Z květnové Meduňky: Jak se vyznat v laboratorních výsledcích…

.Z nové Meduňky, která právě vyšla, vybíráme ukázku z důležitého článku naší spolupracovnice MUDr. Ludmily Elekové Jak se vyznat v laboratorních výsledcích: cholesterol. Květnová Meduňka má hlavní téma Dobrá nálada – klíč ke zdraví, a kromě toho, že se zabýváme souvislostmi mezi „stavem duše“ a zdravím ducha i těla, se věnujeme i dalším aspektům zdravého života. Paní doktorka na základě dlouholetých zkušeností ze své praxe vysvětluje, jak je to s cholesterolem, čemu věnovat pozornost a jak se sebou „zacházet“ – zvýšený cholesterol totiž trápí mnoho lidí, ale věc není černobílá a je dobré mít o tomto tématu dostatek kvalitních informací. Květnové číslo MEDUŇKY je k dispozici pro vás, milí čtenáři, na obvylých distribčních místech nebo na emedunka.cz

Přestože je v odborné literatuře už dost dlouho známo, že riziko cévních nemocí s hladinou cholesterolu v krvi nesouvisí a je třeba brát v úvahu i jiné faktory, je konvenční medicína doslova posedlá snižováním cholesterolu v krvi téměř za každou cenu i u lidí s hladinami zcela normálními. To vše se děje bez ohledu na to, že snížení cholesterolu stravou nebo léky se nijak neprojeví ve sníženém riziku úmrtí. Zlepšuje se číslo na papíře, ne zdraví člověka. Otázkou právě je, jestli je tzv. zvýšený cholesterol vůbec potřeba „léčit“. Léčbou lze nazvat pouze intervenci, která odstraní nebo zmírní nemoc. Léčbou rozhodně není úprava laboratorních hodnot léky nebo změnou životního stylu, pokud se to v reálném životě neprojeví na jeho kvalitě a délce. Podívejme se, co ukazují laboratorní výsledky „cholesterolu“.
Především neměříme čistý cholesterol, ale i množství transportních molekul – lipoproteinů. Krev je vodný roztok, proto se látky rozpustné v tucích – mezi nimi i cholesterol a mastné kyseliny – musí transportovat uvnitř lipoproteinů. Lipoproteiny si představte jako maličké kuličky, jejichž stěna je tvořena částí proteinovou směrem do krve a částí tukovou uvnitř. Obsahem kuličky jsou různé v tucích rozpustné molekuly: cholesterol, triglyceridy mastných kyselin, v tucích rozpustné vitaminy, cholin atd.
Lipoproteiny se rozdělují podle hustoty na VLDL, LDL, IDL a HDL. Zkratky znamenají very low density lipoprotein (VLDL, lipoprotein o velmi nízké hustotě), low density lipoprotein (LDL, lipoprotein o nízké hustotě), intermediate density lipoprotein (IDL, lipoprotein střední hustoty) a high density lipoprotein (HDL, lipoprotein o vysoké hustotě).
VLDL se přímo neměří, je zastoupen vypočteným množstvím triglyceridů, na výsledcích ho najdete pod TAG nebo triglyceridy. TAG přímo odrážejí konzumaci sacharidů, jsou to ukazatele novotvorby tuků v játrech. Vyšší triglyceridy znamenají několikanásobně vyšší konzumaci sacharidů, než dotyčný člověk potřebuje a toleruje.
LDL se produkuje v játrech. Nikoli za účelem nás zabít, ale jako naprosto fyziologická nezbytná molekula umožňující přesun v tucích rozpustných živin k buňkám. Obsahuje hojně tukových molekul, proto je lehký a má nízkou hustotu. Každá molekula LDL na sobě má navázány apolipoproteiny, jakési ocásky, které fungují jako lístek s adresou. Apolipoproteinů je mnoho druhů a jsou signálem pro receptory různých buněk. LDL má na sobě zejména apolipoprotein B (dále apo B), kterým se LDL váže na buněčný receptor. Chce-li si jakákoli buňka vzít nějakou molekulu z LDL, vystrčí na svůj povrch receptor, zachytí LDL, pohltí ho, vezme si, co potřebuje a zbytek zase pošle dál. Množství apo B se běžně měří a ukazuje nepřímo počet LDL částic.
Laboratoře standardně poskytují hodnotu koncentrace LDL, celkové množství. Zjišťuje se přímou analýzou nebo výpočtem. Ke stanovení LDL-C výpočtem se používá Friedewaldův vzorec: LDL = celkový chol – HDL – TAG/2,2. K výpočtu je třeba zjistit celkový cholesterol, HDL a TAG, což zvyšuje možnost chyby při měření. Vzorec také ukazuje nesprávně vyšší LDL cholesterol při TAG pod 1 mmol/l, který mívají lidé konzumující nízkosacharidovou stravu, rozdíl může být až 2 mmol/l při vyšším LDL. U TAG pod 1 je proto vhodné použít jiný vzorec. Vzorec je také nepřesný při TAG nad 4,5 mmol/l a v krvi nesmějí být přítomna chylomikra (vstřebaný tuk ze střeva). V těchto případech laboratoř LDL nespočítá.
Když si buňky vezmou z LDL částic, co potřebují, z LDL se stane postupně IDL (běžně se neměří) a nakonec HDL. Zvýšení hustoty je dáno změnou poměru tuk:bílkovina. Tuk je lehký a jak z molekuly ubývá, zvýší se jeho hustota, proto HDL. HDL molekuly na sobě mají apolipoprotein A (apo A). Je těžké si představit, že by LDL měl být „zlý“ cholesterol a HDL „hodný“. Je to stupidní představa. LDL vyrábějí játra, aby buňkám našeho těla dodala životně důležité molekuly, a rozhodně to nedělají s úmyslem svého majitele zabít. HDL je prostě původní LDL ochuzený o původní obsah, který se vrací do jater. Má novou adresu, aby ho játra poznala a zachytila. Nic jiného to není.  
Výsledky z laboratoře udávají hodnotu celkového cholesterolu, který je obsažen ve všech lipoproteinech. Samotné lipoproteiny se nerovnají cholesterol, obsahují i jiné látky. Standardní vyšetření krevních tuků tedy poskytne čtyři čísla: celkový cholesterol, LDL, HDL a triglyceridy (TAG). Z těchto 4 čísel se počítají různé indexy a poměry. Např. celkový chol/HDL, LDL/HDL, nebo TAG/HDL, nebo se počítá non-HDL cholesterol, což je celkový cholesterol minus HDL.

Co to znamená? 
Zde bychom si měli říci, co reálná čísla a limity laboratoře znamenají. Krevní lipidy jsou jedny z mála laboratorních hodnot, kde se uvádí „ideální“ hodnoty, jaké by člověk měl podle dnešní medicíny mít. Ovšem převážná většina laboratorních hodnot pouze stanoví normální, statisticky průměrné hodnoty u zdravých lidí.
Proč nejsou stanoveny hodnoty cholesterolu jako průměr u lidí bez aterosklerózy? Protože existují léky na jeho snížení. Výrobci pochopitelně chtějí, aby je užívalo co nejvíce lidí. Proto využívají svůj vliv na medicínský establishment a postupně tlačí „normální“ hodnoty stále níže, čímž se stále více lidí dostává mimo „normu“ a stávají se kandidáty na „léčbu“. Za svou praxi jsem zaznamenala postupné snížení celkového cholesterolu z hodnot kolem 6,2 až na dnešních 5 mmol/l. U několika pacientů jsem v jejich výsledcích zahlédla dokonce horní limit „normy“ 4,9 mmol/l. Jsme tak fixovaní na zvýšené hladiny cholesterolu, že si téměř nikdo neklade otázku, jestli není náhodou problematická i příliš nízká hladina.
Všechny fyziologické hodnoty a funkce mají U křivku. Nemocnost i úmrtnost se zvyšuje směrem k oběma extrémům: když je něčeho příliš mnoho i příliš málo. Platí to samozřejmě i pro cholesterol. Nejmenší celková úmrtnost je kolem hladiny cholesterolu 6 mmol/l. Nízký cholesterol = vyšší riziko úmrtí. Cholesterol v běžných zvýšených hodnotách úmrtnost nezvyšuje, dokonce ani velmi vysoký, nad 10 mmol/l celkového nemá přílišný negativní vliv. Platí to pro zdravé lidi i pro osoby s chronickými nemocemi, včetně nemocí srdce. Kolik je příliš nízko? Obávám se, že se stlačováním limitů pro cholesterol kvůli chamtivosti farmaceutických firem k té hladině již dostáváme, pokud už nebyla překročena.
Ovšem hladina celkového cholesterolu je nejméně cenná informace, kterou o svých tucích v krvi můžete mít. Je to prostý součet LDL +HDL+ VLDL, přitom velmi záleží na jejich hodnotách…

Celý článek najdete v květnové Meduňce.