Meduňka,  Pro inspiraci,  Psychologie

Znamení v nás: Váhy

Máte kolem sebe někoho narozeného ve znamení Vah? O zrozencích tohoto znamení se říká, že jsou váhaví a neustále se rozhodují mezi různými, možnostmi, že nemají rádi konflikty a hádky a že naopak preferují příjemné prostředí, že touží po harmonii…Možná, že práve ta „vaše“ Váha je na první pohled jiná, jenže – jak už víme – osobnost člověka se nedá vtěsnat do jednoduchých škatulek. Pokud se chcete (nejen) o znamení Vah dozvědět víc, je tady pro vás výborná knížka od Markéty Vostré, astroložky a odbornice na výklad tarotu. Má název ZNAMENÍ V NÁS a autorka Markéta v ní zábavně i srozumitelně vysvětluje archetypy jednotlivých znamení horoskopu. Věnuje se ale také symbolice příslušného domu (= oddílu zvěrokruhu) i vládci příslušného znamení, v případě Vah je jím planeta Venuše). Díky této knize, podorbnému výkladu a úžasně zajímavým případům z Markétiny praxe můžete porozumět mnohým rysům, vlastnostem a způsobu chování svých blízých, kolegů a přátel, protože Markéta osvětuje i motivace a síly, jimiž jsou ovlivňováni… Kniha patří do meduňkové edice – koukněte na náš e-shop na adrese www.knihovnickamedunky.cz

Znamení Vah: 23. 9. – 22. 10.

Vstupujeme do zahrad znamení Vah, do míst, kde se očekává setkání Já s Ty. Od nynějška již nikdy nebudeme rozvíjet sebe jinak než v interakci s druhými.
Pryč je strohost, pryč je sterilní čistota. Jsme v bujné kráse Venušiných zahrad, kde dílo přírodní dotváří dílo lidské. Znamení Vah zřejmě vynalezlo a do děje uvedlo pojmy jako soulad, takt, diplomacie, harmonie, proporčnost, krása, umění.
Váha v nás nám zajišťuje mimo jiné právě naši schopnost vnímat krásu, malebnost, kouzlo okamžiku. Váha v nás touží sdílet s druhými romantické rozechvění nad západy slunce či Lunou v úplňku. K tomu, aby si mohla krásno vychutnat podle svých představ, potřebuje druhého člověka, potřebuje vnímat, že je s někým naladěna na stejné vlně. Teprve pak má pro ni zážitek hluboký význam.

Váha je idealistka. Cítí, tuší, ví, jak by měl vypadat okolní svět. Nedávno mi jedna Váha řekla, že se domnívá, že je možné, aby se lidé na celém světě měli rádi a všechno vzkvétalo jako v zemi krále Miroslava, když tam byl opět povolen zpěv.
Toto znamení ve svém idealizovaném pohledu na svět odmítá vidět jeho odvrácenou tvář, která – i když je bohužel mnohdy velmi těžce přijatelná – tady prostě je. Je to fakt, který nelze popřít. Systém duality je postaven právě na naprostých opacích, tudíž kde je dobro, tam je i zlo. Neznamená to, že máme rezignovat, říci si, že to takto je a nelze s tím nic dělat. Je možné, že pozemská inkarnace slouží právě pro určité očištění se tím, že ve hmotě jsou naše temná místa a odvrácené tváře velmi dobře uchopitelné a řešitelné. Respektive jsme zde donuceni ke změnám a je mnohokrát potvrzené, že většinou až průšvih a malér nás konečně srovnají a my na sobě začneme pracovat.
S Váhou to může být někdy složité, neboť jen velmi nerada připustí, že ideální vidění světa, života a nejrůznějších situací je pouze její úhel pohledu. Sice krásný, ale v praxi těžko uchopitelný, protože my potřebujeme žít to, co přináší život, ne to, co si vysníme.
Pád z výšin našich představ vždycky hodně bolí. Čím více se odtahujeme od složitých a těžkých forem a variant života, které máme projít, tím více potíží nás obestupuje. Zde není kam utéci a je potřeba přijmout a naučit se řešit i složité záležitosti.
Jakmile tedy vneseme Váze do jejího krásného obrazu nějakou šmouhu, pustí se do nás. Velmi nenápadným způsobem – pomocí citového vydírání různého rozsahu – se bude snažit předělat nás tak, abychom do jejího obrazu zapadali a nedělali tam ostudu.
Váha jen složitě akceptuje naši danost, naši povahu, charakter, jestliže to není v souladu s tím, jak to chce vidět ona. Nereálnost požadavků pak může překrýt to, co Váha opravdu potřebuje.
Toto znamení umí být rozkošným citovým vyděračem. Než by změnilo svůj ideální úhel pohledu, raději zdecimuje svého bližního. Milé je, že to udělá něžně, dá se tomu říci „otrava cukrem“. Váha si nezničí svůj ideální pohled na sebe samu tím, že se bude chovat hrubě, mluvit neslušně či půjde do hádavé konfrontace. Nebude „čistit vzduch“ běžným způsobem. Spíše se dočkáme slzavého, dusného ticha a na naše dotazy, co se zase děje, se nám bude dostávat jen uslzených, vyčítavých pohledů a hlubokých, rezignovaných povzdechů.
Váha dělá uraženou a na naše konstruktivní dotazy nebude reagovat, protože by mohla vyjít najevo nějaká nepěknost o její povaze. Malichernost, náladovost, zatvrzelost. A to si ona nehodlá připustit sama před sebou, natož před druhými.
Váhy samy často nevědí, co vlastně chtějí. V principu jde tomuto vzdušnému znamení o zachování forem, o ideu. Pokud ta je v pořádku, obsah a vše, co je za tím, velkoryse přehlédnou.
Roky máme s kamarádkou Váhou stále stejné téma a stejně dlouho se přeme o to, kde je tak asi pravda. Uplynulá tisíciletí dala světu několik skvostných myšlenek, na kterých pak byl postaven určitý systém. Původní idea, ač lidumilná a bohulibá, jen se dostala mezi lid či se jí chopili mocní tohoto světa, způsobila válečnou vřavu a začala téci krev. Kamarádka se utkvěle drží původní idey a jako typická Váha nechce a nehodlá vidět, kolik bylo upálených, krutě umučených, v lepších případech vyhnaných ze země a „jen“ okradených o svůj majetek. Jak se lze přidat k ideji jako formě, když v praxi vyprodukovala tento obsah plný největších zvěrstev, jaké si lidé mezi sebou mohou udělat. Nemusíme chodit tisíce let daleko, stačí se podívat do minulého století na to, jaké výsledky přinesla krásná myšlenka, že všechno bude všech a ruku svornou k dílu přiložíme. Tato líbezná myšlenka co do formy, je co do obsahu proveditelná jen za podmínek úplného setření individuality v kombinaci s vrozenou chutí žít za něčí peníze

Znamení Vah tedy již nevypovídá pouze o Já, ale o Já v rámci Ty. Partnerem si doplňujeme většinou to, co nám samotným chybí nebo co potřebujeme integrovat.
Osud nám vždy přidělí toho pravého, dalo by se říci osudového partnera. Pod pojmem osudovost ale nemůžeme hledat to, co tam chce vidět typická Váha, a nejen ona, tedy kombinaci: rodinný typ, velmi dobře vydělávající, bravurní milenec jí zcela oddán,  permanentně se sdílející a samozřejmě dobře vypadající.


První příběh z praxe
Klientka Petra řeší svého partnera neustále. Jako kdyby její život či životní pocit spočíval pouze v tom, jak jí vnímá její partner. Zoufale mi volává s tím, že jí za celý den nepřijde od něj ani zpráva na mobil.
„Copak mu nechybím? Nezajímá ho, jak se celý den bez něho cítím?“ Marně se jí snažím vysvětlit, že muž, když pracuje, tak prostě pracuje. Pohybuje se v tu dobu v úplně jiném světě, pro něj stejně podstatném, jako je partnerství. A mnohdy daleko podstatnějším.
Váha Petra si představuje, jak on je zasněně zadumán a od rána nedělá nic jiného, než intenzivně myslí na ni a stejně jako ona si bůhvíco představuje. Dokonce si kvůli němu zakoupila i tarotové karty a pak mi volá kombinace, které jí vyšly, když se ptala na to, jak ji vnímá, nakolik mu chybí, jak on bude reagovat, když udělá to či ono. Jako kdyby měl tento muž zde na Zemi výsostné právo mít k dispozici dva životy. Svůj a její. Petřin zájem o něj  přerůstá hranice toho, kam až v rámci druhého je možné zajít, aniž by z toho časem nebyla katastrofa.

Osudový partner?
Pod pojmem osudový partner se skrývá bytost, která nám pomáhá odkrývat nás v tomto našem životě, nás v celé naší komplexnosti. Jsme stvořeni z mnoha bytostí, které rozhodně nemusí být ve vzájemných přátelských a kooperujících poměrech. Čím větší je rozpor mezi našimi jednotlivými částmi, tím více bude vyjádřen rozporuplností partnera. Čím více si hodláme o sobě něco nepřipustit, tím více to musíme připustit u partnera. Jedná se o pořád stejné schéma – zrcadlení. V okamžiku, kdy nás osud uvolní z těžkého vztahu, a je jedno, zda naším aktivním přispěním či takzvanou náhodou, jedna vývojová etapa pro nás skončila a úkol je naplněn.
Jak mi řekla jedna Váha – „žijeme s mužem odděleně. Naše manželství na dálku je dáno jeho prací v zahraničí a díky tomu je ideální. Když si pouze telefonujeme, tak se neuvěřitelně milujeme. Jako kdyby ta vzdálenost utužovala to, co na sobě máme navzájem rádi. Běda, když muž jednou začas přijede. Konfrontace s realitou – to, že musíme připustit, jací oba jsme, že sen se nekoná, ale pouze život a v něm my dva, tak rozdílní – je vždycky tvrdá a před rozchodem nás zachrání jen to, že on po víkendu zase odjede. Hrajeme si na pštrosy a strkáme hlavu do písku před skutečností, že spolu prostě nejsme schopni vycházet. Kdyby existovalo něco jako telefonické manželství, tak jsme jedničky.

Znamení rovnováhy
Váhy jsou znamení, kterému je přičítána spravedlnost, rovnováha, vyrovnání. Váhy v nás jsou velmi citlivým detektorem. Vnější svět je neustále proměnlivý. Mění se počasí, tlak, teplota, mění se den s nocí, mění se cykly, mění se situace kolem nás a na vše musíme aktivně či bezděčně reagovat. Váha v nás se vždy snaží vnější změnu vyrovnat svým vnitřním působením do ideálního stavu rovnováhy.
O Vahách se nedá říci, že by přímo byly vyrovnané, ony jsou vyrovnávající a také patřičně reagují na to, co musí skrze sebe „filtrovat“. Mohou tudíž být velmi náladové i nespokojené, když výsledek neodpovídá jejich představě.
Jedním z velkých témat Vah je jejich pověstná nerozhodnost. Pokud Váhy musí stanout před ano či ne, znervózní. Přesýpají argumenty z misky „ano“ na misku „ne“ a jejich váha je rozkolísaná a bezradná. Neschopnost zvolit, či spíše rozhodnout se pro to správné zrnko je u nich způsobena především obavou, zda to, co zvolily, bude opravdu to nejlepší, to ideální. V každém semínku je obsažena celá jeho budoucnost se všemi pro i proti. Nelze nalézt to, kde by bylo jen to, co nám vyhovuje. Když se rozhodneme pro určitou variantu svého života a postupně rozmotáváme tento balíček a žijeme ho, je jasné že, v něm bude obsaženo mnohé. Jde tedy o to, nevybrat si balíček, kde je nepoměr dobrého a těžkého.
Na takový balíček před mnoha lety kývla jedna tichá, milá slečna z banky. Jejím panenským snem bylo najít si slušného, svobodného muže, rodinný typ, se kterým bude snášet ve vzájemné sounáležitosti dobré i zlé.
Slečna Váha se tedy jednoho dne setkala s mužem, který byl naneštěstí ženatý. První nešvar, který vypadl z balíčku a jemuž řekla své ano. Budiž, i když jejím snem byl muž svobodný, tento měl pro ni tolik osobního kouzla, že dopomohla k tomu, aby se rozvedl.
Další překvapení v balíčku bylo to, jak tento muž naložil se svou první ženou. Prostě ji i s malým synem vyhodil z domu. To slečnu sice trochu zarazilo, ale když Váha plane ideálem, nevšímá si detailů. Balíček časem vydal další překvapení, první žena je ve skutečnosti ženou druhou a děti jsou najednou dvě. Váhu to mrzí, ale co se dá dělat, stejně už čeká miminko, a tak si toho prostě nebude všímat. I tak má stále ještě co obdivovat na svém ideálu. Škoda že se musela hloupou náhodou dozvědět, že její milý před pár lety seděl v base, ale raději se nebude ptát za co. Určitě za to nemohl. A jak jdou roky, z balíčku se sypou další a další skutečnosti, které každodenní realita tvrdě potvrzuje. Slečna z banky už není roztomilá a dobře vypadající. Příběh, který má dnes vepsaný ve tváři, hovoří o věčném strachu, o naprostém přizpůsobení se někomu, kdo kdysi s oblibou prohlašoval, že pro něj není problémem dostat ženu do blázince, a tak se jí zbavit, nebo ji zmlátit mokrým ručníkem, protože to nezanechává stopy.
V tomto případě mu stačilo ji pouze vnitřně zlomit a ona dnes kývne i na tu největší pitomost, kterou si on přeje. Ale nebyla by to Váha, aby přesto neprohlašovala „velká hesla“. V tomto případě „Jsem ráda, když ho má láska k němu alespoň trochu povznese a změní k lepšímu“. Jistě bohulibý čin, pokud ji to nezlomí úplně.
Láska propůjčuje krásu i tam, kde ji druzí opravdu nevidí. A je to tak v pořádku. Každý by měl zde na Zemi dostat svou porci lásky. Váhy jsou odborníky na diplomacii. Dokážou uvést znesvářené vztahy do bodu, kde je opět zřejmá nějaká možnost a dobrá vůle se dohodnout. Jsou schopné druhým rozluštit jejich rébusy a ještě velmi optimálním způsobem. Jenže to jsou druzí, to je to TY. Když se jedná o ně samé, mnohdy se dostávají do stavu, kdy pláčou nad svou nemožností se rozhodnout, zda vařit rajskou, nebo koprovku.

A jsou tu i další příběhy …
S těžkým příběhem přišla paní, které zemřel syn. Pomalu se dostávala z počátečního šoku, který byl svým způsobem milosrdný, protože překrýval poznání definitivnosti.
Když se svěřila svému muži Váze, jak jí syn neskutečně chybí, jak jí chybí jeho osobnost, jeho duše, jeho krása, muž jí zcela vážně řekl: „Tak se dívej na mě, já jsem taky krásný.“ Faktem je, že jeho smysl pro krásno, tak typický pro toto znamení, se u něj projektoval výhradně na něj samého. Měl vybavenou šatnu tak, že by mu to záviděla i hollywoodská hvězda, a zřejmě nepyšnější byl na svých sto párů bot.
Jiný muž Váha miloval slevy, výhody a různé akce „dvě za cenu jednoho“. Zřejmě v něm byl i pořádný kus šetřivé Panny, ale tím, jak věčně sháněl po internetu něco, co mu – a často jen zdánlivě – ušetřilo peníze, měl pověst praktického Harpagona. Jeho vnitřní citlivé váhy tedy musely časem vyrovnat tento stav. Muž se zamiloval do dívky, která naopak uměla penězům pustit žilou a to hlavně penězům cizím. A tak se móda kupovala výhradně v zahraničí, pila se voda z ledovců, svatba stála přes milion a svatební cesta skoro půl. A Váha platil a platil.
Inu láska. Ze slečny, vlastně mladé paní, se ještě večer po svatbě vyklubal sobecký hypochondr, a jak čas šel, bylo to čím dál horší. Logicky následoval rozvod, který ho přišel bratru taky na dost, a tak se konečně vyrovnaly všechny ty výhody a slevy a Váha se po tomto osudovém odběru stal vcelku vyrovnaným mužem…

Více se dozvíte v knize Znamení v nás…

Koupit Meduňku