Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Vítám vás, milí čtenáři, u březnové Meduňky,
za chvíli je tu jaro, začne tát sníh a vše se dá do pohybu. Stromy napučí, tráva vyraší, zem rozmrzne a voda se rozproudí. A vše, co nás brzdí a svazuje, odnese pryč.
Mám ráda ten čas, když je zima a jemný, nenápadný vlahý závan, jako předzvěst jara, mne nejistě ovane. Dotkne se chřípí a člověk v tu chvíli ví. Je tady jaro.
V lese, jak taje sníh, jsme měla a mám zvyk, že pomáhám vodě z nehybných louží. Patou nebo klackem tvořím cestičky, aby se voda z jedné louže dostala do druhé a do třetí a další a vznikne potůček a potok. Jsem tím dílem tak zaujata, že musím dobíhat a hledat ostatní, pokud na mne nečekají. Manžel to nazýval posedlostí, ale pro mne to byl pocit svobody, zrození a čistoty.
A když už jsme u té vody. Asi jste nepřehlédli zprávu, že lékaři někde v Anglii se vyjádřili v tom smyslu, že časté mytí dětem škodí.
A naši lékaři-pediatři k tomu dodali, že škodí, a zejména to dennodenní mytí tělovými šampony, dezinfekčními mýdly, koupání v bublinkách a vonných olejích a potom to natírání kdečím, co má ošetřit, vyživit a ochránit pokožku od nemluvňat do dospělosti. Malé děti by se měly dle jejich vyjádření sprchovat 1x týdně, dospělí maximálně 3x. Zajímavé, že? Naše představa hyperčistoty až sterility bere za své.
A tak jsme se dostali zase k tomu, že na jednu stranu je nám roky vnucováno hned v porodnici mytí až sterilizování dětí a strašení kdečím od bakterií po nejstrašnější infekce. Na straně druhé, pokud chceme slyšet a posloucháme, co nám říká babička nebo prababička, slyšíme, abychom to dítě tak nedrhli, že stačí vlhká bavlněná plenka nebo žínka namočená ve vlažné vodě a utření dosucha, že ani ta naše malá „čuňátka“ nemusíme sterilizovat, ale stačí jim také těla otřít. Věnujeme se pouze rukám. Tam obyčejným mýdlem nešetříme.
Je to stále dokola, například máslo: nejdříve ano, potom dlouho ne, margaríny jsou to pravé, potom, že trochu a pouze občas si máslo můžeme namazat na chleba a nyní, máslo je to pravé a chemické margaríny z nás dělají dementní starce, alergiky atd.
Tak jen chci dodat. My „meduňkáři“ víme, že všeho s mírou. Že si dle svého jedinečného těla, pocitu a znalostí, vybereme to, co nám, našim dětem a blízkým nejvíce vyhovuje. Pro znalosti si chodíme nejen k odpovědným lékařům, ale i k našim předkům a i k nám do časopisu, kde se snažíme nahlížet otázky z několika stran a více pohledů.
A hlavně nezapomínáme na náš zdravý český selský rozum.
Jako vždy se opatrujte, sprchujte se, jen když je to „potřeba“. A hezké počtení.
Květa Vtípilová


Obsah
Rozhovor se Ctiradem Hemelíkem     6
Mgr. Věra Keilová

Škodliviny všedního dne (3)    8
Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc.


TÉMA:
VYTVÁŘÍME HARMONICKÝ DOMOV

Domov jako zdravé a bezpečné místo      10
Ing. arch. Alena Vychodilová
 
Bydlení jako obraz úrovně vědomí      13
Ing. arch. Vladislava Petříková

Harmonické bydlení aneb
Psychologie prostoru      15
Markéta Petříková

Proměny domova aneb
Od maminky k transcendentnu      17
Mgr. Jan Vávra

Budování domu a zahrady      19
Jarka a Jan Papežovi

Jak se staví dům ze slámy      21
Mgr. Věra Keilová


Kvality energií u potravin a bylin      24
Ing. Jarmila Průchová,
Jaroslav Průcha

Jmenný a věcný rejstřík Meduňky
ročník XIII. / 2016      26 
Marie Dopitová

Kdy si dítě říká o pozornost     30
Mgr. Petra Klapáková

Zelený jak brčál      31
Václav Větvička

Bachova květová terapie pro zdraví     32
Milada Pavlíčková

Léčebné obrazce (3)     34
Jan Hnilica

Buďme zdraví lékařům navzdory (50)     36
MUDr. Ludmila Eleková

Léčivé procházky Prahou     40

Píseň mého srdce      41
Ing. Jiří Mazánek

Horoskopy zdraví      42
Emil V. Havelka

Exotické léčivky      42
Prof. Ing. Pavel Valíček, DrSc.

Astroporadna      43
Mgr. Marie Hlávková, Ph.D.

Sourozenci podle hvězd      44
dr. Jarmila Gričová