Meduňka,  Pro inspiraci,  Psychologie

Vánoce – svátky pospolitosti…

Všimli jste si také, milí přátelé, že letos lidé mnohem více nakupují vánoční výzdobu, více a dříve zdobí svá okna, dveře i své domy, někteří už zdobí i vánoční stromky – a vůbec to vypadá, že vánoční přípravy jsou letos nějak intenzivnější než jiné roky? Možná v tomto podivném roce toužíme udělat své domovy útulnějšími, navodit příjemnou sváteční atmosféru a více ji prožívat. Mnozí lidé také říkají, že po dohodě s ostatními členy rodiny omezí dárky a raději si více užijí předvánoční a vánoční čas se svými blízkými. A to je důležité, protože – jak píše ve svém článku nazvaném Vánoce, svátky pospolitosti v aktuální PROSINCOVÉ MEDUŇCE psychiatrička a psychoterapeutka MUDr. Andrea Dutková, slavit Vánoce znamená něco sdílet s ostatními. A my lidé jakožto společenské bytosti přece po sdílení toužíme… Z článku paní doktorky jsme vybrali ukázku, celý si ho přečete v prosincovém čísle našeho časopisu, které je stále ke koupi na obvyklých prodejních místech nebo také na emedunka.cz

Vánoce jsou především celospolečenským rituálem. A celospolečenské rituály mají nedoceněný význam, protože nám dávají pocit sounáležitosti, vzájemnosti a toho, že někam patříme. Slavit Vánoce znamená patřit do určitě skupiny lidí a něco s nimi sdílet, a právě to je velmi cenné, protože nám to dnes chybí stále více.
Důvodem je sílící individualizace a deformace společné komunikace sociálními sítěmi, které nedokážou přenést emoce a další důležité prvky komunikace. Bohužel při nakupování přes internet také nemůžeme trénovat toleranci k ostatním, a to má své důsledky v pocitech osamění a v nárustu spotřeby antidepresiv. Vánocům je proto třeba se nevyhýbat a neujíždět někam „za teplem“, ale spoluprožívat je s ostatními, třeba i neznámými lidmi, ale s vědomím, že někam patřím a jsem toho součástí.
Když vezmeme v úvahu smysl Vánoc popsaný výše, pak vše s nimi spojené můžeme prožívat mnohem klidněji, protože máme větší jistotu, že to vše má význam a smysl. A pokud jde o rodinu s dětmi, je vše ještě významnější. Každý bychom si měli položit zásadní otázku, jaký smysl pro nás mají Vánoce a co pro nás vlastně znamenají. Důležité je najít vlastní odpovědi a možná si je i napsat, abychom zjistili, kolik se v nich pro nás skrývá nostalgie, očekávání, strachu, touhy i vzpomínek. Toto je první a zásadní věc k pochopení jejich významu, abychom toto období nedegradovali jen na jakousi povinnost.
Určitá doporučení mám i pro rodiče, kteří si zvykli svoje děti zahrnovat dárky a více než na symbolu „obdarování“ jim záleží na jejich počtu a cenně. Takové rodiče je především třeba politovat, protože mnoho ještě nepochopili ani o sobě samých. Stále si nepřiznali, že svým dětem tím rozhodně neprospívají. Především si tak vyrovnávají svoje vlastní pocity méněcennosti a děti k tomu v podstatě zneužívají.
Někdy se opravdu stává, že povrchní matka nebo otec vůbec nepochopí smysl vánočních dárků, takže jsem byla svědkem naprosto otřesné situace, kdy matka koncem listopadu svým dětem předložila katalog jednoho velkoobchodu s hračkami a žádala po nich, aby zatrhly, co by si přály. Doufala jsem, že jde jen o sociopatický extrém, který není normou. Pokud bychom dětem kupovali dárky podle toho, co napíší na jakýsi seznam – pokud to není dopis tříletého dítěte Ježíškovi – je dobré se zamyslet nad tím, jakého člověka z dítěte vlastně chceme vychovat.

Dárky dáváme tomu, kdo je pro nás důležitý, zajímá nás a je v našem srdci. Kupování a předávání dárků je proto možné brát jako obřad, který se skládá z hledání, vybírání, kupování a předávání, jenž je završením celého procesu.  Bohužel, neumíme poděkovat tomu, kdo od nás dárek přijme za to vše, co nás při jeho hledání, kupování a předávání obohatilo. Ba naopak, pyšně čekáme na vděk, čímž ale sami sebe ochuzujeme.
Požitek z nakupování obecně může být kompenzací nízké emoční vřelosti stejně jako např. kouření marihuany, útěky k jídlu, substituční krádeže, pití alkoholu aj. A protože se stále více lidí cítí osamělých, chodí tam, kde jsou druzí lidé, tedy do nákupních center, a nakupují. Netuší, že tohle jim nepomůže, protože to je velmi slabá náplast. Asi tak, jako když si myslíme, že navýšením vnějšího potěšení získáme štěstí. V době před Vánocemi je však celá situace ještě vyhrocena hysterií vyvolanou obchodníky a médii, čímž se zvyšuje tlak na všechny lidi bez výjimky.
Emoční vřelost je pocit, který prožíváme, když jsme ve společnosti někoho a víme, že to není koupené, ale upřímné. Víme, že je s námi rád, a my jsme s ním také rádi. Nejde o to, že děláme nějakou společnou činnost, ale o to, že jsme spolu! Vzájemnost je projev lidství, ať už ve dvojici nebo ve větším počtu lidí.
Každý člen rodiny má však svoje zvyky, stereotypy a rituály, které praktikuje nevědomě a dodržuje je v průběhu dnů, kdy je vše v „normálu“. Vánoce jsou však něčím mimořádným a vyžadují schopnost od některých svých zvyků a stereotypů na čas ustoupit. Tím je však lidem odejmuta jistota a ztráta jistoty znamená podrážděnost a vymáhání si svého silnějšími slovy, až je z toho těšení se na třetího ledna. Je proto dobré si svoje zvyklosti uvědomit předem a sdílet to s těmi, s nimiž budeme trávit sváteční čas. Předem musíme přijmout, že naše každodenní rituály budou narušeny. Doporučuji, aby si ti, kteří spolu budou trávit svátky, předem rozdělili svoje role v tom novém, netradičním řádu a informovali se o svých plánech předem…