Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Aktuální číslo Meduňky
Milí čtenáři,
co nejsrdečněji vás vítám u říjnové Meduňky, v níž se věnujeme především ženám, jejich zdraví a dobré náladě. Říká se, že je jen jediný prohřešek proti kráse, který si nesmí dovolit žádná žena, a tím je zamračená tvář. Přitom však nejde o to potlačit v sobě smutek nebo obavy, ale dosáhnout vnitřní radosti a harmonie. Doufáme, že vám – našim čtenářkám – k tomu pomohou i články v tomto vydání Meduňky. 
Osobně bych se s vámi však na tomto místě také ráda podělila o svůj po-z--natek, který byl na mé červnové cestě do poutního městečka Santiago de Compostela na severozápadě Španělska stěžejní.
Jak vidíte dole na fotografii, poutního místa jsme dosáhli a já se i s Meduňkou nechala vyfotografovat ve zdejším parku s výhledem na katedrálu svatého Jakuba, kde je při kaž-dé mši zmínka i o poutnících, kteří sem v průběhu celého roku přicházejí ze všech koutů světa. Zdolání minimálně stovky kilometrů pěšky nebo dvou stovek kilometrů na kole, je zde předkládáno jako očištění, po němž člověku začne nový život. Možná však už stejně jako já tušíte, že skutečná pouť je záležitost ryze vnitřní. Proto jsme jako důvod naší cesty na rozdíl od ostatních museli uvést sportovní aktivitu. Bůh je v nás a je to princip všeho, žádná konkrétní osoba, a klíčem do dveří skutečného božství je naše srdce. Jak řekl Osho, Bůh je prožitek.
Na cestě jsme potkali mnoho lidí, přičemž řada z nich zdolala pěšky několik stovek kilometrů. Závěrečnou etapu však tito poutníci absolvovali s rozedřenými puchýři na chodidlech či s bandážemi na kolenou – jejich touha po očištění a začátku nové 
životní etapy byla zřejmě velmi silná. Někteří na otázku, proč se na tak dlouhou a náročnou cestu vydali, odpovídali, že je to výzva. Jinými slovy si v podstatě jenom chtěli něco dokázat. Skutečná výzva je totiž být v životě zcela bez výzev a zůstat bezelstní a radostní jako malé děti. Položit se na vodu života a nechat se nést. 
Nicméně putování to bylo pěkné. Procházeli jsme městečky i malými vesničkami a na patnících sledovali symbol cesty – žlutou svatojakubskou mušli. Někdy u ní bylo i něco připsáno, například slova z písně Johna Lennona Imagine: Imagine all the people, sharing all the world... You may say I‘m a dreamer, but I‘m not the only one, I hope someday you‘ll join us, and the world will live as one… Představ si všechny ty lidi, jak sdílejí celý svět... možná si říkáš, že jsem snílek, ale já nejsem jediný. Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš a svět bude v jednotě… 
A právě to bylo na té cestě nejkrásnější, jakási lidská pospolitost, kdy jeden druhému byl ochoten pomoci kdykoliv s čímkoliv. Když spolu spí v ložnicích třeba i pro třicet lidí, kde jsou jen jednoduché železné palandy a nic víc, lidská vstřícnost a teplo se rodí jaksi automaticky. A pak také nikdy nezapomenu na omamnou vůni eukalyptových hájů, jimiž jsme procházeli, stejně jako na maják na Finisteře, který se nachází dalších necelých sto kilometrů od Santiaga na pobřeží Atlantiku. Tomuto místu se říká konec světa a zdejší maják je na evropském kontinentu nejzápadněji. Pak už je jenom nedozírný širý oceán splývající na obzoru s oblohou. 
Přeji vám klidné podzimní dny, které jsou k usebrání a skutečné pouti do nitra jako stvořené.
Srdečně 
Věra Keilová

Vážení čtenáři,
milí přátelé,

vítejte u červencové Meduňky, která vás možná bude provázet i na vaší dovolené. Někdy se na ni velmi těšíme, ale pak zjišťujeme, že odpočívat vlastně ani neumíme. Proto jsme do tohoto i dalšího prázdninového čísla zařadili článek o workholismu.
Osobně bych se s vámi tentokrát chtěla podělit o zkušenost, která by mohla posloužit jako námět do někdejšího televizního cyklu, v němž byly vysílány reportáže o lidech, kteří naletěli zdatným obchodním zástupcům a pořídili si předražené výrobky či služby, které vlastně ani nechtěli a nepotřebovali.
Jednoho večera v únoru – zrovna když jsem se chystala do divadla a pobíhala mezi kuchyní, kde jsem dokončovala večeři, a šatní skříní v mém obýváku – u našich dveří zazvonil mladý muž. V ruce držel desky s logem společnosti Pražská plynárenské a.s., od níž odebírám zemní plyn již dlouhá léta. Zeptal se mě, jestli vím, že mám nárok na levnější energie. To jsem z médií věděla, a zároveň jsem věděla i to, že žádnou slevu mi moji stávající dodavatelé zatím nenabídli, a tak jsem ho vpustila dovnitř v domnění, že mě navštívil právě z tohoto důvodu a sepíšeme to na místě. Poskytla jsem mu údaje pro vypracování nových záloh pro naši domácnost a týkalo se to odběru plynu i elektřiny. Poslední vyúčtování si ofotil mobilním telefonem, což jsem však zjistila až mnohem později. Věnovala jsem se doma svým započatým činnostem a on po chvíli spokojeně odešel.
Až zhruba po měsíci jsem z dopisu zjistila, že jsem toho večera byla přehlášena k jinému dodavateli plynu a elektřiny, k firmě Bohemia Energy, o čemž však při oné večerní návštěvě nepadlo ani slovo. Když jsem osobně navštívila zákaznické centrum této firmy, oznámili mi, že novou smlouvu můžu vypovědět pod pokutou zhruba ve výši 6000 Kč. Za krabičku LED žárovek, kterou jsem před měsícem dostala údajně jako dar, bych nyní při jejich vrácení musela zaplatit 2000 Kč. Trochu jsem se orosila a ptala se sama sebe, co mi to má ukázat a co mě to má naučit. Mám snad proniknout do tajů dodávek plynu a elektřiny jakožto ryze praktických životních záležitostí, jež mi prozatím zůstávaly skryty?
Postupně jsem tedy kontaktovala své dosavadní dodavatele plynu a elektřiny, společnosti Pražská plynárenská a.s. a PRE – Pražská energetika, a.s. a snažila se udělat si ve všem jasno o něco víc. Jediná možnost, která se mi nabízela k odhlášení od nového dodavatele bez pokuty, byla udělat to během prvních čtrnácti dnů, kdy mi ji začne dodávat. Když k tomu začátkem června došlo, zjistila jsem, že plyn je od nového dodavatele dražší, takže jsem neváhala a od „výhodné“ smlouvy ustoupila. Přihlásit se zpět k původnímu dodavateli můžu však až v půlce července. Co se týče elektřiny, patrně stejné kolečko mě čeká na podzim.
Utěšuji se tím, že to určitě dopadne tak, jak má, a jako vše to jistě má svůj důvod. Už však chápu, proč mi ten mladý muž podal tak žalostně málo informací a v ruce držel desky s logem jiné společnosti, než kterou zastupoval. Navíc jsem se nyní dozvěděla, že podomní prodej je v Praze zakázán a v případě podobných návštěv je možné zavolat i policii. Zkušeností zřejmě není nikdy dost.

Přeji vám krásné léto.
Věra Keilová

Z obsahu

Rozhovor
s MUDr. Zuzanou Vančuříkovou      6
Mgr. Zuzana Paulusová


TÉMA: VLASY JAKO KORUNA KRÁSY

Vlasy v péči Matky přírody      10
Gabriela Tuatti  

Kvalita vlasů a naše výživa      13
MUDr. Vladimíra Strnadelová, Jan Zerzán  

Vlasy a naše zdraví      14
Mgr. Věra Keilová

Měla vlasy samou loknu…      15
Renáta Šťastná

Co vlasům může uškodit      16
Květa Čermáková, MSc.

Vlasy a emoce      18
Dita Lyner


Projezme se ke zdraví! (7)     20
Kateřina Boesenberg, BHSc, ND.

Papula a ty druhé      21
Václav Větvička

Pozor na workholismus!      22
Vida Sytalk

Karel IV., slunovrat a Pětikostelí      24
ing. Hana Fedora Smejtková

Projekt Relax Room      26
doc. MUDr. Bohuslav Hanuš

Jak přežít velká vedra      28
MUDr. Vladimíra Strnadelová, Jan Zerzán  
 
Píseň mého srdce      30
Ing. Jiří Mazánek

Letní květy pro zdraví a krásu     31
Simona Procházková DiS.

Tibetský mistr dzogčhenu po 14 letech v Praze     32
Mgr. Jan Vávra

Krásné vlasy díky hormonální józe      34
Ing. Yvona Švecová

Kdo jsem? (2)      36
PaedDr. Lenka Rogožanová

Buďme zdraví lékařům navzdory (42)      38
MUDr. Ludmila Eleková

Návštěva ve Weledě      41
Natálie Keilová

Horoskopy zdraví      42
Emil V. Havelka