Meduňka

Vybíráme z listopadového čísla Meduňky: Jak si vyléčit tinnitus

S problémem tinnitu (tedy laicky řečeno s pískáním v uších) se potýká překvapivě velké množství lidí. Klasická medicína nabízí několik způsobů léčby, ale ve velké části případů se jí nedaří tinnitus vyléčit. V následujícím rozhovoru jsme si povídali s Petrem Studeníkem, mladým mužem, jemuž se díky silné vůli, odhodlání a urputnému hledání podařilo tento nepříjemný zdravotní problém u sebe vyřešit. Dnes díky svým zkušenostem může pomáhat jiným „tinitářům“ a zpětně dokonce hodnotí tinnitus jako podnět, který mu po všech stánkách změnil život k lepšímu.  

 

Petrův příběh

Petře, jak se tinnitus ocitl ve vašem životě?
O tinnitu jsem nevěděl vůbec nic až do chvíle, kdy mi vstoupil do života. Stalo se to poté, co jsem navštívil koncert v Lucerně, hudba se mi sice zdála hodně hlasitá, ale přičítal jsem to tomu, že na koncerty chodím málokdy a nejsem na hlasitou hudbu zvyklý, kromě toho jsem věřil, že zvukaři jsou zkušení a vědí, jak koncert ozvučit… Po koncertě jsem měl zalehlé uši a večer před usnutím jsem slyšel pískání. To se mi ale v pubertě občas stávalo, třeba po návštěvě diskotéky a vždycky to druhý den samo zmizelo. Ale tentokrát to bylo jinak – uši jsem měl zalehlé i druhý den, a pak i další dva dny, což mne dost vyděsilo. Připadal jsem si jako pod vodou, a zároveň jsem slyšel i pískání. Pak zalehnutí uší odeznělo, ale najednou jsem slyšel všechny zvuky mnohem výrazněji, třeba cinkání příborů v jídelně bylo téměř nesnesitelné, musel jsem odejít, ani jsem nedojedl. A pískání jsem slyšel pořád.
Na internetu jsem hledal informace a snažil se dopátrat, o co jde, a propracoval se až k informacím o tinnitu. Když jsem si přečetl, že je to celoživotní problém a jaké potíže lidem způsobuje, zachvátila mne naprostá panika. Nemohl jsem spát, moje pracovní výkonnost začala klesat. Vyhledal jsem lékaře, ale ten mi vysvětlil, že přicházím pozdě, a tím pádem je také pozdě nasadit infuze nebo léčbu v barokomoře, protože to jde tak první tři dny. Dostal jsem lék, který měl zabrat – asi po třech měsících měl tinnitus zmizet, ale požadovaný efekt se nedostavil. Pískání jsem slyšel pořád, byl to nepřerušovaný vysoký tón, tak silný, že ho nepřehlušil ani zvuk blízko jedoucího vlaku. Spal jsem tak tři nebo čtyři hodiny denně, ani nevím, jak jsem chodil do práce. Lékař mi řekl, že je to chronický tinnitus a že si na něj musím zvyknout. Začalo se mi rozpadat manželství, sociální život i moje firma, a já jsem upadl do úplné beznaděje, protože jsem uvěřil tomu, že s tinnitem není možné nic udělat.

Popisujete situaci, kdy se člověk ocitá na dně. Jak jste se ode dna odrazil? Co vám pomohlo?
Měl jsem paradoxně „výhodu“ v tom, že jsem deset let trpěl silnými migrénami a také se předpokládalo, že to bude problém na celý život. Ale díky několika lékařům – paní primářce Markové z neurologie v Thomayerově nemocnici, MUDr. Josefu Jonášovi a jeho centru a MUDr. Josefu Luckému se mi podařilo se z migrény vyléčit. A tak mě napadlo, že by se to navzdory nepříznivým prognózám mohlo podařit i u tinnitu.
Dlouhou dobu jsem si vedl deník migrenika a v něm se snažil vypozorovat, co u mne záchvaty migrény vyvolává. Nejdříve jsem sledoval jídlo a pití, pak situace a nakonec lidi, a to vše jsem postupně řešil, až záchvaty migrény úplně zmizely. To mi dalo naději, i když záchvaty migrény přicházely občas a mohl jsem vysledovat, co je způsobilo. Problémem bylo, že tinnitus byl přítomný stále, a tudíž jsem nevěděl, jak si podobný deník vést a jak zjistit, co u mne způsobuje zhoršení tinnitu a co stav zlepšuje. Měl jsem velké propady, když jsem se na chvíli trochu vzchopil, využil jsem toho k hledání dalších lékařů v oboru ORL. Navštívil jsem jich asi deset a všichni mi říkali to samé -. že s tinnitem se nedá nic dělat, až ve sluchovém centru v Mladé Boleslavi mi dal pan primář naději, že vzhledem k mému věku by mohl tinnitus zmizet sám. To mě ohromně posílilo. Vystřídal jsem postupně asi 70 lékařů, léčitelů a terapeutů v Čechách i po světě, vyhledával jsem literaturu o tinnitu a četl jsem vše, co jsem sehnal, včetně knihy ve francouzštině, ačkoli francouzsky neumím ani slovo — každé slovo jsem hledal ve slovníku a četba mi trvala asi čtyři měsíce.

Jste velmi houževnatý člověk…
Ano, mám takovou býčí povahu, nevzdával jsem se cíle, protože zvyknout si na tinnitus  bylo pro mne nepředstavitelné.

Co všechno jste zkoušel?
Bylinky, masáže, homeopatii, ajurvédu, Tradiční čínskou medicínu, odblokování, terapii Cesta, neurologii, různé léčitele, už si to všechno ani nepamatuju, našel jsem spoustu skvělých lidí – lékařů, bylinkářů, ale taky spoustu šarlatánů. S těmi nejlepšími lidmi dnes spolupracuji. Vyléčil jsem se zčásti alternativní cestou, díky tomu, že jsem šel do sebe, ale pomoc lékařů byla velice důležitá a velmi si jich za to vážím. Zásadní zlom nastal, když jsem narazil na webové stránky amerického neurologa s polskými kořeny Pawla Jastreboffa, na nichž popisuje své pojetí tinnitu. Najednou mi všechno začalo dávat smysl – podle něj nejde o záležitost uší, které jsou po traumatu až dávno v pořádku, ale problém je v mozku. Mozek filtruje zvuky podle důležitosti, ty důležité zesílí, nepodstatné potlačí. Když v davu lidí někdo zavolá vaše jméno, uslyšíte ho, protože mozek ten zvuk vyhodnotí jako důležitý, kdežto jiné jméno nezaznamenáte. Při akustickém traumatu, zánětu, zranění nebo dlouhotrvajícím stresu má vnitřní zvuk ucha tendenci se zesílit, když zesílí nad úroveň vědomí, člověk ho začne vnímat. Pokud síla zvuku během 24 hodin poklesne, pak zvuk zmizí, mozek ho nevnímá. Pokud zvuk trvá víc než tři dny, mozek ho zaregistruje a začne mu věnovat pozornost, tinnitus se zafixuje, vědomí ho následuje a vzniká chronický tinnitus bez objektivní příčiny. Poslal jsem dr. Jastreboffovi asi 50 otázek a on mi odepsal. Pak jsme si psali ještě asi dvakrát a dozvěděl jsem se od něj všechno, co jsem potřeboval…

(Celý rozsáhlý rozhovor si přečtete v listopadovém čísle Meduňky)