Děti,  Knihovnička Meduňky,  Meduňka,  Psychologie,  Rodina

Děti nového milénia: začátek školní docházky, vstup na ZŠ, SŠ a alternativní výuka

Právě začal nový školní rok, a aktuálně tedy vybíráme ze širokého portfolia edice Knihovnička Meduňky ukázku z knihy Mileny Králové Děti nového milénia – z kapitoly týkající se školní docházky. Autorka je zkušená pedagožka, která s dětmi pracuje mnoho let a své zkušenosti pedagožky i matky velmi čtivě a fundovaně shrnuje v této příjemné a moudré knize, která se může hodit rodičům, prarodičům, vychovatelům, budoucím rodičům i všem, kdo chtějí více pozorumět svým dětem bez ohledu na to, jak staré tyto děti jsou… Knihy z naší edice jsou dostupné na www.knihovnickamedunky.cz nebo na www.obchodmedunka.cz

Ukázka z knihy Mileny Králové:

Zatím jsme si povídali o moderních přístupech ve výchově dětí zejména v domácím, rodinném prostředí. Teď se podíváme na to, s jakými úskalími se můžeme setkat při vstupu dítěte do školy.

Začíná to zápisem
Vycházejme ze situace, že dítě již prošlo tzv. zápisem do školy, kde se prověřila jeho školní zralost, a to jak biologická a sociální, tak i tělesná a psychická. Dítě bylo přijato, což znamená, že požadavky splňuje jeho koordinace pohybů, doba udržení pozornosti, paměť, slovní zásoba, výslovnost, schopnost komunikace a spolupráce, ochota plnit jednoduché úkoly. Jeho hravost je v přijatelném rozsahu, takže je schopno přemýšlet, třídit informace, po nějaký časový úsek vydrží odloučení od rodičů atd.
Možná jsme už ale narazili na první překážky, kdy rozvoj našeho dítěte mohl být odborníky nazván pozvolnějším nebo nerovnoměrným. V tomto případě zachovejme klid, protože každé dítě plně dozraje ve svém čase a někdy dožene spolužáky v jednom rychlém skoku. Naopak dítě, které se zdá být při nástupu do první třídy daleko před ostatními, mohou požadavky na něj kladené zpočátku zaskočit a zbrzdit.
Faktorů, které se podílejí na vývoji dítěte, je mnoho, a vůbec není žádoucí porovnávat své dítě s jiným, i když je stejně staré jako to naše.
Dítě ovlivňuje dědičnost, konstituční typ, vrozený temperament, tolerance únavy, hormonální hladina, rodinné prostředí, sociální, kulturní a ekonomické prostředí i mnoho dalších věcí. Dívky v tomto věku bývají výřečnější, chlapci je později doženou. Ráda bych zde znovu připomněla, že u dětí nové generace bývá obvyklé, že děti dlouho nemluví vůbec, a pak naráz začnou mluvit v celých větách, takže nepropadejme panice.
Rozhodující pro přijetí do školy je i datum narození dítěte, obvykle nastupují do školy děti narozené do 31.8. a děti s datem narození 1.9.–31.12. dostávají odklad. Mezi dětmi v první třídě může být v extrémním, ale nikoli neobvyklém případě poměrně velký věkový rozdíl až 16 měsíců, když se dítě narozené v únoru a po ročním odkladu potká ve stejné třídě s dítětem narozeným v červnu bez odkladu. Mladší dítě s nevyzrálým nervovým systémem je vystaveno mnohem vyšším nárokům. V dnešní hektické době plné nejrůznějších stresových a zátěžových situací určitě lépe obstojí děti s plně vyvinutým nervovým systémem.
Na odkladu není vůbec nic špatného a dnes ho pro své dítě dobrovolně volí stále více rodičů. Odklad na žádost rodičů posuzuje dětský psycholog a obvodní lékař dítěte. O odkladu poté rozhoduje ředitel školy, v potaz se bere i vyjádření z mateřské školy, protože tam dítě poznali a mají srovnání. Více odkladů dostávají chlapci, protože je známým faktem, že děvčátka jsou v tomto věku psychicky vyspělejší, lépe zvládají povinnost se učit, plnit zadané úkoly a uznat autoritu.


První stupeň ZŠ
První třída zásadním způsobem ovlivňuje vztah dítěte k celé školní docházce i ke studiu obecně.
Dětem můžeme velmi pomoci tím, že s nimi budeme stále poutavou formou hry procvičovat řeč, správnou výslovnost, skloňování, rozšiřovat slovní zásobu a tvořit stále rozvitější věty. Řeč je totiž jedním z nejdůležitějších předpokladů pro úspěšnost dítěte ve škole. Schopnost se dobře vyjadřovat je základním stavebním kamenem lidské inteligence.
Nejsem příznivcem tabulkových porovnávání, ale v této souvislosti zmíním, že předškolní dítě by mělo mít slovní zásobu alespoň o 6 000 slovech, v průměru by se měla pohybovat mezi 6 až 10 tisíci slov. Každé nově pochopené slovo dítě motivuje k dalšímu přemýšlení, k pochopení souvislostí a rozšiřuje jeho představivost. Mluvení zkrátka souvisí s myšlením. Dětem kolem šesti let je vhodné nová slova spojovat s konkrétními předměty nebo obrázky a převést mu abstraktní pojem do konkrétního. Pomůžeme jim tak s analyticko-syntetickým vnímáním, to znamená umět oddělit z celku detail a z detailů poskládat celek, což je přípravou i na početní úkony. Také tím můžeme předejít dyslexii. Je tu opět naše známá poučka „nezůstane v mysli, co neprošlo smysly.“
Když malým dětem čteme o jablíčku, ukážeme obrázky jablíček v různých barvách – žluté, zelené, červené. A přineseme skutečná jablka, které si dítě osahá, přivoní si k nim a ochutná je. Stejným způsobem postupujeme i u starších dětí u co největšího počtu nových, složitějších slov. Snažíme se, aby je dítě obsáhlo co nejvíce smysly.

Mladší školní věk 6–10 let
Na prvním stupni ZŠ a v první třídě zejména se děti vzájemně posuzují podle toho, jak dobře se učí. Čím lépe se učí a vynikají, tím lépe jsou kolektivem přijímány a uznávány. I to je důvod pro to, aby byl využit odklad, pokud se dítě do školy ještě netěší, nebo zatím neumí zvládat některé požadavky. Vyhne se tak možnému pocitu nedostatečnosti, který by mohl do budoucna ohrozit jeho sebevědomí pro celý život.
Pokud se vyskytnou jakékoli potíže s učením nebo s prožíváním školní docházky, vřele doporučuji navštívit s dítětem pedagogicko-psychologickou poradnu, kde jsou speciálně vyškolení odborníci schopni poradit, jak zjednat nápravu. Často se jedná o jednoduché doporučení, které může výrazně prospět dítěti v jeho vztahu k učení a ke škole. Pomoc dítěti vyžaduje od rodičů ale vždy velkou trpělivost a důslednost. Vhodné je způsob pomoci a nápravy projednat i s učitelkou, aby dítě ve škole podporovala stejným způsobem jako rodiče doma.
Děti v raném školním věku mají ještě velmi živou fantazii a představivost a často nerozlišují mezi skutečnými reálnými prožitky a svými vnitřními prožitky. V tomto případě se nejedná o lež, protože děti nám nelžou záměrně. Proto bychom měli velmi opatrně zacházet se svými komentáři a reakcemi na jejich zážitky z vnitřního života, případně bychom měli poprosit o shovívavost i jejich paní učitelku, i když zkušení pedagogové jistě zaujmou vhodný postoj.
V mnoha mateřských školkách mají na nástěnce tuto uvítací formuli:
„Rodiče, prosíme vás, abyste nevěřili všemu, co vám o nás vaše děti řeknou. Slibujeme vám, že ani my nebudeme věřit všemu, co nám řeknou o vás.“
V tomto duchu by se mělo oboustranně pokračovat ještě minimálně v první třídě základní školy. Protože dětem při vstupu do školy nastává další těžký úkol, a to je kromě zvládnutí dlouhodobějšího se odloučení od rodičů i pochopení toho, že se ve stejných situacích chovají jinak doma a jinak ve škole.
Musíme se také připravit na to, že, zvláště pokud prvňáčci mají svou učitelku rádi, nebo má u nich velkou autoritu, bude to, co paní učitelka dětem řekne, pro ně „svaté“. Humorné situace nastávají, když si dítě požadavek nebo pokyn paní učitelky špatně vyloží, ale přesto vyžaduje jeho přesné vyplnění.
Ráda bych tu na rodiče apelovala – a to nejen z pozice učitelky, ale i matky, která sama prošla rodičovskými zkušenostmi se dvěma školáky, aby nepodrývali autoritu učitelky, neshazovali ji nějakými nevhodnými poznámkami z obavy, že pro dítě je nyní učitelka důležitější než rodič nebo proto, aby snad dítě nepovažovalo paní učitelku za chytřejší než maminku nebo tátu. Tím byste ublížili jen a jen svému dítěti, protože byste mu vzali důvěru v učitelku, která je nyní novou důležitou osobou v jeho životě. Dítě si ji musí samo někam zařadit v hierarchii důležitých dospělých lidí ve svém životě. Navíc dítě v raném školním věku potřebuje svou učitelku vnímat jako oporu, tj. dospělého, který ve škole nahrazuje rodiče, jenž dítě vede, chrání, chápe. Potřebuje mít ke své učitelce důvěru a vnímat ji jako autoritu, která ho ochrání, pomůže mu a poradí. Víme, že v tomto věku dítě věří všemu, co mu řeknou rodiče, a zrovna tak věří všemu, co říká paní učitelka. Proto tomuto období říkáme „naivní realismus“.

Střední školní věk 10–15 let
Děti v tomto věku jsou už schopny odklonu od fantazie a dozrávají k chápání reality. Také nastává odstup od bezpodmínečného přijímání učitele, což souvisí s životní etapou zpochybňování naprosto všeho. Děti se stejně projevují i doma, odklon a zpochybnění platí i pro autoritu rodičovskou. Naproti tomu se mnohem více rozvíjejí vztahy se spolužáky a vrstevníky, třída začíná fungovat jako celek, jako malá uzavřená společnost.
Děti chtějí být v tomto věku ve všem dobré, nesnášejí neúspěch. Pokud nejsou úspěšní ve škole, snaží se před spolužáky předvést na jiném poli – například předvádějí svou drzost vůči autoritám, přehrávají pohrdání školou, známkami, začínají provokativně kouřit a podobně.
Nepřijímají děti, které jsou z nějakého důvodu „jiné“ a v tomto věku jim vyhovuje určitá „stádnost“ – chtějí mít stejné věci, poslouchají stejnou hudbu, nosí stejné značky oblečení, stejné účesy, mají stejný slovník, preferují a odmítají stejná jídla. Odlišnost se vítá a cení až v posledních ročnících základní školy, spíše ale až na střední škole.
Děti v tomto věku často oscilují mezi tvrzením, že jsou na něco už velké a na něco ještě malé podle toho, co je pro ně v danou chvíli výhodnější. Rodiče by jim měli dávat čím dál větší svobodu a respektovat jejich názory a rozhodnutí, ale adekvátně k tomu od nich vyžadovat zodpovědnost za jejich rozhodnutí a činy. Je nutné přijmout fakt, že v tomto věku se děti začínají na rodiče osopovat, hádat se, neplnit dohodnutá pravidla, revoltovat. Přešly z období „naivního realismu“ do období „kritického realismu“…

Koupit Meduňku