Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Vážení a milí,
za celou redakci Meduňky vás vítám v novém roce 2017.
Do nového roku si všichni přejeme hlavně hodně štěstí a zdraví, což mě přimělo k úvaze, jak to s těmito veličinami vlastně je. Na první pohled je to jasné – štěstí je to, co k nám přichází a dělá náš život veselejším a příjemnějším. Jenže to je pohled z duality a pravda představuje pohled z Jednoty. Proto skutečné štěstí není vnější záležitostí a trvalého uspokojení nelze dosáhnout materiálními statky, exotickými dovolenými, velkou rodinou ani společenským postavením. Na určitou dobu to funguje, ale protože v tom nevězí skutečný smysl života – ten tkví v poznání sebe sama jako součásti božské podstaty (Vědomí) – v určitém momentě něco opět neodpovídá naší představě, a tak jsme zase nespokojení.
Opravdu šťastný je pouze ten, kdo k tomu nepotřebuje žádné vnější okolnosti, protože šťastný je sám se sebou neustále. Ví, že vše se vždy děje z nějakého důvodu a nic není náhoda. Dokáže se radovat bez důvodu jako celá příroda.
A co říci ke zdraví? Říkáme, že zdraví je to nejdůležitější, ale to platí zase jen z určitého úhlu pohledu. Nejdůležitější je totiž právě vnitřní poznání, pochopení a přijetí životních principů, jež je ve výsledku i jediným skutečným klíčem ke zdraví. Až paradoxně pak můžeme začít milovat i to, co nám dříve vadilo. Dokud jsme však s okolnostmi svého života a s druhými lidmi v boji, jsme ve skutečnosti v boji i sami se sebou – protože v tomto případě ještě nevíme, že vše je jedním. Pak proti všemu a všem bojují i naše buňky, a aby se ubránily nepříteli, musí být přece silné, a tak třeba začnou nekontrolovaně bujet.
Vážné nemoci velice úzce souvisejí nejen s tím, jak přemýšlíme, ale hlavně s tím, jaké je naše celkové vnitřní klima. Při nemoci je samozřejmě třeba tělu pomoci, ale vnitřně bychom místo k boji měli být nastaveni k přijetí a pokoře. A protože právě v tomto nastavení tkví skutečný smysl našich životů, nemoc se může stát nástrojem, který nás k němu dovede. Pak se v podstatě stává darem.
Tyto řádky píšu právě ve chvíli, kdy kvůli zánětu průdušek užívám antibiotika a na psacím stole se mi vedle počítače kupí papírové kapesníky. Žádná radost, ale nestěžuji si – ostatně nikdy není nač si stěžovat, vše je nám jenom nápomocno k tomu, abychom konečně pochopili. A má-li se přitom uzdravit i naše tělo, tak se tak stane.
Proto vám do nového roku přeji hlavně klid v duši a lásku v srdci. Je tam stále, ale ukrývá se pod harampádím našich strachů. Probudit ji je jediná cesta k tomu, aby mezi sebou byly v harmonii nejen buňky našeho těla, ale také aby ustaly nesváry mezi lidmi a války mezi národy.
Jako první letošní fotografický pozdrav od našich čtenářů k vám letí snímek dětí z Vysočiny, které zapózovaly hned s několika Meduňkami najednou. Děti jsou šťastné právě proto, že se za štěstím nehoní, v hlavě nic neanalyzují, nekomentují a nekombinují. Také proto se dá říct, že štěstí tkví v přirozenosti a čistotě. Není pak extatické, ale je to jakási vnitřní sladkost, která nepomíjí.
S láskou Věra Keilová


Rozhovor s Gabrielou Filippi    6
Mgr. Věra Keilová

Žijeme v době jedové    9
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.


TÉMA: ZDRAVÝ SPÁNEK LIDÍ A PŘÍRODY

Jak se vyspat dorůžova    10
MUDr. Rudolf Zemek

Jak funguje spánková laboratoř     13
Mgr. Stanislava Marešová

Kouzlo přirozeného spánku    14
Mgr. Věra Keilová.

Co o nás prozradí spánek a sny    16
Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.

Spánek a jeho ovlivnění přírodními prostředky    18
Mgr. Eva Placáková

Když nemůžeme v noci spát    19
Ing. Yvona Švecová

Zimní spánek v naší přírodě    20
Jiří Pokorný


Léčebné obrazce    22
Jan Hnilica

Kosmetika dříve a dnes    24
Ing. Vít Syrový

Jak se připravit na alergickou sezonu?    26
Mgr. Zuzana Paulusová

Gemma populi    27
Václav Větvička

Píseň mého srdce    30
Ing. Jiří Mazánek

Jak naložit se smutkem?     31
Dita Lyner

Světlo ve tmě    32
Mgr. Stanislava Marešová

Jak vychovávat děti (1)    36
Mgr. Petra Klapáková

Buďme zdraví lékařům navzdory (48)    38
MUDr. Ludmila Eleková

Horoskopy zdraví    42
Emil V. Havelka

Exotické léčivky    42
Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Tchyně ve hvězdách    44
dr. Jarmila Gričová