Edice Knihovnička Meduňky nabízí řadu zajímavých titulů na různá témata…

Zatím posledním titulem je kniha Marcely Chadžijské a Miroslava Hadaše Průvodce rodinnými konstelacemi s novými podpůrnými metodami. Oba autoři jsou našimi spolupracovníky (blíže jsme je představili v květnovém čísle Meduňky) a knihu napsali na základě svých dlouholetých zkušeností pro všechny, kdo se chtějí dozvědět více o této pozoruhodné a účinné terapeutické metodě. Knihu zakoupíte přes náš e-shop www.obchodmedunka.cz

Konstelace v praxi

Příprava
Přípravu provádí terapeut (průvodce) s klientem (zadavatelem). Osobní pohovor je důležitý jak pro vzájemné poznání, tak pro seznámení terapeuta s životním příběhem, který se potom před skupinou již nebude nijak konkrétně prezentovat. Máme zkušenosti, že čím méně o situaci vědí ostatní, tím snáze dochází k ryzímu prociťování bez spekulací a vkládání vlastních postojů. Tímto způsobem se navíc mezi klientem a terapeutem vytváří pocit bezpečí a důvěry.
Stává se velice často, že se dostaví klient a vyžaduje postavení konstelace na konkrétní záležitost, kterou pokládá za stěžejní. Akutní nebo aktuální problém však nemusí zahrnovat původní příčinu, kvůli které vznikl. Vyřeší se pouze stávající situace, ale nevyřeší se tak, aby se příště neopakovala, byť v jiné podobě. Řešení problémů ve vztazích pomocí skupinové nebo individuální konstelace navrhuje terapeut na základě předchozího osobního pohovoru s klientem. Jak a kde začít, je dobré nechat na odborníkovi (terapeutovi), který vidí situaci zvenčí, nezkresleně, nestraně a má s konstelacemi zkušenosti.
Rodinné konstelace aplikujeme po dvaceti letech zkušeností přednostně v menších skupinách deseti až dvanácti lidí. To, že jsme dvojice muž a žena, vytváří s menší skupinou dokonalou simulaci rodiny a bezprostředně zvyšuje pocit bezpečí. Mimovolně dochází i k uplatnění metody nazývané Terapie rodinnou realitou, která probíhá prakticky permanentně i v průběhu přestávek, společného občerstvení nebo oběda. O přestávkách je přísně zakázáno rozebírat konstelace, které proběhly, a jakkoliv rozebírat reakce zúčastněných. Výhodou malé skupiny je rovněž jistota, že se dostane na každého účastníka stejným dílem. To znamená, že bude několikrát postaven do zástupné role a konstelace také bude postavena na jeho vlastní zadání. Účastníci si služby takto splatí sobě navzájem, a proto se nedovoluje opouštět předčasně skupinu. Bylo by to neetické vůči ostatním.
Pro všechny je bezpečné prostředí a pocit vzájemné důvěry tím nejdůležitějším. K hlavním úkolům terapeuta patří vytvořit pocit bezpečí a udržet vhodnou dynamiku skupiny.
Při setkání je vždy nutné prvotní vytvoření pocitu pohodlí a zájmu. Pití čaje a nezávislé hovory mohou přispět k rychlému uvolnění. Teprve potom nastupuje terapie nasloucháním. Všichni, včetně terapeutů, řeknou něco o sobě, o své rodině a také sdělí, proč přišli. Stručně vyjádří, co je trápí. Tím se zajistí dynamika skupiny. Všichni zjistí, že mají podobné problémy a chtějí je řešit. Terapeut hlídá, aby čas byl rovnoměrně určen pro každého člena skupiny. Skupina se naladí na stejnou vibraci. Potom již přebírá hlavní slovo terapeut.

Příčinná anamnéza
Především je důležité zjistit, v které fázi života se klient nachází, protože každá životní etapa má svá specifická úskalí. Terapeut zjišťuje, kterému období života odpovídají subjektivní potíže či problémy.
Je nutné zrevidovat průběh událostí života od početí až po současnost, které mohly významně ovlivnit současnou situaci. Může to být odmítnutí, život v rozvrácené rodině, úmrtí blízkých apod.
Představme si běh života jako vodní kolo, kdy každé období představuje nádobu, do níž nabírá důležité a odpovídající zkušenosti pro dané období, pociťované jakožto naplnění lásky. Ta je podmíněna zkušenostmi přijetím a pochopením reality, která se v daném období odehrála. Pokud se v některém období člověk cítí nenaplněn, nemůže se kolo roztočit a on pak zůstává v některém ranějším období života, než se nachází, a dál nemůže dospět. Může však nastat i opačná situace, kdy je člověk přeplněn, přetížen a kolo se přetočí dál, než je potřeba. V tomto případě opět uvízne a nemůže se posunout dál. Ze zkušeností víme, že vztahy v základní rodině je nutno zrevidovat alespoň pro kontrolu vždy. Je to proto, že rodinnou matrici často pokládáme za správnou. Domníváme se, že tak, jak se to dělalo u nás doma, je pro naši rodinu určitě správné.
Pro zdárné řešení je nutné začít tou nejranější poškozenou etapou života daného jedince. V opačném případě hrozí, že se budou provádět konstelace opakovaně, bez kýženého trvalého výsledku. Kde začít, zjistíme pomocí terapie nasloucháním. Vzestupně pak dochází k nápravě jednotlivých úseků vhodně volenými metodami, což celý proces urychlí.
Životní etapy můžeme pro uvědomění sloučit do pěti celků, shodně s hvězdou života – pentagramem. Zrození, dětství, dospívání, dospělost a smrt.
Každý cyklus jednoho obvyklého života, který nebyl násilně přerušen, můžeme přirovnat též ke čtyřem obdobím roku: jaro, léto, podzim a zima = zrození a dětství, dospělost, stáří a smrt.
Lidé se cítí vždy spojeni s příslušnou skupinou právě díky přirozenému dělení. Děti tíhnou k dětem, mladí se přátelí s mladými, lidé středního věku si vzájemně rozumějí a staří také. Pokud sociální propojení nefunguje, dochází k problémům ve společenských vztazích.
Když budeme sledovat průběh života jako služby, pak v prvé čtvrti hlavně přijímáme, ve druhé čtvrti se učíme dávat, ve třetí čtvrtině začínáme sloužit, dávat a nakonec postupně dávat ani sloužit už nemůžeme.
Terapeut tedy pátrá, ve které čtvrti života se zadavatel nachází. Složitější to je v případě přechodných fází. Věděli jste, že přechod prožíváme v životě pětkrát a týká se žen i mužů čili všech bez výjimky? Prvním přechodem je příchod na svět, další nastává v pubertě, třetí přichází ve chvíli, když máme dozrát, čtvrtý souvisí s momentem, kdy pocítíme stárnutí, a pátou přechodnou fází je doba odchodu. Proč je nutné to zjistit a dobře se v tom zorientovat?