodou s batohem na zádech a podobné činnosti skvěle trénují rovnováhu a koordinaci pohybu. Běhání s dětmi po hřišti, jízda na kole, koloběžce nebo bruslích, chytání a házení míče, přetahování lana i jiné hry jsou další zábavné možnosti.
Rovnováha, stabilita a koordinace pohybů jsou životně důležité. Závisí na nich mimo jiné naše bezpečí při chůzi na nerovném nebo kluzkém povrchu, udržení rovnováhy při pohybu aktivním nebo pasivním (např. v dopravním prostředku), schopnost udržet se na nohou, když uklouzneme, šlápneme do díry, nebo když do nás někdo strčí. Závisí na nich také, jestli neupadneme po rychlém zvednutí se z předklonu nebo sedu, jestli bezpečně vylezeme z vany, ale také schopnost bezpečného pohybu s nohou v sádře nebo po operaci, když nemůžeme použít obvyklý pohybový stereotyp nebo když neseme neskladné břemeno, které změní naše těžiště – to vše jsou situace, ve kterých nám hrozí vyšší riziko pádu a zranění. Mladší a obratný člověk se zraní s nižší pravděpodobností než člověk starší, ztuhlý a neobratný.
Je to ale jen otázka věku? Samozřejmě že ne. Můžeme mít velmi neobratné děti a mladé lidi, kteří padají, zakopávají a přivodí si různá poranění. Na druhé straně existují lidí středního i vyššího věku, kteří ty mladé strčí svými pohybovými schopnostmi do kapsy.
Je pozoruhodné, že se udržíme na dvou celkem malých plochách našich chodidel. Zkuste si představit, kolik informací přichází do mozku z vnitřku těla i okolí a že je mozek musí neustále zpracovávat a měnit napětí svalů, šlach a těžiště těla, abychom se udrželi na nohou nejen ve stoje, ale i v pohybu. Za normálních okolností si toho nejsme vůbec vědomi, protože udržení rovnováhy je zcela automatický proces.
Mozek dokáže vyhodnotit vjemy z chodidel, která nás informují o tom, jestli povrch, na kterém stojíme, je hladký nebo drsný, rovný nebo se sklání, nehybný nebo se pohybuje. Mozek vnímá vjemy z postavení kostí, napětí šlach, vazů, svalů a fascií, vnímá vzájemné postavení a pohyb částí těla. Do toho přicházejí zrakové vjemy, vnímáme vjemy z povrchu těla (např. vítr). Polohu hlavy vůči zemi vnímá rovnovážné ústrojí ve vnitřním uchu. Jak si možná pamatujete z hodin biologie, tvoří ho tři polokruhové duté kanálky, uspořádané kolmo k sobě. Jeden je vodorovný, druhé dva svislé, z nich jeden je v předozadní a druhý v pravolevé rovině. Na vnitřním povrchu se nacházejí speciální čivé buňky s řasinkami na povrchu. Na řasinkách jsou usazené drobné kamínky. Při pohybu hlavou na ně působí gravitace a mění svou polohu. Tím podráždí buňky, na kterých spočívají a ty pošlou signál do mozku do rovnovážného centra. Všechny tyto vjemy dohromady vytváří naše vnímání polohy těla, jestli je v klidu či pohybu, v jakém pohybu a automaticky mění napětí svalů, šlach, mění pozici kloubů, aby byla poloha nebo její změna kontrolovaná a stabilní. Vjemy z těla a okolí se zpracovávají v mozečku, který kontroluje rovnováhu. Každý, kdo to někdy přehnal s alkoholem, na vlastní kůži zažil, jaké to je, když mozeček správně nefunguje. Vrávoral a ztratil schopnost přesného zaměření pohybu. Policisté to testují klasickým testem chůze na čáře a úkolem dotknout se z upažení prstem špičky nosu.
Narušení rovnováhy
Narušení rovnováhy se projevuje jako závrať. Je to velmi nepříjemný a stresující stav. Závrať je buď rotační, kdy má nemocný pocit, že se svět kolem něj točí. Bývá doprovázena pocitem na zvracení až zvracením. Obvykle je způsobena poruchou vnitřního ucha, např. při poruše prokrvení, otoku nebo zánětu, ale i při postižení krční páteře. Příčina se ale nemusí najít, léčba je symptomatická. Závrať typu mořské nemoci nebo nestability bývá způsobena alkoholem, některými léky, zhoršeným prokrvením mozku např. při chudokrevnosti nebo nízkém tlaku, nesouladem mezi signály z těla a okolí, např. při rychlém střídání zrakových vjemů (míhání stromů u trati vlaku, kolotoč) nebo při pohybu lodi na moři. Náhle vzniklý stav závrati, zejména doprovázený dalšími příznaky, by nemocného měl urychleně dovést k vyšetření lékařem, protože může být příznakem vážné nemoci, například cévní mozkové příhody, infarktu myokardu, nebezpečného zvýšení nebo snížení krevního tlaku, intoxikace nebo mozkového nádoru. V tomto článku se nebudu zabývat patologickými stavy, ale narušením schopnosti rovnováhy a koordinace, které s postupujícími léty postihuje většinu lidí.
Je neuvěřitelné, co lidský mozek dokáže. Gymnasté, tanečníci, krasobruslaři, skokani do vody, chlapci na skateboardech a další podobné sporty, to jsou vrcholy lidských schopností. Kromě tvrdého tréninku je třeba i vrozený talent ve smyslu rozvinutého vnímání těla, všichni ale můžeme své schopnosti koordinace pohybů a rovnováhy třeba jen trochu zlepšit nebo alespoň zabránit zhoršování. Každý člověk bez ohledu na věk by měl v zájmu svého bezpečí své tělo ovládat natolik, aby dokázal bezpečně chodit ve tmě, po nerovném nebo kluzkém povrchu, vyrovnat náhlé narušení rovnováhy, udržet rovnováhu v dopravním prostředku, ve výšce a jet na kole. Je dobré jednou za čas otestovat, jak na tom jsme.
Jak se otestovat?
Postupně proberu v náročnosti se stupňující cviky: chůze, chůze ve ztížených podmínkách, stoj na jedné noze, pohyb na místě na jedné noze, speciální cviky.
Začneme chůzí, ale ne ledajakou. Zkuste se doma projít velmi pomalu, naboso. Velmi pomalu. Pomalu zdvihnete jednu nohu, pomalu ji přesunete dopředu, pomalu měníte těžiště, přesouvá se dopředu, kontrolovaně položíte nohu na zem, přenesete na ni váhu a uděláte další krok druhou nohou. Současně se snažte dělat co nejdelší kroky, nejméně 50-60 cm od paty k patě. Správná chůze je vlastně střídání stoje na jedné noze, přenášíme váhu plně na stojnou nohu. Jestliže zjistíte, že vám pomalá chůze dělá potíže, že musíte dělat rychle za sebou krátké kroky, abyste stihli položit nohu dřív, než ztratíte rovnováhu, máte problém. Udržení rovnováhy závisí zásadně na aktivitě svalů trupu, koordinaci pohybu pánve, páteře, břišních svalů a hrudníku. Staří lidé tuto schopnost ztratili, což je nutí k cupitání: protože nedokáží stát na jedné noze, musí chůzi zrychlit (a tím pádem kroky značně zkrátit), aby stihli nohu položit zpět na zem dříve, než ztratí rovnováhu.
Stoj na jedné noze je třeba trénovat. Například tak, že si budeme oblékat spodní prádlo, kalhoty, ponožky i boty zásadně ve stoje bez opory. Při utírání nohou po koupeli se také snažme stát na jedné noze, zatímco druhou zdvihneme a ve zdvižení ji utřeme. Jestliže je to pro vás příliš těžké, začněte s oporou o zeď nebo o nábytek. Všechny cviky musíte dělat bezpečně. Ze začátku se klidně přidržujte nebo opírejte – cvik byste měli vnímat jako náročný, ale měli byste být schopni ho zvládnout. Postupně míru opory ubírejte…
