Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Milí čtenáři,
právě držíte v rukou srpnovou Meduňku – výsledek práce našeho malého redakčního týmu. Nabízíme vám v ní opět řadu článků na nejrůznější zajímavá témata a věříme, že v ní bude cítit i jiskřivá energie dlouhých slunečných letních dnů, že v ní najdete to, co právě hledáte a že vám bude dobrou společnicí na dovolené či prázdninových cestách.  
Při pročítání dokončeného čísla Meduňky mne v článcích často zaujme informace či myšlenka, rezonující s mou aktuální situací. Je to podobné, jako když si z balíčku karet vytáhnete jednu a přemýšlíte nad tím, co vám má sdělit… Tentokrát mne takto oslovil rozhovor kolegyně Věry s podologem Pavlem Kloudem, který v něm vzpomněl na bývalou šéfredaktorku Meduňky Ilonu Manolevskou. Často na ni myslím (1. srpna by měla narozeniny) a doufám, že by se současnou Meduňkou byla spokojená…
Pavel Kloud se kromě jiného také věnuje principům havajské filosofie huna. Pokud se chceme uzdravit nebo má být něco v našem životě jinak, nezbytnou podmínkou k tomu je podle huny skutečná a trvalá změna hluboko uložených vnitřních programů a s nimi souvisejících návyků a přesvědčení. Občas mám pocit, že se pohybuji v kruhu a ráda bych z něj vykročila, proměna vnitřního postoje je zřejmě tím zásadním krokem. Jeden z principů huny říká, že svět je takový, za jaký ho považujeme. Také se vám zdá, že v létě je všechno veselejší a snazší? Že by to bylo naším vnitřním postojem?  
V článku MUDr. V. Jankové o léčebných pobytech s MUDr. Jundou mne velmi zaujala zmínka o tom, že denní součástí léčebného procesu je vyprávění pacientova životního příběhu a práce s ním. Většinou asi neuvažujeme o svém životě jako o příběhu, ale připadá mi inspirativní to zkusit. Snad všechny staré kultury znaly příběh o tom, jak se Hrdina (což může být kdokoli, nejen rytíř ve třpytné zbroji) vydává na cestu – do vesnice za lesem, na konec světa nebo do svého nitra – za naplněním svého života. Na cestě zažívá různá nebezpečí, někdy si zoufá, nakonec ale všechno nějak zvládne, většinou s účinnou pomocí, která přichází v pravý čas a často od podivných bytostí. Musí se čehosi vzdát, ale něco důležitého získá, změní své postoje a proměněný ve „vyšší kvalitu“ se vrací do svého původního společenství, aby své nové zkušenosti využil k dobru svému i druhých. Když se povzneseme nad každodenní všednost a podíváme se „z výšky“ na svůj život, můžeme spatřit své osobní křižovatky, zvraty, ztráty i zisky, situace dostávají smysl, zahlédneme logiku a smysl svého osobního příběhu. A pokud nejsme s bilancí spokojeni, můžeme uvažovat, co udělat dál…
O několika životních příbězích si ostatně můžete v tomto čísle přečíst v článku Mezi dvěma světy i ve vyprávění čtenářky, která o tom dokonce napsala dvě knihy.
Dobrá zpráva je, že existuje trvalá možnost zkusit věci měnit k lepšímu (nikdo netvrdí, že je to snadné) a že záleží na nás.         
Přeju vám, milí přátelé, krásné léto a schopnost naplňovat svůj životní příběh radostí.

Zuzana Paulusová

 

Z obsahu

Rozhovor s Pavlem Kloudem       6
Mgr. Věra Keilová

Projezme se ke zdraví! (8)       9
Kateřina Boesenberg. BHSc, ND.


TÉMA: VČELÍ POKLADY PRO ZDRAVÍ A KRÁSU

Domácí lékárna ze včelstva      10
Ing. Zdeněk Kulhánek

Přednosti apiterapie       13
Mgr. Pavla Apostolaki

Je lepší čaj s medem než čaj s cukrem?      15
Ing. Iveta Kulhánková

Med v kosmetice       16
Květa Čermáková, MSc.


Exotické letní plody na naší zahrádce       17
Simona Procházková, DiS.

Setkání v tajze      18
doc. MUDr. Bohuslav Hanuš

O kozí routě       21
Václav Větvička

Když se hádá duše s tělem      22
MUDr. Vlasta Janková

Jak se zbavit parazitů      24
Marcela Chadžijská, Ing. Miroslav Hadaš,
Andrea Ďurinová

Píseň mého srdce       26
Ing. Jiří Mazánek

Typy workholiků      28
Vida Sytalk

Mezi dvěma světy       30
Mgr. Stanislava Marešová

Vědomý život a naše dýchání      32
Ing. Angel Buna

Lekce jógy v přímém přenosu      34
Ing. Yvona Švecová

Kdo jsem?(3)      36
PaedDr. Lenka Rogožanová

Buďme zdraví lékařům navzdory (43)      38
MUDr. Ludmila Eleková

Léčivá síla v nás       41
Ing. Rostislav Tomanec

Horoskopy zdraví      42
Emil V. Havelka

Exotické léčivky      42
Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.