Meduňka

Halloween…

Oranžovým dýním s vyřezanými otvory pro oči se v tento čas zřejmě nemůžeme vyhnout – vidíme je takřka na každém kroku. Připomínají anglosaský svátek Halloween, jehož původ je prastarý. Pro nás není tento svátek typický, jako obyvatelé Střední Evropy jsme ovlivnění křesťanskou tradicí, a s počátkem listopadu si spojujeme spíše naše „dušičky„. Tyto svátky však mají původně stejný základ.

 

Se začátkem listopadu máme spojený svátek tzv. Dušiček. Původně šlo o dva svátky – Slavnost všech Svatých a Vzpomínka na všechny věrné zemřelé. Původ obou těchto svátků najdeme ve středověku – křesťanská církev jejich vznikem reagovala na prastarou pohanskou tradici oslav ukončení zemědělského roku, připadající na přelom října a listopadu. Připomínkou předkřesťanského keltského svátku ukončení zemědělského roku je anglosaský svátek Halloween, který se  sice v posledních letech objevil také u nás, ale  v našem prostředí mají tradici spíš zmíněné křesťanské Dušičky.

Celý název Halloweenu zní All Hallows Eve – což znamená předvečer Slavnosti Všech Svatých. Tento svátek má v různých zemích různý název a rozmanité podoby a projevy, ale podstata je stejná – kromě zmíněného konce zemědělského roku (který např. u nás už s tímto svátkem takřka není spojován) jde hlavně o vzpomínku na zemřelé předky a o vyjádření úcty k jejich duším. Halloweenské masky jsou pozůstatkem původních keltských náboženských rituálů, spojených se svátkem Samhain.
O tomto svátku, znamenajícím definitivní ukončení letního období a příchod zimy, si bohové předávali vládu nad světem. Podle Keltů se o této sváteční noci otevírala říše mrtvých a vládce podsvětí Anwinn přichází na svět spolu s dušemi duší zemřelých lidí i různých démonů.

Sladkosti a jablka
O Samhainu se lidé obdarovávali ovocem, zejména jablky. Ani současné oslavy Halloweenu se neobejdou bez typických sladkostí – v anglosaském světě je tradicí halloweenské koledování, při němž koledníci dostávají drobné sladkosti nebo bonbony, např. v Mexiku či jiných jihoamerických státech k tomuto svátku neodmyslitelně patří marcipánové lebky či cukroví kostlivci, což nám může připadat poněkud morbidní, ale tamější obyvatelé to považijí za samozřejmost.  I u nás měly tzv. Dušičky své typické sladkosti – doma se peklo speciální pečivo, které mělo tvar lidských hnátů (!), a také původ stále oblíbených cukrářských výrobků – rakviček se šlehačkou a žloutkových věnečků, bychom mohli najít v rakousko-uherské dušičkové tradici.
Podle Keltů byla o svátku Samhain hranic mezi světem živých a světem zemřelých výjimečně tenká a „propustná“, což ovšem nemuselo být vždy příznivé a radostné. Bylo třeba mít se na pozoru. Duše mrtvých se přicházely přesvědčit, jestli na ně jejich blízcí nezapomněli a jestli patřičně uctívají jejich památku. Bludné duše hledaly pomoc, ohně a svítící lampy, zapálené o této výjimečné noci, jim měly pomoci najít cestu  do světa,  kam patřily – do říše zemřelých. Mezi živé lidi ovšem podle Keltů přicházely i nebezpeční démoni, kteří chtěli živé odvést do podzemní říše mrtvých. Tomu bylo třeba zabránit. Keltové se tedy o noci Samhainu oblékali do různých hadrů  a cárů, na tváře si dávali masky nebo si obličej potírali barvami tak, aby svým vzhledem připomínali tlející mrtvoly. To mělo démony zmást a oklamat – měli si myslet, že dotyčný už není živý, a tím pádem ho nechat na pokoji.        .

Oheň a světlo
Důležitou roli o svátku Samhain hrál oheň a světlo. Keltové v předvečer svátku zhášeli svůj domácí oheň, s nímž umíralo i „staré“ slunce. Oslava svátku začala po setmění zapalováním nového ohně. Nový oheň byl symbolem opětovného stvoření světa a budoucího obrození přírody. Od tohoto nového ohně se pak zapalovaly různé lucerny, jejichž funkcí bylo jednak ochránit příbytky živých a také vést duše mrtvých na zpáteční cestě do jejich světa. Světlo má důležitý význam i v podobě křesťanských svátků vzpomínky na zemřelé, v tomto kontextu ovšem znamená symbol věčného života v Kristu. Svíčky na hrobech svých zemřelých zapalujeme i my, moderní lidé třetího tisíciletí. O „Dušičkách“ září hřbitovy dlouho do noci svitem svíček…

Lucerna z dýně – nejznámější symbol
Halloween je domácím svátkem v zemích, které jsou spojeny s keltskou kulturní tradicí. Různé svátky, vycházející z tradic původního keltského svátku Samhain, existují u potomků někdejších ostrovních Keltů. Potomci Keltů, žijících v minulosti na kontinentu, vzpomínají na své mrtvé spíše o svátku Dušiček – to se týká i nás.
Nejznámější symbol Halloweenu vznikl v Irsku  – v zemi výrazně spojené s keltskou kulturní tradicí. Jde o lucernu, vyřezaná z tuřínu nebo červené řepy s zapálenou svíčkou nebo žhavým uhlíkem uvnitř. Irové přinesli tuto svou tradici do Ameriky (v 18. století jich tam kvůli hladomoru způsobenému neúrodou brambor emigrovalo skoro třičtvrtě milionu), v americkým poměrech se k výrobě těchto luceren začal používat dýně. Pro Iry byla svítící lucerna o halloweenské noci symbolem duší jejich předků.
K oslavám Halloweenu patří kromě koledování i různé společenské hry, některé mají svůj původ v dobách, kdy byl tento svátek hlavně svátkem zemědělským. Mnoho halloweenských her a rituálů je spojeno s jablky, která vydržela na stromech až do Samhainu. Jablka také představovala důležitou oběť bohům.