Meduňka

Přichází léto! Letní slunovrat a vítání léta

Dnes přichází astronomické léto. Slunce vstupuje do znamení Raka ve 23. 44 hod. letního času. Vítáme léto!
Letní slunovrat byl velmi důležitým bodem v roce i pro naše předky. Jak jej oslavovali a vítali oni?
Přečtěte si v článku Judity Peschlové...

Rozdělávání slavnostních ohňů, pečení slavnostních koláčků z bezových květů; zdobení stavení květy a březovými větvičkami; vykuřování domu levandulí pro požehnání, lásku a zdraví; ukládání chleba na kůl v plotě anebo do tří jamek na louce pro získání věštby ohledně budoucího sňatku; házení dívčích šatů na střechu s tím samým účelem; stavění a zdobení menších stromečků, „májek“, symbolů úrody a plodnosti uvnitř obydlí; žehnání dobytka zapálenými bylinami anebo vykuřovadly; podojení cizích koz a přivlastnění si jejich mléka; zapichování vrbiny do polí a luk před východem slunce na odplašení krtků. Úlitby skřítkům a přírodním i zahradním duchům; zpívání slavnostních písní děvčaty na kopcích a také kolem ohňů; vázání barevných pentlí na duby, považované za posvátné stromy.
Výroční trhy a jarmarky spojené se zábavou a popíjením;  předvádění „divadelního“ představení v rituálních maskách; hodování, zpívání, tančení, hraní různých her (velice často kolem dubů) a také – zasvěcování do sexuálních radovánek.

Co znamená tento rozsáhlý a pestrý seznam? Zahrnuje různé způsoby oslavy letního slunovratu, dnes, žel, nezřídka zaměňovaného se Svatojánskou nocí, kterou chtěla – a také svého cíle do značné míry dosáhla – církev potlačit „pohanský“ letní slunovrat.

Letní slunovrat, „den obratu“ a vítání léta
O letním slunovratu, v čase nejvyšší plnosti a hojnosti v přírodě, bývá dosažen vrchol roku, neboť právě tehdy kulminuje síla slunce, den je nejdelší a noc nejkratší v roce. Irský svátek „Světlo břehu“, keltská Litha, Alban Heflin, Alban Heruin („Světlo břehu“, svátek uprostřed mezi jarní rovnodenností, Albin Eiler, „Světlo země“ a podzimní rovnodenností, Alban Elfed, „Světlo vody“) nebo Midsummer, zajišťuje zdraví a plodnost a zbavuje nemocí. Podobně jako dosahuje slunce svého nejvyššího bodu, i my můžeme dosáhnout svůj nejvyšší potenciál.
Každá kultura, která byla alespoň do nějaké míry spojena s přírodou, či přírodu jakkoli ctila, oslavovala tento šťastný den. Účelem pestrých, někdy až rozpustilých, z pohledu církve dokonce nemravních rituálů letního slunovratu je napojit se na sluneční bohy a měsíční bohyně jako dárce zdaru, bohatství, naděje, úrody, zdraví, lásky i krásy. Slunovratové rituály mají zvýšit schopnost čerpat životodárnou sílu a energii ze slunce a sladit se s jeho cykly, k nimž patří střídaní dne a noci, léta a zimy, aktivity a odpočinku, činorodosti a spánku. Skrze rituál letního slunovratu bychom se měli vrátit k původně prožívané radosti z dění v přírodě i v kosmu.

Kupadla, Svatojánská noc nebo letní slunovrat?
U nás se zažil pro letní slunovrat, resp. pro svátek na třetí den po slunovratu, což je stále slunovratové období, název Svatojánská noc. Stejně, jako se tři dny po zimním slunovratu rodí Ježíš, se měl dle církevních otců narodit tři dny po letním slunovratu Jan Křtitel (v ruštině zlidověle Ivan Kupalo). Jako snad jediný z mnoha svatých se uctívá na domnělý den svého narození (nikoli úmrtí), v „den triumfu“, neboť byl prý prodchnut Duchem svatým již v bříšku své matky.
V mnoha slovanských oblastech dostal slunovrat název Kupadla, neboli Kupadelné svátky, dle některých údajně pro zasvěcení letního svátku slovanskému bohu Kupalovi. Avšak ani jeden z původních tradičních zdrojů o slovanské mytologii nezmiňuje boha tohoto jména. Před nástupem éry křesťanství ani slůvkem. Nebyly dokonce objeveny žádné jeho chrámy či sochy.
Situace je však docela jiná u pozdějších křesťanských autorů popisujících – s odporem, odsouzením, káráním anebo též s vyhrůžkami a uváděním trestů – zvyky starých Slovanů. V jejich spisech se ohledně pohanských zvyků souvisejících se slunovratem objevuje rituální koupel pro tělo i duši (odtud pravděpodobně Kupalo, Kupadla), silně připomínající křest vodou, dle kterého jeho novozákonní „vykonavatel“ sv. Jan obdržel své jméno. Právě tato okolnost mohla být důvodem, proč byl právě svátek sv. Jana Křtitele „naroubován“ na letní slunovrat. Ať již vymyšlen nebo nikoli, Kupalo je zcela jasně spojen s vodní rituální očistou.
Někteří badatelé v oblasti slovanství se domnívají, že Kupalo je vlastně Kupala, a ta byla spíš jakýmsi „dobrým duchem“ slunovratu, než slovanskou bohyní. Vychází tak z faktu, že nejenom u některých slovanských, nýbrž i keltských kmenů se v rámci slunovratových obřadů „koupala“ ve vodě slaměná nebo vrbová loutka s výraznými ženskými črtami (nazývaná kupala). Kupala může být považována za symbol slovanského konceptu duchovní a morální očisty a zároveň i čistoty.
Občas se za Kupadelné svátky považují všechny noci od slunovratu, resp. od sv. Jana Křtitele až do 29. Června, den sv. Petra a Pavla.

Oheň a voda, solární bohové a lunární bohyně
Jednou z procedurálních barev letního slunovratu je modrá, barva vodních hlubin. K posvátným místům letního slunovratu patří ta, která odpovídají živlu vody: jezera, potoky, řeky, pláže, oceány, gejzíry, prameny, fontány a studny.
Se spojenými principy ohně a vody souvisí prastaré rituály zasvěcení a mystického znovuzrození. Mayové věřili, že pokud nejdřív spálí kukuřičného boha a bohyni v ohni, a jejich popel pak vhodí do proudící řeky, probudí je k novému životu. Stanou se poté novým sluncem, symbolizovaným ohněm a novým měsícem, zastoupeným vodou.
Oheň (zástupný symbol slunce) a voda, také však teplo a déšť, radost a slzy, mužský a ženský pól, jsou protiklady, které se o letním slunovratu symbolicky spojují v zájmu nastolení rovnováhy, vytvoření jednoty a zabezpečení plodné úrody. Letní slunovrat je proto rovněž oslavou jak ženských měsíčních bohyní, tak mužských solárních bohů. Z těch lunárních k nim patří slovanská Lada, bohyně léta, krásy, hudby, zpěvu, tance a her, a její „kolegyně“ Chors (jindy však považován za mužského slunečního boha); keltská Domnu; hinduistická Aditi; šíitská Amaterasu; antická Hestie a Selena, bohyně úplňku, vládkyně emocí a citů a velkého astrálního moře;  a také bohyně Juno, která dala jméno měsíci, v němž se letní slunovrat odehrává. Ze slunečních bohů mohu uvést například slovanského Dažboga či jeho otce, boha ohně Svarožice; keltského Mog Ruitha, jenž se později stal legendárním slepým druidem; germánského Sunna; egyptského Hora a aztéckého Huitzilopochtli.
Kromě zmíněných božstev „bdí“ nad celou dobou slunovratových oslav i řada dalších, např. Perunica (Perperuna), dcera boha Peruna, slovanská bohyně ohně a současně ochránkyně spravedlnosti v manželských vztazích, nebo  Airmid, keltská bohyně uzdravování a léčivých bylin.

Lidová slunovratová magie
V lidové tradici probíhala většina magických rituálů právě v tento den. Například nemohla-li žena otěhotnět, obcházela slunovratový oheň ve směru hodinových ručiček a pojídala u toho třešně i s kůstkami. Skákáním ponad slunovratové ohně zvyšovali lidé svou energii, vitalitu a plodnost. Pálením léčivek se umocňovala uzdravující schopnost ohně, jeho dýmem léčili mnohé nemoci a odstraňovalo neštěstí. Bylinkářky sušily nad pohasínající rituální vatrou bylinky nasbírané téže noci, aby jim dodaly ještě větší léčivou moc. Doba kolem letního slunovratu a svátku Jana Křtitele, je obecně nejfrekventovanější a nejoblíbenější pro sběr magických a léčivých rostlin, jejich sušení a ukládání pro pozdější použití. Na počest této „bylinkové praxe“ se v anglickém Walesu nazývá letní slunovrat „Dnem sběru“.
Letní slunovrat nebyl spojen pouze s magií, bylinkářstvím, sílou ohně a vody, nýbrž také s množstvím pohádek a mystických příběhů. Ze zatopených kostelů se zpod hladiny jezer ozýval hlas zvonů, na březích si rusalky česali dlouhé vlasy, vodníci seděli na větvích starých vrb, víly tancovali na lukách rozkvetlých lučním kvítím, skřítci odhalovali zlaté žíly, princezny se budily ze zakletí, ranní rosa se měnila na perly. Pokud chcete na vlastní oči uzřít tyto kouzelné zázraky, probděte stejně jako naši předci celou slunovratovou noc venku, pod hvězdným nebem a dočkejte pak do východu slunce…  

        Judita Katona Peschlová