Meduňka

Z červnové Meduňky: Krátkozrakost (nejen) u dětí

Červnové číslo Meduňky je věnováno dětem, jejich zdraví, správné výživě a vůbec podmínkám šťastného dětství. Vybíráme ukázku z článku, v němž se jeho autorka, lektorka jógy Ing. Yvona Švecová, věnuje oční vadě, která se vyskytuje u velkého množství dětí – myopii neboli krátkozrakosti. Cvičením speciálních očních cviků lze ovšem nepříznivý stav změnit…

 

V úvodu článku vás možná trochu vyděsím faktem, že v současné době pětina naší populace trpí krátkozrakostí. Tato vada se vyskytuje u 15 – 20 % školních dětí a podle hrozivé prognózy bude kolem roku 2050 ve střední Evropě 54 % procent lidí krátkozrakých. Proto je nejvyšší čas začít pracovat na tom, aby se tato předpověď nevyplnila, nebo aby se alespoň netýkala nás a našich dětí. Pomocníkem na cestě zpět k dobrému zraku nám může být dnes již legendární metoda očního lékaře Dr. Williama Batese.

Možné příčiny
Podstatou krátkozrakosti, neboli myopie, jedné z nejčastějších refrakčních vad, je ve většině případů příliš protáhlý tvar oční koule. Vinou toho světlo, které prochází okem, není správně usměrněno, obraz tedy vzniká před sítnicí. Vzdálené předměty se nám proto zdají rozostřené, blízké objekty vidíme většinou ostře. Asi jako kdybychom chtěli použít projektor k promítání filmu, ale umístili plátno příliš daleko od projektoru, obraz na plátně bude rozmazaný, neostrý. Často bývá v souvislosti s příčinou myopie zmiňována dědičnost, ale přesnou příčinu se doposud odhalit nepodařilo. Největší nárůst krátkozrakosti nastává na počátku školní docházky ve věku 6 – 10 let. Další vlna myopie přichází v období puberty a v poslední době již můžeme hovořit o třetí vlně. Ta nastává u mnohých vysokoškoláků, kteří po ukončení studií opouštějí klidný přístav mama hotelů a vplouvají do neklidných, nejistých a mnohdy nebezpečných vod samostatného života. Možná vás již napadají mnohé souvislosti. V období počátku školní docházky je doposud svobodný a nespoutaný človíček lapen do školní škamny a uzavřen do třídy ve velké budově školy. Mnohé děti již před nástupem do školy umějí číst a počítat a výuka jim může připadat nudná, zvláště když venku za okny se děje tolik zajímavého. Přechod z relativní volnosti a individuální svobody do světa pevného řádu školy bývá náročný pro všechny děti. Disciplína, povinnosti, začlenění do celku, ne nadarmo se školní docházka nazývá povinnou, že? Časté dívání se z oken, tzv. chytání lelků, snění, strnulost, nezájem o to, co se právě děje před tabulí, může náš mozek dříve či později vyhodnotit tak, že je zbytečné zaostřovat do dálky na tabuli. Díváme se totiž mozkem, ten interpretuje vše viděné. V období puberty vstupují do hry problémy s přijetím vlastní sexuality, pochybnosti o sobě samém, spouštěčem myopie bývají i různé rodinné konflikty. V dospělém věku, to jsme již u oné třetí vlny, nechceme raději vidět, co bude v blízké budoucnosti, z níž máme obavy. No a k tomu všemu ještě pojďme připočítat nesporný negativní vliv moderních technologií. Mobily, počítače, tablety vyzařující modré světlo našemu zraku na zdraví nepřidávají.

Různé úhly pohledu na krátkozrakost
Krátkozrací lidé mají zmenšené zorné pole, tedy omezené periferní vidění a mají větší tendenci ke strnulosti očí, jinými slovy fixují po delší dobu pohled na různé objekty ve svém okolí. Mívají také kratší oční kontakt, bývají v napětí, dýchají mělce, zadržují dech. Kvalita vidění úzce souvisí s psychikou a emocemi. Krátkozrací lidé se mnohdy cítí osamělí, izolovaní. Jsou přemýšliví, někdy až přespříliš, na úkor zdravé představivosti a fantazie. Jejich základní životní pocit lze vyjádřit takto: „Oni (vnější svět) jsou mimo mne, musím se stáhnout dovnitř, abych vytvořil bezpečný prostor mezi mnou a okolním světem.“

 Co můžeme udělat pro nápravu?
Kdykoliv je to možné, dostat děti z interiéru do exteriéru. Těžký úkol? Využijme přirozené dětské soutěživosti a hravosti. Půjde nám v první řadě o zlepšení periferního vidění, bez něhož ztrácíme důležitou složku vnímání, která nám umožňuje spojovat části do celku. K jeho rozšíření jsou skvělé veškeré kolektivní hry typu fotbal, hokej, basketbal, volejbal, ale stačí obyčejná vybíjená na plácku před domem, hra na schovávanou, na honěnou, jistě vymyslíte další. Perfektní při krátkozrakosti je tenis, protože neustále sledujeme vzdalující a přibližující se míček…

Celý článek si přečtete v červnové Meduňce.