Alternativní medicína,  Meduňka,  Zdraví

Z listopadové Meduňky: Bolest v zádech – chybný postoj k životu…

Téma listopadové Meduňky BOLESTI A JIZVY NA TĚLE I NA DUŠI se týká každého z nás, protože nějakou tu bolest občas prožíváme všichni. Zdálo by se, že bolest prostě k lidskému životu patří, zároveň ale existuje mnoho přírodních způsobů a metod, jak můžeme zbytečnou bolest minimalizovat nebo se jí díky vhodné prevenci dokonce vyhnout. Co dělat, a co naopak nedělat? Právě nad tím se ve velmi rozsáhlém tématu aktuálního listopadového čísla MEDUŇKY zamýšleli naši autoři… Vybrali jsme část článku fyzioterapeuta Pavla Klouda (který je také autorem jednoho z titulů edice Knihovnička Meduňky – knihy Nohy, nožky, nožičky…) – autor se v článku věnuje problému, který zřejmě zná opravdu každý z nás – bolestem zad...
Jestli jste ještě listopadové číslo MEDUŇKY nečetli, snadno to můžete napravit- toto číslo je stále ke koupi na obvyklých prodejních místech (obchody, PNS) nebo se podívejte na emedunka.cz

Z článku Mgr. Pavla Klouda:

Náš vnitřní postoj k životu má přímou souvislost jak s tělesným zdravím, tak i s duševní vitalitou. Je načase, abychom pochopili, že bolesti v zádech mají svou příčinu ani ne tak v těle jako spíš na duchu a na duši. Jsou to naše myšlenky a pocity, které nemoc buď vyvolají, nebo naopak mají šanci nás uzdravit. To také znamená, že cokoliv, na co s jistotou víry myslíme, se nějakým způsobem musí projevit. Postoj k životu, pro který je příznačný strach, lhostejnost, negativismus nebo nerozhodnost, má za následek stres, špatné zdraví a zhoršení duševních schopností.

Bolesti v zádech bývají tím nejběžnějším varováním těla. Projevují se tehdy, když v našem pohledu na život převažuje negativní duševní postoj. V naší době trápí stres stále větší počet lidí. Fyziologická reakce na stres má biochemickou povahu a projevuje se v každé buňce. Věřím, že psychosomatické jsou všechny ne­moci. Také při jakékoli běžné nehodě je ve hře psychika, třebaže určitě ne v takové míře jako při chorobách srdce, krevního oběhu či žaludku. Stále se musíme přizpůsobovat různým změnám v zaměstnání, v partner­ském vztahu nebo ve společném životě. Když se to nepodaří, záda bývají první, která se ozvou bolestí, a je celkem jedno, v jaké je to části páteře. Z mých zkušeností vyplývá, že příčin bolestí v zádech, které lze pochopit na základě mechanistické koncepce školské medi­cíny, je asi jen 10 %. Podle některých výzkumů jsou k bolestem v zádech zvláště náchylní uzavření jedinci, kteří nedávají najevo své pocity. Jiné výzkumy uvádějí, že riziko bolestí v zádech se prudce zvyšuje, pokud je člověk silně ne­spokojen v zaměstnání, je terčem zlomyslností, šikany apod. K zjištění těchto příčin rozhodně nejsou potřeba drahá vyšetření.

Přetrvávající bolesti zad
Uzdravení je možné, pokud se opět naučíme vnímat své tělo, naslouchat mu a důvěřovat mu. Mnoho lidí nechce přebírat odpovědnost za své zdraví (stejně jako některé farmaceutické firmy za své výrobky) a jsou nadměrně závis­lí na vnějších autoritách. Určitě je dobré poradit se s lékaři nebo jinými školenými odborníky, když potřebujeme lékařskou pomoc, ale musí tady existovat rov­nováha mezi cizí pomocí na jedné straně a sebevědomím a sebedůvěrou na straně druhé. Zdravotníky bychom měli považovat za průvodce, kteří nám pomáhají na naší cestě za zdravím. Většina civilizovaných lidí se však nenaučila vážit si svého těla, mít ho ráda a pečovat o ně. Jejich těla nedostatek této lásky a péče zrcadlí. Rozvíjení láskyplného a starostlivého vztahu k tělu vyžaduje čas a trpělivost.

Když se cítíme dobře a naplněni, je velice pravděpodobné, že jsme i fyzicky zdraví, přitažliví a plni života. Emocionální traumata, konflikty a blokády se vždy projevují tělesně. Jaký máme základní po­cit identity a sebehodnoty, takový signál předáváme svému tělu. Cesta ke zdravému a hezkému tělu začíná už tím, že se člověk řídí přirozeným tokem energie, tedy vlastním tělesným rytmem. Znamená to spát, jíst, oddechnout si a pohybovat se tehdy, když si to tělo žádá. Naučit se mu důvěřovat. Sebeláska (nemyslím tím ovšem egocentrismus) je perfektní strava pro dokonalé tělo.
Odhalením a pojmenováním skrytých emocí se obvykle dostaví úleva. Když mne poprvé začala bolet záda, také jsem zpanikařil, navštívil různé specialisty a bylo mi diagnostikováno několik vážných chorob. Zakázali mi běhat a doporučili medikaci. Naštěstí mám kamaráda ortopeda (dnes je to slavný profesor), se kterým jsem začal intenzivně běhat, a po rozvodu mne záda přestala bolet úplně. Po vystudování VŠ léčebné rehabilitace jsem začal pracovat v oboru, ale výsledky byly neuspokojivé. Techniky RHB byly většinou neúčinné, protože nebyly zaměřeny na hledání příčiny, ale na okamžitou úlevu. Osobně mi při terapii pomáhá technika Dynamind, kterou jsem se učil na Havaji přímo od jejího autora Serge Kahili Kinga (popsána v jeho knize „Vyléčení pro miliony“, která u nás vyšla v českém překladu). Řeší totiž současně problémy duchovní, duševní i fyzické. Účinná je také práce se sedmi principy, pozitivní filozofie Huna (popsána v knihách od stejného autora „Huna“ a Městský šaman“), či technika Ho´oponopono. O této poslední technice u nás vyšlo dokonce několik knih.

Vyhřezlá ploténka? Vyčkat, ne hned operovat
Snad v žádném jiném oboru medicíny neexistují tak velké rozdíly mezi lékařským nálezem a tím, jak se člověk cítí, jako při bolestech zad. Konkrétně to znamená, že rentgenové snímky, vyšetření na CT a magnetické rezonanci odhalují u většiny lidí silné opotřebení, což ale nevypovídá nic o tom, jaké mají se zády potíže. Člověk ale chce vědět, proč má bolesti. Nějaké opotřebení najde lékař vždycky – pak má svoji diagnózu a pacient svoje vysvětlení. Nějaké zdůvodnění bolestí zad se najde ko­neckonců u každého.
„Moc pracuji, stále sedím, musím se často ohýbat, necvičím, jezdím všude autem…“ Následuje doporučení, aby se dotyčný šetřil, bral na sebe ohledy, ležel s neschopenkou, bral léky a je mu nabídnuta ope­race, což často vede k pasivitě a ztrátě motivace se plně uzdravit. Lidé se stávají pacienty v koloběhu nekonečného léčení. Takové chování vede k ochabnutí svalstva a k nedostatečnému zatěžování kostí. Platí ovšem, že kdo je aktivní, spokojený a činorodý, má z pohledu statistiky pevnější kosti a silnější svaly než člověk de­presivní a málo aktivní. Připomínám pacientům přísloví „Veselá mysl – půl zdraví“. Neblahý je také vliv stresu na centrální nervovou soustavu, která zodpovídá za řízení motoriky a svalového napětí. Je prokázáno, že právě stres a negativní emoce hrají při vzniku funkčních poruch pohybového systému hlavní roli. Bolest zad se často stává jakousi podvědomou únikovou cestou před problémy. Dalším záporné znaménko patří nevhodné stravě. Ta má vliv nejen na pohybový aparát, ale zároveň se projevuje sníženou imunitou, chronickou zácpou, průjmem či nadýmáním na základě kvasných procesů ve střevech…