Děti,  Meduňka,  Pro inspiraci,  Psychologie,  Psychosomatická medicína,  Rodina

Průvodce rodinnými konstelacemi s novými podpůrnými metodami…

… tak se jemnuje kniha autorů Marcely Chadžijské a Miroslava Hadaše. Autoři v ní vysvětlují, jak lze rodinné a systemické konstelace obohatit o další prvky a zvýšit jejich účinnost. Čerpají přitom ze svých mnohaletých zkušeností a vše dokládají na zajímavých příkladech. 
Kniha nejen přibližuje neobyčejně zajímavou metodu, která má mnohdy až neuvěřitelné výsledky, ale zároveň je i čtivá – od některých příběhů se prostě neodtrhnete… Tento titul patří do bohaté nabídky edice Knihovnička Meduňky a získáte ji na www.knihovnickamedunky.cz nebo www.obchodmedunka.cz

 

Ukázka z knihy:

Bloky v linii času
Využití časových souvislostí všeobecně umožňuje mnohem snadnější postup pro vedení jakékoliv terapie včetně postavení konstelací. Příčina problému musí být řešena od momentu jeho vzniku.

Početí
Již při početí dochází k prvním traumatickým či šokovým emočním blokům. Dítě je zatím jen dušičkou toužící dostat se na Zem. Vybírá si rodiče podle vibrací, souhlasných se zkušenostmi, které chce prožít. Prvně naráží na tvrdou realitu hmotného světa.
Okolnosti, za kterých se dostává k rodičům, mohou mít spousty podob. V ideálním případě je to milující se pár, který touží po dítěti. Pak jde vše hladce. Jsou však situace mírně nebo silně dramatické, za kterých však také dochází k početí. Anebo nastanou situace, kdy se dušička zalekne a své rozhodnutí změní. Výsledkem je pak neschopnost počít, neplodnost.
Sebepřijetí podléhá vlivu okolí. Nepřijetí okolím znamená nebezpečí, a tomu se člověk vyhýbá. První nepřijetí může pocházet už od těch, s nimiž se malý človíček setkává nejdříve – od matky a od otce. Stačí myšlenka o tom, že miminko mělo být opačného pohlaví, a v celém životě nového tvorečka je hlavní cíl vyhovět mamince a tatínkovi z lásky alespoň ve všem ostatním.
Další nepřijetí, které je velice zásadní, je nepřijetí partnerem. Každý touží po tom, aby byl přijatý takový, jaký je, a pokud se mu toho nedostává, začíná svoji identitu dokazovat především sám sobě. Muž, aby mohl být vedle ženy mužem, bojuje, jde do války, je ochoten i zemřít. Často bojuje ve vlastní rodině. Žena, aby mohla být vedle muže ženou, hledá a je ochotna přijmout jakoukoliv roli. Dokáže být služkou, děvkou, jeptiškou, také je ochotna i zemřít.
Ten, kdo není přijímán, dokáže ve svém žalu doprovázejícím snahu o přijetí dělat cokoli. V nejhlubší podstatě člověk nepřijímá sám sebe. Je důležité přijmout sám sebe, dokázat být sám za sebe a být sám sebou s vědomím své vlastní síly. Šťastný a vyrovnaný člověk pak nikomu neubližuje.

Neplodnost a její příčiny
Celá řada příčin neplodnosti se dá léčit a těmto problémům se tedy dá předejít. Je velice vhodná léčba nejenom fyzických nemocí a poruch, s nimiž pomůže zkušený gynekolog, ale také je dobré vědět, že celá řada neplodností je způsobená psychikou, strachem, různými blokádami, duchovními sliby, prokletím a podobně. S tím vám může pomoci dobrý terapeut. Prvotní je klid a víra, že vše, co se děje, je dobře. Když zjistíme, proč se tak děje, vstoupí do nás mír, láska a tím i radost ze života.
Na rodinných konstelacích se často řeší traumata mezi matkou a nenarozeným dítětem, ať se již jedná o spontánní potrat či umělé přerušení těhotenství. Žena trpí pocity viny, i když to neříká nahlas, vnitřně se trápí a často i onemocní. Její žal a selhání se ukládají v prsou, která byla připravena dávat a nyní nemají komu. Prsa se tak mohou velmi zvětšit, může se vyskytnout mastitida (nezhoubné cysty a útvary) nebo dokonce rakovina prsu. Při postavení rodinných konstelací nebo při rozhovoru s duší nenarozeného dítěte matka ke svému úžasu často zjistí, že právě dítě, které se nenarodilo, je tím nejšťastnějším ze všech dětí, protože potřebovalo pouze tuto specifickou zkušenost. Každé zrození má jiný plán, a když se podaří jej splnit, je duše naplněna. Dušičky nenarozených dětí se pokoušejí dostat k rodičům, které si zvolily a pokud se to nepodaří napoprvé, zkoušejí to dále a různými způsoby, třeba i v těle adoptovaného dítěte. Při tomto zjištění vždy přichází velká úleva.
Jindy se jedná o poslední inkarnaci duše ženy nebo muže, kdy také vzniká neplodnost. Tuto eventualitu je dobré prověřit v případě, že se chystáme k umělému oplodnění, ať již z vlastních zdrojů, anebo s dárcovstvím spermatu, případně se chystáme k adopci. Duchovní příprava rodičů je proto vždy velice důležitá. Jedinec, kterému se početí nedaří, je mnohdy inkarnován se zvláštními úkoly.
Snad nejšetrnější předchozí ošetření je potřeba u dětí od dárců spermatu. Je zde mnoho záležitostí, které bude dítě ve svém životě cítit jako deficit. Žádný člověk nemůže nahradit genetického otce. Toto je první pravda, se kterou by měla rodina počítat. Je to stejné jako při adopci, kdy jediná genetická matka je ta, která porodila dítě, a to je neměnný fakt. Skutečnost, že genetičtí rodiče se nedají suplovat a že rodina nemůže žít ve lži, je základem úspěšného pochopení úkolu náhradního rodičovství. Jedině tak může probíhat život rodiny v lásce a ve štěstí.

Pokud nedojde k vnitřnímu přijetí genetického otce, prochází takový jedinec životem s vleklými a závažnými problémy s autoritami. První autority nachází v rodině, kdy otčím nemá šanci na přijetí, a nakonec to bývá on, kdo z rodiny odchází. Další problémy nastávají ve škole s učiteli, v práci s nadřízenými atd. Většinou se nelze vyhnout ani problémům nestability v partnerství. V závěru je tu omezená schopnost sebepřijetí. Toto vše je dobré ošetřit, třeba i dodatečně.
Člověk by si měl pořídit dítě v momentě, kdy je jeho nitro naplněno přetékající láskou, a přivábí partnera, jehož srdce rovněž nestrádá. Tento pár pak sdílí lásku, kterou touží dávat dál. To je ten nejvhodnější okamžik k plození, a tudíž je nejlepší šance na úspěch. To je ideální stav, ale co když si řeknete, že jste to dřív nevěděli, a tak jste nadělali spoustu chyb? Co když je dítě už na světě, a nyní přicházejí různé problémy s jeho výchovou nebo zdravím? Je pravda, že v tomto směru dříve nebylo mnoho seriózních informací a o určitých věcech se nemluvilo. Potom nebyla jiná cesta než vlastní zkušenosti. Dítě je na rodičích závislé, a proto je pro obě strany dobré, aby se vědomě připravily na příchod dítěte, a to zejména ve výše uvedených případech.
Určitě vás všechny potěší, že nikdy není pozdě natolik, aby se situace nedala zlepšit. Je pravda, že v rodině je nejlepší, když rodiče začnou sami u sebe. To, co jsme se naučili, to přebírají naše děti automaticky. Situace, které jsme ve svém životě sami nezvládli, kde máme deficit a nemáme tedy co předat, se proto opakují.
Nešťastné „ošklivé káčátko“ je stále nespokojené se sebou a se vším. Matka, která ho vychovává, se mu snaží dát to nejlepší, co zná, ale ono je stále zoufalé. Je jiné a neví proč, až jednoho dne uvidí plavat na rybníce labutě a zjistí, že patří k nim. Pochopí, že není káčátko, ale labuť.
Pohádky v sobě mají zakódovány lidské příběhy a poučení z moudrosti věků. Pohádkové příběhy se okolo nás odehrávají stále. Každý z nás některý zažil a ztotožňuje se s jejich hrdinou. Příběhy adoptovaných dětí, dětí ze zkumavky, od dárců spermatu, dětí z různých manželství atd. mají téma „ošklivého káčátka“ společné.

Bloky v podvědomí
Děti někdy bývají svědky hovorů dospělých, čtou různé knížky, vidí televizní programy a v jejich podvědomí se vytváří program. Vnitřní představivost dětí a zveličování situací kvůli nezralému pochopení vede k vnitřním traumatům. Dívka vyroste v ženu, ale v jejím podvědomí například stále zůstává strach z bolesti při porodu.
Žijeme v éře, která je velmi otevřená, co se týče předvádění lidského utrpení a traumat v masmédiích. Děti se dostávají stále snadněji k informacím, které si vykládají mylně. Bylo to tak vždy, když chybělo láskyplné vysvětlení ze strany nejbližších, tj. rodičů. Věřte, že rozsah vědomostí dětí o pohlavním životě, o plození dětí a porodech získaných z publikací nebo od kamarádů je vždy zkreslený. Pověstná věta „oni toho vědí víc než my“ je zavádějící. Chybí tam totiž neverbální komunikace, cit vložený rodiči do vyprávění třeba o tom, jak krásný zážitek je porod dítěte. Chybí vysvětlení, že to je sice bolestivé, ale bolest je přirozená a má svá pravidla.
V naší poradně se setkáváme poměrně často s blokem způsobujícím neplodnost, jímž je obava z porodu. Je mnohem častější než blok „já to dítě neuživím“, který se v současné době téměř nevyskytuje. Zato se častěji projeví obava zda „zvládnu být rodičem?“ nebo „dítě pro mě bude omezením“. V tomto případě nejčastěji používáme metodu Voice dialog. Opět přitom záleží na zkušenosti terapeuta a dalších potřebách klienta.

Pokrevní vazby
Genetický otec, genetická matka a jejich společné dítě vytvářejí navždy systém pokrevního spojení – dítě je a navždy bude spojeno se svými genetickými rodiči, ať se děje, co se děje. Ať už bude adoptováno nebo zůstane s jedním rodičem, všichni tři stále patří do jednoho systému. Každý máme svého genetického otce a genetickou matku a na tom se nedá nic změnit.
Jasný rodinný řád je v základním systému, kde spolu genetičtí rodiče vychovávají svoje dítě. Adoptované dítě patří do původního systému, který však nezná a je z něj fyzicky vyřazeno. Adoptivní rodiče nikdy nemohou nahradit rodiče genetické, proto je důležité posilování genetických vazeb na původní systém. V realitě to znamená uznání těchto vazeb. Pravda vytváří v dítěti pocit bezpečí. Duše tomu rozumí, zatímco zastírání skutečností přináší do duše dítěte zmatek.
Jedno z nejnáročnějších propojení systémů je dítě, jehož biologickým otcem je dárce spermatu. Otec je neznámý a neuvádí se, přestože existuje. Protože se o něm ale nikdy nemluví, dítě nemá pocit bezpečí a chybí mu kořeny. Manžel, který je uváděn jako otec, je prakticky mimo systém. Myslíme si, že o těchto a podobných systémových vazbách lidé běžně neuvažují…