prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.: Voda v nás i kolem nás

V létě si vody užíváme ze všech ročních období nejvíce. Příjemně nás osvěží, ochladí a užijeme si s ní spoustu zábavy, ať už je to voda mořská nebo ta v našich podmínkách. Některé její unikátní vlastnosti byly však objeveny teprve nedávno, a v tématu červencové Meduňky, která vyšla minulý týden proto na vodu nahlížíme z vícero úhlů pohledu. Přečtete si, kolik a čeho pít, jak podpořit správné hospodaření s vodou v našem těle a proč je voda archetypálně spojena s našimi emocemi. 
Vybíráme ukázku z článku prof. Anny Strunecké, červencovou Meudňku můžete číst na e-medunka.cz

Voda je látka, bez které život na Zemi nemůže existovat. Víme, že voda tvoří 50–60 % hmotnosti lidského těla v dospělosti, u novorozenců, kojenců a batolat je to až 80 %. Zdravotnické osvětě se podařilo vytvořit v široké populaci přesvědčení, že je nezbytně nutné dbát na dostatečnou konzumaci pitné vody. Člověk s polyetylenovou lahví vody, ze které často upíjí, patří k běžným jevům současného života. V tomto článku se proto zamyslíme nad tím, kolik vody je třeba denně vypít, jaké jsou zdroje pitné vody a jaká voda je vlastně zdravá. Naše tělo je tvořeno z 50–60 % vodou, a proto se musí udržovat v dobrém hydratovaném (zavodněném) stavu. Každodenní potřeby každého člověka mohou být však proměnlivé. Je známou skutečností, že mnozí lidé jako např. osamělí senioři, zanedbané děti nebo nemocní lidé bývají dehydrovaní. Může k tomu dojít hlavně v horkém počasí, při cestování i při celodenním sezení ve škole či na konferenci. Bez vody je člověk schopen přežít pouze několik dnů. Všichni dobře víme, že se z mnoha stran stále doporučuje pít, pít a pít. Sklenice vody jsou nezbytnou kulisou na všech jednáních, konferencích, televizních přenosech.
V široké veřejnosti se ujalo doporučení, že by každý měl vypít alespoň 6–8 sklenic vody denně a rozumí se tím sklenice o obsahu 250 ml. Když zde napíšu, že člověk tolik vody každý den vypít nemusí, snese se na mne kritika desítek ba stovek konzumentů, výživových poradců, zdravotníků i největších lékařských autorit. Jak tedy vzniklo ono vžité doporučení 8 sklenic vody denně a jaké jsou podklady pro jeho oprávnění? Je to nezbytné pro naše zdraví? Může to člověku v některých případech uškodit?
V široké veřejnosti se ujalo doporučení, že by každý měl vypít alespoň 6–8 sklenic vody denně a rozumí se tím sklenice o obsahu 250 ml. Když zde napíšu, že člověk tolik vody každý den vypít nemusí, snese se na mne kritika desítek ba stovek konzumentů, výživových poradců, zdravotníků i největších lékařských autorit. Jak tedy vzniklo ono vžité doporučení 8 sklenic vody denně a jaké jsou podklady pro jeho oprávnění? Je to nezbytné pro naše zdraví? Může to člověku v některých případech uškodit?

Jak vzniklo doporučení pít denně 8 sklenic vody?
Pití velkého množství vody k léčebným účelům známe i z naší historie lázeňství a zejména z metod Vincenze Priessnitze. Voda, kterou pili jeho pacienti v Jeseníku, má však velmi nízký obsah solí. Jak víme, Priessnitzovi pacienti byli nuceni k vydatnému pohybu a hodně se potili.
Za autora doporučení pít 8 sklenic denně je považován významný americký výživář Fredrick John Stare z Harvardské univerzity, který ve své knize v roce 1974 napsal: Kolik vody potřebuje člověk denně? To je obvykle dobře regulováno různými fyziologickými mechanismy, ale pro průměrného dospělého člověka je to něco kolem 6–8 sklenic denně, a může to být ve formě kávy, čaje, mléka, nealkoholických nápojů, piva ap. Ovoce a zelenina jsou rovněž dobrým zdrojem vody.
Všimněte si, že Frederick J. Stare zahrnoval do množství vypité vody i kávu a čaj, mléko a pivo. Různí odborníci a lékaři různých specializací diskutují o oprávněnosti tohoto široce akceptovaného doporučení. Tak například plastický chirurg doc. MUDr. Jan Měšťák varuje před tím, že vzniká posedlost s dodržováním pitného režimu tzv. aquaholismus (aqua = voda). Vysvětluje: Tato posedlost postihuje hlavně ženy, které mají nutnost vypít více než 2–3 litry tekutin denně, ale v některých případech je to až 4–6 litrů… Mají též stálý pocit žízně, suchost v ústech a mají pocit na omdlení už po hodině bez příjmu tekutin… A dokonce i pocit na udušení v noci, když se nenapijí… Jako plastický chirurg referoval o svém pozorování této posedlosti v souvislosti s tím, „ že se u žen objevují otoky víček, tváří a končetin, časté nucení na močení ve dne i v noci – až 15x přes den a 2–5x v noci. V extrémních případech nadměrného pití může dojít až k otokům mozku a výjimečně i k úmrtí,“ varuje doc. Měšťák.

Kdy může hodně vody škodit
Dokonce i menší příjem tekutin může vyvolat vážnou intoxikaci vodou, pokud je narušeno vylučování vody v ledvinách. Je to regulováno především antidiuretickým hormonem (ADH) z hypofýzy. K poruše jeho vylučování může dojít např, při užívání rekreační drogy extáze. Změněný stav vědomí po užití extáze může trvat až šest hodin a brání vzniku žízně. Několikahodinový tanec bez doplnění tekutin pak vede k celkové dehydrataci organismu a k přehřátí. Po jejím požití je třeba neustále doplňovat nealkoholické tekutiny, i když člověk necítí potřebu. Po odeznění účinku drogy následuje pocit totálního vyčerpání se silnou žízní, kterou droga tlumila. Mladý člověk se pak může doslova upít k smrti. Extáze totiž při vyvolávání euforie působí vylučování ADH, který brání vylučování nadbytečného množství vody z těla. Dojde k tzv. hyponatremii, naředění hladiny sodíku v krvi a tělních tekutinách. Buňky z tělesných tkání a orgánů pak mají tendenci nasávat vodu a bobtnají – otékají. Extrémně nebezpečný je otok mozku, poruchy vědomí, halucinace až kóma. Tragické příklady úmrtí mladých lidí po požití extáze jsou publikovány v různých novinách.
Hyponatremie však nemusí vždy skončit fatálně, a tak se po požití nadměrného množství tekutin může otrava vodou objevovat poměrně často. Za takové situace pak můžeme pociťovat únavu, bolesti hlavy, předrážděnost, ztrátu chuti k jídlu, nevolnost a zvracení, svalové záškuby až křeče…

Celý článek si přečtete v červencové Meduňce.