Inspirace z červnového čísla MEDUŇKY: Puberta neboli adolescence…
…je složitým obdobím pro mladičkou slečnu či mladého kluka, ale stejně tak pro jejich rodiče, kteří mají někdy pocit, že jim někdo jejich dosud skvělé dítě náhle „vyměnil“…O úskalích tohoto období napsala do červnové Meduňky moc pěkný a poučný článek naše autorka Milena Králová, zkušená pedagožka, lektorka a také matka dvou dnes už dospělých dětí – a neváhala se podělit i o své zkušenosti. Poradila také, co rozhodně nedělat a čemu se vyhnout, aby se vztahy mezi rodiči a „puberťáky“ nepokazily a aby všichni tímto obdobím prošli co nejlépe a „bez ztráty květinky“, jak se říká a nabízí i vyzkoušená a konkrétní doporučení pro dobrou komunikaci. Milenin článek je součástí hlavního červnového tématu, nazvaného Děti, naše budoucnost. Pokud jste si ještě červnovou Meduňku nepřečetli, hurá na to – koupíte si ji snadno ve stáncích PNS, v některých obchodech nebo také můžete číst na emedunka.cz
Puberta neboli adolescence
Puberta je životní období, kdy se z dítěte pomalu stává dospělý člověk. Klasická puberta nastává mezi 10. a 15. rokem života, o předčasné pubertě, tedy prepubertě, se mluví od 8.roku věku, o opožděné, tedy popubertě, do dvaceti let i déle. Toto období je podmíněné hormonálními změnami v těle i v mozku a není možné se mu vyhnout. Kdy puberta začne, záleží na genetice, na vrozeném temperamentu, na stavu vývoje centrálního nervového systému a v neposlední řadě i na kvalitě výživy. Důležitou roli sehrává také pohlaví, protože u dívek puberta obvykle přichází dříve než u chlapců. Tak to bylo vždy, ale v současnosti dívky dospívají ještě dříve. Je možné, že to způsobuje nezdravý životní styl a chemikálie přidávané do potravin. Právě u dívek není neobvyklé, že prebuberta nastává už okolo osmi let, tedy i dříve.
V období puberty se dítě odpoutává od rodičovské autority prostřednictvím poměrně dramatické konfrontace, která často přináší velmi podstatné konflikty s rodiči i jinými dospělými. Každý adolescent projde obdobím, kdy mu vlastní rodiče připadají neúnosně trapní, nechápaví, omezení a zpátečničtí. Často se za své rodiče před vrstevníky stydí, a proto se k rodičům zejména v přítomnosti kamarádů chovají až nehorázně drze a s pohrdáním. Totéž zažívají i jejich učitelé nebo vedoucí sportovníchi jiných kroužků. Adolescentům budiž polehčující okolností, že jejich hormonální bouře a nedozrálý centrální nervový systém je k takové drzosti vlastně vybízí a nutí. Dává jim zpětnou vazbu, že jejich chování je v pořádku, a že k němu mají dobré důvody.
Ve zvířecí říši rodiče řeší chování dospívajících mláďat velmi rázně – vyženou je z nor či vyhází z hnízd a přestanou je krmit. Zkrátka jim nedovolí zůstávat v rodičovském teritoriu. Mozek lidských mláďat funguje stejně – potomci v podstatě podvědomě provokují své rodiče, aby je vyhnali z domova. Což my rodiče pochopitelně neuděláme, a tak pro nás i naše děti nastává jedno z nejtěžších období života. Vím, o čem mluvím, jsem matka syna a dcery a také ve své pedagogické praxi jsem se setkala s pubertou tváří v tvář více než dostatečně. Budiž nám útěchou, že pubertální chování je pro děti velmi důležitým zkouškovým obdobím života.
Neradujte se, pokud vaše dítě pubertou proplulo bez problémů, protože si můžete být téměř jistí, že puberta nakonec stejně udeří. Přijde nečekaně, ale s o to větší razancí. Nevyžadujte po dětech, aby se za každou cenu chovaly slušně jako dřív a jejich pubertální projevy nepotlačujte. Bylo by to pro obě strany velmi kontraproduktivní.
Projevy adolescence
Dospívající mají velké změny nálad, a to i několikrát za den. Jsou přecitlivělí na kritiku, ale sami se vůči sobě i druhým stávají přehnaně kritickými. Přísně odsuzují a jsou velmi radikální. Všechno, co se týká jich samých, je životně důležité, zatímco o ostatní se nezajímají. Vše vědí nejlíp a ve všem mají pravdu. Tímto až nesnesitelným způsobem prostě hledají vlastní identitu. Souvisí s tím i extrémní neúcta ke všem tradicím a hodnotám, k financím i ke vzdělání. Jsou přesvědčeni o tom, že toho všeho se dá dosáhnout „levou zadní“ a že to vždycky nějak dopadne. Nejdůležitější jsou pro ně teď vztahy s vrstevníky, přátelství „až za hrob“ a první lásky. Přitom poznávají první zklamání, křivdy a zrady, s nimiž se ale neumějí vyrovnávat.
Vlivy moderní doby dětem bezpochyby zkracují klasické bezstarostné dětství dřívějších generací. Proto je puberta dnešních dětí mnohem dramatičtější než puberta jejich rodičů a prarodičů. Dítě se především musí vyrovnat se svým sebeobrazem a sebepojetím. Jeho vnímání sebe samého se v období dospívání mění, dítě zažívá výraznou nejistotu v tom, kdo vlastně je, jaké jsou jeho možnosti a jaké hranice, jak vypadá a jak ho vidí lidé v jeho okolí. Do toho spadá i zmíněný konflikt s autoritami, protože o svém životě chce rozhodovat svobodně a nezávisle na ostatních a plnit si své zájmy a svá přání. Všudypřítomný vzdor se týká i vztahu ke škole, k učení a studiu. Pochybují o smysluplnosti klasického vzdělávání, mají jasno v tom, že „papír“ nebo nějaký „štempl“ k životu nepotřebují.
Před většinou svých problémů adolescenti velmi často utíkají do snění, to v lepším případě, anebo do virtuálního života, to v tom horším případě, protože už tak dnešní děti tráví ve virtuální realitě jednu třetinu veškerého času! V tomto období se jejich roztěkanost, způsobená velkým množstvím času stráveným na sítích, ještě přirozeně zvyšuje a udržení pozornosti je pro ně opravdu problém. Proto se může zdát, že své rodiče a učitele záměrně ignorují a vytěsňují, což je sice zpoloviny pravda, ale z druhé poloviny je jejich nepozornost a zapomnětlivost skutečně způsobená pubertou.
Útěk adolescentů do denního snění (dospělí ho vyhodnotí jako flákání se, koukání „do blba“, nicnedělání, lenost apod.) je přirozený způsob, jak si oddechnout od spousty problémů a tlaků, které dospívání přináší. K těmto úlevným manévrům patří i poslech co možná nehlasitější a nejdivnější hudby, velký nepořádek v jejich pokojích, v nichž preferují stejně jako v oblékání temné barvy (vede černá, temně fialová a rudá). Obliba v extravagantnosti až ošklivosti k tomuto věku prostě patří. Také vyžadují zatemnění během dne a polehávání v posteli. Bývají ale skutečně unavení, zejména dívky opravdu potřebují hodně odpočívat, třeba i na úkor učení.
Rodiče by měli také chápat a respektovat, že adolescenti potřebují spoustu času trávit o samotě ve svém soukromém prostoru. V pubertě se dá mluvit až o posedlosti soukromím. Je důležité, aby ho rodiče respektovali, aby zaklepali, než vstoupí do jejich pokojů, nevstupovali neočekávaně do koupelny, kde pubescenti teď tráví spoustu času, nenutili je ke společným aktivitám a výletům. Pokud dospívajícím nebude soukromý prostor poskytnut doma, najdou si ho mimo domov a jistě to nebude tak bezpečné místo jako v rodině. Rodiče pak kromě důvěry ztratí i přehled a kontrolu nad životem svých dětí.
Jak s puberťáky komunikovat?
Největší problémy nastávají v rodinách, kde převládá autoritativní výchova – tedy kde se s dětmi nediskutuje, ale rozkazuje se jim. Pubertální děti se bouří proti všem autoritám a proti autoritativním rodičům zejména. Nesnášejí „kázání“ a pohrdají jím. Děti, kterým se dostává demokratické výchovy, toto problematické životní období zpravidla zvládají lépe. Rozhodně se doporučuje děti do komunikace nenutit, netrvat na ní a nevyptávat se, pokud rodič vycítí averzi dítěte k rozhovoru.
Je třeba začít s dospívajícími dětmi mluvit jako s partnery. Vyslechnout je, zvážit jejich argumenty, přemýšlet o jejich postojích, nepoučovat je s povýšeneckým postojem, a hlavně je nezesměšňovat! To by rodiče mohlo stát trvalou a nenapravitelnou ztrátu důvěry. Dále je třeba vyvarovat se otázek, které jsou už z podstaty jasně konfliktní a odpustit si jízlivé a cynické poznámky na adresu dítěte. Ty jsou v pubertě neodpustitelné a vztah k rodiči mohou narušit dlouhodobě.
Také je nutné se rozhodně vyvarovat jakékoli agrese vůči potomkovi, zejména ve vztahu otec-syn. Stává se totiž, že syn už neustoupí a postaví se otci jako muž muži…
Celý článek M. Králové i další skvělé články v tématu si přečete v aktuální červnové Meduňce.
