Meduňka

Z červencové Meduňky: Vztyčené kameny u Medvědí kaple

Z aktuálního červencového čísla vybíráme tento týden ukázku z článku MUDr. Rudolfa Zemka o menhirech v západních Čechách…

 

Místo, o němž má být můj článek a kam se můžete v těchto krásných dnech vydat na výlet, dávno přede mnou popsali jiní, a tak si na úvod vypomohu tím, co o dané okalitě napsal Luděk Krčmář.
Tajemnou a významnou přírodní památku Svatý Bernard najdeme na hřbetu vybíhajícím severně od vrcholu Lišáku nad silnicí mezi Nýrskem a Všeruby. Zavede nás k ní od silnice turistická značka. V blízkosti pěkně opravené kaple sv. Bernarda (někdy též zvané Medvědí kaple) se zde nachází přibližně v nadmořské výšce 640–645 m několik bizarně uspořádaných balvanů, které tvoří jádro přírodní památky, vyhlášené v roce 1990, která se rozkládá na celkové výměře 0,73 ha.
Jedná se o skály amfibolického gabronoritu, které dokumentují geologický vývoj této oblasti – typová lokalita kdyňského masivu (spodní paleozoikum). Na této velmi zajímavé lokalitě zaplesá nejen srdce zaníceného geologického odborníka či milovníka přírodních krás, ale také lidí, kteří mají údajně vyšší schopnost vnímání než obyčejný člověk. Těmi vnímavějšími je pak zdejší uskupení balvanů považováno za místo staré pohanské kultovní svatyně. Dnes prý však již toto místo tolik energie nevyzařuje, její působení se přesunulo mimo jiné i na místo nynější blízké kaple. Ať je tomu jakkoliv, místo samo jistě svoji přitažlivost má.
Potud Luděk Krčmář. Ještě je třeba vysvětlit, proč se přírodní památka jmenuje Kaple sv. Bernarda nebo též Medvědí kaple. Kaplička tu byla vystavěna původně s kulatým obrysem a pochází z konce 18. století. Říká se, že zde jakýsi Georg Kohlbec z (dnes již neexistující) obce Liščí byl napaden velkým medvědem, kterého nakonec zabil. Kaple stojící v těsné blízkosti česko-bavorské hranice byla po roce 1948 ponechána svému osudu. Jak jinak. Do blízkosti západní hranice se nikdo jen tak nedostal kvůli minulým režimem vytvořenému tzv. hraničnímu pásmu. V tomto několik set kilometrů dlouhém a několik kilometrů širokém přísně střeženém pruhu země chátralo vícero památek.
Kaple byla obnovena teprve v roce 1992, kdy byly u ní rovněž upraveny tři litinové kříže. Několik desítek metrů jižně od kaple se nachází uspořádání kamenů svědčících o tom, že toto místo bylo považováno za posvátné už dlouho před jejím postavením. Onou přírodní památkou je pak „svatyně“, kterou tvoří kameny uspořádané do tvaru hranatého U, v jejímž středu stojí dva vztyčené kameny, o nichž se mluví jako o „menhirech“.  Toto uspořádání má pocházet ze středověku. A to je přesně ten údaj, s nímž osobně nesouhlasím. Na lokalitě jsem v listopadu 2008 strávil řadu hodin. Za tu dobu se mi podařilo zbavit kameny spadaného listí a vyfotit je takříkajíc v „původním“ stavu. Tak se ukázal vlastní tvar jak stojícíchh menších kamenů, tak kamenů ležících a pod listím neviditelných. Převážná většina kamenů stojících vykazovala klasickou „menhiroidní“ formu. Tím je myšlen tvar protáhlé stojící špice nebo tvar trojúhelníkový. Vztyčená poloha těchto kamenů je udržována tím, že byly vsazeny do kamenného lůžka vystlaného malými kameny, z nichž část byla z jiné horniny, než byla hornina okolního podloží. Většina těchto malých zajišťovacích kamenů vykazovala známky opracování a některé i stopy po působení ohně. Všechny uvedené znaky jsou typické pro kamenná lůžka stojících větších kamenů, jak na ně lze narazit třeba na Sedlčansku nebo taky v Bavorsku ve Smrčinách (Fichtelgebirge).

Slované uctívali i kameny
Kamenné lůžko složené z menších kamenů z „cizí“ horniny jsem našel i pod stojícím kamenem na vrchu Homole. Tento stojící kámen je geology oficiálně uznáván jako menhir. Jeden z menších kamenů jeho lůžka pocházel dle posudku certifikovaného geologa ze zdroje vzdáleného nejméně čtyřicet kilometrů, odkud musel být na Homoli záměrně přinesen, aby byl pod menhirem umístěn. Vzhledem k faktu, že v mnou na Liščí prozkoumaných kamenných lůžkách se vždy našel kamének z jiné horniny, se kloním k názoru, že tato lokalita či svatyně byla „postavena“ v dobách předkřesťanských. A nikoli až ve středověku, kdy byla druhotně christianizována.  Pro pohanský původ svatyně by svědčil i fakt, že katolická církev vztyčování kamenů zakazovala, důsledně stíhala a mnoho stojících kamenů nechala povalit nebo zničit. Staří Slované totiž kromě studánek a mohutných dubů – nikoli lip! – uctívali i kameny.
Kromě „menhiroidních“ kamenů se v okolí svatyně nacházejí i velké balvany s mísovitými prohlubněmi…

(Celý článek si přečtete v červencové Meduňce.)