Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Milí čtenáři,

únorová Meduňka je tady! Vybrali jsme pro ni téma, o kterém se příliš nepíše: Jak využít krátké, ale důležité období předcházející jaru – předjaří.
Od března nás média budou opět zahrnovat radami, co dělat na jaře, spolu s našimi autory jsme se proto rozhodli tentokrát „předběhnout čas“ a nabídnout vám předjarní i jarní rady dříve, a také se podívat na cyklus roku trochu jinak: ještě v kalendáři z 19. století je totiž rok rozdělen na osm ročních dob a začíná právě předjařím, vymezeným svátky sv. Matěje a sv. Josefa nebo „od sněženky do angreštu“, jak píše ve svém článku Hana Smejtková. Únor vnímáme jako zimní měsíc, pro naše předky byl měsícem předjarním. V hloubi země už něco vzniká, energie se kumuluje, i když na povrchu zatím není nic vidět. I my můžeme předjaří využít pro přípravu na blížící se jaro – třeba tím, že budeme shromažďovat energii, která bude později, v prudkém rozpuku jara potřebná. Inspirací může být článek Jitky Ševčíkové o vědomém nicnedělání.
Inspirativní je i úvodní rozhovor kolegyně Věry s odborníkem na čínskou medicínu MUDr. Josefem Luckým. Věděli jste, že ten, kdo má průměrně zdravé rodiče, dostane dle čínské tradice do vínku život v délce 120 let? Skutečná délka našeho života je ovšem ovlivněna tím, jak na tom jsme s esencí ledvin. Dr. Lucký také vysvětluje své osobní pojetí „sedmi statečných“, kteří nás hlídají, a pokud si škodíme horečným životním tempem, zpomalí nás či zastaví, třeba prostřednictvím nemoci. „Ani obyčejné zakopnutí není náhodné“, říká tento zkušený lékař a objasňuje i svůj zajímavý koncept „vnitřních matrjošek“, třeba v té se třemi jinovými drahami je ukrytý klíč k našemu štěstí.
Všimli jste si, že o pocitu štěstí v našem životě se v poslední době píše a hovoří víc než než dřív? Zdraví a štěstí jsme si ostatně nedávno – na přelomu roku – navzájem přáli všichni. Se zdravím je to jasné, ale kdo z nás se hlouběji zamýšlí nad tím, jakou podobu má pro něj štěstí? Zhruba to tušíme, ale zformulovat přesně svou představu štěstí nemusí být snadné, mně to třeba chvíli trvalo. Psychologové se většinou shodují na tom, že o pocit štěstí se musíme přičinit a že to není trvalý stav, ale spíš souhrn řady jiskřivých okamžiků. Hned na začátku nového roku jsem takový okamžik nečekaně zažila na pražské výstavě českého impresionismu, kde bylo k vidění asi 500 nádherných obrazů – krajin, portrétů a zátiší. Prohlížela jsem si je a najednou jsem si uvědomila, že přitom cítím intenzivní radost a těžko popsatelný, úžasný pocit doteku „čisté krásy“. Všechno kolem mě bylo náhle jasnější, vnímala jsem ostřeji i lidi kolem sebe a pocit „jiného“ cítění a vidění přetrval i na ulici – známá scenérie svatovítského chrámu se zdála barevnější, živější… Nečekaná chvíle radosti nebo štěstí může možná vypadat i takto „skromně“, jde o to ji plně prožít a vychutnat – dodává náboj energie, potřebné pro všední dny. Doufám, že takových zářivých šťastných chvil zažiji v tomto roce více – a totéž přeji i vám, milí přátelé.
Užijte si příjemný únor a využijte předjaří – ať s radostí a s novou energií přivítáme jaro!
Zuzana Paulusová



Rozhovor s MUDr. Jozefem Luckým       6
Mgr. Věra Keilová


TÉMA: JAK VYUŽÍT PŘEDJAŘÍ
A PŘIVÍTAT JARO

Jak se připravit na jaro      10
MUDr. Zuzana Vančuříková

Jaro a naše zdraví     12
MUDr. Vladimíra Strnadelová,
Jan Zerzán

Sláva předjaří!     13
Ing. Hana Fedora Smejtková

Dovolit si nedělat nic      15
Jitka Ševčíková

Únor – měsíc žen     17
Judita Katona Peschlová


Čučoriedie      19
Václav Větvička

Píseň mého srdce      22
Ing. Jiří Mazánek

Měsíc Tygra      24
Eva Joachimová

Jmenný a věcný rejstřík časopisu
Meduňka, ročník XIV/2017       26

Rituály a symboly v našich životech      28
Milena Králová

Dospívání a raná dospělost      30
Marcela Chadžijská,
Ing. Miroslav Hadaš

Odvážná cesta tiché paní      34
Jarmila Skopalová

Je lepek nutný?      36
MUDr. Ludmila Eleková

Volání nezpracovaného traumatu      38
Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.

Léčebné obrazce: Jarní únava      39
Jan Hnilica

Vliv myšlení na zdraví:
Nemoci z emocí      40
Antonie Krzemieňová

Horoskopy zdraví      42
Emil V. Havelka

Exotické léčivky      42
Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Astrokukátko      44
Ing. Zdeněk Bohuslav