Z nové Meduňky: Václav a Jana Němečkovi: Práce s podvědomou myslí změní život od základu
Václav Němeček vystudoval obor kvantové fyziky a elektroniky a po více než deseti letech lektorské a mentorské práce se spolu se svou ženou Janou zaměřuje na principy a podstatu lidské mysli. Na základě svých zkušeností říká, že každý člověk má nárok na skvělý život a naplnění svých tužeb i vizí. Potřebuje k tomu ale hlubší sebepoznání a využití svého potenciálu. Jak lze tedy přeprogramovat svou mysl na hojnost? O tom si povídali manželé Němečkovi s Martinou Burýškovou v titulním rozhovoru nové Meduňky, která PRÁVĚ VYŠLA!
Vašku, jak bys nám nastínil rozdíl mezi mozkem a myslí?
Lidé mají často dojem, že mozek a mysl jsou totéž. Mozek je ale biologický orgán a moderní výzkumy velmi dobře popisují jeho funkce, centra atd. Zároveň je fyzickou reprezentací mysli. V případě mysli naopak věda potvrzuje, že je nehmotná a nelokalizovaná. Když změníme své myšlení, projeví se to v mozku, kde přepojením neuronové sítě vzniknou nové dráhy. Lidé se ale stále zaměřují hlavně na mozek a doufají, že skrze něj změní i mysl. To je nemožné.
Zároveň je mozek velmi tvárný. Jeho princip neuroplasticity potvrzuje, že jsme schopni svou mysl změnit v jakémkoliv věku, a to ze dne na den.
Podvědomá mysl nikdy nezapomíná
Říkáte, že díky mysli si život buď ničíme, nebo ho naopak žijeme podle svých snů. Proč?
Jana: To určuje naše podvědomá mysl, která nikdy nezapomíná. Uchovává vše, co jsme kdy viděli, slyšeli a četli. Učí se neustálým opakováním a dělá vše pro to, aby se v realitě naplnilo, co jí opakujeme. Zásadní jsou pro ni přesvědčení získaná v dětství, která si tvoříme zhruba do věku pěti až šesti let. Podle nich si pak realitu buď tvoříme, nebo nás brzdí. Viditelné je to například u sourozenců, kteří vyrůstali v jedné rodině, ale v dospělosti se každému z nich daří jinak. Záleží totiž na přesvědčeních, kterým uvěřili. Proto je třeba stará přesvědčení vzít, „přeprogramovat“ a změnit podvědomé dráhy myšlení tak, aby nám sloužily ke štěstí.
Kromě podvědomé mysli máme ještě vědomou. Jak je rozlišovat a docílit jejich spolupráce?
Vědomě myslíme např. při práci na určitém projektu, ale už nevnímáme, jak o něm smýšlíme a odkud vychází emoční pozadí myšlenek. Zda cítíme pochybnosti a stres, nebo naopak kreativitu, skvělý pocit, jak se projektu daří, a bohatý výběr možností. Právě tento neviditelný emoční náboj představuje naše podvědomí a vytváří systém vnitřních přesvědčení a názorů, tzv. mindset, odkud vycházejí vědomé myšlenky. Pro jejich rozlišování nám v běžném životě může pomoci kontemplace a sebedotazování.
Jak nás tedy v každodenním životě ovlivňuje podvědomá mysl?
Václav: Nese velkou část zodpovědnosti za to, co v životě prožíváme. Zahrnuje až devadesát procent našich činností a myšlení. Jde tedy o sadu rutin a neviditelných návyků, které věrně kopíruje podle předchozího dne, roku nebo života našich rodičů či blízkých, jen s mírnými obměnami. A tak nás napadají stále stejné myšlenky.
Dává nám určitý řád a umožnuje fungování v každodenním životě. Současně řídí všechny podvědomé procesy v těle, kterých jsou miliardy za vteřinu. Nemá ale schopnost rozlišovat, co je pro nás dobré a co špatné. To je úkolem vědomé mysli. Mnoho lidí vnímá, co chtějí, ale nemají sílu ke změně. Podvědomá mysl jim tuto možnost uzamkla na základě negativních přesvědčení. Ve skutečnosti si ale můžeme sami určovat, jakým směrem se budou změny vyvíjet, pokud si začneme tvořitvlastníobrazy v podvědomé mysli. A pak se staneme tvůrci svého života.
Jana: Nejčastěji s námi komunikuje v obrazech běžících na pozadí. Ráda říkám lidem „Změňte obrazy ve své mysli a získáte kontrolu nad svým životem.“ Pro mě to bylo obrovské uvědomění.
Co vše ovlivňuje nastavení naší mysli?
Václav: Asi největší vliv má rodinné prostředí. Záleží na tom, v jaké emoční náladě vyrůstáme, jak se k nám v rodině vztahují, naslouchají, nakolik se můžeme projevovat, jak se v rodině komunikuje atd. Dítě se učí pozorováním a vše pak nevědomě zpracovává v tichu a tvoří si závěry, což významně formuje jeho osobnost.Vše začíná už prenatálním vývojem a porodem. Také se ukazuje, že dochází k mezigeneračnímu přenosu témat z matky na dítě, které o tom vůbec neví a až v dospělosti si uvědomuje problémy související s rodem. A samozřejmě tu je také vliv školky, školy atd.
Jana: V dospělosti nás pak přirozeně ovlivňují blízcí lidé. Říká se, že jsme průměrem pěti lidí, s nimiž se nejčastěji vídáme. Dále tu je vliv médií, elektromagnetického vlnění či kvality spánku. Mnoho lidí trpí poruchami spánku, protože jen pracují. Vlivem stresu pak mozek nepracuje, jak má, a když je člověk unavený a frustrovaný, nedokáže si v životě tvořit hojnost a radost.Svůj podíl na tom másamozřejmě i strava, celkový životní styl, návyky, konzumace alkoholu a mnoho dalšího.
Proč tedy zatoužíme po změně, když je podvědomí tak silné?
Důvodem je většinou závažná událost či stav v životě. Například se nám rozpadají vztahy, selháváme a hledáme důvody proč. Anebo máme zdravotní potíže a když nepomáhají běžně dostupná řešení, klademe si otázky a hledáme širší souvislosti. Může jít také o pracovní témata, finance atd. Spouštěč může být jakýkoliv.
Jak můžeme podvědomou mysl začít měnit?
Václav: Prvním krokem je začít zvětšovat kapacitu svého vědomí a sebeuvědomění. Vnímat, co máme uloženo v podvědomé mysli. Vše, co vyneseme na světlo, nás silně osvobozuje a přináší hlubší pochopení i možnost dělat věci jinak. Zadruhé se potřebujeme naučit komunikovat s podvědomou myslí jejím jazykem. Je třeba prozkoumat hranice toho, co nechceme, měnit nevhodná přesvědčení a „nahrát“ tak nový program, který odpovídá našim přáním. Přesně tak pracujeme s lidmi pomocí hypnomeditace.
Především učitelé by měli vědět, jak podvědomá mysl působí a jak si mohou děti vytvářet obraz sebe samých a své reality. To vnímám jako klíčové, abychom je do ničeho netlačili, ale podpořili jejich sebedůvěru…
Celý rozsáhlý rozhovor, plný inspirativních myšlenek a náapdů, najdete v únorové MEDUŇCE.
