Meduňka

Vybíráme z nové MEDUŇKY:

Tento týden vyšlo prosincové číslo Meduňky, jeho hlavní téma je sice věnováno Vánocům, ale přesto jako první ukázku z něj vybíráme část článku  MUDr. Ludmily Elekové o cholesterolu. Je cholesterol opravdu nepřítel?, ptá se v úvodu článku autorka – a postupně bude na tuto důležitou otázku odpovídat. Zdá se totiž, že ke snížení hladiny cholesterolu nepovede menší porce vánočního kapra ani obložený chlebíček bez šunky…

 

Jak je to s tím cholesterolem? část I.
V tomto článku a několika následujících se budeme věnovat důležitému tématu cholesterolu. Léky na jeho snižování patří mezi ty nejčastěji předepisované. Mnoho lékařů je předepisuje automaticky už při malých odchylkách hladiny cholesterolu od současné přísné normy, i mladým lidem a s informací, že je třeba je užívat doživotně. Je ale cholesterol opravdu nepřítel?

Nebyl jím vždy, a doufejme, že jím brzy být přestane, protože jím ve skutečnosti nikdy nebyl. Porozumět tomu, jak jsme se dostali do současné situace, kdy se cholesterolu bojíme, je důležité. Proč jsme se začali bát molekuly, kterou si vyrábí naše tělo a která je kriticky důležitá pro život? Proč si myslíme, že jen tak sám od sebe vsákne do stěny tepen a způsobuje aterosklerózu? A že když tento proces dostatečně pokročí, dojde k ucpání tepny a nastane cévní příhoda, nejčastěji infarkt nebo mrtvice? Představujeme si cholesterol jako omastek, který se nalepí na stěny odpadního potrubí, až ho ucpe. Čím víc ho v cévách bude, tím víc se ucpou. Jenže tepny nejsou potrubí, ale aktivně reagující tkáň.

Lipidová hypotéza
Stačí se trochu zamyslet a je jasné, že tato lipidová hypotéza má spoustu děr. Je opravdu na pováženou, jak důkladné vymytí mozku jsme všichni absolvovali a jak nelogické názory jsme vzali za vlastní. Laici na to mají právo, ale lékaři by měli vědět více. Na tomto místě přiznávám svou vlastní dlouhodobou tupost, protože jsem pomýlené názory zastávala také. Teprve když se seznámíte s nezkreslenými fakty, začnete uvažovat mimo vyjeté koleje, klást si základní otázky, pak máte šanci tomu dobře porozumět. Proč je lipidová hypotéza nesmysl?
Především se cholesterol neusazuje v cévách rovnoměrně, přestože jeho hladina v krvi je všude stejná. Najdeme místa s pokročilou aterosklerózou hned vedle těch zcela zdravých. Ateroskleróza navíc postihuje výhradně tepny, přestože cholesterol protéká i žilami – v žilní krvi se měří. Tedy, když vás lékař začne strašit vyšší hladinou cholesterolu, straší vás hladinou v žilní krvi! Přesto ve vašich žilách tato údajně nebezpečná hladina nic nezpůsobí. Jakmile se ale žíla použije jako koronární bypass, začne se v ní vznikat ateroskleróza, přestože byla ve stejném těle, se stejnou hladinou cholesterolu po mnoho let, aniž by způsobila sebemenší újmu. V plicních tepnách k ateroskleróze také nedochází, přestože mají úplně stejnou hladinu cholesterolu jako tepny jinde v těle. Už to by mělo vést k důkladnému zamyšlení.
Kromě toho hladina cholesterolu nekoreluje s mírou aterosklerózy a výskytem kardiovaskulární nemoci (KVN). Statistiky KVN v různých zemích ukazují mnohonásobné (až 20x) rozdíly ve výskytu KVN, přestože v těchto zemích lidé nemají tak rozdílnou hladinu cholesterolu. Dokonce lze najít nepřímou úměru: země s nižší hladinou cholesterolu a vyšším výskytem KVN a obráceně. Zjevně jsou ve hře další faktory. Kuřáci a diabetici například mají významně vyšší výskyt KVN, přestože jejich průměrná hladina cholesterolu je stejná jako v ostatní populaci.
Existují různé nemoci, u kterých je několikanásobně až mnohonásobně zvýšené riziko KVN a to i u skupin pacientů, které jinak KVN moc netrpí (děti, mladé ženy). Jde o chronické revmatické nemoci, jako je systémový lupus (55x vyšší riziko KVN u mladých žen), revmatoidní artritis, Kawasakiho nemoc (schopná zabít malé dítě na infarkt), Cushingova nemoc (6x), léčba kortikoidy, léčba imunosupresivy, léčba Avastinem (lék na rakovinu), srpkovitá anémie (homozygotní forma ucpe cévy již dětem), chronické ledvinové selhání. Pacienti mají stejnou hladinu cholesterolu jako zdraví lidé. U chronického srdečního selhání, amyotrofické laterální sklerózy a dalších nemocí pacienti s vyšší hladinou cholesterolu naopak žijí déle.
Obrovské rozdíly mezi různými zeměmi a populacemi ukazují na silný vliv stresu. Populace s nejvyšším výskytem KVN jsou bez výjimky populace silně stresované: Aboriginci v Austrálii, Indiáni v rezervacích, Rusové a lidé z dalších postsovětských republik, v nichž není dobrá socioekonomická situace, lidé z chudých oblastí atd. Přestože mají nízký cholesterol.
Lze najít různé země s naprosto stejnou průměrnou hladinou cholesterolu, a současně několikanásobnými rozdíly ve výskytu KVN. Současně lze zjistit, že země se stejným výskytem KVN mají výrazné rozdíly v průměrné hladině cholesterolu. Také neplatí, že by vyšší příjem živočišných tuků vedl k vyššímu výskytu KVN v dané zemi. Klasický francouzský paradox. Má svůj protějšek, izraelský paradox. Izrael je zemí s nejvyšší spotřebou rostlinných olejů, ale má jeden z nejvyšších výskytů KVN. Možná to nejsou paradoxy, ale odraz reálného vlivu těchto tuků na zdraví.
Pokud by měla platit lipidová hypotéza, k těmto odchylkám („paradoxům“) jevům by prostě nemělo docházet. Jakákoli teorie KVN musí být schopna vysvětlit, jak se může smrtící ateroskleróza vyvinout u dětí s Kawasakiho nemocí, u mladých žen s lupusem, jak může být 18násobný rozdíl v úmrtnosti na KVN mezi zeměmi s obdobnou hladinou cholesterolu. A také proč je výskyt aterosklerózy v těle takový, jaký je.
Zapomeňte vše, co „víte“ a pojďte se vydat na společnou cestu poznání. Pak budete o cholesterolu a ateroskleróze víc, než ví váš kardiolog, budete schopni mu položit ty správné otázky a budete imunní vůči jeho strašení. Také budete vědět, co dělat, abyste své osobní riziko snížili. Začneme tím, co je vlastně cholesterol…

(Celý článek si přečtete v novém čísle Meduňky…)