Meduňka

Z březnového čísla Meduňky: Jak je to s cholesterolem: historie – pokračování


V březnové Meduňce
najdete kromě mnoha jiných zajímavých článků také pokračování seriálu o cholesterolu. Jeho autorka MUDr. Ludmila Eleková v něm vysvětluje různé souvislosti, vyvrací některé vžité mýty a řadu informací uvádí na pravou míru.
Pokud ještě březnové číslo Meduňky nemáte, je v elektronické formě dostupné na  emedunka.cz, kde jsou stejně tak dostupná i starší čísla časopisu a vybrané knihy z meduňkové edice.
 

 

V minulém díle jsme se zabývali tím, jak vznikaly první názory na vznik kardiovaskulárních nemocí a na souvislosti s cholesterolem. Nejprve byl v aterosklerotických placích objeven cholesterol, následovaly pokusy na králících, u kterých se na stravě bohaté na cholesterol vytvořily rychle plaky. Po druhé světové válce přišel Ancel Keys se svou hypotézou, že tuk v potravě nějak souvisí s rozvojem kardiovaskulárních nemocí.
Je třeba si uvědomit, že jediný v té době dostupný laboratorní test bylo zjišťování hladiny celkového cholesterolu. Neměřilo se LDL, HDL ani triglyceridy. Navíc se v tehdejších studiích nerozlišoval přirozený nasycený tuk pocházející z živočišných potravin od ztuženého rostlinného oleje, tj. margarínu. Dnes víme, že umělé tuky obsahují zdraví škodlivé transmastné kyseliny. Margaríny vyráběné v 50. a 60. letech obsahovaly vysoké množství transmastných kyselin v přímém důsledku výrobního procesu, a protože nikdo tehdy nevěděl, že vůbec existují a že jsou problematické, ani se nesledovaly a neomezovaly.

Umělé tuky a margarín
Umělé tuky v té době byly přinejmenším v USA dost rozšířené. Procter a Gamble přišli se svým margarínem Crisco již na začátku 20. století, po skandálu s hygienickými poměry na jatkách a poklesu obliby sádla. Máslo bylo drahé a pro běžné vaření byl potřeba náhradní tuk. Procter a Gamble vlastnili patent na hydrogenizaci bavlníkového oleje, jeho ztužením vznikl první margarín. Byl intenzivně propagován, včetně firmou vydané kuchařské knihy. Argumenty reagovaly na dobovou náladu: zdůrazňovala se čistá laboratorní výroba (na rozdíl od špinavých jatek), jeho neposkvrněnost a k oblibě významně přispělo i schválení vrchním rabínem a jeho uznání košer. Margarín se navíc hodil jak do masité, tak mléčné židovské kuchyně.
Než se ale rostlinný bavlníkový olej a po něm další oleje staly potravou pro člověka, ochutnala je zvířata. První nabídka patřila zemědělcům, aby tyto oleje zkrmovali jako levné krmivo pro domácí zvířata. Zkusili to a brzy toho nechali, protože zvířata byla víc nemocná, špatně přibývala na váze a brzy umírala. Nic z toho farmáři nemohli potřebovat. Zvířatům konzumace těchto olejů neprospívala, po nich to zkusili lidé. Žijeme déle, nemoci se u nás vyvíjejí déle, proto negativní vliv těchto olejů zůstal dlouho skrytý. Nevědělo se, že kromě transmastných kyselin mají tyto oleje také vysoký obsah omega 6 mastných kyselin a že jejich intenzivní zavedení do lidské potravy naruší jejich poměr vůči omega 3 se závažnými důsledky. Nic z právě uvedeného ale v době prvních studií nebylo známo.
Ancel Keys sám testoval hypotézu, že cholesterol v potravě zvyšuje jeho hladinu v krvi. V jedné studii krmil lidi spoustou vajec a zjistil, že se hladina cholesterolu v jejich organismu nezvýšila. To zjistil už v roce 1956 a výslovně uvedl, že u člověka je hladina cholesterolu v krvi v zásadě nezávislá na jeho příjmu ve stravě. Ale až v roce 2015 výbor pro stravovací doporučení USA uvedl, že není třeba omezovat cholesterol v potravě. Bohužel u nás stále mnoho lékařů doporučuje omezovat konzumaci potravin bohatých na cholesterol a mnoho lidí si je samo odpírá na základě zastaralé propagandy. Keys pak změnil svou hypotézu, což by vědec dělat neměl, a prohlásil, že nikoli cholesterol v potravě, ale nasycený tuk v potravě zvyšuje hladinu cholesterolu. Jak jsem již uvedla, nerozlišoval přirozený nasycený tuk a margarín. Ancel Keys tedy tvrdil, že nasycený tuk zvyšuje hladinu cholesterolu a tato zvýšená hladina nějak vede k ateroskleróze a kardiovaskulárním nemocem. Rozhodl se otestovat, jestli výměna nasycených tuků ve stravě za rostlinné oleje bohaté na linoleovou kyselinu (omega 6) ovlivní jednak hladinu cholesterolu a jednak výskyt KVN (kardiovaskulárních nemocí) a úmrtnost na ně.
Začíná Minnesota Coronary Experiment (MCE). Probíhal na konci 60. let, trval do roku 1972, celkem sedm let, zahrnoval asi 9 000 účastníků různého věku a pohlaví. Šlo výhradně o dietní intervenci, léky na snížení cholesterolu ještě mnoho let nebudou existovat. Studie byla provedena velmi pečlivě, pokud během ní někdo zemřel, byl pitván a zjišťovala se míra aterosklerotického poškození jeho tepen. Výsledky? Výměna oleje vedla k významnému snížení hladiny cholesterolu, zhruba o 30 %. Impozantní výsledek, až na to, že se to nepromítlo do snížení výskytu a úmrtnosti na KVN. Dokonce se ukázal opačný trend – snížení cholesterolu zvýšením konzumace rostlinných olejů vedlo ke zvýšení úmrtnosti na KVN a úmrtí ze všech příčin. Snížení o každých 0,78 mmol/l cholesterolu vedlo ke zvýšení rizika úmrtí o 22 %.
Že jste o tom neslyšeli? Že o tom neslyšel váš lékař? V té době ještě neměly farmaceutické firmy takový vliv a i kdyby ho měly, neměly v ohni své želízko ve formě léků na snížení cholesterolu. Šlo jen o změnu stravy. Keys byl hlavním propagátorem hypotézy, že zvýšení cholesterolu vede ke KVN a testoval, jestli jeho snížení bude mít pozitivní efekt. Zjistil, že nikoli, že je to dokonce obráceně. Místo toho, aby pokorně vyšel se svými výsledky na světlo, a stimuloval tak pořádný a důkladný výzkum, své výsledky prostě a jednoduše doslova pohřbil. Byly nalezeny až po dlouhých letech v jeho pozůstalosti.
Druhá podobná studie provedená ve stejné době na druhém konci světa, byla Sydney Diet Heart Study (SDHS), 1966-1973. Opět výměna tuků, z nasycených na rostlinné, opět stejné výsledky – zvýšení úmrtnosti na infarkt a ze všech příčin, navzdory tomu, že rostlinné oleje efektivně snížily hladinu cholesterolu. I výsledky této studie skončily kdesi ve sklepení.
Byly objeveny a znovu prozkoumány skupinou vědců v roce 2013. Opět ticho po pěšině…
Autoři nové analýzy si nebrali servítky: „…nekompletní publikace negativních nebo nejednoznačných výsledků může přispět ke zkreslení priorit výzkumu a iniciativ veřejného zdraví. Obnovení nepublikovaných dat může… vést ke změně zavedených doporučení a klinické praxe.“
Je naprosto jasné, že autoři zmíněných studií z 60. let výsledky zatajili zcela úmyslně. Nebyli schopni akceptovat nežádoucí výsledky, neměli osobnostní integritu na to, aby uznali omyl, místo toho dále sytili své ego. Nízkotučná doporučení byla zavedena až v roce 1977, po celou dobu se Keys angažoval v propagaci nízkotučné stravy založené na rostlinných olejích.
Je jasné, že kdyby Ancel Keys výsledky své studie zveřejnil, výzkum by šel jiným směrem, nikdy by nevznikla oficiální nízkotučná doporučení, lidé by si zbytečně celá desetiletí neničili zdraví. Nerozvinul by se vysoce vlivný průmysl vyrábějící rostlinné oleje a nízkotučné potraviny, nerozšířily by se obrovské lány kukuřice, sóji, řepky a jiných plodin na výrobu olejů… Historie by šla jinudy. Jinak řečeno, jsme obětí kolosálního úmyslného podvodu jedince s přebujelým egem.
Dr. George Mann, jeden z hlavních autorů Framinghamské studie, nazval již v roce 1977 lipidovou hypotézu „největším podvodem v historii medicíny“…
Celý článek si přečtete v březnové Meduňce.