Meduňka

Ze srpnové Meduňky: Jak vychovat z kluka Muže?

Tuhle otázku si možná často kladou rodiče, prarodiče nebo vychovatelé: Jak to udělat, aby z našeho syna/vnuka, vyrostl správný chlap, který se v životě neztratí, a přitom to nebude sebestředný necitlivý egoista, ale ani rozklepaný bolestínský chlapík, kterého bude muset jeho žena stále utěšovat? Těžký úkol? Jak se to vezme…
Nad tématem se „zgruntu“ zamyslela  pedagožka, lektorka  Milena Králová…

Ukázka z článku (celý si ho přečtete v srpnové Meduňce…a opravdu stojí za přečtení)
Vážení čtenáři, moje příspěvky do Meduňky patří už tradičně výchově dětí. Ten dnešní – děvčátka prominou – je ale zaměřen zejména na výchovu chlapců, která se výrazně odlišuje od výchovy dívčí. Pro dnešní kluky je totiž stále těžší se během dětství a dospívání naučit, jak „být chlap“. Výchova děvčat a chlapců se dnes téměř neliší, a to je chyba.
Výchově obecně se v dnešní době přikládá velký význam a čím dál víc je jasné, že výchova chlapců je ještě složitější a důležitější než výchova dívek. Holčičky se i v dnešní době mohou ztotožňovat se svojí maminkou a jejími ženskými stránkami – maminky stále ještě vaří, perou, žehlí, pečují o domácnost i o sebe, zkrášlují prostředí, starají se o svůj vzhled, menstruují a rodí děti. Chlapcům ale chybí typické mužské vzory, protože dospělí muži dříve typické mužské činnosti a povinnosti ve většině případů opustili, a to zejména tehdy, žijí-li ve městech.
Tento článek není o rovnoprávnosti, rozebírání genderových rolí a hledání viny, proč se mužská role někam vytrácí, protože to ani není nutné. Doba je prostě taková, jaká je, a je třeba na ni reagovat i ve výchově. Dnešní kluci – obzvláště ti z měst – už příliš nepobíhají venku s kamarády, nebojují v partě o svoje místo, nelezou po stromech, neprozkoumávají potok, neplavou v rybníce atd. Jsou pod stálým dohledem rodičů, převáženi auty z místa na místo, chodí do kroužků vybraných rodiči a stále jsou kontrolováni mobilními telefony. Týká se to i holčiček, takže děti mají dnes téměř stále nějakou řízenou činnost ve školce, ve škole, na kroužcích, při sportu i doma. Řízená činnost však není to samé, co volný čas. Děti tak nemají prostor pro svoji vlastní fantazii, nemohou dělat to, co by chtěly, a tehdy, kdy by si to samy vybraly.

Otce ničím nenahradíš
Psychologové, mnohé výzkumy a z nich vyplývající statistiky dokazují, že otce děti potřebují od narození. Už na čerstvě narozená miminka reagují tátové jiným způsobem než maminky a později jsou otcové jako vychovatelé důležití v tom, že u dětí – zejména u chlapců – podporují samostatnost, vytrvalost, odvahu, sebevědomí, praktičnost, logiku i analytické myšlení, orientaci v prostoru a tzv. tah na branku. Otcové své děti méně chrání, protože ze své podstaty nejsou tak úzkostní jako maminky, a také jim dávají jiné podměty. Bez mužského přístupu není výchova úplná a matka nikdy nemůže dítěti nahradit otcovskou roli, protože to zkrátka není možné.
„Průzkum potvrdil to, co se stalo již běžnou praxí, tedy že tátové chtějí být bezprostředně po porodu se svoji partnerkou a dítětem doma,“ říká psycholog a ředitel Ligy otevřených mužů Martin Jára. „Role otce je v prvních dnech a týdnech života dítěte zvlášť důležitá. Tento čas je klíčový pro prvotní navázání vztahu otce s dítětem a posílení rodinných vazeb,“ vysvětluje.
Ví se, jak je pro matku a její novorozené dítě nesmírně důležitá tzv. fáze vtisku, kdy je miminko hned po vyklouznutí z matky přiloženo na její prsa a vloženo do její náruče, takže se nekoná žádné odnášení cizími lidmi na mytí, vážení a oblékání, jako tomu bývalo před lety. Stejně tak je ale důležitá i přítomnost otce a jeho okamžité navázání vztahu s novorozeňátkem. Setkání všech tří – matky, otce a dítěte – ihned po narození velmi prospívá pozdějším rodinným vazbám a vztahům. Silné pouto s matkou je pro život chlapce (i pro život dívky) životně důležité obzvlášť v prvním roce věku, kdy vztah s maminkou významně ovlivňuje vývoj pravé mozkové hemisféry.
„Časné zapojení mužů do péče o děti zvyšuje šanci, že se rodiče budou i později o tuto péči dělit a podporuje spravedlivé rozložení domácích prací mezi partnery,“ míní Martin Jára z Ligy otevřených mužů. I tento fakt, stejně jako rodičovská dovolená pro otce, je předmětem diskuze, jestli je to dobře či špatně. Opět se tím dostáváme k otázce rovnoprávnosti žen a mužů a genderových rolí. Připomenu, že žena se stává matkou biologicky už během devíti měsíců těhotenství a samozřejmě porodem svého dítěte. Muž se však otcovství musí postupně naučit. Vliv matek na syny vůbec nikdo nezpochybňuje, ale čím dál víc je zřejmé, jak je pro chlapecký vývoj důležitý otec.
Neoddiskutovatelným faktem je, že chlapci a dívky se musí vychovávat jiným způsobem právě proto, že jejich mozky se vyvíjejí odlišným způsobem a v odlišném čase. Lékaři už popsali více než sto funkčních rozdílů mezi mužským a ženským mozkem. Děti se ve stejném věku nechovají zcela stejně prostě proto, že jsou to holčičky a kluci. Obě pohlaví se vrozeným způsobem chovají jinak a tyto odlišnosti je nutné respektovat a akceptovat. Chlapci jsou obecně akčnější, impulzivnější a mají větší sklon k riskování, k čemuž je podněcuje jejich hormon testosteron. Ví se, že hladina testosteronu se ve čtyřech letech zvyšuje na dvojnásobek a v pubertě na osminásobek batolecí hodnoty…