{"id":8146,"date":"2023-06-14T18:00:00","date_gmt":"2023-06-14T18:00:00","guid":{"rendered":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/?p=8146"},"modified":"2023-05-30T18:14:21","modified_gmt":"2023-05-30T18:14:21","slug":"proc-jsme-nemocni-cast-xxiv","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/2023\/06\/14\/proc-jsme-nemocni-cast-xxiv\/","title":{"rendered":"Pro\u010d jsme nemocn\u00ed? – \u010d\u00e1st XXIV."},"content":{"rendered":"\n

Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed kapitoly o roli v\u00edry v nemoci i v uzdraven\u00ed = z knihy PhDr. Petra Novotn\u00e9ho, nazvan\u00e9 tak\u00e9 Pro\u010d jsme nemocn\u00ed? <\/strong><\/p>\n\n\n\n

<\/p>\n\n\n\n

Principy intuitivn\u00edho vn\u00edm\u00e1n\u00ed zkoumali mnoz\u00ed v\u00fdzna\u010dn\u00ed v\u011bdci, z nich\u017e nap\u0159. Carl G. Jung p\u0159ipsal intuici efekt\u016fm kolektivn\u00edho nev\u011bdom\u00ed.  Intuice je funkce, d\u00edky n\u00ed\u017e vid\u00edte za rohy, napsal Jung. Jde o vn\u00edm\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 nejde p\u0159es smysly, ale jde p\u0159es nev\u011bdom\u00ed. N\u011bmci tomu \u0159\u00edkaj\u00ed Einfall (n\u00e1pad), kter\u00fd spadne do va\u0161\u00ed hlavy odnikud. Intuice n\u011bkdy funguje, jako by neexistoval prostor a \u010das, jde o \u010dtvrtou dimenzi, kter\u00e1 neprodukuje fakta (25).
Na z\u00e1klad\u011b intuice jedn\u00e1 ka\u017ed\u00fd \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd \u010desk\u00fd pragmatik n\u011bkdy i nastakr\u00e1t denn\u011b. Reaguje na podn\u011bty sv\u00e9 hlubinn\u00e9 psychiky, jedn\u00e1 bezmy\u0161lenkovit\u011b, a p\u0159esto spolehliv\u011b odhaduje \u00famysly konkurent\u016f, demaskuje p\u0159etv\u00e1\u0159ku a lstivost partnera, v\u017e\u00edv\u00e1  se do ps\u00fdchy sv\u00fdch d\u011bt\u00ed a prohl\u00e9dne emoce sv\u00e9ho psa,  nebo realizuje n\u00e1pady, k nim\u017e racionalita nevydala ani ten sebemen\u0161\u00ed podn\u011bt.  A p\u0159itom pr\u00e1v\u011b obdobn\u011b bezvoln\u00e9 a bezmy\u0161lenkovit\u00e9 akce zabezpe\u010duj\u00ed nej\u010dast\u011bji \u00fasp\u011bch (\u00fasp\u011b\u0161nou integritu s vn\u011bj\u0161kem). Pragmatik tedy pou\u017e\u00edv\u00e1 „iracionalitu“, ani\u017e by si to p\u0159iznal, ani\u017e by si toho byl v\u011bdom, ani\u017e by si dal dohromady v\u0161echny souvislosti.  Pak ov\u0161em prohla\u0161uje, \u017ee v\u011b\u0159\u00ed jen v sebe, a p\u0159itom  spol\u00e9h\u00e1 pouze na to, \u017ee  v n\u011bm  spolehliv\u011b zafunguj\u00ed automaty nezn\u00e1m\u00e9ho p\u016fvodu.
Asi \u0161edes\u00e1t procent \u010desk\u00e9 populace tvrd\u00ed, \u017ee v\u011b\u0159\u00ed jen sv\u00e9mu egu, jinak \u0159e\u010deno ve vlastn\u00ed racionalitu, ve vlastn\u00ed s\u00edly, schopnosti a zku\u0161enosti<\/strong>. Metafyzick\u00e9 pro\u017eitky z t\u011bchto \u0161edes\u00e1ti procent \u010cech\u016f v\u0161ak jen m\u00e1lokdo p\u0159izn\u00e1, i kdy\u017e by bez jejich automatick\u00e9 a neuv\u011bdomovan\u00e9 aplikace nedok\u00e1zal nikdo z nich pro\u017e\u00edt ani jeden \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd den, zat\u00edmco katastrofy, nehody, zran\u011bn\u00ed, konflikty a prohry by se p\u0159\u00edmo hrnuly, kdybychom spol\u00e9hali jen na svoje zku\u0161enosti a na sv\u016fj rozum. 
V\u0161ichni tou\u017e\u00edme po jednot\u011b a po z\u00e1\u017eitc\u00edch jednoty, a v\u0161ichni k n\u00ed ka\u017edodenn\u011b sm\u011b\u0159ujeme, i kdy\u017e  ka\u017ed\u00fd jinak, ka\u017ed\u00fd podle sv\u00fdch mo\u017enost\u00ed a schopnost\u00ed. Sjednocujeme se s opa\u010dn\u00fdm pohlav\u00edm, i kdy\u017e t\u0159eba jen sexem, zaji\u0161\u0165ujeme jednotu a stabilitu sv\u00e9 rodiny, i kdy\u017e t\u0159eba jen prost\u0159ednictv\u00edm  pen\u011bz a majetku, nebo emo\u010dn\u00edm despotismem. Sjednocujeme se v revolu\u010dn\u00edch pr\u016fvodech a p\u0159i skandov\u00e1n\u00ed hesel, ve smutku i p\u0159i radosti a p\u0159i \u017eiveln\u00e9m ne\u0161t\u011bst\u00ed, souc\u00edt\u00edme s ob\u011btmi v\u00e1lek, vyhnan\u00fdmi a nespravedliv\u011b odsouzen\u00fdmi, trp\u00edme spole\u010den\u011b s  t\u00fdran\u00fdm zv\u00ed\u0159etem i zasychaj\u00edc\u00edm stromem.<\/p>\n\n\n\n

\u0160edes\u00e1t procent \u010cech\u016f mysl\u00ed, \u017ee \u00fasp\u011b\u0161nost a funk\u010dnost sv\u00e9 psychiky zabezpe\u010duj\u00ed jen svou v\u011bdomou racionalitou, \u017eivotn\u00edmi zku\u0161enostmi, sv\u00fdm  pr\u00fd byteln\u011b vystav\u011bn\u00fdm J\u00e1, tedy sv\u00fdm  egem<\/strong>.  Ego je dobr\u00fd sluha, ale zl\u00fd p\u00e1n. Jsme-li v kritick\u00e9 ekonomick\u00e9 \u010di vztahov\u00e9 situaci, ego n\u00e1m samoz\u0159ejm\u011b vypom\u016f\u017ee, jsme-li v\u0161ak v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00ed,  ego n\u00e1s spolehliv\u011b  neochr\u00e1n\u00ed, naopak n\u00e1s m\u016f\u017ee sv\u00e9st k nepat\u0159i\u010dn\u00fdm krok\u016fm.  P\u0159ev\u00e1\u017en\u011b kv\u016fli chyb\u00e1m, um\u00edn\u011bnosti a rigidit\u011b sv\u00e9ho ega jsme toti\u017e onemocn\u011bli, ego n\u00e1s tedy nem\u016f\u017ee vyl\u00e9\u010dit. M\u011bli bychom se ve sv\u00e9 psychice porozhl\u00e9dnout po jin\u00e9 slo\u017ece sv\u00e9 bytosti, d\u00edky kter\u00e9 se m\u016f\u017eeme napojit aspo\u0148 z mal\u00e9 \u010d\u00e1sti p\u0159\u00edmo na n\u011bkter\u00e9 k informace z komputeru centr\u00e1ln\u00edho hybatele. Kdy\u017e to svedeme, m\u016f\u017eeme u\u017e z\u00e1hy zaregistrovat drobn\u00e9 efekty sjednocen\u00ed. A\u017e po jist\u00e9 dob\u011b m\u016f\u017eeme zpozorovat, \u017ee jsme se takto znovu vyladili  sami se sebou. A to je okam\u017eik, kdy rovn\u011b\u017e za\u010d\u00edn\u00e1me sami sebe l\u00e9\u010dit a m\u00e1me \u0161anci  p\u0159estat b\u00fdt nemocn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Anselm z Canterbury (1033 – 1109) byl prvn\u00ed v\u00fdzna\u010dnou autoritou katolick\u00e9 c\u00edrkve a jednou prov\u017edy v n\u00ed nad\u0159adil v\u00edru nad my\u0161len\u00ed. V\u011b\u0159\u00edm, abych rozum\u011bl, \u0159\u00edkal (20). Tak\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed filozofick\u00e9 eso katolick\u00e9 c\u00edrkve Tom\u00e1\u0161 Akvinsk\u00fd (1225 – 1274) pova\u017eoval v\u00edru za v\u00fdzna\u010dn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e racionalitu. Nad \u0159\u00ed\u0161\u00ed pozn\u00e1n\u00ed se klene \u0159\u00ed\u0161e nadp\u0159irozen\u00e9 pravdy, do n\u00ed\u017e nelze rozumem proniknout, napsal a dodal, \u017ee v\u00edra nem\u016f\u017ee b\u00fdt rozumem pos\u00edlena ani oslabena, proto\u017ee n\u00e1m je d\u00e1na bez d\u016fkazu, skrze individu\u00e1ln\u00ed duchovn\u00ed pro\u017eitek (19).
V\u00edru obecn\u011b n\u00e1m vskutku nem\u016f\u017ee naordinovat  o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159 sv\u00fdmi \u00fat\u011b\u0161n\u00fdmi argumenty, i kdy\u017e n\u00e1s jeho argumenty mohou pos\u00edlit. \u0158ekne-li n\u00e1m, \u017ee se vyl\u00e9\u010d\u00edme a my tomu uv\u011b\u0159\u00edme, nenaordinoval n\u00e1m v\u00edru, ale takzvan\u00e9 l\u00e9\u010div\u00e9 racion\u00e1ln\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed. Lhal-li n\u00e1m o na\u0161em zdravotn\u00edm stavu a zaml\u010del-li \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy, m\u016f\u017ee n\u00e1s p\u0159esto tento od l\u00e9ka\u0159e neod\u016fvodn\u011bn\u011b na\u010derpan\u00fd optimismus inspirovat k d\u016frazn\u011bj\u0161\u00edmu souboji s nemoc\u00ed, i kdy\u017e tento souboj nemus\u00edme v\u017edycky vyhr\u00e1t. 
Za v\u00edrou, kter\u00e1 vskutku l\u00e9\u010d\u00ed, mus\u00edme kr\u00e1\u010det jinam. V\u00edra m\u00e1 sjednocuj\u00edc\u00ed a tud\u00ed\u017e l\u00e9\u010divou s\u00edlu. V\u00edra n\u00e1s p\u0159\u00edmo dovede k pocit\u016fm jednoty, a je \u00fapln\u011b jedno zda si vlastn\u00ed v\u00edru ov\u011bn\u010d\u00edme n\u011bjak\u00fdm specifick\u00fdm principem nebo filozofi\u00ed, \u010di ji personifikujeme, anebo ji nech\u00e1me zcela nahou jako p\u0159irozen\u011b probuzen\u00fd cit – jako v\u00edru, jen\u017e n\u00e1s spojuje s ostatn\u00edmi  \u010di s ostatn\u00edm  do t\u00e9\u017ee harmonie, k t\u00e9\u017ee jednot\u011b.  Opanuje-li n\u00e1s \u010dist\u00fd, nepotla\u010dovan\u00fd a personifikac\u00ed nezat\u00ed\u017een\u00fd cit v\u00edry, jsme vedeni spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem – k jednot\u011b.
Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s z\u00edskal narozen\u00edm konkr\u00e9tn\u00ed pocit v\u00edry. V\u00edra p\u016fsob\u00ed od nej\u00fatlej\u0161\u00edho d\u011btstv\u00ed v psychice jako spojuj\u00edc\u00ed a mazliv\u00fd balz\u00e1m.  V\u0161ichni jsme aspo\u0148 v nej\u00fatlej\u0161\u00edm v\u011bku  pro\u017e\u00edvali onen pocit souladu se v\u0161\u00edm okoln\u00edm a pocit p\u0159\u00edslu\u0161enstv\u00ed s ostatn\u00edmi. Cht\u011bli jsme pak je\u0161t\u011b v\u00edce ladit a cht\u011bli jsme b\u00fdt je\u0161t\u011b v\u00edce lad\u011bni. Jen\u017ee nastupuj\u00edc\u00ed racion\u00e1ln\u00ed v\u00fdchova zap\u016fsob\u00ed mnohdy jako studen\u00e1 sprcha. Sm\u011b\u0159ov\u00e1n\u00ed k jednot\u011b byla \u010dasto na\u0161imi pe\u010dovateli  ozna\u010dena jako \u0161kodliv\u00e1. Vtloukali n\u00e1m do hlavy, \u017ee se li\u0161\u00edme od ostatn\u00edch a \u017ee se ostatn\u00ed li\u0161\u00ed od n\u00e1s, tak\u017ee jsme se museli od mnoh\u00fdch a od mnoh\u00e9ho se v\u0161\u00ed slu\u0161nost\u00ed i neslu\u0161nost\u00ed distancovat. Dozv\u011bd\u011bli jsme se nap\u0159\u00edklad, \u017ee ostatn\u00ed lid\u00e9 jsou pov\u011bt\u0161inou zl\u00ed nebo hor\u0161\u00ed ne\u017e my, \u017ee p\u0159\u00edrodu je t\u0159eba dob\u00fdt a vyu\u017e\u00edt, \u017ee \u010dlov\u011bk je p\u00e1nem tvorstva a \u017ee sv\u011bt vypad\u00e1 veskrze jen tak, jak se jev\u00ed na\u0161im smysl\u016fm a nikoli tak, jak jsme ho vn\u00edmali ne\u017e jsme p\u0159i\u0161li na sv\u011bt, \u017ee pocit je v\u017edy jen nedokon\u010den\u00e1 \u010di nedokonal\u00e1 my\u0161lenka, \u017ee svoboda je p\u0159edev\u0161\u00edm konzum a \u010d\u00edm budeme svobodn\u011bj\u0161\u00ed, t\u00edm v\u00edce m\u016f\u017eeme zkonzumovat (a obr\u00e1cen\u011b), \u017ee sv\u011bt ovl\u00e1daj\u00ed v\u00fdhradn\u011b fyzik\u00e1ln\u00ed z\u00e1kony, \u017ee v ovlivnitelnost \u010di prom\u011bnu vlastn\u00edho osudu v\u011b\u0159\u00ed jen hlup\u00e1ci nebo pros\u0165\u00e1\u010dci, \u017ee c\u00edlem na\u0161eho \u017eivota je m\u00edt v\u00edc ne\u017e maj\u00ed druz\u00ed, \u017ee v\u0161ude okolo i uvnit\u0159 n\u00e1s funguje toliko boj a jednota protiklad\u016f, \u017ee hybatelem a tv\u016frcem vesm\u00edru nen\u00ed demiurg, ale dialektika, kter\u00e1 zafungovala sama od sebe a p\u0159edstavila se n\u00e1m vyklenutou \u0161roubovic\u00ed, \u017ee v\u00fdhradn\u011b p\u0159\u00ed\u010dina zp\u016fsobuje n\u00e1sledek a opa\u010dn\u00fd proces nen\u00ed pr\u00fd mo\u017en\u00fd, \u017ee v\u0161ichni ti, co \u017eili p\u0159ed n\u00e1mi byli primitivov\u00e9, proto\u017ee vedli v\u00e1lky, nebydleli na s\u00eddli\u0161t\u00edch, nem\u011bli supermarkety  a neznali mobiln\u00ed telefon. 
Po n\u011bkolika letech p\u016fsoben\u00ed obdobn\u011b zdrcuj\u00edc\u00edch argument\u016f je d\u00edt\u011b \u010di mlad\u00fd \u010dlov\u011bk  vskutku „p\u0159ipraven“ pro \u017eivot v materi\u00e1ln\u00edm  (trojrozm\u011brn\u00e9m) sv\u011bt\u011b, ale je m\u00e1lem vytla\u010den ze sv\u011bta psychick\u00e9ho, ze sv\u011bta, z n\u011bho\u017e  p\u0159i\u0161el a do n\u011bho\u017e bude  v okam\u017eiku sv\u00e9 smrti p\u0159ivol\u00e1n nazp\u011bt.
\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee v dosp\u011blosti jsme p\u0159ipraveni o iluze, kter\u00e9 jsme si vytvo\u0159ili v d\u011btstv\u00ed nebo p\u0159i dosp\u00edv\u00e1n\u00ed. Ve skute\u010dnosti  p\u0159ich\u00e1z\u00edme o mnohem v\u00edc,  d\u00edky v\u00fdchov\u011b, vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed a racion\u00e1ln\u00edm zku\u0161enostem jsme mnohdy m\u00e1lem p\u0159i\u0161li  o  psychi\u010dno, kter\u00e9 \u00fasp\u011b\u0161n\u011b vyu\u017e\u00edv\u00e1 ka\u017ed\u00fd pes rozvaluj\u00edc\u00ed se bla\u017een\u011b na sluncem rozeh\u0159\u00e1t\u00e9m p\u00edsku, o to psychi\u010dno, kter\u00e9 si dosud podr\u017eeli p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edci prav\u011bk\u00fdch kmen\u016f v Austr\u00e1lii nebo v Ji\u017en\u00ed Americe, je\u017e \u017eij\u00ed ze dne na den, ani\u017e by se starali o z\u00edt\u0159ek. Vrozen\u00e9 puzen\u00ed  sm\u011b\u0159ovat k jednot\u011b v n\u00e1s \u00fasp\u011b\u0161n\u011b potla\u010dovali na\u0161i rodi\u010de, vychovatel\u00e9 a spole\u010densk\u00e9 klima, a na\u0161e vrozen\u00e1 v\u00edra brala d\u016fsledn\u011b za sv\u00e9.<\/p>\n\n\n\n

Jsme-li nemocn\u00ed a chceme-li se vyl\u00e9\u010dit, mus\u00edme si na svoje rann\u00e1 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a na svou tenkr\u00e1t dosud nezdeformovanou bytost rozpomenout, a bude-li to mo\u017en\u00e9, pak se pokus\u00edme k n\u011bkdej\u0161\u00edm pocit\u016fm a tedy sami k sob\u011b vr\u00e1tit. <\/strong> Mnohdy n\u00e1m byly dosp\u011bl\u00fdmi opatrovn\u00edky a vychovateli do psychiky vpa\u0161ov\u00e1ny tak sugestivn\u00ed rozumov\u00e9 konstrukce, a\u017e  jsme se z\u00e1hy na potla\u010dov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho puzen\u00ed k jednot\u011b za\u010dali sami pod\u00edlet. Vzd\u00e1vali jsme se  cesty k jednot\u011b ve jm\u00e9nu argument\u016f rozumu. Dnes  jsme mnohdy dokonce hrd\u00ed na svoji nev\u00edru a na sv\u00fdch takzvan\u00fdch p\u011bt p\u00e9, ani\u017e bychom tu\u0161ili, \u017ee jsme se stali pon\u011bkud okle\u0161t\u011bn\u00fdmi bytostmi a ztratili jsme  „schopnost“ v\u00edry, kter\u00e1 n\u00e1s mohla v\u00e9st, jako byli vedeni ti, kte\u0159\u00ed ji akceptovali. 
Mnohdy dobrovoln\u011b, aktivn\u011b a za pomoci racionality odch\u00e1z\u00edme  (v podstat\u011b prch\u00e1me) z jednoty, d\u011bl\u00edme  svoji bytost jako by na dv\u011b poloviny, tak\u017ee lev\u00e1 p\u016flka nev\u00ed, kdo je a co d\u011bl\u00e1 prav\u00e1 polovina, a obr\u00e1cen\u011b. Ztr\u00e1c\u00edme pocit celistvosti vlastn\u00ed bytosti a kontinuitu sm\u011b\u0159ov\u00e1n\u00ed, tak\u017ee pak jdeme a nev\u00edme kam, \u010din\u00edme n\u011bco a nev\u00edme pro\u010d, mnohdy dokonce n\u011bco \u010din\u00edme a nev\u00edme co \u010din\u00edme. \u017divot se st\u00e1v\u00e1 t\u011b\u017ek\u00fdm, tak\u017ee trp\u00edme, kdy\u017e nevid\u00edme v\u00fdchodiska, jsme nemocn\u00ed, kdy\u017e bojujeme p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b jen sami se sebou, um\u00edr\u00e1me p\u0159ed\u010dasn\u011b a v bolestech pouh\u00fdm omylem, proto\u017ee n\u00e1m nikdo ne\u0159ekl, \u017ee se stal omyl, kdy\u017e toti\u017e mysl\u00edme \u017ee nikam nepat\u0159\u00edme, \u017ee jsme opu\u0161t\u011bn\u00ed, nemilovan\u00ed a zbyte\u010dn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

V\u017edycky toti\u017e existuje v\u00fdchodisko, abychom se mohli op\u011bt nasm\u011brovat do jednoty, vzpomeneme-li si, \u017ee kdysi d\u00e1vno v d\u011btstv\u00ed jsme je\u0161t\u011b nemuseli bojovat o m\u00edsto na slunci jednodu\u0161e proto, \u017ee  jsme toto m\u00edsto m\u011bli, kdy\u017e jsme byli \u0161\u0165astni bez kontakt\u016f s takzvan\u00fdmi atributy \u0161t\u011bst\u00ed, o n\u011b\u017e tak vehementn\u011b a pov\u011bt\u0161inou marn\u011b usilujeme v dosp\u011blosti. \u017de jsme byli bohat\u00ed bez bohatstv\u00ed, a milovan\u00ed bez z\u00e1sluh. \u017de jsme kr\u00e1\u010deli kamkoli  bez c\u00edle a p\u0159esto jsme se c\u00edtili p\u0159esn\u011b zac\u00edlen\u00ed. \u017de jsme jednali podle sv\u00fdch chut\u00ed a p\u0159esto jsme se chovali a c\u00edtili se jako spravedliv\u00ed.
Sna\u017eme se aspo\u0148 trochu o\u017eivit n\u011bkdej\u0161\u00ed  v\u00edru v sebe a v jin\u00e9, kterou jsme kdysi poci\u0165ovali na prahu \u017eivota.  V\u011bnujme se nap\u0159\u00edklad p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed o intuici a p\u0159edtuch\u00e1ch, o zku\u0161enostech s telepati\u00ed a  \u010dasov\u00fdmi shodami, o \u0159et\u011bzc\u00edch n\u00e1hod, jim\u017e vd\u011b\u010d\u00edme za to, \u017ee se z\u0159et\u011bzil n\u00e1\u0161 \u017eivot tak, jak se z\u0159et\u011bzil, vzpome\u0148me si na p\u0159edchoz\u00ed svoje nehody, \u00farazy a nemoci, kter\u00e9 odjak\u017eiva odzrcadlov\u00e1valy na\u0161e p\u0159edchoz\u00ed nevy\u0159e\u0161en\u00e9 psychick\u00e9 probl\u00e9my.<\/strong> Uv\u011bdomme si se v\u0161emi souvislostmi, \u017ee nejsme nemocn\u00ed, proto\u017ee jsme star\u0161\u00ed \u010di sta\u0159\u00ed, ale proto, \u017ee se na sob\u011b u\u017e d\u00e9le \u010di dlouho provi\u0148ujeme, \u017ee jsme se sami a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto nem\u011bli dost r\u00e1di, kdy\u017e jsme sami sebe psychicky t\u00fdrali a zapomn\u011bli jsme, \u017ee jen my si dok\u00e1\u017eeme sami pro sebe vytvo\u0159it r\u00e1j na zemi.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed kapitoly o roli v\u00edry v nemoci i v uzdraven\u00ed = z knihy PhDr. Petra Novotn\u00e9ho, nazvan\u00e9 tak\u00e9 Pro\u010d jsme nemocn\u00ed? Principy intuitivn\u00edho vn\u00edm\u00e1n\u00ed zkoumali mnoz\u00ed v\u00fdzna\u010dn\u00ed v\u011bdci, z nich\u017e nap\u0159. Carl G. Jung p\u0159ipsal intuici efekt\u016fm kolektivn\u00edho nev\u011bdom\u00ed.  Intuice je funkce, d\u00edky n\u00ed\u017e vid\u00edte za rohy, napsal Jung. Jde o vn\u00edm\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 nejde p\u0159es smysly, ale jde p\u0159es nev\u011bdom\u00ed. N\u011bmci tomu \u0159\u00edkaj\u00ed Einfall (n\u00e1pad), kter\u00fd spadne do va\u0161\u00ed hlavy odnikud. Intuice n\u011bkdy funguje, jako by neexistoval prostor a \u010das, jde o \u010dtvrtou dimenzi, kter\u00e1 neprodukuje fakta (25).Na z\u00e1klad\u011b intuice jedn\u00e1 ka\u017ed\u00fd \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd \u010desk\u00fd pragmatik n\u011bkdy i nastakr\u00e1t denn\u011b. Reaguje na podn\u011bty sv\u00e9 hlubinn\u00e9 psychiky, jedn\u00e1 bezmy\u0161lenkovit\u011b, a p\u0159esto spolehliv\u011b odhaduje \u00famysly konkurent\u016f, demaskuje p\u0159etv\u00e1\u0159ku a lstivost partnera, v\u017e\u00edv\u00e1  se do ps\u00fdchy sv\u00fdch d\u011bt\u00ed a prohl\u00e9dne emoce sv\u00e9ho psa,  nebo realizuje n\u00e1pady, k nim\u017e racionalita nevydala ani ten sebemen\u0161\u00ed podn\u011bt.  A p\u0159itom pr\u00e1v\u011b obdobn\u011b bezvoln\u00e9 a bezmy\u0161lenkovit\u00e9 akce zabezpe\u010duj\u00ed nej\u010dast\u011bji \u00fasp\u011bch (\u00fasp\u011b\u0161nou integritu s vn\u011bj\u0161kem). Pragmatik tedy pou\u017e\u00edv\u00e1 „iracionalitu“, ani\u017e by si to p\u0159iznal, ani\u017e by si toho byl v\u011bdom, ani\u017e by si dal dohromady v\u0161echny souvislosti.  Pak ov\u0161em prohla\u0161uje, \u017ee v\u011b\u0159\u00ed jen v sebe, a p\u0159itom  spol\u00e9h\u00e1 pouze na to, \u017ee  v n\u011bm  spolehliv\u011b zafunguj\u00ed automaty nezn\u00e1m\u00e9ho p\u016fvodu.Asi \u0161edes\u00e1t procent \u010desk\u00e9 populace tvrd\u00ed, \u017ee v\u011b\u0159\u00ed jen sv\u00e9mu egu, jinak \u0159e\u010deno ve vlastn\u00ed racionalitu, ve vlastn\u00ed s\u00edly, schopnosti a zku\u0161enosti. Metafyzick\u00e9 pro\u017eitky z t\u011bchto \u0161edes\u00e1ti procent \u010cech\u016f v\u0161ak jen m\u00e1lokdo p\u0159izn\u00e1, i kdy\u017e by bez jejich automatick\u00e9 a neuv\u011bdomovan\u00e9 aplikace nedok\u00e1zal nikdo z nich pro\u017e\u00edt ani jeden \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd den, zat\u00edmco katastrofy, nehody, zran\u011bn\u00ed, konflikty a prohry by se p\u0159\u00edmo hrnuly, kdybychom spol\u00e9hali jen na svoje zku\u0161enosti a na sv\u016fj rozum. V\u0161ichni tou\u017e\u00edme po jednot\u011b a po z\u00e1\u017eitc\u00edch jednoty, a v\u0161ichni k n\u00ed ka\u017edodenn\u011b sm\u011b\u0159ujeme, i kdy\u017e  ka\u017ed\u00fd jinak, ka\u017ed\u00fd podle sv\u00fdch mo\u017enost\u00ed a schopnost\u00ed. Sjednocujeme se s opa\u010dn\u00fdm pohlav\u00edm, i kdy\u017e t\u0159eba jen sexem, zaji\u0161\u0165ujeme jednotu a stabilitu sv\u00e9 rodiny, i kdy\u017e t\u0159eba jen prost\u0159ednictv\u00edm  pen\u011bz a majetku, nebo emo\u010dn\u00edm despotismem. Sjednocujeme se v revolu\u010dn\u00edch pr\u016fvodech a p\u0159i skandov\u00e1n\u00ed hesel, ve smutku i p\u0159i radosti a p\u0159i \u017eiveln\u00e9m ne\u0161t\u011bst\u00ed, souc\u00edt\u00edme s ob\u011btmi v\u00e1lek, vyhnan\u00fdmi a nespravedliv\u011b odsouzen\u00fdmi, trp\u00edme spole\u010den\u011b s  t\u00fdran\u00fdm zv\u00ed\u0159etem i zasychaj\u00edc\u00edm stromem. \u0160edes\u00e1t procent \u010cech\u016f mysl\u00ed, \u017ee \u00fasp\u011b\u0161nost a funk\u010dnost sv\u00e9 psychiky zabezpe\u010duj\u00ed jen svou v\u011bdomou racionalitou, \u017eivotn\u00edmi zku\u0161enostmi, sv\u00fdm  pr\u00fd byteln\u011b vystav\u011bn\u00fdm J\u00e1, tedy sv\u00fdm  egem.  Ego je dobr\u00fd sluha, ale zl\u00fd p\u00e1n. Jsme-li v kritick\u00e9 ekonomick\u00e9 \u010di vztahov\u00e9 situaci, ego n\u00e1m samoz\u0159ejm\u011b vypom\u016f\u017ee, jsme-li v\u0161ak v\u00e1\u017en\u011b nemocn\u00ed,  ego n\u00e1s spolehliv\u011b  neochr\u00e1n\u00ed, naopak n\u00e1s m\u016f\u017ee sv\u00e9st k nepat\u0159i\u010dn\u00fdm krok\u016fm.  P\u0159ev\u00e1\u017en\u011b kv\u016fli chyb\u00e1m, um\u00edn\u011bnosti a rigidit\u011b sv\u00e9ho ega jsme toti\u017e onemocn\u011bli, ego n\u00e1s tedy nem\u016f\u017ee vyl\u00e9\u010dit. M\u011bli bychom se ve sv\u00e9 psychice porozhl\u00e9dnout po jin\u00e9 slo\u017ece sv\u00e9 bytosti, d\u00edky kter\u00e9 se m\u016f\u017eeme napojit aspo\u0148 z mal\u00e9 \u010d\u00e1sti p\u0159\u00edmo na n\u011bkter\u00e9 k informace z komputeru centr\u00e1ln\u00edho hybatele. Kdy\u017e to svedeme, m\u016f\u017eeme u\u017e z\u00e1hy zaregistrovat drobn\u00e9 efekty sjednocen\u00ed. A\u017e po jist\u00e9 dob\u011b m\u016f\u017eeme zpozorovat, \u017ee jsme se takto znovu vyladili  sami se sebou. A to je okam\u017eik, kdy rovn\u011b\u017e za\u010d\u00edn\u00e1me sami sebe l\u00e9\u010dit a m\u00e1me \u0161anci  p\u0159estat b\u00fdt nemocn\u00ed. Anselm z Canterbury (1033 – 1109) byl prvn\u00ed v\u00fdzna\u010dnou autoritou katolick\u00e9 c\u00edrkve a jednou prov\u017edy v n\u00ed nad\u0159adil v\u00edru nad my\u0161len\u00ed. V\u011b\u0159\u00edm, abych rozum\u011bl, \u0159\u00edkal (20). Tak\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed filozofick\u00e9 eso katolick\u00e9 c\u00edrkve Tom\u00e1\u0161 Akvinsk\u00fd (1225 – 1274) pova\u017eoval v\u00edru za v\u00fdzna\u010dn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e racionalitu. Nad \u0159\u00ed\u0161\u00ed pozn\u00e1n\u00ed se klene \u0159\u00ed\u0161e nadp\u0159irozen\u00e9 pravdy, do n\u00ed\u017e nelze rozumem proniknout, napsal a dodal, \u017ee v\u00edra nem\u016f\u017ee b\u00fdt rozumem pos\u00edlena ani oslabena, proto\u017ee n\u00e1m je d\u00e1na bez d\u016fkazu, skrze individu\u00e1ln\u00ed duchovn\u00ed pro\u017eitek (19).V\u00edru obecn\u011b n\u00e1m vskutku nem\u016f\u017ee naordinovat  o\u0161et\u0159uj\u00edc\u00ed l\u00e9ka\u0159 sv\u00fdmi \u00fat\u011b\u0161n\u00fdmi argumenty, i kdy\u017e n\u00e1s jeho argumenty mohou pos\u00edlit. \u0158ekne-li n\u00e1m, \u017ee se vyl\u00e9\u010d\u00edme a my tomu uv\u011b\u0159\u00edme, nenaordinoval n\u00e1m v\u00edru, ale takzvan\u00e9 l\u00e9\u010div\u00e9 racion\u00e1ln\u00ed p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed. Lhal-li n\u00e1m o na\u0161em zdravotn\u00edm stavu a zaml\u010del-li \u0161patn\u00e9 zpr\u00e1vy, m\u016f\u017ee n\u00e1s p\u0159esto tento od l\u00e9ka\u0159e neod\u016fvodn\u011bn\u011b na\u010derpan\u00fd optimismus inspirovat k d\u016frazn\u011bj\u0161\u00edmu souboji s nemoc\u00ed, i kdy\u017e tento souboj nemus\u00edme v\u017edycky vyhr\u00e1t. Za v\u00edrou, kter\u00e1 vskutku l\u00e9\u010d\u00ed, mus\u00edme kr\u00e1\u010det jinam. V\u00edra m\u00e1 sjednocuj\u00edc\u00ed a tud\u00ed\u017e l\u00e9\u010divou s\u00edlu. V\u00edra n\u00e1s p\u0159\u00edmo dovede k pocit\u016fm jednoty, a je \u00fapln\u011b jedno zda si vlastn\u00ed v\u00edru ov\u011bn\u010d\u00edme n\u011bjak\u00fdm specifick\u00fdm principem nebo filozofi\u00ed, \u010di ji personifikujeme, anebo ji nech\u00e1me zcela nahou jako p\u0159irozen\u011b probuzen\u00fd cit – jako v\u00edru, jen\u017e n\u00e1s spojuje s ostatn\u00edmi  \u010di s ostatn\u00edm  do t\u00e9\u017ee harmonie, k t\u00e9\u017ee jednot\u011b.  Opanuje-li n\u00e1s \u010dist\u00fd, nepotla\u010dovan\u00fd a personifikac\u00ed nezat\u00ed\u017een\u00fd cit v\u00edry, jsme vedeni spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem – k jednot\u011b.Ka\u017ed\u00fd z n\u00e1s z\u00edskal narozen\u00edm konkr\u00e9tn\u00ed pocit v\u00edry. V\u00edra p\u016fsob\u00ed od nej\u00fatlej\u0161\u00edho d\u011btstv\u00ed v psychice jako spojuj\u00edc\u00ed a mazliv\u00fd balz\u00e1m.  V\u0161ichni jsme aspo\u0148 v nej\u00fatlej\u0161\u00edm v\u011bku  pro\u017e\u00edvali onen pocit souladu se v\u0161\u00edm okoln\u00edm a pocit p\u0159\u00edslu\u0161enstv\u00ed s ostatn\u00edmi. Cht\u011bli jsme pak je\u0161t\u011b v\u00edce ladit a cht\u011bli jsme b\u00fdt je\u0161t\u011b v\u00edce lad\u011bni. Jen\u017ee nastupuj\u00edc\u00ed racion\u00e1ln\u00ed v\u00fdchova zap\u016fsob\u00ed mnohdy jako studen\u00e1 sprcha. Sm\u011b\u0159ov\u00e1n\u00ed k jednot\u011b byla \u010dasto na\u0161imi pe\u010dovateli  ozna\u010dena jako \u0161kodliv\u00e1. Vtloukali n\u00e1m do hlavy, \u017ee se li\u0161\u00edme od ostatn\u00edch a \u017ee se ostatn\u00ed li\u0161\u00ed od n\u00e1s, tak\u017ee jsme se museli od mnoh\u00fdch a od mnoh\u00e9ho se v\u0161\u00ed slu\u0161nost\u00ed i neslu\u0161nost\u00ed distancovat. Dozv\u011bd\u011bli jsme se nap\u0159\u00edklad, \u017ee ostatn\u00ed lid\u00e9 jsou pov\u011bt\u0161inou zl\u00ed nebo hor\u0161\u00ed ne\u017e my, \u017ee p\u0159\u00edrodu je t\u0159eba dob\u00fdt a vyu\u017e\u00edt, \u017ee \u010dlov\u011bk je p\u00e1nem tvorstva a \u017ee sv\u011bt vypad\u00e1 veskrze jen tak, jak se jev\u00ed na\u0161im smysl\u016fm a nikoli tak, jak jsme ho vn\u00edmali ne\u017e jsme p\u0159i\u0161li na sv\u011bt, \u017ee pocit je v\u017edy jen nedokon\u010den\u00e1 \u010di nedokonal\u00e1 my\u0161lenka, \u017ee svoboda je p\u0159edev\u0161\u00edm konzum a \u010d\u00edm budeme svobodn\u011bj\u0161\u00ed, t\u00edm v\u00edce m\u016f\u017eeme zkonzumovat (a obr\u00e1cen\u011b), \u017ee sv\u011bt ovl\u00e1daj\u00ed v\u00fdhradn\u011b fyzik\u00e1ln\u00ed z\u00e1kony, \u017ee v ovlivnitelnost \u010di prom\u011bnu vlastn\u00edho osudu v\u011b\u0159\u00ed jen hlup\u00e1ci nebo pros\u0165\u00e1\u010dci, \u017ee c\u00edlem na\u0161eho \u017eivota je m\u00edt v\u00edc ne\u017e maj\u00ed druz\u00ed, \u017ee v\u0161ude okolo i uvnit\u0159 n\u00e1s funguje toliko boj a jednota protiklad\u016f, \u017ee hybatelem a tv\u016frcem vesm\u00edru nen\u00ed demiurg, ale dialektika, kter\u00e1 zafungovala sama od sebe a p\u0159edstavila se n\u00e1m vyklenutou \u0161roubovic\u00ed, \u017ee v\u00fdhradn\u011b p\u0159\u00ed\u010dina zp\u016fsobuje n\u00e1sledek a opa\u010dn\u00fd proces nen\u00ed pr\u00fd mo\u017en\u00fd, \u017ee v\u0161ichni ti, co \u017eili p\u0159ed n\u00e1mi byli primitivov\u00e9, proto\u017ee vedli v\u00e1lky, nebydleli na s\u00eddli\u0161t\u00edch, nem\u011bli supermarkety  a neznali mobiln\u00ed telefon. Po n\u011bkolika letech p\u016fsoben\u00ed obdobn\u011b zdrcuj\u00edc\u00edch argument\u016f je d\u00edt\u011b \u010di mlad\u00fd \u010dlov\u011bk  vskutku „p\u0159ipraven“ pro \u017eivot v materi\u00e1ln\u00edm  (trojrozm\u011brn\u00e9m) sv\u011bt\u011b, ale je m\u00e1lem vytla\u010den ze sv\u011bta psychick\u00e9ho, ze sv\u011bta, z n\u011bho\u017e  p\u0159i\u0161el a do n\u011bho\u017e bude  v okam\u017eiku sv\u00e9 smrti p\u0159ivol\u00e1n nazp\u011bt.\u0158\u00edk\u00e1 se, \u017ee v dosp\u011blosti jsme p\u0159ipraveni o iluze, kter\u00e9 jsme si vytvo\u0159ili v d\u011btstv\u00ed nebo p\u0159i dosp\u00edv\u00e1n\u00ed. Ve skute\u010dnosti  p\u0159ich\u00e1z\u00edme o mnohem v\u00edc,  d\u00edky v\u00fdchov\u011b, vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed a racion\u00e1ln\u00edm zku\u0161enostem jsme mnohdy m\u00e1lem p\u0159i\u0161li  o  psychi\u010dno, kter\u00e9 \u00fasp\u011b\u0161n\u011b vyu\u017e\u00edv\u00e1 ka\u017ed\u00fd pes rozvaluj\u00edc\u00ed se bla\u017een\u011b na sluncem rozeh\u0159\u00e1t\u00e9m p\u00edsku, o to psychi\u010dno, kter\u00e9 si dosud podr\u017eeli p\u0159\u00edslu\u0161n\u00edci prav\u011bk\u00fdch kmen\u016f v Austr\u00e1lii nebo v Ji\u017en\u00ed Americe, je\u017e \u017eij\u00ed ze dne na den, ani\u017e by se starali o z\u00edt\u0159ek. Vrozen\u00e9 puzen\u00ed  sm\u011b\u0159ovat k jednot\u011b v n\u00e1s \u00fasp\u011b\u0161n\u011b potla\u010dovali na\u0161i rodi\u010de, vychovatel\u00e9 a spole\u010densk\u00e9 klima, a na\u0161e vrozen\u00e1 v\u00edra brala d\u016fsledn\u011b za sv\u00e9. Jsme-li nemocn\u00ed a chceme-li se vyl\u00e9\u010dit, mus\u00edme si na svoje rann\u00e1 p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a na svou tenkr\u00e1t dosud nezdeformovanou bytost rozpomenout, a bude-li to mo\u017en\u00e9, pak se pokus\u00edme k n\u011bkdej\u0161\u00edm pocit\u016fm a tedy sami k sob\u011b vr\u00e1tit.  Mnohdy n\u00e1m byly dosp\u011bl\u00fdmi opatrovn\u00edky a vychovateli do psychiky vpa\u0161ov\u00e1ny tak sugestivn\u00ed rozumov\u00e9 konstrukce, a\u017e  jsme se z\u00e1hy na potla\u010dov\u00e1n\u00ed sv\u00e9ho puzen\u00ed k jednot\u011b za\u010dali sami pod\u00edlet. Vzd\u00e1vali jsme se  cesty k jednot\u011b ve jm\u00e9nu argument\u016f rozumu. Dnes  jsme mnohdy dokonce hrd\u00ed na svoji nev\u00edru a na sv\u00fdch takzvan\u00fdch p\u011bt p\u00e9, ani\u017e bychom tu\u0161ili, \u017ee jsme se stali pon\u011bkud okle\u0161t\u011bn\u00fdmi bytostmi a ztratili jsme  „schopnost“ v\u00edry, kter\u00e1 n\u00e1s mohla v\u00e9st, jako byli vedeni ti, kte\u0159\u00ed ji akceptovali. Mnohdy dobrovoln\u011b, aktivn\u011b a za pomoci racionality odch\u00e1z\u00edme  (v podstat\u011b prch\u00e1me) z jednoty, d\u011bl\u00edme  svoji bytost jako by na dv\u011b poloviny, tak\u017ee lev\u00e1 p\u016flka nev\u00ed, kdo je a co d\u011bl\u00e1 prav\u00e1 polovina, a obr\u00e1cen\u011b. Ztr\u00e1c\u00edme pocit celistvosti vlastn\u00ed bytosti a kontinuitu sm\u011b\u0159ov\u00e1n\u00ed, tak\u017ee pak jdeme a nev\u00edme kam, \u010din\u00edme n\u011bco a nev\u00edme pro\u010d, mnohdy dokonce n\u011bco \u010din\u00edme a nev\u00edme co \u010din\u00edme. \u017divot se st\u00e1v\u00e1 t\u011b\u017ek\u00fdm, tak\u017ee trp\u00edme, kdy\u017e nevid\u00edme v\u00fdchodiska, jsme nemocn\u00ed, kdy\u017e bojujeme p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b jen sami se sebou, um\u00edr\u00e1me p\u0159ed\u010dasn\u011b a v bolestech pouh\u00fdm omylem, proto\u017ee n\u00e1m nikdo ne\u0159ekl, \u017ee se stal omyl, kdy\u017e toti\u017e mysl\u00edme \u017ee nikam nepat\u0159\u00edme, \u017ee jsme opu\u0161t\u011bn\u00ed, nemilovan\u00ed a zbyte\u010dn\u00ed. V\u017edycky toti\u017e existuje v\u00fdchodisko, abychom se mohli op\u011bt nasm\u011brovat do jednoty, vzpomeneme-li si, \u017ee kdysi d\u00e1vno v d\u011btstv\u00ed jsme je\u0161t\u011b nemuseli bojovat o m\u00edsto na slunci jednodu\u0161e proto, \u017ee  jsme toto m\u00edsto m\u011bli, kdy\u017e jsme byli \u0161\u0165astni bez kontakt\u016f s takzvan\u00fdmi atributy \u0161t\u011bst\u00ed, o n\u011b\u017e tak vehementn\u011b a pov\u011bt\u0161inou marn\u011b usilujeme v dosp\u011blosti. \u017de jsme byli bohat\u00ed bez bohatstv\u00ed, a milovan\u00ed bez z\u00e1sluh. \u017de jsme kr\u00e1\u010deli kamkoli  bez c\u00edle a p\u0159esto jsme se c\u00edtili p\u0159esn\u011b zac\u00edlen\u00ed. \u017de jsme jednali podle sv\u00fdch chut\u00ed a p\u0159esto jsme se chovali a c\u00edtili se jako spravedliv\u00ed.Sna\u017eme se aspo\u0148 trochu o\u017eivit n\u011bkdej\u0161\u00ed  v\u00edru v sebe a v jin\u00e9, kterou jsme kdysi poci\u0165ovali na prahu \u017eivota.  V\u011bnujme se nap\u0159\u00edklad p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00ed o intuici a p\u0159edtuch\u00e1ch, o zku\u0161enostech s telepati\u00ed a  \u010dasov\u00fdmi shodami, o \u0159et\u011bzc\u00edch n\u00e1hod, jim\u017e vd\u011b\u010d\u00edme za to, \u017ee se z\u0159et\u011bzil n\u00e1\u0161 \u017eivot tak, jak se z\u0159et\u011bzil, vzpome\u0148me si na p\u0159edchoz\u00ed svoje nehody, \u00farazy a nemoci, kter\u00e9 odjak\u017eiva odzrcadlov\u00e1valy na\u0161e p\u0159edchoz\u00ed nevy\u0159e\u0161en\u00e9 psychick\u00e9 probl\u00e9my. Uv\u011bdomme si se v\u0161emi souvislostmi, \u017ee nejsme nemocn\u00ed, proto\u017ee jsme star\u0161\u00ed \u010di sta\u0159\u00ed, ale proto, \u017ee se na sob\u011b u\u017e d\u00e9le \u010di dlouho provi\u0148ujeme, \u017ee jsme se sami a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto nem\u011bli dost r\u00e1di, kdy\u017e jsme sami sebe psychicky t\u00fdrali a zapomn\u011bli jsme, \u017ee jen my si dok\u00e1\u017eeme sami pro sebe vytvo\u0159it r\u00e1j na zemi.<\/p>\n","protected":false},"author":3,"featured_media":8149,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[134,1],"tags":[],"class_list":["post-8146","post","type-post","status-publish","format-standard","has-post-thumbnail","hentry","category-ctenarska-sekce","category-medunka"],"acf":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8146","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/3"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8146"}],"version-history":[{"count":2,"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8146\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":8148,"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8146\/revisions\/8148"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media\/8149"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8146"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8146"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.mojemedunka.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8146"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}