Meduňka

Z únorové Meduňky: Minimalismus jako lék…

Tentokrát jsme z aktuálního únorového čísla vybrali ukázku z článku Jitky Větrovské na téma, které se mnohých z nás silně dotýká…

 

 

Termín minimalismus je obvykle spojován s designem, ale jeho význam je mnohem širší. Minimalizovat lze vlastně skoro vše, včetně obsahu našeho nitra. Učíme se myslet ekologicky, používáme biokosmetiku, necháváme nepotřebné věci kolovat ve spotřebním řetězci. Časem se dostaneme i k „inventuře“ toho, co máme uvnitř a co nosíme stále s sebou. Jsou to naše mentální programy, jakýsi náš „osobní software“.

Udělat ve svém nitru kvalitní úklid, jaký dokážeme udělat ve svém šatníku nebo ve spíži, bývá o poznání složitější. Naučíme-li se však pravidelnosti, obtížnost se bude zmenšovat, a nakonec třeba ani nebude co uklízet. Náš „software“ bude ukládat jen to, co budeme chtít a nevědomí bude mít méně témat ke zpracování. Když použiji znovu počítačovou terminologii, toto zpracovávání nevědomím je něco podobného, jako když v noci probíhají v našem počítači aktualizace.
Důležitým aspektem aktualizace je zvědomění. Toto „vytažení na světlo“ nám dovolí nalézt „operační program“, zodpovědný za pochopení příčiny a dopadu našich myšlenek a činů. Naše buněčná paměť pracuje jak s fyzickým tělem, tak s naší duší. Buňky si předávají informace mnoho let, jsou to tedy vyježděné dráhy, které je lepší nahradit něčím novým než se snažit je vymazat. Prostě „nahrát nový operační program“ je vhodnější, než se pokoušet nejprve se zbavit toho starého. My lidé ovšem nefungujeme tak striktně jako počítače, a tak někdy potřebujeme „nakopnout“, jindy naopak něžně povzbudit, abychom se ve starých programech nezasekli a nepodléhali příliš své sebetrýzni. Toto vše je ovšem třeba aplikovat v reálném životě, pouhá teorie nestačí.

Odložit vše nepotřebné…
Vraťme se k minimalismu a jeho blahodárným účinkům na náš život. Požadavek odložení všeho nepotřebného se na první pohled jeví jako logický a správný. Má však nezbytnou podmínku: musíme vědět, co chceme a co skutečně potřebujeme. Předmětem odkládání pak bude to, co nepotřebujeme a nechceme.
S termínem „vše nepotřebné“ si zřejmě nevystačíme, protože pro každého to znamená něco jiného a ne každý je schopen vyhodnotit, co to pro něj znamená. Začít můžeme třeba tím, že se zpočátku budeme věnovat jen věcem a činnostem, které nás těší a přinášejí nám možnost rozvoje. Zachovejme to, co nám zjednodušuje život a navozuje pozitivní pocity. Pokud toto jednoduché kritérium budeme nějaký čas poctivě aplikovat, zaplní se náš životní prostor v reálné i v mentální rovině těmito pozitivy, a nepotřebné a zatěžující věci se do něj prostě nevejdou — a tak nezbude nic jiného, než je odstranit.
Odložit můžeme dlouhodobě nefunkční vztahy, které nám ubližují, a také přátelství, která prostě vyčpěla. Není ani možné, aby nám všechna přátelství vydržela po celý život. Vnímejme jejich vývoj a neudržujme je pouze z nostalgie. Pocit, jaký máme při setkání, nám vždy spolehlivě napoví. Cítíme-li se při takových setkáních nebo po nich „bez energie“ nebo bez radosti, bývá to signál k zamyšlení, zda má smysl takové přátelství udržovat. Přátelé jsou jako knihy, rádi se jimi obklopujeme, občas narazíme na novou zajímavou, ale máme „stálice“ na celý život. Jsou léty prověřené, a přesto stále živé a aktuální.
Doporučuji podrobit inventuře také naše nezdravá očekávání. Dost často nás vedou ke zklamání, pak se trestáme za to, že nejsme dost dobří a že jsme selhali. Srovnáváme se s ostatními, kteří třeba došli dál. Jenže cesty každého z nás jsou odlišné, máme rozdílné podmínky i rozmanitý potenciál. Proměnných na životní cestě je mnoho. Můžeme si sice vzít za příklad člověka, který dosáhl úspěchu v oblasti, o níž se zajímáme, ale berme přitom v potaz specifika a odlišnosti našich životů.
Často v sobě také hromadíme emoční nánosy, které se projevují na fyzické rovině, limitují naše zdraví, mentální jasnost a emoční stabilitu. Psychohygiena je známým pojmem, ale máme jasno v tom, jak ji reálně zavést do svého života? Možností je mnoho, k nejobvyklejším patří sport, meditace, řízený koučink či pouhé rozjímání… Když si nevystačíme s vlastními silami, psychoterapeut či psycholog nám pomohou se lépe v situaci zorientovat a nalézt prostředky k nastolení rovnováhy.

Kouzlo lehkosti
Lehkost je patrně to nejvýstižnější slovo, které se pojí s minimalismem. Jak skvěle se cítíme, když nejsme obklopeni mnoha věcmi a nevlečeme s sebou množství duševního harampádí! Když život běží bez toho, že bychom museli neustále přemýšlet, co a jak dělat, když jej necháme projevit se v jeho přirozenosti. Neřídíme každou minutu, nesnažíme se mít vše pod kontrolou. Prostě máme důvěru v život jako takový a sladíme jeho chod s vesmírným řádem, jemuž stejně podléháme. Právě v obtížných životních obdobích se mnohdy snažíme z tohoto řádu vymanit na popud našeho ega, které nám našeptává, že to přece víme lépe… Kdepak – namístě je pokora. Poznání, pochopení a přijetí tohoto faktu je velmi osvobozující.
Léčba minimalismem spočívá v tom, že nastolíme řád uvnitř i vně sebe a zbavíme se nepotřebného. Vše se bude snáze udržovat. Život se stane lehčím.
V odlehčeném prostoru se nám bude lépe dýchat, pocítíme větší klid. Chaos a přemíra věcí vyvolávají neklid a stres. Všichni známe situace, kdy jsme něco hledali, a kvůli množství věcí a chybějícímu řádu jsme to nemohli najít. Totéž platí, pokud nemáme jasno ve svých hodnotách a přístupech k životu. Jistě, přijdou situace vyžadující naši pozornost a budeme muset hledat nové způsoby řešení. Principem života je neustálá změna a vývoj, který vede k novým poznatkům a poučením. Pořádek uvnitř i vně nám však poskytne pevnou půdu pod nohama. Ocení to naše duše i tělo. Minimalismus jako lék funguje na principu „méně je více“…