Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Vítám vás, milí čtenáři, u červnové Meduňky,
která je věnována štěstí, rodině a zdraví. Myslím, že se číslo povedlo. Když jsem ho probírala s dcerou, vzpomněla si, že nedávno četla jednu medicínskou studii o zvyšování imunity, která hraje do noty všem našim dětem fandícím „kérkám”.
Šlo v ní o to, že tetování a zejména opakované, se podílí na zvyšování imunity pubescentů a lidí do 30 let. Tajemství tkví v tom, že jak se pár milimetrů do kůže zakusuje tetovací jehla, tělo reaguje zvyšováním imunity.
Je zajímavé, že tuto skutečnost daná studie suše konstatuje a vůbec se nepozastavuje nad tím, proč tomu tak je. Myslím si, že zejména naše západní společnost s čím dál tím větší ochranou dětí i dospělých se nakonec musí takto uměle „imunizovat”, aby vůbec něco vydržela, přežila.
Nevím, jaký máte názor na používání ochranných pomůcek u dětí, ale já říkám všeho s mírou.
Na odstrkovadlech se nemotorně prohánějí obrnění roboti v helmách, na prvním kole s přídavnými kolečky jezdí další obrněnci s ochranou kolen, loktů, páteře a hlavy. Přitom my rodiče stojíme kousek od nich, nebo dokonce přímo u nich, aby se jim nic nestalo. Natahujeme svoje ochranářské ruce ještě dřív, než se něco stane, nebo, aby se nic nestalo. Naši potomci se nemohou odřít, spadnout, uhodit, popálit, pohádat, poprat, protože je to špatné, škodlivé, nebo to je nevýchovné, ukázka špatných rodičů, či dokonce je to tak nařízené-zakázané.
 A tak místo rozbitého kolena, které maminka nebo babička pofouká, táta a děda mručením ohodnotí jako hrdinství a odvahu, si organismus, mysl a zkušenost našich dětí jen odpočívá. Neaktivuje se, nezvyšuje imunitu. My jsme taky v klidu, že se nic strašného neděje, až na ten kašel a rýmu. Hrůza, kašel a rýma. A tak se dostáváme do situace, že mnohým věcem, které byly přirozené a normální, udělujeme punc opačný. Umělý punc nevhodnosti. A těm věcem, činům, morálním pravidlům, které se vždy považovaly, nebo řekněme měly punc nevhodnosti, chcete-li, zakázaného ovoce, punc odebíráme. Uměle zapomínáme, že něco takového tady ještě je nebo bylo. Místo odřených kolen tady máme hroší kůži, místo přirozené imunity umělé očkování. Něco je asi špatně.
V životě i získané zkušenosti jsou takovou imunitou. Stalo se to asi před rokem. Dcera studovala. Šla nakoupit velký nákup. Zaparkovala v obchodním centru dole v garážích. Když ukládala nákup, přichomýtl se k ní slušně oblečený pán a se slzami v očích a slovy ať promine, že obtěžuje, jí líčil, jak odjel z domova za nemocnou dcerou a zapomněl peněženku s penězi, kartami i doklady doma. Dochází mu benzín a potřebuje jet až do Ústí nad Labem. Tam na něj čeká jeho nemocná dcera. Manželka zemřela a tak je s dcerou sám. Plakal a povídal, že vše do koruny vrátí. Jediné, co měl, byla vizitka s telefonním číslem. Když se rozcházeli, měl pán na benzín od dcery 700 Kč a dcera nic. Jak to dopadlo? Špatně. Pán s tím jménem na dané adrese nežije, telefonní číslo patřilo mateřské školce, a když dcera zapátrala na internetu, zjistila, že je z Pardubic a vyjíždí si takto „vydělávat”. Těch okradených a zklamaných lidí, převážně mladých, byly desítky.
Když mi to líčila, co se jí stalo, byla smutná. Neřekla jsem, že je hloupá. Zachovala se správně, jen špatně vyhodnotila situaci. Pro svoje přežití si měla alespoň polovinu peněz nechat. Takhle neměla nic. Vlastně měla. Imunitu. Bylo to takové velké, odřené koleno.

A jako vždy, opatrujte se a hezké počtení.
Květa Vtípilová

Z obsahu

Rozhovor s RNDr. Václavem Větvičkou     6
Mgr. Věra Keilová

Projezme se ke zdraví! (6)     9
Kateřina Boesenberg, BHSc, ND.


TÉMA: ŠŤASTNÉ DĚTI, ZDRAVÁ RODINA

Omezení a výchova
aneb Jak nastavovat limity     10
Mgr. Jan Vávra

Fáze dětského vzdoru     13
Milena Králová

Homeopatická léčba u dětí     16
MUDr. Kateřina Veselá

Léčivé vodoléčebné zábaly     18
Gita Vaňková, Martina Štefanková

Co znamená vitariánství a pro koho
je vhodné?      20
Eva Hájková, MPH, MBA

Domov a hledání identity     21
Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.


Slunovrat a svatojánská noc     24
Ing. Jiří Trefný

Kdo jsem? (1)     28
PaedDr. Lenka Rogožanová

Praotců ruka vsadila vás…     30
RNDr. Václav Větvička

Pět rázných kroků do lázní
– dokončení     32
Ing. Jarmila Průchová, Jaroslav Průcha

Píseň mého srdce     34
Ing. Jiří Mazánek

Buďme zdraví lékařům navzdory (41)     36
MUDr. Ludmila Eleková

Nová kniha edice
Knihovnička Meduňky     39

Horoskopy zdraví     40
Emil V. Havelka

Exotické léčivky     40
Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Otevírejme se lásce!     41
Ing. Yvona Švecová

Tchyně ve hvězdách     42
dr. Jarmila Gričová

Astrokukátko     43
Ing. Zdeněk Bohuslav

Lesní lékárna     45
Simona Procházková, DiS.