Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Vážení čtenáři,
milí přátelé,
jaro je tady, což je rozhodně ta nejlepší zpráva ze všech. Zase jsme dostali šanci se obrodit a nadechnout se z plných plic. Se sundáním kabátů a odložením teplých svetrů a rukavic můžeme však udělat ještě něco víc – sundat své masky a také nánosy emocí, protože jak už říkal Sigmund Freud: Emoce rovná se nemoce. V podstatě ani není tak důležité, jestli jsou emoce kladné či záporné, protože obojí nás vychyluje z vnitřního klidu a rovnováhy, což je tím nejdůležitějším předpokladem zdraví. Proto se také říká, že pocit velkého štěstí je de facto patologický. Na jaře si však můžeme dovolit, aby nás spolu s prvními teplými slunečními paprsky štěstíčko jen tak jemně pošimralo.
Poté, co jsem na tomto místě v lednové Meduňce psala o otevření srdce (srdeční čakry), dostala jsem krásný dopis od čtenářky Jaromíry Radiové, která mi napsala: „V úvodníku píšete, že lze vstoupit do svého srdce. Znamená to být láskyplnější sám k sobě? To je jistě klíčové. Již jsem toho hodně přečetla a navštívila různé kurzy, ale myslím, že se mi to nedaří. Mohla byste to rozvinout prakticky v nějakém budoucím článku?“
A ještě jedna reakce. „Hodně se také mluví a píše o tom, jak je dobré třídit odpad, ale upozornila bych na to, že hlavní je odpad vůbec nevytvářet, tj. nenakupovat hromady věcí, které k životu vlastně ani nepotřebujeme, jenom v nákupu hledáme momentální uspokojení potřeby sebenaplnění. Spíše však jde o to hledat uspokojení v oblastech, o kterých již vyšlo ve vašem časopise tolik krásných článků. Přeji vám i redakci hodně sil a radosti v přinášení světla všem.“
Jak tedy otevřít svoji srdeční čakru a vejít do kontaktu s klidem za myšlenkami neboli svým niterným božstvím? V první řadě je třeba uvést, že nejde o to, jak být láskyplnější k sobě samému, ale také k druhým a vůbec ke všemu, k čemu však pak dochází samo od sebe. Jak to tedy provést? Stačí obrátit pozornost z vnějších objektů směrem do sebe sama. V klidu si sedněte a zkuste to. Z vázičky na stole obraťte pozornost do svého nitra! Teď hned! („Teď hned můžeš být se mnou v ráji,“ říkal přece Ježíš Kristus odsouzenému a jiný ráj než tento není.) Podaří-li se vám to, dotknete se svého Vyššího já a pak je důležité, aby tyto dotyky postupně sílily. Díky nim člověk pochopí, co je skutečná láska, a zároveň se samy od sebe začnou měnit jeho postoje i chování, protože se začne otevírat jeho srdeční čakra. Duchovní mistři, kteří dosáhli stavu osvícení, ať už to je Fráňa Drtikol, Míla Tomášová nebo dnes Marcelka z hor (a ve světě mnozí další), k tomu dodávají, že tento stav je třeba svojí pozorností stále posilovat a postupně tak zaktivovat tzv. vnitřního pozorovatele, kdy se člověk již nepoddává tomu, co se odehrává ve vnějším světě, protože ví, že to je jen věčná božská hra lílá a iluze neboli mája. Samozřejmě vnější skutečnost respektuje a v životě funguje dál běžným způsobem, ale probuzením svého nitra nachází skutečný smysl svého života. Důležitější poslání naší pozemské pouti nenajdeme, protože bez tohoto napojení se člověk stále jen motá v kruhu, a aby se probral, dostává jednu ránu za druhou. Je to také jediný „lék“ na všechny nešvary světa. Lze to celé pochopit čistě hlavou, ale mnohem krásnější je začít tak žít.
Srdečně
Věra Keilová


Rozhovor s Antonií Krzemieňovou       6
Mgr. Zuzana Paulusová

Měsíc Draka       9
Eva Joachimová


TÉMA: PŘEDCHÁZÍME OSTEOPORÓZE
 A LÉČÍME JI

Pevné kosti po celý život       10
MUDr. Ludmila Eleková

Sója: superpotravina pro zdravé kosti      12
Kateřina Boesenberg, BHSc. ND.

Přírodní vápník v boji proti
nové epidemii       14
Dr. Juraj Vozár

Jak předejít řídnutí kostí        15
Mgr. Pavel Kloud

Jak pomáhá Liga proti osteoporóze        16
Ing. Věra Hrušková

Osteoporóza, zlodějka kostí        18
Ing. Yvona Švecová


Štrapáce se zelenými anděly
a archanděly      19
Václav Větvička

Tak trochu jiná detoxikace      20
Ivana Tyllerová

Píseň mého srdce      24
Ing. Jiří Mazánek

Věř, a víra tvá tě zahubí…      26
MUDr. Bohuslav Hanuš

Jak fungují biologické hodiny      30
Vida Sytalk

Delší a lepší život s vitaminem C      34
MUDr. Pavek Kostiuk, CSc.
PharmDr. Zdeněk Procházka

Jak vybrat kosmetiku?      38
Katka Chvojková

Metabolické poruchy      40
Stanislava Nováková, DiS

Vitamin D a naše zdraví      42
Judita Peschlová

Léčebné obrazce: zdravé a pevné kosti      43
Jan Hnilica

Horoskopy zdraví      44
Emil V. Havelka

Exotické léčivky      44
prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Astrokukátko      46
Ing. Zdeněk Bohuslav