Knihovnička Meduňky

Z edice Knihovnička Meduňky: Učme se životu!

Autorkou dvou knih, které mají v názvu tuto sugestivní výzvu, je zkušená psycholožka a psychoterapeutka PhDr. Marie Říhová. Do obou svých knih (Učme se životu I. a Učme se životu II.) uložila bohaté zkušenosti ze své psychoterapeutické praxe, skutečné příběhy a kazuistiky i mnoho svých dalších osobních zkušeností a znalostí. Její knihy jsou velmi čtivé, přístupné, a přitom moudré a zachycují mnohé z toho, s čím se v životě setkáváme a utkáváme – ať jde o partnerské či jiné vztahy, různé psychické poruchy, včetně fobií či depresí  a možností jejich léčby z hlediska alternativní medicíny, věnuje se i různým aspektům problematiky výchovy dětí (drogy, lhaní, záškoláctví atd.) Nabízí také zcela konkrétní techniky – např. meditaci na odpuštění nebo „Pět pravidel pro uvolnění vašeho tvořivého stroje“…  Obě knihy dr. Říhové zkrátka stojí za přečtení! Více informací na našem e-shopu: www.obchodmedunka.cz
Přečtěte si ukázku:

 

Civilizační choroby
Jedinec se v poslední době stal zajatcem nástrojů tržní ekonomiky. Duchovní rozměr člověka je zatlačen do pozadí a psychický stres způsobuje závažná onemocnění, která lékařská věda označuje za nevyléčitelná, vrozená nebo dědičná. Jedna reklamní kampaň za druhou nás denně přesvědčují o tom, že všechno je možné si koupit. Dokonce i zdraví a lásku. Bohužel, reklamy na potravinové doplňky už neříkají, že náš organismus se na jejich působení stane závislým a že bez nich bude špatně fungovat – týká se to např.pravidelného užívání Guttalaxu. Mnoho lidí dnes ztrácí sociální jistoty a jejich ztráta způsobuje nedostatek vitální energie. To se samozřejmě odráží negativně na zdravotní kondici všech.
I milionář trpí strachem z budoucnosti a neustále zápasí o to, kdo je lepší = silnější. Reklamy ovlivňují člověka a ten ztrácí zdravý selský rozum, domnívaje se, že štěstí dosáhne nejlepším autem, vilou s bazénem apod. Otázkou je, zda člověk pro svůj spokojený život tyto věci potřebuje.
Jistě jste alespoň několikrát v životě zažili situaci, kdy přijdete do rodiny, která má krásný dům, dokonale vybavený a uklizený, v rohu si tiše hraje jedno dítě, ale vy se zde necítíte dobře, pociťujete chlad, i když je místnost dostatečně vytopena a vybavena, a brzy odcházíte.
Jindy naopak navštívíte rodinu, kde je prostě vybavený byt, čtyři děti, na stole mísa buchet, děti se vesele baví, nebo naopak se zaujetím poslouchají váš hovor a volně do něho vstupují připomínkami nebo otázkami. V bytě není zdaleka vzorně uklizeno, hračky dětí jsou téměř všude, ale vy se tam cítíte dobře, volně a svobodně. Doslova nasáváte atmosféru bezpečí a lásky, která je dána vnitřním duchovním životem obyvatel, kteří se navzájem milují, jsou si oporou a vědí, že když nastane hlad, budou ho mít všichni a nebude je tolik sužovat. Když bude dobře, budou se mít všichni dobře.
Taky se mohlo stát, že jste navštívili nějaký hrad či zámek a zcela obyčejný kus nábytku vás přitahoval, jiný vyřezávaný a „ krásný“ vás nechal zcela lhostejnými. Je to tím, že původní věci byly za dob komunismu rozebrány a nevrátily se zpět na původní místa, tudíž nepatří původním majitelům. Je to vybavení z několika šlechtických sídel. A to, jak duchovní byla šlechtická rodina, se vtisklo i do nábytku.
Znám historii šlechtických rodů, které znaly své skutečné potřeby a poslání, a místa, v nichž žily, dodnes něco z nich vyzařují.
Například malé město Vlašim u Benešova, kde žila rodina Auersperků a odkud pochází i Jan Očko z Vlašimi, „dýchá“. Když se projdete parkem okolo zámku, pocítíte zcela určitě příliv obrovské vitální energie.
Moje prateta s manželem u této šlechtické rodiny sloužili a vyprávěli s obrovskou láskou o tom, jak hodní a chápaví byli jejich páni. Naopak daleko větší, okresní město Benešov u Prahy je absolutně „hluché“. Člověk tu necítí nic.


Jak se tedy bránit civilizačním chorobám?
Řešením není návštěva psychiatra nebo neurologa.
Navštívila mne dívka, která trpěla alergiemi snad na všechno. U nezletilých klientů vždy vyžaduji přítomnost obou rodičů. Dívka se v jejich přítomnosti chovala absolutně nepřiměřeně. Poposedávala, stále měnila polohu těla, mnula si ruce, podrbávala se ve vlasech. Vypovídala, že doma je jí dobře, cítí se dobře, ve škole je vše v pořádku, zkrátka vše je dokonalé.
Ale její výpovědi nenasvědčoval ani strnulý obličej, ani její chování. Vysvětlila jsem rodičům, že pokud budu schopna zjistit příčinu jejích alergií, je nutné, abych ji vrátila do prenatálního období a prošla s ní rok po roce až do jejích současných patnácti let.
Dívce jsem objasnila metodiku – hypnózu, ujistila jsem ji, že bude ve velmi lehkém hypnotickém spánku, bude svým pánem, může kdykoliv říci dost a bude si vše pamatovat. Rodiče i dívka souhlasili.
Pamatuji si nekonečný údiv otce, když dívka v hypnóze označila za příčinu svých obtíží právě jeho. Doslova řekla: „Nenávidím tátu, protože je tvrdý, nikdy mne ani mámu nepochválil, nepohladil, jenom dává rozkazy, které se musí hned plnit.“
Podotýkám, že rodiče jsou sice v průběhu celé terapie přítomni, ale jsou upozorněni na to, že nesmí do rozhovoru nijak zasahovat, ani posunky, ani tím, že by se tvářili nesouhlasně. Po celou dobu se musí tvářit neutrálně.
Poté jsem začala pracovat s otcem, který si své jednání vůbec neuvědomoval jako škodlivé, naopak tvrdil, že sám byl také vychováván podle hesla „Škoda rány, která padne vedle“ a taky podle hesla „Mladý stromek se musí ohýbat hned“.
Tak jsme si vysvětlili, jak velký dar je umění dávat lásku a lásku přijímat.
Pak si všichni tři – rodiče i s dívkou – stoupli a pevně se navzájem objali s pokynem: „Teď myslete na to, jak silná je vaše láska a jaký je cíl vašeho života. Zda chcete umírat v osamění, až vás dcera v pudu sebezáchovy opustí, nebo zda chcete být obklopeni láskou vašich vnoučat…“
Asi za pět minut byl jasně viditelný krásný kruh kolem stojící trojice, a navíc se objevil i ochranný bílý obal kolem matky, otce i dcery.
Věděla jsem, že pochopili. Dívka dar odpuštění, matka dar síly oponovat nesmyslům, otec dar lásky. A bylo po alergiích, ani dnes po zhruba pěti letech se neobjevily.

(dokončení kapitoly ve středu 24. 7.)