Milí přátelé, vážení čtenáři, cestovatelé a příznivci cestování!

V této rubrice budeme uveřejňovat články a reportáže, popisující zážitky z cest nebo inspirované tématem CESTOVÁNÍ, PUTOVÁNÍ.
Prostřednictvím následujích článků se můžete přenést do Kambodži, do Říma a Vatikánu, do Jordánska i na posvátnou horu v Číně, postupně budou přibývat i další články, které nás zavedou na další a další pozoruhodná místa ... Průvodcem nám bude Pavel Hanzal.
P. Hanzala představujeme v rozhovoru, který najdete za článkem o návštěvě Říma a Vatikánu.

                                      Hliněná armáda čínského císaře

Pokud patříte mezi milovníky záhad a lidských výkonů, určitě znáte pověstnou Terakotovou armádu. Až do návštěvy Číny jsme viděli pouze fotografie a dokumenty o tomto úžasném lidském výtvoru, a proto jsme si toto mauzoleum čínského císaře Čchin nemohli nechat ujít a chtěli ho spatřit na vlastní oči!

Naše kroky proto směřovaly do města Xian, které leží v západní Číně. Předpokládali jsme, že mauzoleum bude hojně navštěvované, ostatně jako všechna zajímavá místa v této obrovské zemi. Nepřekvapilo nás, že absolutně největším počtem návštěvníků byli Čínani. Když jsme poprvé vstoupili čínskou půdu, byli jsme udiveni, že místní tolik cestují. Přece jen jsme měli zafixováno, že se jedná o komunistickou a pro běžné obyvatele chudou zemi. Jenže jak se ukázalo, Čína je na vzestupu a čím dál více lidí má peníze na standardní život, jak jsme zvyklí. I když nemůžu zapomenout zmínit, že jsem se například při návštěvě Egypta dal do řeči s turistou z Číny, který mi při družném hovoru vysvětlil, že například do Izraele nedostal vízum....

Hliněná armáda - památka UNESCO
Ale zpátky k hliněné armádě. Objevení této památky zapsané v UNESCO se datuje do roku 1974, kdy místní farmáři našli hliněné úlomky. Na místo dorazili archeologové, kteří postu pně odkryli část soch v hrobce. Prozatím bylo objeveno přibližně 8000 soch  a 600 koní z hlíny a 125 vozů ze dřeva! Dovedete si představit to množství?! Však také na své hrobce nechal císař pracovat 7000 000 dělníků dlouhých třicet osm let. A to vše kolem roku 240 př. n.l.. K tomu prostě není co dodat. Když jsme vstoupili do haly – ano, nad celou hrobkou je postavena hala, aby kryla armádu před nepřízní počasí – byli jsme zcela šokování. Sice jsme byli připraveni na dokonalost jednotlivých soch, ale skutečnost překonala naše představy. Každá socha má precizně zpracovaný výraz obličeje a na každé najdete trošku odlišný výraz. Na některých jsou vidět zbytky barev. Sochy totiž byly barevné, ale po jejich odhalení archeology v důsledku oxidace barva víceméně zmizela.
Je opravdu neuvěřitelné, co v té době lidé dokázali.

Jak si zajistit nesmrtelnost...
Terakotová armáda byla v podstatě císařem vytvořena ze sobeckých důvodů. Hlavním cílem, jak se tvrdí, bylo zajištění plnohodnotného posmrtného života císaře. Právě jeho posedlost tématem dalšího posmrtného života po ukončení pozemského putování se stala hlavním impulsem toho, že vybudoval obrovskou hrobku, jakož terakotovou armádu.  Zde najdeme i důvod toho, proč je armáda tak dokonalá v jednotlivých detailech! Věřilo se, že čím bude preciznější, tím lépe bude sloužit císaři po jeho smrti!
Sochy byly vyráběny ze žluté sprašové hlíny, která se těžila na břehu Žluté řeky. Postavy se nejdříve odlévaly z forem a následně byly ručně modelovány. Začínalo se vždy od nohou směrem k hlavě. Zcela stejná metoda byla použita i u koní. Spekuluje se, že se většina soch modelovala podle živých lidí a koní. Téměř s jistotou se tvrdí, že pokud by tomu tak nebylo u všech soch, tak minimálně u velitelů to tak bylo!
Nevím, zda císařovi hliněná armáda pomohla po jeho smrti, protože moje přesvědčení o reinkarnaci nevyžaduje podobné stavby a předměty, které by musely zemřelého doprovázet na jeho pouti na „druhý břeh“, ale určitě mu pomohla k nesmrtelnosti v povědomí lidí o jeho osobě, vládě a schopnostech! Císař Čchin, který toto jméno přijal po názvu stejnojmenného státu, vládl tvrdou rukou. Jeho původní jméno bylo Jing Čeng a po celou dobu své vlády se snažil zamezit riziku rozpadu říše. Proto zavedl centralizovaný správní systém, reformoval písmo, zavedl jednotnou peněžní soustavu, upravil systém vah a měr. Postavil různé cesty a posílil ochranné zdi proti nájezdům útočníků. A nechal vybudovat fantastickou hliněnou armádu!
Můj obdiv ke schopnostem lidstva opět vzrostl a Čína si tak upevnila významnou pozici v mém srdci. Pohled na hliněné, mlčící a zároveň tolik vypovídající postavy vojáků a koní je nezapomenutelný.....

Pavel Hanzal, astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz      

                                                         Jarní Holandsko

Máme tady jaro a každý z nás se jistě raduje ze slunce a z jarních květů. Zářivé a pestré barvy, které květiny na jaře nabízejí, jsou nádherná a každé srdce při pohledu na ně nepochybně zaplesá!
Pokud toužíte vidět nevídané, doporučuji vám návštěvu Holandska, které na jaře nabízí nádhernou záplavu květů krokusů, narcisů, tulipánů, hyacintů a dalších rostlin. Do Holandska se můžete, tak jako asi kamkoliv, vypravit buď s cestovní kanceláří nebo po vlastní ose. I v tomto případě je jednoznačně lepší volba samostatná cesta, protože tato země má skutečně co nabídnout a pokud budete v časovém presu itineráře cestovní kanceláře, tak si návštěvu dostatečně nevychutnáte!

Keukenhof
Tento fascinující park přináší na jaře návštěvníkům obrovskou záplavu květů. Od března do května tak můžete vychutnat pestrobarevnost toho, co naše Matka země dokáže. Zahrada má celkovou rozlohu třicet dva hektarů, takže zde můžete strávit nejméně jeden den. Jedná se o největší květinový park v Holandsku a dokonce v celé Evropě! Inspiraci zde najdou všichni milovníci zahradničení, ale na své si stoprocentně přijdou všichni. Navíc nádherná energie, která z rostlin sálá, je přímo balzámem na lidský organismus po dlouhém zimním období. Skvěle zde „dobijeme baterky“, a kdo má dostatečně vyvinuté vnímání duchovních entit, pozná, že bytosti, které se starají o tyto rostlinky, jsou také úžasné. Proto si mezi květy najděte klidné místo a zkuste se naladit na jejich energii. V Keukenhofu jsou rostliny uspořádány do krásných obrazců a tvarů a je to také lekce z oboru zahradní architektury. Přiznám se, že tolik barev, tvarů a odstínů jsem ještě nikdy neviděl!

Sýrový trh Alkmaar
Návštěvu Holandska doporučuji obohatit i o prohlídku města sýrů – Alkmaaru. Na jeho náměstí uvidíte obrovský sýrový trh, kde jsou velká kola sýrů přenášena, vážena i prodávána. Určitě neváhejte s ochutnáním kvality holandského sýra, protože je opravdu báječný. Prodejci jsou oblečeni v dobových krojích. K přenosu sýrových kol používají dřevěná nosítka (přesněji vahadla)  a na jejich vážení zde stojí krásné „historické“ váhy. I milovníci tradic a historie nepřijdou zkrátka! V Alkmaaru ale uvidíte i krásné domy, můžete zde navštívit Muzeum sýrů, Muzeum piva a gotický kostel svatého Vavřince z 15.století.
Zážitek sýrových trhů můžete vidět každý pátek, proto je důležité si návštěvu Holandska dobře načasovat!

Kouzelné mlýny
Holandsko je rovinatá země, kterou se svobodně prohání vítr. A právě díky tomu patří větrné mlýny mezi známé holandské symboly. Pro úplnou představu toho, jaká krajina na vás v této zemi čeká, může stačit informace, že nejvyšší vrcholek je v této zemi ve výšce pouhých 322 metrů nad mořem! Nejnižší bod je naopak sedm metrů pod úrovní moře a Holanďané se tak právem obávají zvýšení hladiny oceánů.....
Sílu větru Holanďané využívají již mnoho století. V dřívějších dobách hrály mlýny velkou roli v přečerpávání vody z nižších poloh do „vyšších“, dá-li se tento termín v případě holandské krajiny vůbec použít. Další roli hrály v mletí obilnin, pohánění pil, šrotování krmiva pro zvířata, nebo při lisování oleje.
V současnosti je v Holandsku okolo jednoho tisíce větrných mlýnů, přičemž za návštěvu rozhodně stojí skanzen Zaanse Schans, kde při pohledu na tyto nádherné stavby zůstanete doslova zírat úžasem! Skanzen začal být rekonstruován v roce 1945 a navozuje atmosféru dobové vesnice ze 17. až 18. století. Najdete zde nejen již zmíněné mlýny, ale i další stavby. Například obchody, dílny na výrobu sýrů, dřeváků a také pekárnu.
Holandsko je nádherná krajina se specifickou atmosférou, kterou je škoda si nechat ujít.   A protože jsem zde byl již několikrát, tak se můžete těšit i na další články z této země. Již teď prozradím, že se bude jednat o námořnický zážitek.

Pavel Hanzal, astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

                                                                 Káhira
Káhira stojí za návštěvu!
Ačkoliv většina návštěvníků míří na cestách do Egypta k moři, byla by škoda nevěnovat několik dní návštěvě Káhiry a jejího nejbližšího okolí.
Káhira patří mezi nejlidnatější města světa. Oficiální údaje uvádějí, že má více než dvacet miliónů obyvatel. Neoficiálně ovšem žije ve městě mnohem větší počet lidí. Káhira vznikla roku 969 na místě mnohem starších osídlení. Arabský název tohoto města na Nilu zní Al-Qáhira, což v překladu znamená Vítězná. Nil dělí hlavní egyptské město na dvě části. Na východě leží Islámská a Koptská Káhira a na západní části leží Gíza.
Ještě před tím, než se podíváme na zajímavé památky, rád bych se s vámi podělil o dojmy z tohoto obrovského města. Kdo již byl v Egyptě, tak ho jistě nepřekvapí, že se tady na mnoha místech  ve velkém povalují odpadky, které nikdo neuklízí. Ještě zajímavější je to, že i v samém centru Káhiry můžete mít pocit, že se nacházíte v ghettu. Zaujal mě svérázný vzhled společných prostor starobylých domů  (schodiště a chodby, případně i výtahy) - všude jsou tak obrovské nánosy prachu, špíny a místy i odpadků, že by Evropana nemohlo ani napadnout, že v těchto domech někdo bydlí. Jenže stačí otevřít dveře bytu a ocitnete se ve standardním obytném prostoru bez všech zmíněných nedostatků. Hodně zajímavá byla i zkušenost s výtahem, který bylo možno používat pouze za poplatek, což v konečném důsledku znamenalo, že i hodně staří, nebo nemocní lidé se doslova ploužili po schodišti. Samozřejmě je jasné, že podobná situace není ve všech domech, ale ve velké části tomu tak bylo.

Doprava
Zajímavou kapitolou je i doprava. Vzhledem k ulicím přecpaným automobily a svéráznému způsobu jízdy, jemuž se podobá jen styl jízdy v některých asijských velkoměstech,  se nám zdálo značně riskantní půjčit si auto.
Další (a lepší) možností jsou lokální autobusy, které ovšem bývají přetížené a v horším  technickém stavu. Na druhou stranu například v Asii jsme jezdili podobně, takže nás to nezaskočilo a tento druh dopravy jsme samozřejmě často využívali. Zcela jinak vypadají dálkové autobusy spojující například Káhiru s Hurghádou a dalšími městy – jde o  standardní dálkové komfortní autobusy s klimatizací a označenými sedadly.
Metro je naopak na místní poměry velmi čisté a zajímavým zážitkem můžou být jednotlivé vagóny určené pro muže a ženy. Možná budete překvapeni, ale i ve vagónech pro muže jezdily někdy ženy bez doprovodu. Protože jsme si chtěli separaci vyzkoušet, jednu trasu jsme absolvovali právě způsobem rozdělených vagónů. Jaké pro mě bylo překvapení, že v našem mužském vozu jely dvě zahalené mladé Egypťanky, které se se mnou sami od sebe daly do příjemného hovoru. Oči místních mužů mě za to probodávaly skrz na skrz a přiznám se, že jsem byl rád, když už jsem z metra vystoupil. Každopádně metro je standardní a není třeba se ho nikterak obávat.
Zřejmě poslední možností jsou taxíky, které jsou ovšem zbytečně předražené a zahraniční turisty se snaží obvykle „natáhnout“. I zde se situace nevymyká jiným městům, ať již v arabském, nebo asijském světě.

Egyptské muzeum
Právě muzeum je jedním z hlavních důvodů, proč se do Káhiry vypravit. Jako vždy doporučuji cestování bez cestovní kanceláře, protože zažijete mnohem více, uvidíte mnohem více a celkově za cestu zaplatíte mnohem méně. Každopádně muzeum je opravdu fantastické a provede vás celou historií Egypta. Ačkoliv se musíte připravit doslova a do písmene na velké davy návštěvníků, tak památky, které Egyptské muzeum skrývá, opravdu stojí za to!

Pyramidy v Gíze
Jedná se zřejmě o jedny z nejznámějších světových pyramid, a proto kdo je v Káhiře, tak si jejich návštěvu zřejmě nenechá ujít. Dopravit se na ně můžete směle veřejným autobusem, což je i nejlevnější varianta.
Nejznámější je zřejmě Cheopsova pyramida. Protože se jedná o opravdu známou stavbu, přečtěte si  její technické údaje, které jsou skutečně velkolepé:
- současná výška je 138,8m
- původní výška byla 146,6m
- délka základny je 230,37m
- úhel sklonu je 51 stupňů, 50 minut a 40 sekund
- objem použitého materiálu byl 2 521 000m3
Tak praví některé moudré zdroje. Návštěva pyramid v Gíze ve vás zanechá skvělý dojem. Ujít byste si neměli nechat ani prohlídku vnitřku Velké pyramidy. Zcela jistě vás pak budou bolet nohy, ale atmosféra stojí rozhodně za to!
Doporučuji mít dostatek času, protože meditace v blízkosti pyramid je fantastickým zážitkem.
A pokud byste měli možnost účastnit se meditace přímo v některé z pyramid, tak neváhejte!
Od návštěvy pyramid by vás nemělo odradit ani větší vstupné, protože tak jedinečné stavby hned tak neuvidíte. Náladu si nenechte zkazit ani místními „pomahači“, kteří vám úslužně nabízejí radu, pomoc, společnou fotografii nebo dokonce průvodcovské služby. Vězte, že pokud na cokoliv z toho kývnete, tak nebudete litovat. Ovšem to platí pouze pro ty z návštěvníků, kterým není líto za popsané a poskytnuté služby zaplatit. Je potřeba počítat s tím, že egyptskou měnou tyto muže příliš neuspokojíte a i za pouhou fotografii vaším vlastním fotoaparátem se nespokojí s menší částku, než je pět až deset dolarů nebo eur. Na druhou stranu například zmíněné fotografování mají opravdu dokonale zpracované a přesně vědí, kam se máte postavit a z jakého úhlu snímek vyhotovit. Rozhodnutí je tedy jen a jen na vás.
Káhira je tedy dalším velmi zajímavým městem, které můžete na cestách navštívit. Vzhledem k tomu, že je Egypt poměrně oblíbenou destinací našich turistů, tak by to neměl být velký problém. Egypt není ani příliš drahý a většinou je bezpečný, i když nedávné demonstrace neměly zrovna klidný průběh. Takže neváhejte, stojí to za to! A protože má Káhira skutečně co nabídnout, tak vám můžu slíbit, že se sem ještě jednou vrátíme.

Pavel Hanzal, astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

Ostrov Ko Chang

Thajsko je velmi oblíbeným cílem návštěv nejen pro svoji exotickou tvář, ale protože zde najdeme příjemné lidi, krásné pláže, buddhistické památky a chrámy a také divokou přírodu. Krátce řečeno, rozmanitost Thajského království nezná hranic. Dalším bonbónkem, který si můžeme v této nádherné zemi vychutnat, jsou různé ostrovy a ostrůvky, kde můžeme zažít zcela jinou atmosféru, než na pevnině. A jedním z takových míst je souostroví Ko Chang.

O ostrově
Centrem celého souostroví je stejnojmenný ostrov – Ko Chang. Tento Sloní ostrov, který z určitého úhlu pohledu připomíná slona hovícího si ve vodě, je druhým největším ostrovem Thajska. Hned po známém Phuketu. Jeho rozloha činí 429 km2, na délku měří přibližně maximálně 30 km a na šířku 18 km. Jak vidíte, nejedná se o žádný gigantický ostrov, což je pro jeho návštěvníky obrovská výhoda. Ko Chang je součástí národního parku a nabízí opravdu nádhernou přírodu, moře a pláže. Ačkoliv dříve byl skutečně tichým ostrovem, během posledních let jej  zasáhl stavební boom   turistického průmyslu, takže kdo chce ještě zachytit klidnější atmosféru,  má možná poslední šanci. Ale protože nechci být pesimistou, doufám, že se výstavba zastaví v rozumné míře a kouzlo ostrova zůstane zachováno i pro další generace.
Pokud se na tento krásný ostrov vypravíte, je třeba se rozhodnout, jakou část ostrova navštívíte. Přesněji řečeno, kde se ubytujete. Západní pobřeží má nádherné pláže, ale počítejte s větším počtem turistů. Naopak východní pobřeží je klidnější, ale zase zde nenajdete tolik krásných pláží. Dalším důležitým faktorem, ovlivňujícím počet turistů, je sezona. Jestliže preferujete klid, který budete chtít využít k meditacím, nebo cvičení jógy tak jako my, je vhodným obdobím konec dubna a počátek května. To je období, kdy se Ko Chang vyprazdňuje z důvodu přicházejícího období děšťů.
Je jasné, že nic není zadarmo, a tak i vy počítejte  s tím, že v tomto termínu můžou hrozit náhlé a mohutné přívalové deště. A věřte, že to je pro Evropana obrovský zážitek. Byli jsme zcela překvapení náhlou průtrží, která přišla nečekaně a s obrovskou silou. Během půl hodiny byly místní hliněné i asfaltové cesty pokryté dvaceti až třiceticentimetrovou vrstvou vody, která padala z nebeských výšin. A nám nezbylo, než se brodit touto masou vody. I když se jedná teprve o přelom období, kdy velké deště přicházejí, pokud vás podobné počasí zastihne, je třeba počítat i s několikadenním přívalem srážek. Více soukromí tak může být vykoupeno i takovýmto způsobem. Na druhou stranu musím uznat, že podobný zážitek je zcela jedinečný!

Zážitky se slony
Velkým zážitkem je i jízda na slonech. Ačkoliv se s touto možností můžete setkat po celém Thajsku, osobně doporučuji počkat na možnost skutečné výpravy do džungle. Adrenalin, který při tom můžete zažít, je zcela nečekaný a nezapomenutelný. Obzvláště to platí, pokud na sloní výpravu vyrazíte po dešti. Úzké pěšiny, po kterých v džungli slon kráčí, se vlní podle terénu a i když jsme to nečekali, tak to slonům po nich podkluzuje. Docela nás vylekala různá zhoupnutí způsobená tím, že milému slonovi prostě uklouzla jedna noha. Ještě že mají nohy čtyři! Pokud budete mít štěstí na průvodce, který sice neumí anglicky, ale zase je samá legrace, budou vás čekat další zážitky. Velmi zajímavý byl například ten, že průvodce nechal naše slony bez dozoru,  a protože evidentně nerozuměli nejen česky, ale ani anglicky, na naše prosby a ani příkazy nereagovali. Což při jejich chuti k dobrému jídlu, které se zřejmě vyskytuje v džungli na každém zeleném keři nebo stromu, přineslo zajímavou situaci. Sloni se vypravili z již tak kluzké stezky přímo do džungle napást se trochu té zeleně. Samozřejmě i s námi. A průvodce se smál, až se za břicho popadal....

Idyla na pobřeží
Jak jsem se již zmínil, ostrov je ideálním místem k hledání spojení s Universem. Meditace a další duchovní cvičení jdou vždy lépe, pokud jsme na nějakém duchovním místě nebo v přírodě.
A protože je Thajsko, až na vyjímky, vyložené protkané buddhistickou energií, snaha každého hledajícího najde na tomto místě velkou podporu. A když se jedná o tak kouzelné místo, jako je ostrov Ko Chang, je podpora ještě výraznější. Pro meditace nebo další cvičení je nejvhodnější doba východu Slunce, kdy má celý ostrov skvělou atmosféru a navíc není ještě takové horko. Komu se vyloženě nechce brzy ráno vstávat, má další možnost večer, kdy jsou energie také velmi příjemné a zajímavé. Přes den jsou cvičení také možná, ale vzhledem k teplotám, na které nejsou obyvatelé Evropy zvyklí, jsou vhodnější ranní a večerní hodiny.
Další věcí, která nás velmi překvapila, byla teplota moře. Ačkoliv jsme se velmi těšili na to, jak se osvěžíme, tak zde se uplatnilo přísloví, že „voda byla jako kafe“. Skutečně tak teplou vodu jsem ještě nikde nezažil. Což mělo za následek, že jsme se mohli koupat v podstatě v jakoukoliv denní a noční dobu, ale zároveň nešlo příliš počítat s tím, že bychom se nějak ochladili. Samozřejmě musím přiznat, že pobyt ve vodě byl určitě příjemnější, než na plném slunci, ale teplota vody byla opravdu vysoká. Zřejmě to bylo způsobeno tím, že byl vstup do vody velmi pozvolný a voda byla prohřátá. A navíc končila sezona plná dnů s intezivními paprsky slunce....

Doporučení
Na své si zde určitě přijdou i milovníci potápění a šnorchlování,  neboť korálů zde bylo opravdu požehnaně. A to již od několika metrů od břehu, takže jejich krásu si můžou vychutnat nejen ti, kdo se nepotápějí nebo nešnorchlují, ale i neplavci. Korálové skupiny byly již od hloubky přibližně šedesáti centimetrů, takže přehlédnout se skutečně nedají. S tím souvisí také další doporučení. Na Ko Chang si s sebou určitě vezměte boty do vody a kdo má rád noční koupání tak jako my, by si měl nejdříve prohlédnout „terén“ za denního světla, aby se zbytečně neodřel, nebo dokonce nedošlo k úrazu.
Na Ko Changu si nenechte ujít také klasickou thajskou masáž, protože jak se během cestování po Thajsku ukázalo, tak tento druh masáže, která je mimochodem pro lidi pracují cí hlavně u kancelářského stolu, velmi příjemná, má různé variace. Každá thajská masáž je nejen jedinečným zážitkem, ale i příjemným zdravotním osvěžením pohybového systému.
A pokud máte romantickou duši, doporučuji si najít ubytování v malých dřevěných bungalovech, což jsou vlastně takové malé zahradní chatičky, vybavené ložnicí a koupelnou. Jsou umístěné v krásném zeleném prostředí na břehu moře a pokud budete mít štěstí, bude vám v koupelně dělat společnost zelený leguán dosahující úctyhodných rozměrů. Ten náš měl délku přibližně šedesát centimetrů. Myslím, že Ko Chang uchvátí každého tak, jako se to stalo nám.

Pavel Hanzal, astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

  
                                          Středověký Rothenburg

Tentokrát se podíváme k našim německým sousedům, na jejichž území se skrývá skutečný klenot. Historické město Rothenburg ob der Tauber. Toto nádherné město je jako stvořené k předvánoční návštěvě. Ačkoliv ani zde nechybí tradiční vánoční trhy a směřují tam nabídky cestovních kanceláří, rozhodně tady vládne zcela jiná atmosféra než v jiných německých nebo rakouských městech.

Historie města
Počátky historie města Rothenburgu sahají až do 1. poloviny 12. století (1142), kdy tady král Konrád III. z rodu Hohenštaufů vystavěl hrad Castrum Imperiale. Kolem hradu se začaly postupně objevovat domy a rozvoj města, trvající více než dvě století, byl v roce 1356 zastaven zemětřesením. Ano, i v této lokalitě byly v dřívějších dobách podobné katastrofy! Poškozeny nebyly jen domy, ale i hrad. Místo ostatně potkala spousta změn i v průběhu dalších let. Namátkou zmíním například zabití pěti tisíc Židů kolem roku 1298 v důsledku fámy o zneuctění svaté hostie nebo například další vlnu perzekuce tohoto národa po roce 1500, kdy byli Židé nuceni nosit označené oblečení (že by předzvěst budoucnosti?) a opustili kvůli tomu brány města. Podobná historie se zopakovala v roce 1938 v důsledku nástupu fašismu, ale to je již všem dobře známo. Zřejmě zázrak ochránil středověké centrum před zničením během velmi silného bombardování spojenci v průběhu druhé světové války.

Krása města
Věřím, že město uchvátí každého návštěvníka. Atmosféra starých časů, umocněná hradbami, historickými domy, úzkými a dech beroucími uličkami a dalšími pamětihodnostmi je naprosto jedinečná. Právě proto jsem toto místo vybral pro prosincový článek. Vánoční náladu si většinou narušujeme honičkou za nákupy nebo úklidem, a přitom bychom právě v tomto období měli myslet na klid ve vlastním nitru, na soulad s Universem nebo na svou duchovní cestu. V rušném a neklidném světě není snadné se zastavit (fyzicky i mentálně), ale stojí to za pokus. K tomu nám můžou posloužit meditace (doma nebo – pokud to umíme - i v běžném pracovním životě), také pobyty v přírodě, ale současně i na místech, kde na nás dýchne určitá silná energie. A právě takovou energii můžeme ucítit v Rothenburgu.
Svoje kouzlo má nejen radniční náměstí, ale také Plonlein, malé náměstíčko. Nenechte si ujít ani procházku po městských hradbách, které nabízejí fantastický pocit obdivu před dřívějšími architekty. Zbylo tu po nich krásné město s velmi kvalitním obranným systémem. Věřím, že vás uchvátí i jednotlivé domy, ať již hrázděné nebo jiné.
Na své si ovšem přijdou i milovníci vánočních trhů. Na stáncích, citlivě rozestavených na náměstí, najdete výrobky tradičních řemesel, klasických nápojů a dalších poživatin, které uspokojí každý mlsný jazýček. Je prostě zřejmé, že Rothenburg má co nabídnout zcela každému a myslím si, že jeho krása překvapí a uchvátí i vás, zrovna tak jako se to stalo mě.

Rady na cestu
Ačkoliv se do Rothenburgu můžete podívat i s cestovní kanceláří, já osobně vždy cestuji nezávisle na nějaké pořadatelské firmě. A Rothenburg je pro každého relativně snadno dosažitelný. Cesta autem trvá necelé čtyři hodiny, během kterých ujedete něco málo pod čtyři sta kilometrů. Pokud pojedete z Prahy, cesta vede přes Plzeň a Norimberk. Přestože je možné navštívit město takzvaně na otočku, doporučuji přespat a vychutnat si večerní a noční atmosféru „středověku“ plnými doušky. Zejména v období vánočních trhů je vhodné zajistit si ubytování předem, protože pak nemusí být snadné najít volný pokoj, i když nám se to po delším úsilí naštěstí povedlo i bez předchozí rezervace. Přeji vám šťastnou cestu a příjemný zážitek!

Pavel Hanzal – astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

                                               Mrtvé moře – léčivé místo na Zemi
Mrtvé moře je zcela nepochybně velkým fenoménem. Je nejen zajímavým místem pro turisty, centrem léčení pro nemocné, ale i ekonomickým „produktem“, z něhož žije mnoho podnikatelů i obyčejných lidí. Zájem o Mrtvé moře ovšem není žádnou vymožeností posledních desítek let, jeho historie sahá tisíce let zpátky …

O Mrtvém moři
Mrtvé moře je vlastně nejníže položeným slaným jezerem. Obsah soli dosahuje hodnoty téměř 34 % a Mrtvé moře je tak jedním z nejslanějších jezer na světě. Dosahuje hloubky až 380 m, délky 67 km a šířky 18 km. Velikost Mrtvého moře je ovšem sporná, protože postupně vysychá. O tom jsme se mohli přesvědčit „na vlastní kůži“, neboť jsme po jeho pobřeží cestovali a rychlý úbytek je velmi patrný. Na izraelské straně jsou ze silnice vidět obrovské vyschlé pásy, na něž vláda umístila v pravidelných intervalech velké cedule s nápisem „zákaz vstupu“. Cestovali jsme stopem a mladý Izraelec, který nás vezl, nám vysvětlil, že je to kvůli bezpečnosti. Jak Mrtvé moře postupně ustupuje, vzniklé pruhy půdy se stávají nebezpečným místem pro každého. Mohli bychom se tam prý propadnout a už by nás nikdo nikdy nenašel. Ale jak jsme později viděli, zřejmě toto riziko neplatí pro určitá místa, kde nejsou nánosy nebezpečných vrstev, protože v některých lokalitách se místní obyvatelé chodili do moře koupat i v místech, kde byly nápisy umístěny. Některé zdroje uvádějí, že hladina moře každý rok klesne o 60-80 cm. Lze si tedy snadno spočítat, že za pár desítek let Mrtvé moře může zcela zmizet z povrchu zemského. Dokonce se uvádí, že by tato situace mohla nastat už v roce 2050! Hladina kolísala i dříve v závislosti na vodních srážkách, nyní je ale pokles trvalejšího charakteru a dává se do souvislosti s umělým zadržováním vody, která Mrtvé voře napájí. V podstatě se jedná hlavně o umělé zadržování vody v řece Jordán – v hlavním přítoku tohoto ojedinělého slaného jezera.

Účinky
Uvádí se, že Mrtvé moře obsahuje velké množství minerálů, některé zdroje  uvádějí nejméně 21  druhů, přičemž 12 z nich je považováno za zcela ojedinělé. Z příznivých zdravotních účinků, které se Mrtvému moři přisuzují, bych rád vyjmenoval aspoň některé. Odstraňuje a regeneruje kožní buňky, má příznivý vliv na ekzémy a lupénku, ale také na revmatické bolesti a na problémy s klouby (a prý pozitivně ovlivňuje i celulitidu …) Málokdo si může dopřát dlouhodobý pobyt u Mrtvého moře, ale i kratší pobyt zanechá v návštěvníkovi jedinečný dojem.
Ale i pro člověka, který zná toto unikátní slané jezero jen z knížek nebo dokumentárních filmů, čekají na pultech obchodů léčebné produkty vyrobené ze soli nebo bahna z Mrtvého moře.
Sůl z Mrtvého moře má ovšem kromě pozitivních účinků na pokožku a klouby také výborné  očišťující účinky, které s oblibou používám zejména v období, kdy se intenzivněji věnuji meditacím. Podobnou koupel se vyplatí absolvovat pravidelně, protože náš organismus je každý den vystavený různým vlivům a energiím. Takže koupel jedenkrát za jeden až dva týdny je, jak věřím, přínosem pro náš organismus. Pokud necháte rozpustit trochu soli z Mrtvého moře ve vaně, můžete si to vyzkoušet sami. Tyto koupele mají velký význam také pro všechny, kdo pracují s energiemi. Všem, které zasvěcuji do Reiki a Shambally, doporučuji očistné koupele právě po zasvěcení, ať již se jedná o jakýchkoliv stupeň. Je vidět, že Mrtvé moře má zázračné účinky na vícero úrovních.

Dojmy z koupele v Mrtvém moři
Pro náš zážitek z Mrtvého moře jsme zvolili izraelské pobřeží. Vybírat zde můžete z několika míst, přičemž nejobvyklejšími jsou různé lázeňské komplexy, poskytující příslušné léčebné služby včetně ubytování. Když jsme kolem těchto resortů projížděli autobusem místní hromadné dopravy, velmi nás překvapilo, že se mezi těmito resorty přepravovalo poměrně velké množství Rusů v pokročilém věku. Nejsem si jistý, kolik našinců v tomto věku by mohlo takto vyrazit do lázní u Mrtvého moře. Každopádně věřím, že se jak uvědomění, tak případně i ekonomická situace v naší zemi zlepší natolik, aby i naši důchodci mohli využívat možností, které nám naše planeta nabízí! My jsme si ovšem vybrali veřejně přístupné místo, kam mířili hlavně místní obyvatelé. Kdo by si představoval nějakou pláž, byl by patrně překvapen. Jednalo se o prostý přístup z mírného srázu přímo do vody. Nešlo o žádnou masovou záležitost, což bylo i naším cílem, a proto jsme si tuto lokalitu vybrali. Většina lidí zná fotografie „čtenářů“ v Mrtvém moři. I my můžeme potvrdit, že v Mrtvém moři se nelze utopit, aspoň nikoliv z důvodu, že někdo neumí plavat. Hustota vody je natolik velká, že vás skutečně nadnáší neuvěřitelnou silou. O velké slanosti vody asi není potřeba se zmiňovat, ale zajímavé překvapení nám Mrtvé moře přece jenom připravilo. Koupel v Mrtvém moři vytvoří na pokožce tak trochu „mastný film“, takže je na první pohled vidět  (a vlastně i cítit), že právě díky složení vody si svojí pověst zejména v léčbě kožních nemocí zaslouží!
Ačkoliv pobyt u Mrtvého moře vyhledávají zejména turisté a nemocní lidé, nebylo v Izraeli výjimkou, že se k moři na celodenní výlet vypravila celá rodina automobilem nebo pár mladých lidí hromadnou dopravou. Mrtvé moře se tak stává výletním místem  i lokalitou pro různé pikniky zpestřené koupelí ve slané léčivé vodě. Pokud pojedete k Mrtvému moři z izraelské strany,  připravte se na to, že vás nemine několik bezpečnostních kontrol. Izraelské vojenské hlídky mají svoje kontrolní stanoviště umístěné přímo na hlavní silnici podél Mrtvého moře, takže se tím snižuje riziko případných teroristických útoků, které čas od času nejsou v této zemi, ale hlavně v těch okolních, vyjímkou.
Pokud budete mít cestu do Jordánska nebo Izraele, rozhodně si nenechte návštěvu Mrtvého moře ujít. Věřím, že budete mít celý život na co vzpomínat.

                       Záchranná stanice pro Pandy v Číně

Panda velká patří k symbolům Číny. Jedná se o savce, který patří k extrémně ohroženým druhům. Některé zdroje uvádějějí, že ve volné přírodě žije pouze okolo jednoho tisíce kusů těchto medvědovitých šelem, jiné uvádějí až dva tisíce pět set kusů. Tak jako tak je zřejmé, že se jedná o velmi malý počet a Pandám hrozí vyhynutí. Panda velká ostatně patří i mezi symboly Světového fondu pro ochranu přírody. Domnívám se, že Panda je známá po celém světě - jedná se o nádherné zvíře, které svojí atraktivností a kouzlem vzhledu nenechá chladným zřejmě žádného člověka. Pandy patří mezi všežravce a žijí v hornatých částech Číny a Tibetu. Záchrannou stanici jsme si vybrali jako jeden z našich cílů při putování Čínou nejen z důvodu, že jsme chtěli vidět Pandy na vlastní oči, ale také proto, že nás zajímalo, jak Čína pracuje na jejich záchraně.

Neuvěřitelné cestování
Cílem naší cesty byla tedy záchranná stanice v LouGuanTai. Jak se ukázalo, zážitek z cesty samotné téměř přehlušil zážitek z Pand. Naštěstí ale jen téměř.
Při cestě za Pandami jsme si na malém autobusovém nádraží museli koupit lístky v malé budově, kde byla obrovská fronta. To je ostatně běžný jev a v Číně je přelidněnost cítit takřka na každém kroku. Domluvit lístek bez znalosti čínštiny byl téměř nadlidský výkon, ale nakonec se to podařilo. Teprve poté nás pustili do areálu nádraží, kde se nastupovalo do autobusů. Areálem bylo vlastně jedno velké parkoviště obehnané vysokou zdí, nějaké nástupiště, zastřešení nebo stojany s čísly autobusů zde nenajdete ...
V areálu se táhla fronta, v níž stálo ve trojstupu přibližně tisíc čínských cestujících. Po příjezdu autobusu se strhla neuvěřitelná smršť - všichni se rvali  do autobusu hlava nehlava. Ženy, muži i děti křičeli, šlapali si po nohách, zavazadlech, strkali se lokty. Prostě pro nás něco zcela neuvěřitelného. Ostatně podobný postup, přesněji nástup, zažijete i při cestování vlakem, jakkoliv mají všichni svoje sedadlo uvedené na lístku. Přiznám se, že jsem do dnešního dne nepochopil, proč se vždycky zvedne takováto mela při nastupování. Ale pojďme zpět k naší cestě.
V čínských autobusech je běžné, že vedle řidiče jede i průvodčí, který by ovšem měl, jak se později ukázalo, mít spíše titul náhončí.
Hned za prvním rohem nádraží autobus zastavil a začal nabírat neskutečné množství dalších cestujících. Lidé si stáli na nohou, zavazadlech a někdy snad i na hlavách.  Mezitím vybíral průvodčí peníze, ale nevydával žádné lístky. Postupem času nám bylo jasné, že se jedná o černé pasažéry, kteří výrazně převyšovali počet normálních cestujících. Platba za cestu šla od nich samozřejmě přímo do kapsy řidiče a průvodčího. Inu – státní doprava.
Autobus jakoby byl "nafukovací" - vypadlo zcela nemožně, any se ještě někdo do přčeplněného dopravního prostředku vešel, ale přesto řidič neustále zastavoval a cestující znvou a znovu přibývali. Ovšem po nějaké době při průjezdu malinkými vesnicemi začali lidé vystupovat a do cílového místa jsme zhruba po třech hodinách jízdy nakonec dorazili pouze s několika spolucestujícími.

Záchranná stanice
Po tomto fascinujícím zážitku jsme se již těšili na Pandy. Nezklamaly nás. Jedná se o nádherná zvířata, která přímo rozvibrují radost v lidských srdcích. Celý areál nebyl nijak luxusní a bylo vidět, že se jedná spíše o pracovní stanici než pro místo vytvořené pro náštěvy.
Ovšem podle toho, co jsme viděli, se můžeme domnívat, že se v této záchranné stanici o Pandy skutečně poctivě starají. Místní ošetřovatelky chodily v bílých „montérkových“ soupravách a při péči o malé Pandy používaly někdy i rukavice, zřejmě z hygienických důvodů.
Pandy obývaly několik výběhů a další byly umístěny v části veřejnosti nepříštupné. PrO novorozené a pro nemocné Pandy existovaly speciální sekce.
Během naší cesty záchrannou stanicí jsme si všimli dvojice zametat ošetřovatelů - Evropanů - muž a žena zametali a uklízeli okolo výběhů. Jednalo se o starší pár britských manželů, kteří se ve věku kolem šedesáti let vydali na roční cestu po světě. Procestovali Rusko, Asii a momentálně zakotvili právě u Pand. Podali nám o nich hodně zajímavých informací.
Naši britští přátelé nám sdělili, že Pandy nepatří mezi příliš sexuálně zdatná zvířata, a tak reprodukce není v jejich případě jednoduchým procesem.
V záchranné stanici se tak musí často snažit o reprodukci prostřednictvím umělého oplodnění. Ačkoliv jsme o tom nehovořili, napadla mě otázka, do jaké míry souvisí sexuální apetit s problémy reprodukce, protože by to klidně mohlo být i tak, že zhoršená reprodukce je důsledkem zhoršení životního prostředí na celé zemi, včetně Číny. Není náhodou, že i lidé mají s plodností čím dál větší problémy. Ale to je pouze moje čirá spekulace, neboť jsem se o tom nikde nic dalšího nedočetl.
Další zajímavou informací bylo, že Pandy jsou poměrně dost nesnášenliví tvorové, a proto jsou ve výběhu po jedné. Často mezi nimi dochází k soubojům a tak společně můžou vyrůstat do věku maximálně jednoho až tří let. Mimochodem veděli jste, že Pandy se můžou dožít až třiceti let?
Čína o Pandy skutečně snaží starat - záchranná stanice podniká i výjezdy ke zraněným Pandám a snaží se je zachránit v divoké přírodě, často i za pomoci místních obyvatel. Před naším příjezdem zasahovali záchranáři u samice Pandy, která se zranila v nepřístupném svahu, naštěstí ji objevili vesničané a zavolali ošetřovatele ze stanice. Záchrana trvala dva dny.

Chcete se stát ošetřovatelem Pandy velké?
Vyzkoušet si život vzáchranné stanici pro Pandy velké si může témař každý. Ale má to poněkud odlišná pravidla!  Ačkoliv v naší zemi je obvyklé, že dobrovolníci pomáhají zadarmo a jsou vítanou posilou, v Číně si budete muset za tuto možnost zaplatit. Peníze jdou na provoz stanice a záchranu Pand velkých.
Za své peníze získáte možnost podílet se na běžném chodu stanice, budete ubytováni v prostém domečku a obdržíte místní stravu. Jedná se určitě o velmi zajímavou zkušenost, i když nemůžete počítat, že byste se mohli starat o malinké Pandy nebo jste mohli chodit k dospělým Pandám do výběhu. To mají na starosti pouze zkušení místní ošetřovatelé. Vaše i Pandí bezpečnost tu je na prvním místě!

Pavel Hanzal, astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

                                           Norsko

Norsko je pro většinu Čechů známé zejména přírodou, rybolovem a drahým benzínem. Cílem naší cesty byla příroda a divotvorné fjordy, náhorní plošiny, řeky, vodopády, ledovce a hlavně co nejužší souznění s přírodou. Pravda, drahému benzínu jsme se také nevyhnuli a rybám v krásných řekách a bystřinách také ne. Ovšem byli jsme pouhými diváky, neboť nerybaříme. Od Norska jsem si sliboval hodně a byl jsem zvědavý, zda moje očekávání nebude zklamáno. Pojďme se tedy společně podívat, co Norsko nabízí.

Domov obrů – Jotunheimen
Název, který vypovídá téměř o všem, se pro park začal užívat až relativně nedávno. Pojmenování snad pochází od norského básníka z roku 1862. Pro vás ovšem může být zajímavá informace, že název by měl být inspirován rozsáhlou a zajímavou severskou mytologií. Jotunheim je totiž v této mytologii zemí obývanou obry. Kdo tento národní park navštíví, dá mi určitě za pravdu, že krajina je pro obry jako dělaná ,a proto je název příznačný.
Jotunheimen má nespoutanou přírodu, v níž  se bude cítit jako doma každý, kdo touží po těch pravých přírodních energiích a blízkém souznění s přírodou. Přiznám se, že v některých místech nádherné norské přírody jsem se cítil, jako kdybych byl „ztracen v divočině“. Ovšem ztracen jsem byl pouze symbolicky - řekněme přesněji ztracen před civilizací, což vlastně byla obrovská oáza harmonie a pohody pro naše organismy. Bylo pro nás velkým překvapením, že v západoevropské civilizaci můžou být ještě panenská místa zcela nedotčena lidskou činností.
V Jotunheimenu můžete potkat různé druhy zvířat, o nichž si běžní Evropané můžou již nechat pouze zdát. V potocích plavou pstruzi, na pláních a v lesích se potulují sobi a losi, narazíme i na rysa nebo rosomáka. Pro neznalé a pro fanoušky písniček Petra Jandy a jeho skupiny Olympic jen podotýkám, že se nejedná o ptáka Rosomáka, ale o lasicovitou šelmu. Zkuste se zeptat ve vašem okolí a uvidíte, kolik vašich přátel a známých bude rosomáka identifikovat správně. Když jsem to před lety zkoušel, bylo vidět, že písnička „pták Rosomák“ se lidem vryla skutečně pod kůži a realitu znalo minimum lidí.
Pokud se rozhodnete pro přechod Jotunheimenu, nepodceňte vybavení. Nejedná se o žádné pohodlné kopečky, ale o skutečnou hornatou divočinu. Ačkoliv se to může zdát překvapivé, v divokých norských horách nemusíte několik dnů potkat člověka, pokud budete objevovat místa, která nepatří mezi turistické cesty a cíle. Jestliže nejste fyzicky zdatní nebo se necítíte na spaní v divočině pod širákem nebo ve stanu, nezoufejte. Norská příroda je štědrá ke všem svým návštěvníkům a krásné zážitky můžete na vlastní kůži prožít i při kratších jednodenních či dokonce  půldenních, výletech. A nemusí se jednat pouze o kochání se přírodními krásami, při nichž se tají dech. I když je pravdou, že spousta duchovních mistrů přirovnává okamžik, při kterém se nám krásou přírody tají dech, k jednobodovému zastavení mysli.
Ovšem pojďme přímo ke zdroji! Norská příroda a její fantasticky čistá energie přímo volá po duchovních cvičeních, meditacích nebo šamanských obřadech. Všechny tyto duchovní aktivity mají právě v těchto místech obrovskou sílu! Byla by proto škoda zúžit návštěvu norských lesů a vod na pouhou turistiku.

Hardangervidda
Tento úžasný národní park nabízí další nezapomenutelné zážitky. Ačkoliv zde nenajdete tak vysoké hory (v Jotunheimenu některé dosahují více než 2400 m.n.m.), ani zde nehledejme nějaké malé pahorky. Výška zdejších hor dosahuje místy výšky až přes 1800 m.n.m.. To ovšem není vše!
Hardangervidda nabízí nejrozsáhlejší náhorní plošinu v Evropě! Určitě i díky této plošině má Hardangervidda ve svých „statistikách“ i další NEJ. Najdeme zde obrovská stáda sobů, která jsou zcela určitě těmi největšími v Evropě a je možné, že dokonce i na světě. Tím se mimo jiné vyvrací mylná představa mnoha lidí, že za velkými stády sobů je nutné jet až na úplný sever Norska!
Při naší cestě náhorní plošinou jsme viděli různá rašeliniště s typickými rostlinami (vlochyně, brusinky apod.). Skutečně mě překvapilo obrovské množství různých druhů mechů a lišejníků. Právě zde jsem prvně viděl mnoho nových druhů, a to dokonce na jediném místě. Jak vidíte, v norských horách si na své přijdou všichni – zoologové, botanikové, turisté i duchovně hledající.
Norsko má další desítky nádherných národních parků, kterým bychom se mohli věnovat, ale věřím, že jako lákadlo na jejich návštěvu tyto dva stačí.

Norský kontakt s přírodou
Než dokončíme první návštěvu krás Norska, chtěl bych se s vámi podělit ještě o jednu velmi zajímavou věc. Norsko má totiž poměrně zajímavý způsob osídlení. Pokud vynechám města a vesnice,  žije velká část obyvatel v mnohem větším kontaktu s přírodou než například my nebo naši zahraniční sousedé. Ovšem, aspoň podle mých dosavadních cestovatelských zkušeností, i než většina obyvatel dalších vyspělých evropských zemí. Pokud budete projíždět nebo procházet norskou krajinou, zjistíte, že podél cest je roztroušeno velké množství obydlí. Každé z nich má samostatnou odbočku a je nejčastěji umístěno v lese nebo na louce a jedná se vlastně o takové polosamoty. Obvykle mají na dohled v řádu několika set metrů další sousedy. Tento způsob osídlení mě zaujal, protože slibuje mnohem větší symbiózu a napojení na přírodu. Je logické, že velký vliv na bydlení v Norsku má také počet obyvatel a upořádání krajiny a přírody. Bohužel jsme neměli dost času pro větší poznání samotných Norů a tím pádem nevím, zda můj předpoklad o větším propojení s přírodou je správný. Ale pevně věřím, že ano.
V některých informačních materiálech jsem se dozvěděl, že přestože patří Norsko k bohatším zemím díky těžbě ropy, ani Norové se nevyhnuli problémům v oblasti ekologie. I když na první pohled panenská příroda vypadá zdravě, některé zdroje uvádějí, že Norové neustále bojují s rizikem znečištění spodních i povrchových vod. Co jsou jim tedy platné příjmy z „černého zlata“, jak je ropa také nazývána, když nejsou vyřešeny základní ekologické otázky. Navíc zde panují obavy z doby, kdy dojde k vytěžení ropných polí a Norsko se ocitne bez hlavního zdroje svého příjmu. Ostatně Norové také patří mezi rybářské velmoci a nemusíme pochybovat o tom, že i nadměrný rybolov plundruje mořské vody neutěšeným způsobem a nemusí dlouho trvat, kdy poklesnou výnosy i z této oblasti. Jaké dopady by tedy mělo zmenšení norského rozpočtu na ekologii, se můžu jen dohadovat. Ale vzhledem k tomu, že to řeší i sami Norové, zřejmě se nejedná o mizivé riziko a problém je skutečně závažný. Ale to už se ve svých úvahách dostávám trochu jinam. Chtěl jsem tím jenom poukázat na to, jak moc je důležité, aby lidé kdekoliv na světě dbali na soužití s přírodou a zemí.
Na závěr můžu jednoznačně konstatovat, že mě Norsko nejen nezklamalo, ale přímo oslnilo svojí čarokrásnou přírodou a její skvělou energií. Proto jeho návštěvu můžu doporučit srdečně opravdu všem a slibuji, že se do Norska společně ještě podíváme.

Pavel Hanzal – astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

                              Pompeje, Vesuv a Neapol

Na jih Itálie jsem byl zvědavý, protože tato oblast v sobě ukrývá spoustu zajímavých a krásných míst. Pro nás Středoevropany je vhodné a dostupné ji navšívit i mimo hlavní sezonu, dokoce i v zimním období, kdy se můžeme potěšit příjemným jihoitalským podnebím a navíc nebudeme obklopeni houfy turistů...

Pompeje
Volit čas návštěvy mimo hlavní sezonu se vyplatí zejména v Pompejích. Tato památka, zapsaná v roce 1997 na seznam UNESCO, je velice frekventovaným turistickým cílem a často se změní v úplné lidské mraveniště. Jeho rozsáhlá plocha navíc v plném slunečním žáru akumuluje velké množství tepla a připočteme – li i k tomu i tělesné teplo mnoha návštěvníků, je jasné, že náš organismus pak musí vynaložit mnoho energie na termoregulaci. Naštěstí v době naší návštěvy bylo počasí ještě snesitelné…
Pompeje jsou proslavené svým pohnutým osudem - toto starořímské město bylo v roce 79 našeho letopočtu zničeno výbuchem sopky Vesuv. Město bylo založeno v 7.století před naším letopočtem a postupně se rozvíjelo. Tak jako v jiných městech stejné doby se i o Pompejích traduje, že byly místem neřesti, a právě proto že byly postiženy trestem Božím pro výstrahu všem ostatním smilníkům. Otázkou je, zda se Pompeje v tomto směru nějak výrazně odlišovaly od dalších měst své doby …
První větší katastrofa Pompeje postihla v roce 62 našeho letopočtu – tehdy bylo město zasaženo a částečně poničeno zemětřesením. Šlo zřejmě o předzvěst pozdějšího sopečného výbuchu, ale obyvatelé Pompejí toto varování podcenili. Připusťme, že tato událost, tak tragická pro Pompeje, znamená pro dnešní návštěvníky velmi zajímavou dochovanou ukázku života z této doby.
Je fascinujícím zážitkem kráčet po prastaré dlažbě a navštěvovat interiéry starořímských domů. Můžeme zde obdivovat divadlo, lázně, sochy a mnohá další umělecká díla. Když stojíte na hlavním pompejského náměstí a podíváte se na majestátní Vesuv, který je opravdu coby kamenem dohodil, téměř si „sáhnete“ na atmosféru doby, kdy došlo k výbuchu. Pompeje jsou unikátním místem, kde si na své přijdou zájemci o historii a archeologii, ale i všichni ti, kdo dokážou obdivovat a ocenit umění našich předků.

Vesuv
Pokud navštívíte Pompeje, nenechte si ujít výstup na Vesuv. Sice tam dost fouká, ale i tak se při stoupání dost zapotíte. Sopka s nadmořskou výškou 1279 metrů  majestátně ční nad Neapolským zálivem…
Uvádí se, že Vesuv patří stále mezi činné sopky -- toto tvrzení potvrzuje neustálý jemný kouř, objevující se na několika místech kráteru, který si můžete prohlédnout jako „sopečnou“ odměnu za výstup. Pokud by se spící vulkán probudil a začal znovu chrlit lávu, byla by Neapol (vzdálená asi 20 km), velmi ohroženým městem…
Vesuv patří mezi místa, kde si člověk uvědomí, jak je v rámci vesmíru maličký. Atmosféra tohoto místa je tak specifická, že jistě nebudete litovat vstupného, které se na úpatí Vesuvu vybírá …

Neapol
Čtyřmilionová multikulturní Neapol na nás zapůsobila velmi rozporuplně. Přístavní město, které si stále udržuje důležitou roli v obchodu a průmyslu, dýchá specifickou atmosférou, v níž se mísí historie s moderním způsobem života. Město je plné různorodých památek, najdete zde  několik hradů, mezi nejznámější patří hrad Castel dellÓvo, dále hrad Kapuánů nebo sv. Eliáš a také mnoho zajímavých kostelů. Za pozornost stojí klášter sv. Kláry nebo Nový kostel Páně.
Nezapomeňte také navštívit Neapolský dóm, v němž  je prý uložena lebka světce Gennara a hlavně miska (přesněji ampule) s jeho krví, která vykonává zázraky. Každý rok se v Neapoli konají velká procesí a věřící čekají na to, zda krev svatého Gennara zkapalní a znovu ztuhne. Krev plní vlastně funkci věšteckou a coby orákulum předpovídá, zda se bude Neapoli dobře dařit nebo zda jí čekají nějaké obtíže. V roce 1980, když při zemětřesení ztratilo život víc než  2000 obyvatel, prý krev nezkapalnila a vydala tak svoje varování. Krev pochází přímo ze světcova těla – v roce 305 n.l. byl sťat a jeho krev zachytila přihlížející žena do ampule a uschovala ji. K prvnímu zázraku prý došlo až při přenesení světcových ostatků a krve do Neapole. Zázrak zkapalnění je několik posledních stovek let církví protokolován.
A proč jsou naše pocity z Neapole rozporuplné? Město plné památek je bohužel také plné odpadků. Je až neuvěřitelné v moderní zemi a v současné době denně narážet na obrovské kopce odpadků ležících téměř kdekoliv6, a to včetně hlavních tříd, jejichž význam můžeme přirovnat k pražským tepnám Na příkopech nebo Francouzská… Odpadky rozfoukává vítr, občas zahlédnete krysu nebo potkana a kolem chodí místní obyvatelé oblečení podle poslední módy …Výsledný dojem je skutečně absurdní a nezapomenutelný.
Neapol má také pověst města s vysokou kriminalitou. Je fakt, že na některých místech se zrovna příjemně cítit nebudete, ale celkově jsme se naštěstí s žádnými problémy v tomto směru nesetkali, a to ani v noci.

Závěr
Vzhledem k cenové dostupnosti letenek by byla škoda nechat si tuto lokalitu ujít. Jak už jsem zmínil, doporučoval bych návštěvu spíše v zimním období, kdy se tělo zahřeje a duše potěší. Pokud rádi cestujete v létě, můžete s návštěvou Pompejí spojit i cestu na nedaleké ostrovy Ischia nebo Capri a užít si mořských radovánek...

Pavel Hanzal – astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

  Londýn

Na fotografii je Buckinghamský palác.
Hlavní město Velké Británie na sebe upozornilo nedávnou královskou svatbou, což většina médií označila za společenskou událost roku. I lidem, kterým tato událost nikterak nenarušila jejich životy a nevyvolala v nich nadšení, je zřejmé, že Londýn patří mezi nejzajímavější a zároveň nejvíce navštěvované evropské metropole. A musím uznat, že je se na co dívat.
Londýn leží na řece Temži, přes kterou dříve vedl pouze jediný most – London Bridge. Postupem času však byly postaveny i další mosty a město se začalo rozvíjet na obou březích řeky.  Londýn patří mezi multikulturní města a mezi jeho obyvateli najdeme skutečně nejrůznější národnosti.
V tom si je podobný s dalšími velkými evropskými městy, s nimiž se Praha v tomto směru nemůže srovnávat. Je to dědictví totalitního období, ale i v tomto hledu se časy mění. Ovšem zpět k Londýnu. Počtem obyvatel se Londýn blíží 14 miliónům a řadí se tak mezi největší metropole tohoto kontinentu. Nabízí hodně zážitků a své si zde najdou milovníci památek, zábavy, kultury a také věřící.

Tower Bridge
Naši cestu začnu zřejmě nejznámější památkou, jejíž obraz zná téměř každý. Tower Bridge, zvedací most patřící mezi symboly Londýna. Londýňané jsou na něj pyšní a mají k tomu důvod. Pohled na most je skutečně nádherný. Stavba mostu začala v roce 1886 a trvala 8 let. Most je vybaven dvěmi výškovými lávkami, které spojují dvě věže. Tato spojnice byla kdysi uzavřena, ale nyní je možnost si ji prohlídnout jako součást historické prohlídky mostu, kterou byste si neměli nechat ujít!

Buckhinghamský palác
Žádný návštěvník Londýna by si neměl nechat ujít ani návštěvu sídla královny, které ovšem funguje i jako určité centrum národního dění. Právě před tímto palácem se Londýňané shromažďují při různých oslavách anebo také při očekávání krize.
Historie paláce sahá do roku 1703, kdy byl postaven třípatrový dům pro vévodu z Buckinghamu s dvěma menšími křídly. Ten tvoří jakési původní centrum současného paláce. Historičtí analytici by mi jistě neprominuli zmínku o tom, že již v roce 1633 byl na tomto místě dům Goring house.
V průběhu dalších let byly prováděny různé přístavby a renovace, včetně provádění různorodých výzdob.
Že se nejedná o „žádné ořezávátko“ potvrzuje i 19  komnat, 52 ložnic, 188 ložnic pro personál, 92 kanceláří a 78 koupelen. To vše bychom mohli v paláci najít.

Katedrála svatého Pavla
Věřící, a to nejenom křesťané, určitě ocení tuto velkolepou stavbu, která funguje nejen jako svatostánek pro církev a královskou rodinu, ale její energie nepochybně dýchne i na vás, jako návštěvníky. Je to již dávno, co mnoho lidí pochopilo, že není důležitý název, ale obsah. Ano, hovořím o víře, energiích a hledání smyslu života. Jen fanatici nebo lidé, kteří jsou na začátku cesty dokáží upírat právo jinému člověku na vlastní víru. Proto velmi rád na svých cestách navštěvuji různé chrámy, kostely a poutní místa. Můžete zde pocítit nádhernou Jednotu s věřícími po celém světě. Nezáleží na tom, zda hledáme Boha, Jednotu, Alláha, Buddhu, Nirvánu, Božskou Prozřetelnost nebo soulad s Universem. To vše jsou jen názvy lidí z odlišných koutů světa pro jedno a to samé. Proto ať mi odpustí křesťané, který můj pohled nesdílejí. A také katedrála svatého Pavla je místem, které osloví všechny hledající a věřící, ať již hledají jakoukoliv cestou a věří v jakéhokoliv Boha nebo Energii.
Je to skutečně impozantní stavba. Hlavní katedrála o výšce 108 metrů je inspirována bazilikou sv. Petra v Římě. Mimochodem - v katedrále se také konala svatba Charlese a Diany.

Big Ben
Hodinová věž je dalším symbolem Londýna, který bude většina čtenářů Meduňky určitě znát. Objevuje se totiž také často v záběrech různých filmů a seriálů. Tato devadesát šest metrů vysoká věž je postavena ve viktoriánsko-gotickém stylu. Ovšem věž nenese jenom hodiny, ale i třetí nejtěžší zvon ve Velké Británii. Zvon má hmotnost necelých čtrnáct tun.

Londýnské parky
Zeleň je důležitá pro obyvatele jakéhokoliv města a Londýn není výjimkou. Toto město naopak nabízí krásné parky, v nichž můžete najít odpočinek, relaxaci i sportovní vyžití. Parky jsou jak dělané pro cvičení jógy nebo Taichi. I když je pravdou, že musí počasí přát. K návštěvě doporučuji určitě Richmond park a také Greenwichský park. Parky zabírají přibližně 11 % Velkého Londýna, takže obyvatelé mají opravdu kam vyrazit.

Něco nejen pro astrology
Coby astrolog jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít ani návštěvu nultého poledníku, který prochází Královskou observatoří v Greenvichi, jižním předměstí Londýna. Greenwichský poledník se stal důležitým po konferenci v roce 1884 ve Washingtonu. Právě tehdy bylo určeno, že se toto místo v Greenwichi stává počátečním poledníkem.

Doprava
V Londýně je doprava kvalitní a spolehlivá. Neměli byste si nechat ujít cestu typickými červenými autobusy, ale také si užijte dopravu místním metrem. Je to absolutně odlišný zážitek od toho, co nabízí pražské metro, ale třeba i metro v Paříži. V Londýně se totiž setkáme s nejstarší podzemkou na světě! První trasa byla uvedena do provozu již v roce 1863! Tomu odpovídají i rozměry tunelů a vlakových souprav. Nepochybuji o tom, že budete stejně ohromeni, jako jsme byli my.

Panorama
Nádherný pohled na Londýn se vám může vyskytnout z Londýnského oka. I když některé názory tuto stavbu odsuzují s tím, že se jedná o narušení historického centra města, jeho návštěvu určitě nevynechejte. Zážitek je to fantastický a jednoznačně stojí za to!
Návštěva Londýna je silným zážitkem a osobně toto město řadím do top trojky zahraničních měst. Svojí jedinečnou atmosférou tak v mém subjektivním hodnocení obsadil druhou příčku, hned za Římem a naopak před Paříží. Ale v tomto hodnocení není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.
Proto návštěvu Londýna upřímně doporučuji všem, jelikož si zde každý najde kousek toho, co ho osloví a potěší.

Pavel Hanzal, astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

Bangkok

Pro někoho centrum hříchu a pro dalšího výchozí bod pro duchovní nebo léčitelské poznání.
A také velmi zajímavé město plné protikladů, ale zejména nádherných míst a také chrámů. Některé společně navštívíme.

Bangkok
Bangkok je obrovské město, jehož počet obyvatel dosahuje množství občanů České republiky. Umíte si to představit? Neoficiální počet obyvatel Bangkoku prý dosahuje až čísla 12 miliónů! Samozřejmě, nejsou zde započítáni pouze oficiální obyvatelé, ale také všichni načerno přistěhovaní vesničané, značná část těchto přistěhovalců žije v nuzných podmínkách nebo dokonce ve slumech. Pro úplnost ještě dodám, že podle úředních záznamů je v Bangkoku přibližně 5,6 miliónu lidí.
Tak jako ve většině zajímavých míst v Asii, i zde najdeme speciální směs moderních budov, nádherných chrámů, zajímavých míst i chudinských čtvrtí. Tomuto hlavnímu městu Thajska se někdy přezdívá Benátky východu. Leží totiž na řece Chao Phraya několik kilometrů od jejího ústí do Thajského zálivu. Navíc je možné se po této řece velmi svižně přepravovat mezi jednotlivými částmi města i mezi památkami. To je vzhledem k častým dopravním zácpám velmi důležité. Lodní doprava je v tomto směru naprosto skvělá, i když byste si neměli nechat ujít ani jízdu na motorce nebo absolvovat přesuny místními „ ťukťuky“, což jsou vlastně motorizované rikši. Zážitek proplétání se v obrovském provozu je jedinečný, i když díky častému smogu trochu náročný pro plíce. A občasné kolapsy s automobily jsme také viděli.
Pro představu velikosti města ještě uvedu několik čísel. Ve městě se nachází kolem 500 chrámů a svatyní, 200 mešit a 88 kostelů. Dále zde najdeme 180 nemocnic a zdravotnických zařízení, 164 vysokých škol a univerzit, 1500 škol a vzdělávacích zařízení. Tak praví moudré zdroje a určitě uznáte, že to jsou ohromné počty!

Královský palác
Ještě než se vydáme do krásných chrámů, rád bych vám představil překrásný Královský palác, někdy také nazývaný Velký palác. Nezávisle na názvu je ovšem důležité, že se jedná o významný bod pro milovníky památek. Mimochodem - tento komplex až do roku 1946 obývala thajská královská rodina.
Královský palác je možné rozdělit do několika sekcí - Trůnní sál Chakri,  Trůnní sál Dusit, Pavilon Aphonphimok nebo třeba zahrady Siwalai. Při návštěvě ovšem počítejte se zvýšenou kontrolou, hlavní důraz je kladen na důstojné oblečení. Muži musí mít dlouhé kalhoty a ženy sukně až na zem. Pokud se vám v místním teplém podnebí nechce nosit s těmito věcmi v batohu nebo je dokonce mít na sobě, můžete si je přímo na místě za rozumný poplatek vypůjčit.
V průvodcích se zřejmě dočtete, že Královský palác je nejproslulejší a nejvíce známá památka thajského hlavního města Bangkok. Je to pravda, i když není jediná a pro duchovně hledající budou nejspíš zajímavější chrámy, z nichž stále dýchá jedinečná energie nabízející spojení s Univesrem.
A to nejen pro buddhisty!

Chrám Wat Po
Tento nejstarší chrám je z 16. století a sousedí s Královským palácem. Zde každého návštěvníka nepochybně oslní 46 m dlouhá socha ležícího Buddhy. Byla vyrobena v 19. století z cihel překrytých lakem, sádrou a plátkovým zlatem. Zlaté plátky jsou podle mého názoru dalším symbolem Thajska. Velmi často se totiž setkáte s tím, že pozlacené sochy Buddhů jsou v chrámech pokryty drobnými zlatými plátky, které si může každý věřící koupit k uctění této duchovní osobnosti. Ano, i vy můžete přidat jeden zlatý plátek na některé sochy Buddhů!  Ale pojďme ještě zpátky k soše. Naší pozornosti totiž neujdou ani unikátní chodidla, ozdobená perleťovými intarziemi se 108 znameními Buddhy! Ležící Buddha je skutečně monumentální.
Wat Po byl centrem vzdělávání a prý se v něm vyučovala nejen jóga nebo astrologie, ale i další vědy. V současné době zde můžete absolvovat různé kurzy masáží, které jsou zde pořádány WatPo školou, jež má v chrámu své sídlo. Namátkou z jejich nabídky bych rád jmenoval thajské a obličejové masáže nebo masáže chodidel. Kurzy jsou  různorodé a pestré. Pokud máte chuť a dost času na to strávit pět týdnů vzděláváním se v zahraničí, pak vás může Wat Po oslovit i v tomto směru. Samozřejmě kurzy si zde najdou i ti, kteří tolik času nemají. Mezi takové patří například kurz obličejové masáže o délce pěti dnů.

Wat Arun
Kořeny tohoto chrámu sahají až do 17.století. Chrám byl v průběhu století různě upravován a v současnosti má hlavní věž a okolní čtyři menší věže. Velmi zajímavé a také krásné je i to, že věže jsou zdobeny mozaikou z porcelánových střepů, které dříve používaly čínské lodě připlouvající do Bangkoku jako zátěže. Je vidět, že trpělivost mnichů a jejich cit pro krásu se projevuje nejen v pískových mandalách, ale i v této formě.
I zde doporučuji věnovat prohlídce dostatek času a nasát místní atmosféru. Nenechte se strhnout okolními turisty, kteří horečnatě šplhají na hlavní věž a opomíjejí další krásy, zřejmě pod tlakem průvodců a neúprosného itineráře cestovních kanceláří. Zejména duchovně hledající by se měli v těchto chrámech uvolnit a vnímat krásné vibrace.

Wat Traimit
Tento chrám jsem do výběru zahrnul z důvodu jedinečné sochy Buddhy. Místo se totiž také nazývá Chrámem zlatého Buddhy a je známé právě díky zlaté soše. Najdeme tu totiž 3 metry vysokou a 5,5 tuny vážící zlatou sochu Buddhy, odlité ve 13. století. S těmito parametry je prý největší zlatou sochou Buddhy na světě. Věhlas sochy a díky ní i chrámu ovšem zařadil toto místo mezi jednoznačné turistické cíle. Proto se obrňte tolerancí a trpělivostí.

Dojmy a rady
Pokud je návštěva Bangkoku vaším vůbec prvním vstupem na půdu asijského kontinentu,  domnívám se, že jste si právě Thajsko vybrali správně. Pro mě osobně je tato země srdeční záležitostí a přívětivost obyvatel této země, buddhistické energie i přírodní krásy jsou nezapomenutelné. I z těchto důvodů se zřejmě Thajsko stalo tak oblíbeným cílem turistů.
Navíc je vhodným startem pro získávání zkušeností pro nezávislé cestovatele dál od domova, neboť sem míří hodně baťůžkářů a není zde tak velká jazyková bariéra jako například v Číně. Hodně Thajců, zejména v turistických centrech, mluví aspoň trochu lámanou angličtinou, takže se solidně domluvíte. Dopravní infrastrukutra je také dobrá, zejména díky lokálním minivanům a vozům typu „tranzit“, ve kterých se můžete svézt spolu s místními téměř kamkoliv. Na hlavních trasách funguje spolehlivě hromadná doprava a vybírat si často můžete mezi autobusem a vlakem, i když počet míst, kam se dostanete autobusem, je mnohem větší.
Potencionální návštěvníci jistě ocení i informace o místních cenách. Na cestě do Thajska je nejdražší letenka, stravovat se pak v Thajsku můžete u pouličních prodejců jídel, připravovaných na ulici přímo před vámi. Najíte se dobře, jídla jsou výborná a včetně pití za ně zaplatíte pár desetikorun. Ostatně podobné finanční výdaje jsou i v okolních zemích, takže platí, že čím déle v Thajsku nebo jiné podobné asijské zemi budete, tím cenově příznivěji vám pobyt vyjde.

Pavel Hanzal, astrolog a terapeut
www.pavelhanzal.cz

KRÉTA – ostrov bohů

Kréta patří k oblíbeným destinacím milovníků opalování a mořských vod. Je také místem, kde je stále co obdivovat a pokud máte chuť, můžete ho projet i sami na vlastní pěst. Vedle krásných pláží zde najdeme i další přírodní krásy a také zajímavou historii.
Kréta je hornatý ostrov,obklopený Krétským a Libyjským mořem. Je považována za místo zrození nejvyššího starořeckého boha Dia. Zeus byl vládcem olympských bohů a jen málokdo o něm ví, že původně neměl tak výsostné postavení, jaké známe ze starořeckých bájí. Zeus byl nejdříve vládcem počasí, následně se stal ochráncem řeckých králů a také vládcem hor. Postupně stoupal v hierarchii uznávaných bohů až na vrchol nejvyšší - na Olymp. Zeus byl nakonec uctíván jako hlavní bůh a díky tomu se kolem něj vytvořil i zajímavý kult, který mimo jiné znamenal, že se na jeho počest pořádaly závody v Olympii, různé rituály, oběti a obřady.

Minojská civilizace
Velmi zajímavou historii má Kréta i ve vazbě na Mínojskou civilizaci, existující na tomto ostrově přibližně v období 2700-1450 př.n.l.. V této době byla uznávána bohyně Matky země a ženy byly v tomto čase velmi vážené. Spojení s bohyní se navazovalo prostřednictvím obřadů, zahrnujících tance pod širou oblohou.
Z Mínojských dob se částečně zachovaly některé Mínojské paláce. Za návštěvu určitě stojí druhý nejzachovalejší palác Festos. Ujít byste si neměli nechat ani nejznámější Mínojský palác Knóssos, který ve své době pravděpodobně sloužil jako hlavní sídlo pro vládce Kréty – Mínoa. Dobře zachovalý je i Kato Zakros, palác na východním pobřeží Kréty. Zde je zajímavé Údolí mrtvých, táhnoucí se na dpalácem nad palácem do nitra ostrova. Ve skalách najdete kobky s hroby Mínojců. Nadšenci si do itineráře můžou zařadit a v průvodcích najít i lokality Tilisos, Malia, Kommos a Lato.

Krétská města
Kdo rád navštěvuje města, neměl by si nechat ujít návštěvu města Rethymno,  jednoho z kulturních center ostrova a zároveň jendoho z nejkrásnějších měst na Krétě. Dalším a určitě ne posledním zajímavým městem je Heraklión, kde najdete úžasné archeologické památky, jejichž stáří zřejmě nemá v Evropě obdoby.

Nádherná příroda
Kdo chce prožít spojení se zemí a energiemi přírody, neměl by si nechat ujít návštěvu proslulé soutěsky Samária. Většinu turistů tam zavezou cestovní agentury, ale skupinový výlet pod taktovkou striktních časových omezení neumožňuje vychutnat harmonii krétských energií. Samária patří mezi nejdelší soutěsky v Evropě. Její délka dosahuje 16 kilometrů a doprava v ní je zcela původní – musíte jít prostě po svých. Samárií protéká bystřina, takže celkový dojem je umocněn vodním proudem, který musíte místy překračovat. Stěny soutěsky jsou kamenité, místy se mění v kamenné moře a jinde zase budete cítit nádhernou vůni pryskyřice z borovic.
Samárii většina turistů prochází z náhorní plošiny Omalos, ležící ve výšce 1227 metrů nad mořem a cesta končí ve vesničce Agia Roumeli, která se nachází na pobřeží Libyjského moře. My jsme ovšem zvolili cestu opačnou a vykročili jsme od mořské hladiny vstříc výšinám. A protože jsme zvládli i cestu zpátky, tak můžu s čistým svědomím prohlásit, že soutěsku si vychutnáte jak při cestě vzhůru, tak i zpět. A navíc jí budete vnímat z různých úhlů a je to určitě nádherný a nezapomenutelný zážitek.

Tajný tip – zátoka Tigani Balos
Tuto zátoku obvykle navštěvují cestovní kanceláře, které pořádají výlety lodí na pevnost Gramvousa, která leží na stejnojmenném malém ostrově. Dříve pevnost vykonávala zajímavou funkci při různých bojích a dnes je pravidelným cílem turistů. Ostrov je zároveň útočištěm pro 100 druhů ptáků a 400 druhů rostlin.
V místních jeskyních prý středomořští tuleni přivádějí na svět mláďata. Výletní loď po návštěvě pevnosti na několik hodin zakotví na úžasném místě - v zátoce Tigani Balos.Pohled na zátoku vás uchvátí a  je jako vystřižený z filmů, při jejichž sledování se nám tají dech nad krásou tichomořských pláží.
Pokud si chcete nádheru pláže a moře v této lokalitě vychutnat plnými doušky, vydejte se na toto místo bez cestovní kanceláře a hlavně po souši. Cesta je dost hrbolatá, plná prachu, kamenů a děr. Výsledek ovšem stojí za to! Pokud se zde zdržíte do pozdějších hodin, nebo dokonce přenocujete (to ovšem předpokládá vlastní spací pytel a karimatku, hotely zde nenajdete), budete na celé pláži sami. Přiznám se, že jde o jedno z nejkrásnějších míst u moře, která jsem doposud viděl. A pravidelná meditace zde šla bez jakéhokoliv úsilí výborně!

Palmová laguna
Na východním pobřeží Kréty najdete malé údolí, na němž se nachází pláž Vai. Do moře zde ústí větší potok, obklopený palmovým hájem. Mezi palmami se můžete procházet hlouběji do údolí. Milovníci samoty musí počítat s tím, že se jedná o vyhlášenou turistickou lokalitu. Pokud si toto místo budete chtít vychutnat o samotě, doporučuji navštívit Krétu mimo sezónu, kdy na pláže nemíří milovníci koupání. Palmy jsou zde prý ještě z doby, kdy byli na Krétě egyptští vojáci. Pokud rádi objímáte stromy, doporučuji vám napojit se na vibrace těchto krásných palem. Odměnou vám bude nádherný pocit souladu s místní krajinou a dušemi těchto fantastických stromů!

Pro cestovatele s dětmi
Jestliže jste vzali na cesty po Krétě malé děti, snadno dosažitelným místem pro relaxaci jak na souši, tak i v mělkém a teplém moři, je laguna Elafonissi. Místo připomíná tichomořské pláže a nebýt turistů, sneslo by srovnání i s výše popisovanou zátokou Tigani Balos. Vsadím se s vámi, že vaše děti si to místo zamilují. A možná i vy.
Tato laguna na jihu Kréty nabízí i možnost projít mořskou vodou na malý ostrov, který je blízko pláže. Brouzdání vodní hladinou, plnou okolních mělčin zbarvených od jasně modré až po tyrkysovou barvu stojí opravdu za to!

Rady na cestu
Vydejte se na Krétu na vlastní pěst a půjčte si auto. Při vypůjčení auta na víc dnů obdržíte zajímavou slevu a můžete tedy ušetřit. Ostrov se dá projet křížem krážem a stojí to za to. Nebojte se zajet i do míst, zprvu se tvářících dost nepřístupně. Mezi ně patří i zmíněná cesta k zátoce Tigani Balos. Jen si pozorně pročtěte smlouvu z autopůjčovny, která nemusí krýt defekt pneumatiky.
S ubytováním nebudete mít problém, neboť místní si rádi přivydělají. Navíc obyvatelé Kréty jsou velmi sympatičtí, tak jako obyčejní lidé všude na světě a není nad to si s nimi popovídat o životě. Některá místa si zaslouží nocleh pod širou oblohou, kde si symbiózu s přírodou opravdu vychutnáte plnými doušky.

Pavel Hanzal – astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

                                                                 PAŘÍŽ

Město zábavy, lásky, památek, ale i duchovních míst
Paříž. Hlavní město Francie, ale také cílové místo milenců a ulice plné kaváren. Možná si říkáte, zda je vůbec možné hledat v tomto městě nějaké duchovní vibrace a klidná místa vhodná pro kontemplace a modlitby. Pravda, světský život a ruch velkoměsta tomu příliš nenapovídají. Přesto je opak pravdou. I zde najdeme mnoho krásných míst, které jsou protkány vírou a sílou Ducha. Pro mnohé může být překvapením, že mezi taková místa patří i známé a hojně navštěvované památky. To považuji za jeden z mnoha důkazů, které potvrzují, že duchovní cestu lze nastoupit a realizovat i v běžném životě, který je naplněn pracovními a rodinnými povinnostmi. Že není potřeba odcházet natrvalo do bezdomoví, do lesů nebo pousteven. Stále se potvrzuje, že výmluvy hledajících, že se nemůžou poctivě věnovat duchovní cestě, jsou pouze záminkou pilně podporovanou strachem vlastního ega o ztrátu nadvlády nad naším pravým Já, Átman, které nás spojuje s Universem. Pojďme se tedy společně ne některá zajímavá místa Paříže podívat.

Bazilika Sacré-Coeur
Začnu místem, které na mě při návštěvě Paříže nejvíce zapůsobilo a pro mě osobně bylo nejsilnějším zážitkem. Jedná se o návštěvu Baziliky Sacré-Coeur. Tento překrásný římskokatolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova mě překvapil hned třikrát. Vzhledem k tomu, že se jedná o  místo uvedené na každém itineráři cestovních kanceláří, musíme počítat s tím, že se rozhodně nejedná o klidnou lokalitu. Prvně se při jeho návštěvě setkáte s velkým množstvím nejen turistů, ale i různých prodejců turistických předmětů. Blízké okolí Baziliky a schody, vedoucí k ní, jsou tím zcela pohlceny. Dále narazíte na místní mladíky, kteří si hned u kostela pouštějí moderní hudbu z reproduktorů, hrají různé hry a klid v blízkosti svatostánku určitě během dne nenajdeme. Druhým zážitkem, který je však pravým opakem vnějšího prostředí, je probíhající mše v Bazilice. Pokud budete mít štěstí nebo se na ní cíleně vypravíte, jedná se opravdu o ohromný zážitek. Jakkoliv nepatřím mezi katolíky, jsem přesvědčen, že správně  vedená mše má hluboký duchovní význam a připraveným hledajícím nabízí skrze silné vibrace hluboký mystický zážitek, který vás posune na duchovní stezce zase o něco dál.
A jak se říká, do třetice všeho dobrého nám přinesla překvapení i návštěva místního sklepení, které je spojené s prohlídkou návštěvy střechy Baziliky a vyhlídkami na Paříž. Tak překrásný pohled ze střechy Baziliky jsme opravdu nečekali! Přiznám se, že se mi líbil víc než pohled z proslulé Eiffelovy věže. Možná to bylo sílou daného místa, ale je tomu prostě tak. Pokud byste toužili vychutnat si celkovou okolní atmosféru v poklidnějším duchu, zvolte brzkou ranní hodinu. Většina místních i turistů ještě spí a ulice jsou klidné a promlouvají k vám řečí plnou historie. Ostatně toto prosté pravidlo platí zejména v Evropě téměř kdekoliv.

Katedrála Notre-Dame
Dalším, velmi zajímavým místem je katedrála Notre-Dame. O její kráse nemusíme pochybovat, jedná se o jednu z nejhezčích katedrál, proslulou po celém světě.
I tato stavba patří pod křídla římskokatolické církve. Katedrála byla postavena v gotickém stylu, chlubí se celkem 5 zvony, přičemž ten největší se jmenuje Emmanuel a má hmotnost přes 13 tun! Právě tento zvon má „v popisu práce“ oznamování vyjímečných událostí, mezi něžé patřilo i osvobození Paříže z područí fašismu během druhé světové války. I zde najdeme dobré místo k zvnitřnění, ale přesto jsem se nemohl zbavit dojmu, že Bazilika Sacré-Coeur je pro meditace a modlitby o něco vhodnější. Ovšem to je pouze můj individuální pocit ...Zažít atmosféru obou míst stojí opravdu za to!

Louvre
Ujít byste si neměli ani návštěvu jednoho z největších muzeí světa. Najdete ho v palácovém komplexu Palais du Louvre. Sbírky národního muzea mají svojí historii a ta sahá až do 16.století, kdy jí založil František I. Ovšem pro veřejnost bylo muzeum otevřeno až roku 1793. Muzeum má několik hlavních oddělení: Egyptské starožitnosti, Stará Antická a Orientální keramika, Řecké a Římské starožitnosti, Malby, kresby a starorytiny mezi 13. a 19. stoletím, Skulptury středověku, renesance a moderní doby, Malé umělecké předměty světové historie, a nakonec Námořnictví a etnografie. Jak je vidět, každý si zde přijde na své a návštěvy určitě nebudete litovat.

Odpočinek na březích Seiny
Energii po náročných návštěvách zajímavých míst města Paříže můžete dobít při procházce kolem řeky Seiny, která Paříží protéká. Tato 776 km dlouhá řeka má něco do sebe. Podél jejích pařížských břehů jsou cesty pro pěší obklopené zelení a při večerních hodinách si z nich můžete plně vychutnat nasvícenou Paříž a její odlesky na vodní hladině řeky Seiny. Tato místa mají oblíbená i Pařížané, takže zejména při příznivém počasí zde potkáte různé skupinky hrající společenské hry, pořádající pikniky anebo jen tak relaxující po náročném pracovním dni.
Paříž tedy není jen město plné zábavy, rozmařilosti a požitků, ale můžeme zde najít i další, na první pohled skryté, aspekty tohoto nádherného, památkami protkaného, města.

Pavel Hanzal – astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz
                                                              

                                                               JERUZALÉM

Jeruzalém patří mezi nejposvátnější místa na zemi. Snad každý z nás ví, že se jedná o centrum judaismu. Zároveň má velký význam i pro křesťany a islámské náboženství. Naše cesta do Jeruzaléma byla provázena velkými očekáváními. Byli jsme zvědaví, jak silná bude atmosféra v Jjruzalémských chrámech a kostelech. Určitou vnitřní nervozitu v nás také vyvolávaly pravidelné zprávy o náboženských a geopolitických problémech, které z tohoto místa již řadu let přicházejí.

Náboženské centrum
Jak jsem již uvedl, v Jeruzalému najdeme velkou pestrost náboženských směrů. Pro křesťany je město spojeno zejména s Ježíšem Kristem, jakož i Starým a Novým zákonem. Asi nejsilnějším místem pro křesťany je bazilika Svatého hrobu. Tento kostel stojí na místě Ježíšova hrobu a o sdílení baziliky se dělí tři církve – katolická, pravoslavná a arménská. Ke Svatému hrobu se ještě vrátíme v další části našeho článku.
Islámští věřící považují Jeruzalém za třetí nejsvětější místo na světě. Muslimové totiž věří, že se Mohamed zázračně přenesl z Mekky do Jeruzaléma na Chrámovou horu, ze které následně vystoupil na nebesa k setkání s dalšími islámskými proroky. Na Chrámové hoře najdeme mešitu Al-Aksá a Skalní dóm zakrývající kámen, ze kterého Mohamed vystoupil na nebesa.
Jeruzalém je nejposvátnějším místem pro judaismus. Židovským centrem duchovního dění se stal  již v 10.století př.n.l., kdy ho jako hlavní město bliblického Izraele nazval již král David. Pro židy je nejsvětějším místem Jeruzaléma Zeď nářků.
Podle statistik najdeme v Jeruzalému 1204 synagog, 158 kostelů a 73 mešit.

Tradice, duchovní rozměr a náboženské nápětí
Velmi zajímavé je také rozdělení starého města Jeruzaléma na jednotlivé čtvrti. Najdeme mezi nimi čtvrť křesťanskou, židovskou, arménskou a muslimskou. Do této oblasti je zahrnuta i Chrámová hora a část hory Sijón.
Je úchvatné, jak moc se dokáže Jeruzalém proměnit v různých částech dne. Brzké ráno si vychutnáte vyprázdněné úzké uličky bez turistů i místních obyvatel. Klid a ticho je v tuto denní dobu velmi  neobvyklé, pokud to porovnáme se zbytkem dne. S přibývajícími dopoledními hodinami se začínají otevírat různorodé krámky a staré město se začíná plnit prodejci a hlavně turisty. Jeruzalém se stává doslova mraveništěm. Večerní a noční procházka Jeruzalémem vám přiblíží atmosféru standardního života místních, turisté jsou totiž už zpátky ve svých hotelech a vy můžete nasát atmosféru místního života, dýchajícího různými náboženstvími, ale i atmosférou napětí, kterou evokují jednotlivé čtvrti a kontrolní stanoviště vojáků spolu s rentgeny, kterými musíte někdy projít.
Tak, jak nelze přehlédnout rozporuplnou atmosféru způsobenou náboženskými konflikty, tak i ateisté podle mého názoru vnímají silné duchovní vibrace jednotlivých míst.
Pokud se oprostíte od množství turistů, kteří proudí například ke Zdi nářků, tak se tam můžete jít pomodlit i vy. Je to velmi zvláštní a intenzivní pocit stát u této posvátné zdi vedle obyčejných židů a rabínů provádějících své pravidelné modlitby. Pokud se budete chtít ke Zdi nářků vypravit, budete překvapeni, že je rozdělena na dvě části oddělené plentami. Jedna část je pro muže a druhá pro ženy. Vstup do areálu je umožněn pouze několika vchody hlidanými vojáky a nezbytnou kontrolou.
Pokud nemáte vlastní pokrývku hlavy – jarmulku, bez problémů vám jí zapůjčí. Fotografovat a natáčet na kameru není v hlídaném areálu umožněno. Naopak ale můžete vložit svůj papírek s přáním a modlitbou do některé ze spár Zdi nářků s důvěrou, že vás Bůh vyslyší.
Asi nejsilněji z celého Jeruzaléma na mě zapůsobila návštěva již zmíněné baziliky Svatého hrobu. Nádherně vyzdobené prostory, rozčlenění baziliky do různorodých prostor, velké množství věřících včetně mnichů a kněží různých církví, jak místních, tak i putujících ze vzdálených míst dodává místu jedinečný mix energie, která se vám dostane nejen až do morku kostí, ale protkne celou vaší Duši! Velmi často se  na vyzařování poutních míst podobného významu podepíše velký počet turistů, kteří o vnitřním životě obvykle nemají příliš ponětí a tím ovlivňují celkové vibrace náboženského místa. Ovšem najdou se i taková duchovní centra, kde tento masový turismus nezanechá žádnou stopu a Božské energie vás snadno a přímočaře „vtáhnou“ do vašeho duchovního srdce a spojí vás s Bohem. Bazilika Svatého hrobu mezi ně zcela jistě patří!
Na návštěvu Jeruzaléma je vhodné se dobře připravit a naplánovat si, co zde navštívíte. Je zde velké množství historických i náboženských míst, které stojí za to vidět!
Velmi zajímavý je z pohledu Evropana život tradičních Židů. Jedná se, alespoň podle toho, co jsme měli možnost poznat, o komunitu, do které není jednoduché proniknout. Pokud se vydáte do čtvrti tradičních Židů, jedná se o vyjímečný zážitek. A to jak v případě, když jsou otevřeny jejich obchody, nabízející široké spektrum zboží, které určitě svojí kvalitou osloví i běžného turistu, tak i ve dnech významných svátků. Ulice se vyprázdní a potkáváte pouze muže s dětmi oblečenými do tradičních oděvů. My, jako nikým nepozvaní návštěvníci, jsme byli v podstatě ignorování a pozornost nám věnovaly pouze malé děti, které za to byly otcem vždy náležitě peskovány a ponaučeny, co se sluší a patří. Jediných pohledů s úsměvem a pochopením se nám dostalo od několika starších rabínů. To vše vypovídá o silné víře v komunitu a židovské tradice, které se ubránily silnému vlivu „vnějšího“ světa již po mnoho století.

Informace na cestu
Pokud vyrazíte do Izraele na vlastní pěst, nejlevnější letenky můžete získat s přestupem v Kyjevě. Let je sice o něco delší, ale méně finančně nákladný a vyhnete se také nepříjemným formalitám zahrnujícím různé zvídavé otázky úředníků o důvodech cesty a vaší aktuální životní situaci. Kdo cestuje z Prahy přímo, musí se zvýšenou kontrolou a nezvyklými otázkami počítat.  Zároveň se připravte na to, že izraelské razítko v pasu vám může zavřít cestu do některých okolních zemí. Na jejich návštěvu si tedy budete muset počkat do vydání nového pasu. I to jsou důsledky napětí v této části světa.
Přesto si myslím, že se není třeba ničeho bát. Izrael je civilizovaná země, ve které se bez problémů domluvíte anglicky. Při našich přesunech jsme byli z časových důvodů nuceni i několikrát stopovat a během jízdy v automobilu s obyčejnými lidmi se dozvíte o Izraeli opravdu hodně. Dopravní infrastruktura je zde kvalitní a spolehlivá a ceny nejsou nijak přemrštěné. Zvýšená policejní a vojenská kontrola vybraných míst není určitě na škodu a zvyšuje bezpečnost  turistů, ale i místních. Navštívit můžete nejen Jeruzalém, ale i další zajímavá místa a také Mrtvé a Rudé moře. O tom ale zase někdy příště.

Pavel Hanzal

astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz

                                                     Kambodža – chrám Angkor Vat

O návštěvě Kambodži jsme uvažovali delší dobu a stále jsme si nebyli jisti, do jaké míry je její návštěva na vlastní pěst bezpečná. Přece jenom je o Kambodže spousta podivných  informací, fám a varování. Nakonec jsme se rozhodli, že to riskneme a dobře jsme udělali. Jedním z našich cílů byl starobylý chrámový komplex Angkor , o kterém si budeme povídat za chvíli.

První dojmy
Kambodža nás uvítala podobným podnebím, jaké jsme již dříve poznali v Thajsku. Aby ne, když země spolu sousedí. Srovnávat s Thajskem budu ještě několikrát, neboť obě země můžou mít v našich očích podobné kořeny, a přesto se tolik liší. První problém, který jsme řešili, byla doprava do provincie Siem Reap, kde chrámový komplex leží. Vzhledem k tomu, že Kambodža je zemí chudší a denní chléb je zde tvrdší než v sousedním Thajsku, tak i naháněči cestujících do různorodých dopravních prostředků zde mají tvrdší  lokty a občas je jejich přístup až nepříjemný. Ale každý chléb je o dvou kůrkách a samozřejmě i zde jsou lidé více či méně přátelští. Hodně záleží na vás samotných, jak k lidem přistupujete a jakou jim nastavíte tvář. Zda odsuzující a přehlížející, nebo upřímnou a láskyplnou.
Vybrali jsme si nakonec taxi, které nebylo o mnoho finančně nákladnější než minibusy. Jak se později ukázalo, měli jsme v tomto směru šťastnou ruku. Přicházelo období dešťů a silnice, dá-li se tak hliněné cestě vyvýšené asi metr nad ostatním terénem říkat, byla rozmočená, plná děr a výmolů, připomínala spíše tankodrom, než hlavní tepnu, spojující hraniční přechod s provinčním městem Siam Reap. Řidič se řítil téměř 60 km rychlostí a mistrně kličkoval mezi obrovskými dírami, část cesty byla neprůjezdná, ucpaná zapadnuvšími vozidly. Vynucený „obchvat“ vedl okolní přírodou mezi roztroušenými dřevěnými chatrčemi, slepicemi a udivenými vesničany. I zde byla silná vrstva bahna a auto prokluzovalo, přesto jsme se nakonec dostali na místo určení. To samé se nedalo říct o minibusech a dalších těžších vozidlech, které v bahně uvízla a opravdu netuším, kdy je z tohoto rozmočeného terénu někdo vyprostil. Aniž bych chtěl dělat nějaké automobilové značce reklamu, tak jistě není náhodou, že v drtivé převaze na silnicích jezdily Toyoty. Pochybuji, že by automobily jiné značky byly schopné zdolat tak tvrdé podmínky a Kambodžané to zjevně vědí. Auto jiné značky tu potkáte zřídka.
Ubytovali jsme se ve městě Siem Reap, což je město se stejným názvem jako celá provincie. Dobrá základna pro poznání nedalekého slavného chrámového komplexu Angkor Vat, který je zařazen na listinu UNESCO. A právem!  Na ploše tohoto areálu je podle historických zdrojů téměř 130 chrámů a město bylo ve své době jedno z největších na světě. A také nejkrásnějších. Vždyť v době jeho největšího rozkvětu si o něm čínský diplomat poznamenal, že je zde cítit jasmín, odevšad se ozývají činely, flétny a gongy a na slonech se vozí princezny pod červenými slunečníky. Nádherná představa plná romantiky!

Angkor Vat
Tento nádherný chrám byl postaven ve 12.století a má tedy bohatou historii. Mezi největší historické zajímavosti patří určitě i to, že chrám byl nejprve centrem hinduistického náboženství,  byl zasvěcen bohu Višnuovi a teprve někdy na přelomu 14. a 15 století se z něj stalo buddhistické centrum, konkrétně théravádového buddhismu. Théraváda patří k jedné z buddhistických škol, která vychází zejména z Pálijského kánonu. Původní  hinduistické zasvěcení bylo, jak jsem již uvedl, bohu Višnuovi. Jedná se o jednoho ze tří hlavních hindusitických bohů spolu s bohy Šivou a Brahmou.
Pojďme ale zpátky k chrámu samotnému. K jeho stavbě byla použita cihla a pískovec. Tuto kombinaci najdeme na velkém počtu chrámů jak v Kambodži, tak v Thajsku. Zajímavá je technologie spojování těchto stavebních materiálů. Pro mě osobně bylo velkým překvapením, že se doposud neví, jaká sloučenina k tomu byla použita. I v tomto směru je cestování velmi obohacující. Díky cestám za poznáním si uvědomíte, že všude na světě jsou místa, která v sobě skrývají mnoho tajemného. Jedná se o záhady, se kterými si ani současní vědci, kteří se tak rádi tváří, že co neumí vysvětlit vlastně neexistuje, nevědí rady.
Nebudu zde popisovat jednotlivé architektonické prvky tohoto nádherného místa, které si nejvíce vychutnáte osobní návštěvou. Areál je rozsáhlý, jako památka chráněný a překvapivě zachovalý. Rád bych se ale s vámi podělil o tajemství, které se prý skrývá za pádem tohoto chrámu.
Buddhistická legenda praví, že chrám byl zničen v důsledku povodní, které na chrámový komplex seslal rozhněvaný bůh. Důvodem jeho hněvu bylo utopení syna kněze v jezeře, který se provinil tím, že čímsi urazil khmérského krále. A právě z tohoto jezera měla přijít ničivá povodeň, která způsobila úpadek tohoto centra.
Pravda bude zřejmě někde jinde. Pravou příčinou úpadku tohoto nádherného místa byly pravděpodobně válečné střety se sousedními národy a kmeny. Nelze ovšem vyloučit ani to, že k jeho pádu přispěla i zmíněná povodeň v legendě, neboť případné období extrémních dešťů by opravdu mohlo vyvolat povodně, které centrum ochromily a spolu s vpádem nepřátel to mohlo znamenat začátek konce Angkoru.

Jedinečný zážitek
Kambodža i chrámový komplex jsou jedinečným zážitkem. Některé chrámy jsou obklopeny vegetací, a to jim dodává monumentální dojem. Nebojím se říct, že tato kombinace ve mně vyvolává mnohem hlubší duchovní prožitek než chrámy bez takovéhoto objetí přírody. Obrovské kořeny, které svírají a zároveň nepochybně chrání některé stavby, jsou něčím, na co nikdy nezapomenete.
Kambodža jako taková je zajímavá země, plná rozporů. Dýchne na vás historie a zároveň sledujete, jak moderní civilizace ukusuje z původního stylu života obyvatel země. Tak tomu je po celém světě. A pokud se do Kambodži pojedete podívat, najděte si čas i na kulturní představení místního divadla a tanečních představení. Kambodžská kultura je v tomto směru, zejména pro nás Evropany, velmi zajímavá a  také krásná.

Pavel Hanzal, astrolog, léčitel a terapeut
www.pavelhanzal.cz  
                                                    

                                     Řím a Vatikán – srdce katolické církve

Pro návštěvu Říma a Vatikánu jsme si vybrali záměrně zimní období. Výhodou je menší množství turistů a naděje, že uvidíme centrum křesťanství, stát ve státě, sídlo papeže – Vatikán -  zasněžené.

Řím
Myslím, že již na úvod naší cesty  můžu prozradit, že se mi toto místo hluboce vrylo do srdce. Krása a duchovní atmosféra je obrovská! Určitě není náhoda, že název Roma v sobě skrývá slovní hříčku – pokud obrátíte slovo Roma, získáte slovo Amor. A Amor je, jak známo, bohem lásky. Nesmíme  chápat význam slova Láska pouze jeho pozemským významem. Celé město dýchá duchovními vibracemi. A pokud mluvíme o duchovních vibracích, tak tou nejsilnější je právě Láska, všeobjímající a obklopující celý vesmír.
Pojďme se spolu podívat na několik zajímavých památek, které jsou symbolem historie Říma.
Doporučil bych především návštěvu Pantheonu. Jedná se o nejlépe zachovanou stavbu z dob římské antiky, která je zároveň považována za vrchol umění stavitelů této doby. Jedinečnost Pantheonu spočívá v dokonalé harmonii rozměrů (výška 43,2m se rovná jeho průměru, výška kupole odpovídá výšce kolmo se zdvihající stěny). Uvnitř rotundy zůstanete fascinování stát s pohledem na horní okrouhlý otvor o průměru 9m, který osvětluje kopuli. Žádné jiné světlo tu není. Otvor působí jako magnet, který vás, lépe řečeno vašeho Ducha, magicky přitahuje do vyšších sfér a díky této silné atmosféře můžete nechat svoje ego před vchodem do Pantheonu a naplno si v něm pobyt prožít v souladu s Universem. Síla tohoto místa zcela přehluší množství turistů,  prohlížejících si Pantheon.
Další známou stavbou je Koloseum - monumentální stavba, která měla pojmout kolem 50 000 diváků. V amfiteátru se můžete nechat unést na vlně historie a vaše představivost vám umožní přenést se do doby starého Říma. Zub času, zemětřesení a zloději stavebních materiálů na něm zanechali stopy, přesto se právem jedná o jednu z nejznámějších římských památek.
Forum Romanum patří mezi další místa, která určitě nevynechejte. Zde bylo v dobách antického Říma centrum veškerého dění. Byly zde různé trhy, chrámy a vítězné oblouky. Bohužel z dřívější doby zbyly hlavně ruiny, ale i by byla škoda návštěvu vynechat. Památky, které zde zůstaly dochovány, stojí určitě za to!
Velkým zážitkem je noční procházka centrem Říma. Proto rozhodně doporučuji zůstat v Římě alespoň 2 noci, abyste si mohli atmosféru vychutnat jak za denního světla, tak v nočních hodinách. Zejména procházka podél břehu řeky Tibery směrem k bazilice sv. Petra je nádherná.

Vatikán
Vatikán je nejmenším nezávislým státem světa, ve kterém sídlí Svatý stolec – nejvyšší autorita křesťanské katolické církve. Tomu odpovídají bezpečnostní opatření tohoto místa. Na každém rohu narazíte na místní policii, která kontroluje čilý turistický ruch.
Velkým lákadlem je Vatikánské muzeum. Při jeho návštěvě se musíte obrnit trpělivostí, protože k jeho vchodu se vine dlouhý had netrpělivých turistů. Naštěstí fronta postupovala rychle, a tak jsme se asi během třiceti minut kochali expozicemi. Největší dojem v nás zanechala návštěva Sixtinské kaple, jejíž návštěva je součástí prohlídky muzea. Vnitřní výzdoba je nádherná a můžeme zde obdivovat i dílo slavného umělce Michelangela. Také vyhlídky z prostor muzea na „zázemí“ Vatikánských budov, jinak skrytých hradbami, patří mezi velké zajímavosti.
Hlavním náměstím Vatikánu je již zmiňované Svatopetrské náměstí, obklopené kolonádou. Ačkoliv se to nezdá, mělo by se prý na náměstí vejít až čtyři sta tisíc lidí. V čele náměstí stojí nepřehlédnutelná baziliku sv. Petra. Pokud jsme doposud zůstávali stát v údivu, tak nyní jsme téměř klesli na kolena. Vnitřní prostory baziliky, jejich výzdoba a silná atmosféra jsou neuvěřitelné.
Majestátné a velkolepé dílo. Pod oltářem baziliky se nachází hrob svatého Petra, jednoho z dvanácti apoštolů Ježíše Krista.  Bazilika je také největším katolickým chrámem o rozloze téměř 2,5 hektaru a s kapacitou pro  šedesát tisíc věřících.
Řím i Vatikán nabízejí i mnoho dalších krásných míst, a to nejenom pro věřící křesťany. Španělské schody, Fontána di Trevi nebo Andělský hrad mezi ně patří také. Proto si pro návštěvu Říma a Vatikánu udělejte dostatek času. Pět dní je minimum k tomu, abyste aspoň trochu poznali nádheru místa. Pověsti o bezohlednosti místních řidičů mi přijdou přehnané, přesto je nutno se mít na pozoru poněkud více než u nás. Pokud nechcete ztrácet čas cestováním a zároveň toužíte dýchat vzduch historického centra, ubytujte se v jeho blízkosti. Při troše snahy lze sehnat ubytování za rozumnou cenu v docházkové vzdálenosti ke všem významných památkám.
Navíc pro věřící je zde velká nabídka duchovní pomoci skrz silné vibrace, v některých místech a kostelech ji vnímají i lidé, kteří jinak tvrdí, že jsou tzv. nevěřící. Nesmíme se nechat vykolejit politikou církevních představitelů a zavřít si tak cestu k hlubokému vnitřnímu prožitku, kterému se zde člověk může otevřít.
Věřte, že to stojí za to!
Řím se tak v mých očích zařadil do TOP 5 nejkrásnějších měst Evropy. Pokud vás zajímá, která další města to jsou, tak se do nich určitě postupně podíváme. Příště nás ale čeká návštěva jihovýchodní Asie, konkrétně Kambodžského království.

S přáním všeho dobrého
Pavel Hanzal
Astrolog, léčitel a terapeut                          

kontakt:
tel. 737 868 455


pavelhanzal.cz@gmail.com,
www.pavelhanzal.cz - osobní web
                                                       

                                     Rozhovor s Pavlem Hanzalem

Pavle, návštěvníci webu Meduňky si mohou přečíst několik zajímavých článků a o vašich cestácj, můžete setrochu víc představit?
Srdečně zdravím čtenáře Meduňky. Narodil jsem se a žiji stále v Praze, i když kořeny naší rodiny sahají do jižních Čech, konkrétně do města Třeboně. V dětství jsem se hodně zajímal o přírodu a věřím, že to je také jedním z důvodů, proč jsem se postupně dostal k esoterice a cestování. Mým původním povoláním byly daně a účetnictví, ale postupem času mě život směřoval víc a víc k práci s lidmi a snahou jim pomáhat. Takže během let jsem začal věnovat poradenství a terapiím veškerý svůj čas. A pokud zrovna nepracuji, tak jsem na cestách. Mezi moje další zájmy patří četba, procházky se zlatým retrieverem a setkání s přáteli nad šálkem dobrého čaje.

Píšete, že jste terapeut – čemu se přesně věnujete?
Věnuji se a pracuji jako poradce a terapeut v oblasti astrologie, výkladu tarotových a andělských karet, sebepoznávání, přírodního léčitelství a práci s energiemi (Reiki, Shamballa). Také vyučuji různé esoterické obory na České akademii esoteriky, jejíž jsem spoluzakladatelem.

Z vašich článků vyplývá, že hodně cestujete – co vás na cestování zajímá a kdy a kam jste vyrazil na svou první cestu? Cestujete sám nebo máte svého „parťáka“ nebo skupinku přátel, s níž cestujete?
4Cestování má pro mě několik významných aspektů, které můj život obohacují. Jedná se jednak o doplnění mé terapeutické praxe, kdy velkou část mého času trávím v uzavřených prostorách a velmi často i u počítače. Proto se snažím trávit svůj volný čas na zahradě, v přírodě nebo na cestách. Dalším významným faktorem jsou nové poznatky, jak duchovní, tak i ze života jiných kultur. A neobvyklé situace během cest mi umožňují víc poznat sebe sama. Moje první cesta do zahraničí mimo Slovenska byla již před mnoha lety do Chorvatska. Je zajímavé, že navzdory čilému turistickému ruchu směřujícímu k moři má tato země hodně krásných míst, které stojí za poznání. Obvykle cestuji s přítelkyní, občas i s přáteli. Zvláště během některých náročných cest je velmi důležité mít kolem sebe někoho, kdo je spolehlivý a sdílí podobné cíle a zájmy.

Která cesta byla pro vás nejzajímavější – nebo jsou zajímavé všechny, každá jiným způsobem?
Každá cesta je zajímavá a obohacující, protože nezávislý cestovatel se musí spolehnout jen sám na sebe a na přízeň Universa. A i v případě, že cestuji po Evropě, tak se můžou objevit nečekané okolnosti, se kterými se musíte vypořádat. Je pravdou, že nejvíce nečekaných situací se objeví v zemích, kde obyvatelé neumí, nebo příliš nechtějí mluvit anglicky. Zde nastává čas na improvizaci a je to zkouška trpělivosti a vytrvalosti cestovatele. Tak tomu bylo například v Číně, kde i přes pečlivou přípravu naší cesty nás hodně času stálo hledání různých míst. Jinde se zase dostáváte do situací, kdy vám chtějí všichni co nejvíce vyhovět a vše vám odkývají. Jenže nakonec vás například odvezou někam jinam, než jste chtěli a jsou nadšení, jak mohli evropanovi pomoct. A také v tom je kouzlo a koření nezávislého cestování.

Co nejdůležitějšího jste se na cestách dozvěděl?
Za nejdůležitější poznání považuji to, že kdekoliv na světě jsou dobří lidé. Kdekoliv jsme byli, tak se vždycky našli lidé, kteří byli ochotni poradit, pomoct, svézt nebo pozvat k sobě domů. Také platí, že čím jsou lidé chudší, tím jsou obvykle upřímnější a ochotnější. Potvrzuje se, že jednoduchost života je jednou z duchovních cest. Jinými slovy, čím víc materiálních věcí a mocenských zájmů člověk má, tím víc se vzdaluje Universu, nebo chcete-li Přírodě. Další zásadním poznáním je to, že veřejné informace o politických situacích a životě lidí v některých zemích se neshodují s realitou. Člověk nesmí věřit všemu, co slyší nebo čte v mainstreamovým médiím. Nesmím zapomenout ani na možnost poznání různých duchovních cest, které jsou v každé zemi jiné, ale přitom ve svém jádru stejné a vedoucí k jednomu cíli, ať již je nazývám jakýmkoliv jménem.

A co důležitého jste se na cestách dozvěděl o sobě?…
Cestování mě hodně pomohlo v pohledu na život. Myslím, že vedle různých meditačních a dalších technik je dobré, aby každý mohl poznat život ve vzdálených zemích. Odlišný pohled na život, kontrasty bohatství a chudoby, svobody a totality, džungle a pouště, to vše jsou skutečnosti, které vám změní pohled na svět. I díky tomu jsem zcela přehodnotil svůj žebříček hodnot.

Na jaké články od vás se mohou čtenáři těšit?
Rád bych představil různé země, kultury a zajímavá místa, která jsou zajímavá a věřím, že i pro čtenáře Meduňky by se mohli stát cílem jejich cest. Během tohoto roku se určitě podíváme do Kambodžského království, Egypta, Thajska, Jerusaléma, ale také společně navštívíme několik zajímavých míst v Evropě.

Jsme na začátku nového roku – jaké máte pro tento rok cestovatelské a pracovní plány?
Část mých cest obvykle plánuji 3-4 měsíce dopředu, proto momentálně neumím říct, kam se vydám například na podzim. V první polovině tohoto roku bych rád navštívil Norsko, jehož návštěvu již odkládám několik let, a také Pompeje a Neapol
                                                      

                                                 Posvátná čínská hora Huashan

Květinová hora
Svatá taoistická hora Huashan se nachází přibližně 120km od města Xian v provincii Shaanxi. Huashan je jedna z pěti posvátných hor v Číně. Ostatní čtyři hory jsou Taishan v Shandong, Hengshan v Hunan, Hengshan v Shanxi a Songshan v Henan.
V dávných dobách se Huashan jmenovala Taihuashan. Pokud se na horu podíváte z dálky,  porozumíte, proč se jmenuje právě Huashan. Hua znamená v čínštině květ a tento tvar hora opravdu má. Huashan rovná se Květinová hora. Dříve byla významným taoistickým místem s několika vlivnými taoistickými chrámy, které se dochovaly do současnosti. Místo je hojně navštěvované i nyní. Najdeme zde nejen krásné chrámy, ale také různorodé přírodní krásy, mezi něž patří pohledy na strmé a úzké pěšiny, skalní útesy a vysoké hory.

Několik slov o taoismu
Taoismus je jedním ze základních staročínských filosofických směrů, jeho vznik se obvykle spojuje s čínským mudrcem Lao-ć. Ovšem při širším hledání původu taoismu zjistíme, že různé zdroje uvádějí i možnost, že Lao-ć měl své předchůdce, kteří mohli položit základní kámen tomuto náboženství. Problematickým údajem je i přesné období jeho vzniku, jako přibližná doba vzniku taoistické filosofie se udává 5.-6. století př.n.l.
Pro nás Evropany je podle mého názoru zajímavé zamyslet se nad těmito principy čínského myšlení:

• Svět je neustále v pohybu.

• Stálost neexistuje.

• Detail nelze oddělit od celku.

• Celek nelze oddělit od detailu.

• Protiklady harmonizují krajnosti.

Nad těmito principy můžeme přemýšlet až do konce našeho světa, ale  abychom je ale opravdu pochopili, je třeba je žít a nikoliv o nich přemýšlet z pozice našeho ega. V běžném životě, který nejčastěji poznáváte při pouti po Číně jako nezávislí cestovatelé, se vám zdá, že výše uvedené principy bohužel příliš neplatí -- Čína se potýká s obrovským kulturně- technologicko-průmyslovým vzestupem a zdá se, že na duchovní záležitosti není prostor. Nepochybně se na tom podepisuje i nadvláda komunistů, kteří náboženským hodnotám příliš nepřejí. To jsme ostatně poznali i u nás a v Číně tomu není jinak.

Pasti a radosti cestovatele
Pro osamělé cestovatele bývá největším problémem jazyková bariéra. Anglicky umí většinou jen část mladších obyvatel a z nich je pouze zlomek ochoten komunikovat s cizincem. Není proto snadné se po Číně pohybovat a pro minimalizaci problémů je nutná poctivá příprava, která by měla zahrnovat i vytištění názvů v čínském jazyce. Přesto anebo možná právě proto, jsme se neztratili, i když někdy jsme se při hledání našeho cíle museli obrnit obrovskou trpělivostí. Nejinak tomu bylo i při našem příjezdu do provincie Shaanxi, kdy jsme v pokročilé noční hodině museli spoléhat na místní taxikáře, kteří neuměli příliš anglicky a ubytování nám nabízeli v čínštině. Naštěstí jeden z nich zavolal svému známému, s nímž jsme se museli domlouvat z vlakového nádraží mobilním telefonem. Sednout v noci k neznámému taxikáři v této lokalitě nebylo nic příjemného, ale vše dobře dopadlo. Ubytování bylo skromné a zřejmě v soukromí, což znamená vlastně bydlet „na černo“. Jak jsme pochopili během našeho pobytu, v Číně jsou pro zahraniční turisty určeny jen některé hotely. Pokud se budete chtít ubytovat v jiném zařízení, buď neuspějete nebo to bude „na černo“. Po ubytování jsme si mohli odpočinout před zítřejší cestou po svaté hoře Huashan.
Ranní sluneční paprsky slibovaly nádherný den a my jsme s nadšením vyrazili na svatou horu. Oproti dřívějším dobám, kdy prý výstup k vrcholům trval pět až šest hodin pěšky, můžete využít lanovku, která je velkou úsporou času i sil. A že zejména síly a energie potřebujeme hodně! Stovky a stovky schodů vytesaných do skal nám daly zabrat. Během poznávání místních chrámů, vrcholků hor i výhledů potkáte velké množství Číňanů, kteří na svaté hory cestují velice rádi. Nemusíte se ovšem obávat toho, že by se na vás dívali skrz prsty, naopak se na vás usmívají a můžete si být jistí tím, že se s vámi budou chtít  fotit.
Pokud cítíte, že víra hory přenáší, můžete se připojit k tisícům věřících, kteří vystoupají na vrchol Huashan a své přání, ukryté v srdci, na vrcholku uzamknou malým zámkem na lano a věří, že se jim tak vyplní. Všude na vrcholcích je ohromný počet zámků a zámečků ověnčených červenými šerpami, na nichž můžete najít nápisy „Vystoupit na Huashan znamená harmonii na celý život“.
V Číně si musíte také zvyknout na to, že jste v nejlidnatější zemi světa. Proto není snadné najít klidné místo k meditaci a nejinak je tomu i na Huashanu. Přesto je to při troše snahy možné a meditace na tomto významném taoistickém místě je skutečně velmi silná. Byla by velká škoda nevyužít možnosti napojit se na vibrace tohoto energetického svatého centra taoismu, které vám dodá energii a očistí vaší auru od „smogu civilizace“.
Pro romantiky a milovníky meditací při východu Slunce se nabízí možnost přespat v jednom z původních chrámů a sledovat ranní paprsky z vrcholů této nádherné hory.
Huashan v nás zanechala silný zážitek a do našich vzpomínek, pocitů i srdcí se zapsala nesmazatelným písmem. Určitě se na ní budeme chtít ještě někdy vrátit.

Pavel Hanzal, www.pavelhanzal.cz
                                                

                                      To nejzajímavější z Jordánska

 Na cestě...
Návštěvu Jordánska jsme do své cesty zahrnuli zejména za účelem návštěvy nádherného skalního města Petry a také několikabarevné pouště Wadi Rum. Hranici Jordánského království jsme překročili u Izraelského Ejlátu (někde též Eilat), jediném městě této země, které Izrael spojuje s Rudým mořem. Přechod u Ejlátu umožňující vstup do Jordánska mi připomněl atmosféru filmu Tenkrát na západě. Horko, nicnedělání a občasné zaskřípání pantů u dveří jakoby symbolizovaly atmosféru, na kterou se máme v arabském světě připravit. Nicméně asi po hodině čekání jsme obdrželi razítka do pasů a překročili hranici. I když je situace mezi Jordánskem a Izraelem v současné době klidná, dřívější válečné konflikty mezi těmito zeměmi jsou stále patrné v silné ostraze vzájemných hranic.
Jordánský taxikář nás následně odvezl do Akaby (někdy také Akkaba nebo Aquaba), jelikož místní vozy taxi jsou jedinou spojnicí mezi hranicí a Akabou. V arabském světě si budete muset rychle zvyknout na to, že každý, s kým uzavřete jakýkoliv obchod, se vám bude snažit prodat i něco dalšího a zároveň vám ještě pomoct (rozumějte za finanční odměnu) na další cestě. Nebylo tomu jinak ani u tohoto taxikáře. Vzhledem k tomu, že jsme měli ihned po příjezdu z Akaby namířeno místním veřejným autobusem do Petry, od taxikáře jsme se dozvěděli, že už nic nejede (bylo poledne), ale že jeho známý nás tam doveze za výbornou cenu. Výborná cena znamenala 10x větší částku než jízdenka v autobuse. S díky jsme odmítli a dozvěděli se, že teda nerozumí tomu, proč jezdíme do Jordánska, když nemáme peníze. Toto téma jsme pro jistotu dál nerozvíjeli.

                                                                 
Skalní město Petra
Navzdory taxikářovu tvrzení autobusy jezdily a my jsme za několik hodin dorazili do Petry. Skalní město Petra patří v Jordánsku k nejkrásnějším památkám. Největší rozkvět zažilo za vlády Nabatejců, kteří jej udělali svým hlavním městem. Skalní město dobyli Římané a také bylo postiženo silným zemětřesením. Jistě nejen tyto pohromy byly důsledkem jeho postupného opouštění a upadnutí v zapomnění až do roku 1812, kdy jej badatel Johann Ludwig Burckhardt znovu objevil a krásy tohoto červenorůžového města mohou být obdivovány i dalšími generacemi.
Petra je ohromný komplex skal, ve kterých jsou vyhloubeny a zasazeny chrámy, kláštery, královské hrobky a různé skalní místnosti. Fascinující pocit obdivu ve vás vyvolají nádherné barvy těchto skal, které přecházejí ze sytě červené přes růžovou až do žlutopískové. Barevné žíhání skalních útvarů způsobuje zvláštní vnitřní rozpoložení. Pokud si najdete klidné zákoutí, což i přes velký počet turistů není problém, pokud se vyšplháte na nějaké vyvýšené místo, tak silná energie Petry ve vás navodí harmonii a soulad se Zemí a Vesmírem. Meditace u některého z klášterů je také nezapomenutelným zážitkem, který umožní spojení s historií a vírou obklopující toto místo po celá tisíciletí.
Kdo hledá zážitky, jistě ho osloví jízda na velbloudech skalním městem. Místní Jordánci nabízejí také jízdu na oslících, kteří  mají velmi těžkou práci. Vynést pohodlné turisty do výšin skalního města po nekonečném množství schodů až k vysoce položenému chrámu je extrémně náročné. Upřímně řečeno, bylo nám jich líto a obdivovali jsme schopnost oslů, když kolem nás procházeli naložení turisty, ustát tento výstup po schodech bez jakéhokoliv pádu a zastávky.
Do Petry se vyplatí vypravit na 2-3 dny. Jednodenní výlety pořádané cestovními kancelářemi neumožňují plnohodnotné zažití místní atmosféry a podle vyprávění přátel, kteří Petru navštívili tímto způsobem, se nedá stihnout projít celý komplex. Nemluvě o zážitcích a poznání místní kultury nezávislými cestovateli.
Další možností pro duchovně hledající je opustit veřejné cesty a zahájit vlastní průzkum některé z místních skalních soutěsek. Objevíte zde mnoho přírodních krás a zároveň získáte možnost být zcela sami a vnímat atmosféru a jemné ševelení místních „duchovních strážců“ skal. Při své průzkumné cestě musíte počítat s možností že se po několika hodinách chůze soutěska bude zužovat. Začnete překonávat různé tůňky vody skákáním po balvanech, až nakonec zjistíte, že zhruba pár set metrů před cílem se musíte otočit, protože už nemáte po čem skákat a přebrodit skalní tůňku nedokážete kvůli její hloubce a neprůzračnosti. A přesně to se stalo i nám. Ovšem nelitovali jsme toho, protože při zpáteční cestě soutěsku vidíte z nového úhlu a pod jiným světlem tak, jak postupuje Slunce po nebeské báni.   Pokud se u Petry ubytujete, máte možnost navštívit místní „světelnou show“. Jedná se o noční procházku skalním městem k Pokladnici. Pokladnice je královská hrobka s 43 metry vysokým průčelím a pohled na ni je i ve dne ohromující. Zajímavé je sledovat, jak se mění její barva se změnou úhlu dopadajících slunečních paprsků. Krásy přírody nás dokáží vždy znovu a znovu překvapit. Určitou nevýhodou noční procházky k Pokladnici, která je lemována rozsvícenými svíčkami umístěnými v papírových sáčcích v písku, je velké množství hlučících turistů. Pokud chcete aspoň trochu vychutnat klidnou atmosféru za světla svíček, jděte pomaleji a nechte skupinu se trochu vzdálit. Cíl cesty je u již zmíněné Pokladnice, kde dostanete čaj a zažijete malé hudební představení. I zpáteční cesta skýtá možnost trochu poodejít a nechat na sebe atmosféru působit.

Poušť Wadi Rum
Po skalním městě Petra byla naším dalším cílem poušť se skalními útvary Wadi Rum. Prý se jedná o jednu z nejkrásnějších scenérií na světě. Těšíme se, a proto nás neodradilo ani brzké ranní vstávání v 5.30 h ráno na místní autobus. Jsme zvědaví, co nám poušť přichystá, přestože jsme viděli izraelské a čínské pouště, Wadi Rum je zcela něco specifického. Aspoň si to tedy myslíme a skutečnost nám to následně potvrdí. Návštěvu Wadi Rum máme naplánovanou jako kombinaci vlastních výletů, půldenní jízdu džípem po nejznámějších místech a také nocování v beduínském táboře. Jak se později ukázalo, tato kombinace byla ideální.
Jízda džípem s průvodcem nám umožnila poznat různá místa spjatá s beduínskou historií i krásami přírodních útvarů.  Vlastní pěší výlet nám přinesl silné splynutí s pouští. S nohama v sandálech jsme brouzdali horkým barevným pískem po poušti, obklopeni drobnými kvítky jarních rostlin. Horký, tetelící se vzduch vysušoval rty a my jsme je měli brzy rozpraskané. To vše patří k zážitkům pobytu na poušti. A právě tyto zkušenosti vám umožní navázat spojení s pouštními bytostmi, které vás provedou po zákoutích lidského vědomí v místě pro Evropana netypickém. Tak jako u nás se můžete setkat zejména u horských pramenů, studánek a bystřin s vodními vílami, tak i na poušti jsou bytosti nabízející pomocnou ruku při vaší cestě životem.
Poušť ve Wadi Rum je opravdu nádherná. Červený písek se střídá se žlutým a místy i s bílým. Obrovským překvapením pro nás byly vysloveně hraniční zlomy mezi jednotlivými barvami, kdy předěl mezi červenou a žlutou byl takřka ostrý. Nezapomenutelný zážitek přinášejí i písečné duny, na nichž jsme se setkali s nadšenými Němci, ti neváhali přinést snowboard a vozili se na něm po písečných dunách dolů – jako na sáňkách.

Sluneční meditaceÚchvatným zážitkem je východ a západ Slunce s panoramaty skal v poušti. Něco takového byste si neměli nechat ujít a sluneční meditace v této atmosféře ve vás zanechá jedinečný pocit. Nejen kvůli tomu jsme se ubytovali v beduínském táboře, ve stanu z těžké jutové látky, který nemá dno. Intenzivní pocity ze života na poušti tak přináší písek nejenom kolem vás, ale i ve stanu. To jenom dokresluje prožitek z energie sálající z pouště.
Odjížděli jsme s bohatými vnitřními pocity a zážitky. Petra i Wadi Rum jsou přesně těmi místy, kvůli kterým stojí za to nelitovat peněz, času a energie. A i v Jordánském království se ukázalo, že pouště a skály patří mezi silná místa s duchovním a energetickým naladěním, kde můžete hledat nejen turistické zážitky, ale i vlastní duchovní cestu. A nejen hledat – ale také nalézt!

                                              Autorem článku je terapeut Pavel Hanzal
www.pavelhanzal.cz