Děti,  Knihovnička Meduňky,  Meduňka,  Psychologie

Indigové a křišťálové děti

O indigových dětech jste už jistě slyšeli. Co si ale představit pod pojemem „křišťálové děti“? Odpověď najdete ve velmi užitečné, zajímavé a inspiratovnéí knize zkušené pedagožky Mileny Králové Děti nového milénia, kterou vydala edice Knihovnička Meduňky. Získáte na www.knihovnickamedunky.cz nebo si můžete koupit a číst z pohodlí domova na emedunka.cz

 

Výchova moderních dětí v současné době vyžaduje jiné přístupy než tradiční výchova, kterou prošly generace dětí před námi, včetně mě a mých vrstevníků a ještě i našich dětí, i když v jejich výchově už se objevovaly první vlaštovky nového přístupu.
Starý přístup v nové době už ani nebude možný, protože tyto „nové “ děti si starý způsob výchovy se svým vyšším sebeuvědoměním a vrozeným vědomím svého poslání prostě nenechají líbit.

Křišťálové děti
Křišťálové děti se často zaměňují za indigové, ale tyto názvy nejsou synonymy. Křišťálové děti jsou následovníky indigových a jsou tedy dalšími generacemi dětí nového věku. Přicházejí po indigových a dospělé indigové děti se stávají jejich rodiči.
Zatímco indigové přišly revoltovat, bojovat proti nespravedlnosti, přežitým předsudkům, tradičním způsobům a v konečném důsledku změnit systém, křišťálové děti, které se ve velkých počtech začaly rodit po roce 2010, už přišly do podmínek připravených indigovými vytvořit na světě harmonii a vnést světlo do vztahů a myšlenek. Jsou nositeli jemných vibrací lásky a učí nás vyznávat lásku jako nejdůležitější energii Vesmíru. Mají vrozené silné povědomí o Bohu a vesmírných zákonech, které přirozeně vyzařují a šíří kolem sebe. Křišťálové děti jsou přirozeně optimistické, laskavé, empatické a soucitné. V jejich přítomnosti bývá druhým příjemně. Mají schopnost je podpořit, podivuhodně vystihnout slova, která potěší, utěší a uklidní. Je pro ně příznačná schopnost říct tu správnou věc, která druhé inspiruje, uklidní nebo je pozvedne na duchu.
Pro druhé se snaží vytvářet bezpečí a díky své velké empatii mají vrozené léčitelské schopnosti. Jsou nekonfliktní, tolerantní, smířlivé a dokážou usmiřovat vztahy v rodině či v jakémkoliv jiném kolektivu. Nemají rády spory a konflikty, a pokud se do nich samy dostanou, neumějí se vyhranit a bojovat. Indigové děti to dělají, ale křišťálové se raději stáhnou do ústraní, nejčastěji samy do sebe. Jsou hodně silně vázány na své rodiče a prarodiče a vládnou velkou telepatií. Nejsou konzumní, vyznávají návrat k jednoduchosti, a to i ve smyslu k jednomu Duchu.
Přinášejí nový, vyšší stupeň lásky do vědomí lidstva. Stejně jako indigové, ba ještě více, chápou a ovládají svá těla i mysl. Naprosto nutné je pro ně sepjetí s přírodou. Už proto, aby v přírodě dorovnávaly síly, které ztrácejí svou velkou citlivostí všeho druhu – na potravu, čistotu vzduchu a vody, na čistotu myšlenek a energií i citů. Nemanipulují druhými, ale vibracím druhých lidí, myšlenkovým ani citovým, se nedokáží ubránit. Nahlížejí pod povrch věcí, a proto bývají výrazně zdrženlivé, často až se znaky Aspergerova syndromu nebo poruchy autistického spektra. Mají poměrně malé sebevědomí a malou průbojnost. Potřebují spravedlnost a jsou velmi sociální. Jakákoli nerovnováha je vyčerpává, proto je třeba poskytnout jim hodně ochrany a podpory, hlavně té citové. Lásku potřebují jako svou duchovní potravu a odebráním lásky velmi trpí. I domnělý deficit lásky, který mohou způsobit úplné maličkosti, jež si dospělí ani neuvědomují, je velmi zraňuje. Je tedy nutné, aby rodiče byli opatrní. Křišťálové děti mají mnoho znaků shodných s hypersenzitivními dětmi, označovanými zkratkou HSC, s níž se v posledních letech čím dál častěji setkáváme, podobně jako třeba s ADHD.
Opět zde musím varovat před cukrem, který na ně působí velmi neblaze. Odborníci tvrdí, že cukr působí v organismu senzitivního dítěte stejně jako kokain v těle dospělého, včetně abstinenčních příznaků. Pozor, na duchovní rovině znamená potřeba cukru podvědomou kompenzaci nedostatku lásky – jak skutečného, tak i domnělého! Pro tyto děti je naopak nutný dostatečný přísun čisté vody, pohyb, zpěv, poslech hudby, hra na hudební nástroj a tanec.
U křišťálových dětí je ještě častěji než u indigových běžné vegetariánství a veganství. Stejně jako indigové dávají velký důraz na zdravou výživu, odmítají žít v chemickém a umělohmotném světě, bojují za odstranění toxických látek ze svého těla, z přírody a z celého světa. Planetu přijímají jako živý organismus, protože vědí, že vše souvisí se vším. Jejich energie je energií duchovních bytostí a buďme za to rádi.

Skutečné příběhy z praxe
Jozefínka, tříletá holčička, která byla i ve školce mezi dětmi částí svého vědomí ve svém vnitřním, duchovním světě. Milovala vycházky do lesa, kde si ihned začala povídat s neviditelnými kamarády, stavět jim domečky, dotýkat se stromů, pozorovat ptáčky, dlouze se dívat do potůčku apod. Vyrušování ostatních dětí nesla těžce, stejně jako „násilné“ ukončení her v lese a zavelení k návratu do školky. Pochopila jsem, že u dětí i dospělých vidí jejich aury. Kreslila je barvami, které viděla, a malovala si moc ráda, protože i v této činnosti mohla unikat do světa své fantazie. Nad hlavami postaviček kreslila barevné „věnečky“, jakési barevné svatozáře. Její krásná fantazie vytvářila dojemné příběhy, které mi vyprávěla, když jsme spolu zůstávaly samy, protože často odcházela domů jako poslední. Tady je doslovný zápis jednoho z nich:
„Byla jednou taková holčička a ta lyžovala a viděla krásný vločky. Viděla ve vločkách malý panenky a teď ti řeknu to překvapení. Víš, ta holčička viděla v jedný vločce takovou malinkou červenou vílu, víš, a když ta holčička lyžovala, tak ta víla vyletěla z vločky a zeptala se, jaký má holčička přání. A hezky si s ní povídala. A hotovo! To byla taková malá pohádka!“