Meduňka,  Pro inspiraci

Na opačné straně mince zvané koronavirus

Říká se, že lidé jsou různí. A také se říká, že všechno zlé má i svou světlejší stránku… Pravdou je, že každý z nás vnímá současnou situaci trochu jinak a že připouštíme, že tento neobvyklý stav přináší i nové zkušenosti… Své krátké zamyšlení na toto téma nám poslala naše spolupracovnice Jarmila Skopalová

 

Výjezd na dálnici D1 u Jihlavy: za mnou v dááálce jedno auto osobní, přede mnou mizí v kopci druhé auto osobní. Jsem sama! Cesta z Brzkova na Vysočině do Prahy na Prosek, tedy na úplně druhou stranu města – hodina a půl. Kdysi dááávno si to pamatuju – kolik to je, dvacet let? Dvacet pět?
Puberťáci před pár týdny stále viseli na mobilech. Stěžovali si, že se nemají jak seznámit, ale v metru si kluk nevšiml krásný holky vedle sebe, protože oba koukali do mobilu. Najednou světe div se – chtějí zpět do školy! Děsně je baví porušovat pravidla a – scházet se! Vidět se! Mluvit spolu! Děsně jsme nadávali na fronty v potravinách, a když něco nebylo, byli jsme pěkně nepříjemní. Teď? Ta samá situace, ale pokladním dáváme kytky a děkujeme prodavačkám za pultem. Pořád jsem koukali na televizi. Teď si stýskáme, že chceme ven. Příroda nám chybí a uvědomujeme si její klady. Ovšem – příroda si oddychla. Čistý vzduch, žádná auta, žádný řev po lesích. Klid.
Praha – kdy já naposledy viděla Karlův most a nemusela přitom jít v šestistupu, takže jsem neviděla nic?!? Dokonce jsou i takoví, kteří se na mostě před pár dny báli úplně sami! Parkovat se dá všude. V P+R na Chodově jsem poprvé v životě zaparkovala dopoledne hned u výjezdu. Mám čas sázet, plít, přesazovat, dosévat, zalévat, kecat se sousedama, seznámit se s jejich zvířaty, bohužel mám taky dost času na svého psa, takže je pod drobnohledem, ale ona si to dost užívá. Krumpáč a lopata jsou mými nejbližšími přáteli, když otevřeli hobby markety, už mi vlastně nechybí nic. Jak jsme se báli techniky, tak ji dnes doháníme. Nechtěla jsem dělat webináře, už je umím. Nechtěla jsem nový mobil, už ho mám (starý umřel první den koronaviru. Málem jsem začala věřit konspiračním teoriím). Po celé Evropě nejsou webkamery – to nás taky hodně spojilo do proudu překvapených: my jsme fakt nějak celosvětově propojený! Před pěti lety jsme se přestěhovala z Prahy na vesnici, do lůna Vysočiny, mám jen popisné číslo, ulice tu nejsou, je nás tu míň jak slepic. Co nás tu trápí víc než koronavirus je kůrovec. Hele, nejsou to příbuzný???