Duchovní články

Letní slunovrat je tady!

Letní slunovrat je cosi jako „brána do léta“, tento svátek znamenal ve všech kulturách důležitý předěl v ročním cyklu. Letos vstupuje Slunce do znamení Raka 21. června v 17:54:08 a na severní polokouli začne léto. Užijme si toto krásné období dlouhých světlých dnů a krátkých nocí – můžeme se inspirovat třeba v následujícím článku, který pro Meduňku připravila naše spolupracovnice Judita Katona Peschlová.


Celonoční bdění venku pod nebem až do východu slunce; magické obřady a milostné kouzlení. Procesí se zapálenými loučemi; vyhazování žhnoucích košťat do vzduchu na ochranu před nečistými silami; různé „ohňové hry“; zakládání rituálních ohňů z devíti druhů dřeva a jejich obřadné obcházení v kruhu. Přeskakování velkých ohnivých hranic, chození po žhavých uhlících vyhaslých ohňů pro štěstí a zdraví.
Stavění obřadných oltářů v blízkosti pramenů a studní; rituální otevírání, svěcení, zdobení a obcházení studánek po směru hodinových ručiček; vhazování darů solárním bohům (oheň) a lunárním bohyním (voda) do studánek či studní; přinášení obětin pramenům a studním, obvykle medu a koláčů; kropení obydlí svěcenou vodou. Mytí obličeje ranní rosou; sbírání ranní rosy bílými prostěradly na lukách a ražných polích pro krásu a jiná kouzla.
Sbírání léčivých i magických bylin; trhání devatera kvítí v absolutním tichu a bez ohlížení; pátrání po pokladech země otevřených pouze na jednu noc; hledání „půlnočního“ kapradí ochraňujícího před pekelnými mocnostmi a měnícího rtuť ve stříbro; sbírání výtrusů.
Pečení slavnostních koláčků z bezových květů; zdobení stavení květy a březovými větvičkami; vykuřování domu levandulí pro požehnání, lásku a zdraví; ukládání chleba na kůl v plotě anebo do tří jamek na louce pro získání věštby ohledně budoucího sňatku; házení dívčích šatů na střechu s tím samým účelem; stavění a zdobení menších stromečků, „májek“, symbolů úrody a plodnosti uvnitř obydlí.
Úlitby skřítkům a přírodním i zahradním duchům;  vázání barevných pentlí na duby, považované za posvátné stromy.
Výroční trhy spojené se zábavou a popíjením;  předvádění „divadelního“ představení v rituálních maskách; hodování, zpívání, tančení, hraní různých her a také – zasvěcování do sexuálních radovánek…
Co znamená tento rozsáhlý a barvitý seznam? Zahrnuje různé způsoby oslavy letního slunovratu, dnes bohužel často zaměňovaného se Svatojánskou nocí, jejímž prostřednictvím se církev snažila – a také svého cíle do značné míry dosáhla – potlačit „pohanský“ letní slunovrat.

Letní slunovrat, „den obratu“ a vítání léta
O letním slunovratu, v čase nejvyšší plnosti a hojnosti v přírodě, bývá dosažen vrchol roku, neboť právě tehdy kulminuje síla slunce, den je nejdelší a noc nejkratší v roce.
  Každá kultura, která byla spojena s přírodou či přírodu jakkoli ctila, tento šťastný den oslavovala. Účelem pestrých, někdy až rozpustilých a z pohledu církve dokonce nemravných rituálů letního slunovratu je napojit se na sluneční bohy a měsíční bohyně jako dárce zdaru, bohatství, naděje, úrody, zdraví, lásky i krásy. Slunovratové rituály mají zvýšit schopnost čerpat životodárnou sílu a energii ze slunce a sladit se s jeho cykly, k nimž patří střídaní dne a noci, léta a zimy, aktivity a odpočinku, činorodosti a spánku. Skrze rituál letního slunovratu bychom se měli vrátit k původně prožívané radosti z dění v přírodě i v kosmu.

Kupadla, Svatojánská noc nebo letní slunovrat?
U nás se pro letní slunovrat (respektive pro svátek třetí den po slunovratu, což je stále slunovratové období) vžil název Svatojánská noc. Podobně jako se tři dny po zimním slunovratu rodí Ježíš, se měl podle církevních otců tři dny po letním slunovratu narodit Jan Křtitel (v ruštině zlidověle Ivan Kupalo). Jako jeden z mála světců je uctíván v den svého narození (nikoli úmrtí), v „den triumfu“, neboť byl prý prodchnut Duchem svatým již v bříšku své matky.
V mnoha slovanských oblastech dostal slunovrat název Kupadla neboli Kupadelné svátky, podle některých údajně pro zasvěcení letního svátku slovanskému bohu Kupalovi. Avšak ani jeden z původních tradičních zdrojů o slovanské mytologii nezmiňuje boha tohoto jména. Před nástupem éry křesťanství není zmíněn ani slůvkem, nebyly dokonce objeveny žádné jeho chrámy či sochy.
Situace je však docela jiná u pozdějších křesťanských autorů popisujících – s odporem, odsouzením, káráním anebo též s vyhrůžkami a uváděním trestů — zvyky starých Slovanů. Ve výčtu pohanských zvyků souvisejících se slunovratem se objevuje rituální koupel pro tělo i duši (odtud pravděpodobně Kupalo, Kupadla), silně připomínající křest vodou, podle něhož  jeho novozákonní „vykonavatel“ sv. Jan obdržel své jméno. Právě tato okolnost mohla být důvodem, proč byl svátek sv. Jana Křtitele „naroubován“ na letní slunovrat. Ať již vymyšlen nebo nikoli, Kupalo je zcela jasně spojen s vodní rituální očistou.
Někteří badatelé zabývající se životem a mytologií Slovanů se domnívají, že Kupalo je vlastně Kupala, která byla spíš jakýmsi „dobrým duchem“ slunovratu než slovanskou bohyní. Vychází tak z faktu, že nejen u některých slovanských, nýbrž i keltských kmenů se v rámci slunovratových obřadů „koupala“ ve vodě slaměná nebo vrbová loutka s výraznými ženskými rysy (nazývaná kupala). Kupala může být považována za symbol slovanského konceptu duchovní a morální očisty a zároveň i čistoty.
Občas se za kupadelné svátky považují všechny noci od slunovratu, respektive od svátku sv. Jana Křtitele až do 29. června, což je den sv. Petra a Pavla.

Oheň a voda, solární bohové a lunární bohyně
Jednou z procedurálních barev letního slunovratu je modrá, barva vodních hlubin. K posvátným místům letního slunovratu patří ta, která odpovídají živlu vody: jezera, potoky, řeky, pláže, oceány, gejzíry, prameny, fontány a studny.
Se spojenými principy ohně a vody souvisí prastaré rituály zasvěcení a mystického znovuzrození. Mayové věřili, že pokud nejdříve spálí kukuřičného boha a bohyni v ohni, a jejich popel pak vhodí do proudící řeky, probudí je k novému životu. Stanou se poté novým sluncem, symbolizovaným ohněm a novým měsícem, zastoupeným vodou.
Oheň (zástupný symbol slunce) a voda, také však teplo a déšť, radost a slzy, mužský a ženský pól, jsou protiklady, které se o letním slunovratu symbolicky spojují v zájmu nastolení rovnováhy, vytvoření jednoty a zabezpečení plodné úrody. Letní slunovrat je proto rovněž oslavou jak ženských měsíčních bohyní, tak mužských slunečních bohů. Z těch lunárních k nim patří slovanská Lada, bohyně léta, krásy, hudby, zpěvu, tance a her, a její „kolegyně“ Chors (jindy však považován za mužského slunečního boha); keltská Domnu; hinduistická Aditi; šíitská Amaterasu; antická Hestie a Selena, bohyně úplňku, vládkyně emocí a citů a velkého astrálního moře;  a také bohyně Juno, která dala jméno měsíci, v němž se letní slunovrat odehrává. Ze slunečních bohů uvéďme například slovanského Dažboga či jeho otce, boha ohně Svarožice; keltského Mog Ruitha, jenž se později stal legendárním slepým druidem; germánského Sunna; egyptského Hora a aztéckého Huitzilopochtliho.

Lidová slunovratová magie
V úvodu článku je vyjmenováno mnoho obřadů lidové magie, které se provádějí o letním slunovratu, kdy jsou nejúčinnější a jejich pozitivní výsledky nejrychlejší. V lidové tradici probíhala většina magických rituálů právě v tento den. Například nemohla-li žena otěhotnět, obcházela slunovratový oheň ve směru hodinových ručiček a pojídala u toho třešně i s peckami. Skákáním přes slunovratové ohně zvyšovali lidé svou energii, vitalitu a plodnost, pálením léčivek se umocňovala uzdravující schopnost ohně, jeho dým léčil mnohé nemoci a odstraňoval neštěstí. Bylinkářky sušily nad pohasínající rituální vatrou bylinky nasbírané téže noci, aby jim tak dodaly ještě větší léčivou moc. Doba kolem letního slunovratu a svátku Jana Křtitele je obecně nejfrekventovanější a nejoblíbenější pro sběr magických a léčivých rostlin, jejich sušení a ukládání pro pozdější použití. Na počest této „bylinkové praxe“ se v anglickém Walesu nazývá letní slunovrat „Dnem sběru“.
Letní slunovrat nebyl spojen pouze s magií, bylinkářstvím, silou ohně a vody, ale také s množstvím pohádek a příběhů. Zpod hladiny jezer se ozýval hlas zvonů ze zatopených kostelů, na březích si rusalky česaly dlouhé vlasy a vodníci sedávali na větvích prastarých vrb, víly tančily na lukách, plných rozkvetlého kvítí, skřítci odhalovali zlaté žíly, princezny se budily ze zakletí a ranní rosa se měnila na perly…
Pokud chcete i vy na vlastní oči vidět a zažít některý z těchto zázraků, probděte stejně jako naši předkové celou slunovratovou noc venku, pod hvězdným nebem a dočkejte pak do východu slunce…