Meduňka,  Péče o tělo,  Zdraví

„Jsme naprogramováni k lenosti a žravosti. Nejsou to smrtelné hříchy, ale biologický program,“


říká v druhém dílu seriálu o problémech pohybového systému MUDr. Ludmila Eleková. A aby nedošlo k omylu, hned v další větě upozorňuje: „Pozor, není to pozvání na gauč a k lednici, je to mapa k pochopení, proč se tak chováme.“
Svůj článek, publikovaný v listopadové Meduňce, paní doktorka nazvala Moderní epidemie: nedostatek svalů a velmi fundovaně, ale srozumitelně v něm vysvěluje, proč je důležité mít dostatek svalové hmoty a jaké jsou následky toho, když ji nemáme, proč se říká, že sezení je nové kouření – a také nás motivuje – protože pěstovat rozumným a přiměřeným způsobem svaly je možné v každém věku!
Listopadové číslo Meduňky je aktuálně ke koupi na stáncích PNS, v některých obchodech se zdravou výživou či v bylinných lékárnách, Meduňku si také můžete předplatit nebo číst její elektronickou verzi. Podívejte se na www.obchodmedunka.cz nebo emedunka.cz

A teď už je tady ukázka ze zmíněného článku…
Moderní život je snadný. S objevem a zavedením elektřiny lidstvo získalo zdroj energie pro práci, kterou dřív musel vykonat buď člověk sám, případně zvíře či přírodní síla – slunce, vítr, voda. Prakticky vymizela těžká práce, nepřeberné množství strojů a přístrojů nás zbavilo námahy běžné pro předchozí generace.   

Sezení je nové kouření
Moderní člověk může strávit dlouhé hodiny sezením a povalováním se a svůj pohyb omezit na pár set metrů chůze denně. A když už se hýbe, repertoár jeho pohybů je velmi omezený. Dokud ho nic nebolí nebo nenabírá nežádoucí kila navíc, velmi dlouho mu nemusí dojít, že se v jeho těle děje něco velmi, velmi špatného. Říká se, že „sezení je nové kouření“ (sitting is new smoking), myslí se tím, že má stejně negativní následky.
Je velmi užitečné podívat se zpět v čase na dobu, kdy jsme byli v podstatě ještě zvířata a žili jsme v těsném spojení s přírodou. Tehdy vznikla naše těla, náš metabolismus, naše imunita, naše reflexy a instinkty i základy chování. Uvědomění si extrémní nepřirozenosti našeho současného způsobu života a jeho porovnání s tím, co nás formovalo fyzicky i psychicky, je velmi užitečné. Odhalí zdánlivé záhady a paradoxy.
Základním faktem je, že jsme naprogramováni k lenosti a žravosti. Nejsou to smrtelné hříchy, ale biologický program. Pozor, není to pozvání na gauč a k lednici, je to mapa k pochopení, proč se tak chováme. V přírodě si své jídlo musíte zasloužit, musíte si pro něj dojít, doběhnout, vybojovat si ho. Musíte kalorie vydat, abyste je získali. Pohyb byl vnucený, každý den bylo třeba shánět jídlo, vodu, stavět si přístřeší nebo odhánět nepřítele. Ještě v první polovině dvacátého století měli lidé pohybu spoustu: auto bylo luxus, veřejná doprava nebyla tak rozšířená, lidé běžně docházeli do práce nebo školy kilometry denně. Ženy vydaly dost energie péčí o domácnost, pěšky chodily na nákup, vesnické ženy si musely zabít vlastní slepici, oškubat ji, vykuchat, zpracovat. Praní prádla znamenalo celodenní akci –  vyvářka, valcha… mnozí to pamatují alespoň z vyprávění svých babiček. Děti celé dny běhaly venku a také pracovaly podle svých možností.
Když pravěký člověk konečně sehnal jídlo, najedl se, co hrdlo ráčilo, pokud bylo jídla dost, přecpal se. Příroda takto funguje – hostina, nebo hlad. Žádné odměřené porce pětkrát denně. Když bylo co jíst, nacpali jsme se, ulehli, trávili a odpočívali. Zvedli jsme se, teprve když jsme zase museli. Tohle je v našich genech: nacpat se a lehnout si. V pravěku bylo cílem z potravy získat co nejvíc energie a energií šetřit, protože její přísun byl nejistý. Kdo by prováděl zbytečný pohyb nebo plýtval energií, nepřežil by.
Dnes jsme na tom jinak, příčinou našich problémů je nesoulad mezi našimi geny, instinkty a prostředím. Jde o instinktivní chování, když člověk neví, co se v něm děje, řídí se jen svými pocity a dělá jen to, co je příjemné, nevyhnutelně se dostane do potíží. Je třeba si tyto souvislosti uvědomit a cíleným jednáním pracovat proti svodům prostředí, abychom si udrželi kondici, kterou naši předkové měli až do konce svých dnů. Není třeba chodit tak daleko do historie, existují data o lidech žijících v době královny Viktorie, ve druhé polovině 19. století. Tehdejší nižší střední třída měla stejnou očekávanou dobu života jako dnes, s tím rozdílem, že ještě v seniorském věku byli lidé obecně fit a zdraví, tzv. civilizační nemoci se vyskytovaly vzácně. Lidé běžně fungovali a byli aktivní až do stáří, pak během krátké doby zemřeli. Když v té době člověk přežil prvních pět let života a žena měla štěstí a nezemřela při porodu, žili stejně dlouho, ale zdravěji než dnes! Fyzicky pracovali, odhadovaný výdej energie se pohyboval mezi 12-18 000 kJ!

Nejhorší důsledek: ztráta svalové hmoty
Nedostatek pohybu nevede jen k nadváze (tuk navíc), ale způsobuje hlavně ztrátu svalové hmoty. Odborně se tomu říká sarkopenie (sarcos – maso, sval, penia – nedostatek). Je to stav, kdy má organismus méně aktivních svalů, než je optimální…