Meduňka

Z dubnové Meduňky: Není změny bez pohybu

Tentokrát z aktuálního dubnového čísla vybíráme článek naší spolupracovnice, lektorky jógy Yvony Švecové, v němž radí, jak pečovat o svůj zrak a zlepšovat ho pomocí speciální metody Přirozeného zlepšování zraku… 

Všechny smyslové vjemy jsou založeny na pohybu. Zvukové vlny aktivují náš sluch, vůně a pachy proudící nosem nám umožňují cítit, naši chuť ovlivňují molekuly různých pochutin valící se přes chuťové pohárky na jazyku. Necháme-li jednu dlaň položenou na studeném kameni a druhou na kusu látky, bude obtížné po delší době vyhodnotit, kterého předmětu se jaká dlaň dotýká, dokud po nich znova nepřejedeme rukou. Vnímáme, cítíme, různé změny a ty jsou vyvolány pohybem. Mírou vrchovatou to platí o zraku. Právě pohyb je jeden ze základních pilířů metody Přirozeného zlepšování zraku. Samozřejmě ideální je pohyb venku, naše oči tak mohou vnější vrstvou rohovky vstřebat více kyslíku a jsou tak v lepší kondici. Naše tělo je k pohybu stvořeno a platí to bez výjimky o všech jeho částech. Teď na jaře využijme po dlouhé zimě každou příležitost trávit co nejvíce času venku na přirozeném denním světle. Dopřejme očím intenzivní sluneční světlo i absolutní tmu, dostatek podnětů k pohybu a pohled do bující zeleně probuzené přírody. Vyplní-li se pesimistická prognóza, podle které bude v roce 2050 přes 54 procent obyvatel střední Evropy krátkozrakých, je nejvyšší čas s tím něco dělat. Už nyní je u nás krátkozraká přibližně pětina populace.

Zíráme, civíme, vejráme, čučíme
No jistě, všichni a zhusta. Kolikrát za den jen přistihneme sami sebe nebo někoho ve svém okolí? Zírání, chytání lelků, tzv. koukání do blba, pasivní hledění kamsi bez záměru je jednou z příčin špatného zraku. Proč se tak často k tomuto zlozvyku uchylujeme? V dnešní zběsile rychlé době, kdy neustále něco nestíháme a jsme často unavení a vyčerpaní, je tento nešvar běžný. Při zírání většinou úplně vypneme, na nic nemyslíme, mozek přestane oči pobádat k tomu, aby zaostřovaly, a na chvilku se úplně odpojíme od reality, vůbec nevnímáme, na co se díváme, oči jsou strnulé, bez pohybu, neživé. Když se po nějaké době opět vrátíme zpět na zem a začneme o okolí projevovat zájem, otisk strnulosti v očích zůstává. Přičteme-li k tomu nadměrné používání elektronických přístrojů, do kterých také zíráme, máme problém. Jaká je cesta k nápravě? Zapracujme na periferním vidění. To skvěle zlepšuje noční procházka. Stačí 40 – 50 minut pohybu venku po setmění bez umělého osvětlení, aby se aktivovaly fotoreceptory v sítnici, tyčinky, které jsou zodpovědné právě za periferní vidění a vidění za tmy a šera. Svitu měsíce a hvězd se neobávejme, to je přirozené, na rozdíl od umělého osvětlení. Procházka posiluje oči a při krátkozrakosti je vhodná jedenkrát týdně. Na zlepšování periferního vidění myslíme i během dne při většině každodenních situací – při chůzi se nedíváme jen upřeně před sebe, ale snažíme se vnímat i okolní prostředí, u počítače si uvědomujeme okolní prostor, při jízdě autem vnímáme vše, co nás obklopuje a neustálou změnu. Abychom předcházeli strnulosti a probudili v našich očích živý zájem a rozpohybovali je, pomáhá jednoduché pravidlo – po dvou vteřinách změnit bod, do kterého se díváme, přeneseme pohled do jiného bodu, ať jsou naše oči v neustálém pohybu.

Pohyb v protisměru – vizuální masáž
Většina z nás má zkušenost s filmy ve 3D formátu, které nás vtáhnou do trojrozměrného prostoru, vše je živé a v pohybu, vnímáme hloubku prostoru. Praktikováním technik metody Přirozeného zlepšování zraku lze oči zlepšit natolik, že tuto zkušenost můžeme zažívat stále. Předměty v našem blízkém i vzdáleném okolí jako by na nás reagovaly. Ostatně tento vjem zažíváme běžně při jízdě vlakem, autobusem či autem, zdá se nám, že stromy, kopce, domy, zkrátka celá krajina ubíhá opačným směrem. Zábavnější je skákání na trampolíně nebo jízda na kolotoči, vše kolem nás se pohybuje v protisměru. Díváme se vpřed, ale mozek zpracovává impulzy i o situaci po stranách. Tato zraková iluze je známkou normálního a zdravého vidění. Pojmy západ a východ slunce nám dávají za pravdu, že vnímáme pohyb slunce po obloze během dne, jako by se opravdu pohybovalo, ač víme, že je to naše Země, která rotuje. Vnímání protisměrného pohybu přináší očím živost, zájem a zlepšuje periferní vidění. Oživíme-li periferii, prospějeme tak celému zrakovému systému. Během dne jsme totiž většinou nuceni provozovat mnoho aktivit tzv. na blízko (práce na počítači, sledování televize, čtení), které využívají centrálního vidění na úrok periferního. Jeho rozsah by měl být 180°…

Celý článek si přečtete v dubnové Meduňce.