Meduňka

Z aktuálního čísla MEDUŇKY: Hlas, lakmusový papírek těla i duše

Z listopadové Meduňky vybíráme část článku, jehož autorkou je terapeutka Mgr. Jarmila Skopalová…
Magie rozhlasu spočívá v jeho intimitě. Proč? Protože jediným nosičem energie, emocí i informace je hlas. Vstupuje do nás ušima, ale také rozechvívá svaly. Vzpomeňte si na ryčnou hudbu z pokoje vašich téměř dospělých dětí a na to, jak vás při poslechu brní nohy a chvějí se i hrníčky v kredenci. Hlas je také zvuk. Dokáže tedy to samé, co decibely. V telefonu poznáte toho druhého víc než při schůzce z očí do očí.

Podzimní ztráty hlasu
Jestliže chcete poznat, co se skrývá za vašimi fyzickými neduhy, jděte po smyslu – to radím svým klientům, kteří mívají bolesti nohou, zad, hlavy a podobně. Jistě se vyplatí nastudovat si pár odborných knih, ale jako první pomoc jsou logika, cit a intuice k nezaplacení.
Nohy nás nesou. Když nás bolí, je něco špatně buď s naší cestou, nebo s naším vztahem k té cestě. Někam se nám nechce? Někdo nebo něco nás brzdí? Nutíme se jít tam, kam se naší duši nechce? Hlava je mysl. Když bolí, s největší pravděpodobností je přeplněná. Migréna nás přece jednoduše donutí si lehnout a nedovolí vůbec myslet nebo otevřít oči a nechat jimi vstupovat do hlavy další vjemy a impulzy.
Hlas je spojnicí nás a našeho okolí. Sdělujeme, žádáme, dáváme, chceme. Čím menší nebo nevítaná je odezva, tím víc křičíme, naléháme, hledáme slova, stoupáme si výš, abychom byli slyšet. V poslední době byla nejjasnějším příkladem ztráty hlasu fyzického a zároveň ztráty hlasu ve společnosti britská premiérka Therese Mayová. V klíčových dnech skutečně ztratila hlas — nikdo ji neposlouchal, nevyslyšel, a navíc ona sama fyzicky přišla o hlas.
Proč ztrácejí učitelé hlas hlavně na podzim a v zimě před Vánoci? Inu – usilují o to, aby byli slyšet! A ve třídě o třiceti žácích, z nichž každý potřebuje trochu něco jiného, se učitel snaží z hloubi duše, srdce a těla dávat, ale okolí se staví proti němu. Když odejde hlas, tělo říká: „Zbytečně křičíš… křičíš příliš… příliš chceš, aby tě bylo slyšet… nemáš odezvu, a proto tlačíš na pilu… máš pocit, že tvůj hlas nemá smysl, nemá cenu… nevěříš tomu, co říkáš, chtěl bys říkat něco jiného, uber plyn, zničíš mě!“
Však to také vede k pracovní neschopnosti a učitel uléhá doma, sám, bez potřeby sdělovat něco třiceti dětem. Anebo ztratí hlas úplně a opět je nucen stáhnout se do samoty, do ticha, vytvořit si znovu svůj vlastní klid. A to se opakuje periodicky stále dokola.
Jestliže tedy učitelé nebo hlasoví profesionálové ztratí hlas, je to jejich vnitřní problém. Tělo volá a oni stále mluví, křičí, namáhají hlasivky, plíce, mezižeberní svaly, bránici. Ztráta hlasu není nemoc, je to projev nemoci.

Jak se hlas tvoří v těle
Pokusím se značně zjednodušeně popsat, co se v těle děje při nádechu a výdechu: nadechnete vzduch, který vytvoří sloupec, ten se opře o bránici, zpevní se mezižeberními svaly a břišní stěnou, ty pak postupně uvolňují vzduch, který rozechvívá při svém úniku z těla hlasivky a ty tím vydávají zvuk. Když se nadechneme málo, třeba jen takzvaně do hrudníku, máme málo vzduchu a hlas také bývá vyšší. Moje profesorka zpěvu na vysoké škole říkávala, že skutečně velcí zpěváci (zpěvačky) zpívají prostřednictvím vaječníků. Je to tak – zvuk rozechvěje celé tělo a vzduchový sloupec  skutečně ovlivní a rozvibruje orgány až úplně ve spodní části těla.
Pokud nemáme pevné mezižeberní svaly, neudržíme vzduchový sloupec a neumíme ho korigovat, vychází hlasivkami více vzduchu ven, tyto drobounké svaly se odírají a mohou vzniknout tzv.uzlíky na hlasivkách.
Zároveň je při cvičení nutné dbát na uvolněná ramena, protože jinak dochází k nepřiměřenému napětí krčních svalů a svalů hrudníku, a mohli bychom si tzv. hnout zády nebo bolestivě přetížit svaly horní části těla.
Toto vše se herci učí a trénují několik let několikrát týdně. Učitelé tuto průpravu nemají, a přitom jsou stejnými hlasovými profesionály jako herci.

Celý článek si přečtete v listopadové Meduňce.