Alternativní medicína,  Meduňka,  Rozhovory,  Zdraví

Z únorové Meduňky: „Člověk je duše i tělo, a o obojí je třeba náležitě pečovat…“

říká v titulním rozhovoru únorové Meduňky zkušený lékař MUDr. Josef Pekárek, který se medicíně věnuje už několik desetiletí a ve své praxi využívá jak  znalosti a zkušenosti z klasické medicíny (jeho obory jsou interna a gastroenterologie), tak i znalosti z oblasti alternativních metod. Dlouhodobě se zabývá biorezonanční terapií, s touto metodou začal pracovat už v 90. letech v Naturcentru Salvea, které založil jeho otec, onkolog MUDr. Miroslav Pekárek. Během mnoha let práce s přístrojem Bicom získal MUDr. Josef Pekárek velké množství zkušeností a pomohl mnoha lidem zvládnout a řešit jejich zdravotní problémy. Povídali jsme si o biorezonanční terapii, ale došlo i na další důležitá a zajímavá témata… Nabízíme ukázku z rozsáhlého rozhovoru, celý si přečtete v nové Meduňce, která právě vyšla a čeká na vás na obvyklých prodejních místech, na stáncích PNS nebo také můžete číst na emedunka.cz   


Ohlédnutí: Naturcentrum Salvea 

Pane doktore, připomeňme, prosím, nejprve stručně Naturcentrum Salvea, kde jste začínal s biorezonanční terapií – někteří čtenáři Meduňky si toto centrum i vašeho otce MUDr. Miroslava Pekárka jistě pamatují. Proč vlastně toto centrum vzniklo a jak dlouho existovalo?
Naturcentrum Salvea založil otec v roce 1991 jako platformu pro lékaře, ale i pro lidi z dalších profesí, kteří chtěli k léčení přistupovat trochu jiným způsobem než tzv. klasickým. Byl onkolog, takže se zaměřil především na hledání dalších možností léčby onkologických nemocí. Původní Naturcentrum Salvea existovalo až do konce června 2020, tedy skoro třicet let. Od března 2021 pracujeme v nových prostorách, název se změnil na Naturcentrum s.r.o. a já se v tomto centru věnuji poradenské činnosti – specializuji se na biorezonanční terapii.

Váš otec se při hledání a zkoumání dalších možností léčby onkologických chorob inspiroval v zahraničí a spolupracoval i se známým léčitelem a biotronikem Josefem Zezulkou, který měl prokazatelné úspěchy při léčbě rakoviny. Setkal jste se s ním někdy?
O této spolupráci jsem věděl, ale osobně jsem Josefa Zezulku neznal. Otec s ním spolupracoval v době, kdy jsem dokončil studia na lékařské fakultě, jako čerstvý lékař jsem byl plně „zapřažený“ v nemocnici a na nic jiného jsem tehdy neměl kapacitu. Co se týče zkušeností ze zahraničí, šlo o švýcarskou Lucasklinik, kde otec mohl sledovat, jak se v praxi dají zkombinovat postupy klasické medicíny, např. chemoterapie, s alternativním přístupem k onkologickým pacientům – šlo o práci s psychikou, důraz na individuální jídelníček, součástí léčby byl i preparát Iscador, který měl velmi solidní výsledky. Je to výtažek ze jmelí, dá se běžně kombinovat s metodami klasické léčby a přinejmenším dokázal výrazně snižovat nežádoucí účinky chemoterapie, protože obsahuje látky působící podobně jako cytostatika a zároveň i látky aktivující imunitní systém.

Váš otec se snažil v 90. letech tento preparát do České republiky dostat…
Bohužel se mu to tehdy nepovedlo, byly mu kladeny různé překážky. Firma Weleda, výrobce Iscadoru, sem dodala kompletní podklady, na jejichž základě mohl být tento lék u nás schválen, ale otec se později dozvěděl, že se těmi podklady nikdo ani nezabýval. Když chtěl někdo Iscador užít k léčení, musel si ho sehnat sám, většinou si ho lidé nechávali dovézt ze zahraničí.    


Biorezonační terapie: začátky a princip působení 

Specializací jste internista a gastroenterolog, působil jste ve vinohradské nemocnici, kdy a kde jste se poprvé setkal s biorezonanční terapií?
Krátce po roce 1989 se otci podařilo z Německa získat první biorezonanční přístoj, který mne zaujal svými technickými možnostmi. První důležité informace jsem se dozvěděl od české lékařky – emigrantky, která v Německu s tímto přístrojem léta pracovala, seznámil jsem se s výsledky jeho působení a začal se učit s ním pracovat. Zpočátku po pracovní době v nemocnici, pak jsem si tam postupně krátil úvazek a nakonec se z práce s Bicomem stal můj hlavní obor – v Naturcentru Salvea jsem se tomu už věnoval naplno.
Původně měl otec zapůjčený přístroj segment elektrograf, který měřil přes elektrody vodivost v různých částech těla neboli reakci organismu na slabý elektrický podnět, což umožňovalo zjistit, že v určité části těla existuje problém s prokrvením, v jiné části je hodnota odpovídající imunitní odpovědi organismu. Bylo vidět, že každá část těla se může chovat trochu jinak a podle toho se stanovilo, kterou částí těla je nutné se zabývat – kde se vyskytuje rušivé pole nebo rušivý faktor. Už jsme zmínili otcovu spolupráci s léčiteli – tento přístroj také umožňoval změřit stav před působením léčitele a po něm, rozdíl v hodnotách ukázal účinnost léčitelova působení.   

Jak se vám jako mladému lékaři pracovalo v jednom centru s otcem – zkušeným lékařem? Nenaráželi jste například na odlišné představy? 
Občas trochu ano, ale v základu jsme byli stejně mentálně nastaveni a měli jsme stejný postoj k léčbě. A nepracovali jsme přímo spolu, ale spíš paralelně – on se věnoval svým onkologickým pacientům a já jsem se zaměřil na práci s přístrojem Bicom.

Studoval jste i nějaké další metody, používáte při své práci i jiné postupy? 
V 90. letech jsem absolvoval několikaletý kurz homeopatie, z tradiční čínské medicíny jsem se zaměřil na vztah pohybového systému a zdraví. Dalo by se říct, že jsem si z různých oborů   vybíral informace a znalosti využitelné při práci s Bicomem – studoval jsem to, co by mohlo obohatit moji praxi. A snažil jsem se dozvědět co nejvíc o možnostech, které tento přístroj nabízí. Čím víc jeho možností znáte a umíte využít, tím jste při léčbě úspěšnější. 

Vysvětlíte, prosím, čtenářům základní princip biorezonanční terapie?
Zjednodušeně to vysvětluji takto: člověk z hlediska složení obsahuje ionty, elektricky nabité částice a jako každé pevné těleso vyzařuje elektromagnetické spektrum. Tento přístroj vznikl v Německu a ti, kdo ho vymýšleli a konstruovali, vyšli z předpokladu, že např. normální játra mají složení A, ledviny mají složení B – každý orgán má jiné složení podle své funkce. Normální vyzařování jater je vyzařování A, normální vyzařování ledvin je vyzařování B. Měli skupinu asi 600 – 800 osob, uznaných jako zdravé, změřili frekvence zdravých systémů, jednotlivých orgánů, metabolismu, imunitního systému. Vyzařované frekvence po změření technicky zpracovali tak, že vytvořili elektrický obvod, který nazvali biologický filtr. Zdravé frekvence obvodem projdou a frekvence, které jsou mimo tyto hodnoty, jsou rozpoznané, a tím se odliší zdravá frekvence od patologické. A pak už existují různé kombinace. Upozorňuji, že jde skutečně o extrémní zjednodušení. To, co přístroj vyhodnotí jako zdravou část spektra, do člověka vrací ve smyslu křivky v nezměněném tvaru a to, co vyhodnotí jako patologické, vrací ve formě inverzní vlny, čili vlny zrcadlově otočené. Bráno čistě fyzikálně máte křivku, která má vrcholek nahoru, vy pustíte stejný vrcholek zrcadlově otočený, čili on se vynuluje. Zdravá část spektra se posiluje a hodnoty odpovídající patologické části spektra se oslabují. To je základní princip. Pracuje se s frekvencemi, což vychází z tzv. Aedyova okna, kdy se zjistilo, že buňky podle svého původu rezonují v určité frekvenci. Když například nastavíte určitou frekvenci odpovídající játrům, můžete přednostně ovlivňovat funkci jater. Přístroj vznikl už v 80. letech a do té doby došlo k obrovskému technologickému pokroku, takže možnost zpracování signálu je mnohonásobně vyšší, ale princip zůstává stejný…

Koupit Meduňku