Knihovnička Meduňky

Změň scénář a postavy, změníš svůj život…

… radí všem čtenářkám autorka knihy LÉČIVÉ ŽENSKÉ ARCHETYPY: SÍLA PŘÍBĚHŮ, naše spolupracovnice Judita Katona Peschlová, odbornice na tarot, lektorka ženských kruhů. V knize najde bohatou inspiraci každá žena, která chce se sebou vědomě pracovat a rozhodne se zavést do svého života pozitivní změny. Knihu získáte přes meduňkový e-shop. www.obchodmedunka.cz

Kráska sama na cestách-necestách
„Důkazem dědičnosti možností představ je univerzální výskyt archetypů.      Carl Gustav Jung

Navzdory moderní době ještě stále vládnou předsudky ohledně žen, které si troufnou cestovat úplně samy do vzdálených a více či méně nebezpečných, resp. rizikových destinací. Pokud jde o ženu mladou a krásnou, výstražné rady, aby neriskovala a hezky zůstala doma „za pecí“, případně poznávala vytoužené odlehlé kouty světa raději prostřednictvím knih, filmů a internetu, se začnou množit geometrickou řadou. Dotyčná kráska bývá nezřídka označována za nezodpovědnou, neřkuli bláznivou. Rozhodne-li se pro takovýto styl poznávání světa muž, nazvou jej odvážným, hrdinským, snad též průkopnickým člověkem. Ženy cestovatelky zůstávají ještě i dnes ve stínu cestovatelů mužů. Stereotypní představy o samostatných ženách na cestách-necestách však boří příběhy žen z dob, o nichž mnozí netuší, že takovýmto ženám a jejich neukojitelné zvídavosti přály. Přitom tyto dnes již archetypální „putující“ hrdinky mohou znamenitě posloužit jako pozitivní a rovněž léčivé ženské archetypy.

Příběh ze života
„Všude, kde žijí lidé, může žít i cestovatel.“   Ella Maillartová, švýcarská cestovatelka a spisovatelka

Eliška byla překrásná, štíhlá, drobná mladá žena, jejíž uhrančivé hnědé oči působily až magicky. Vystudovala žurnalistiku a jejím snem bylo procestovat neznámé končiny, kam si podle ní ženy bez doprovodu zatím moc netroufly. Zajímala se také o spirituální disciplíny, proto ji přitahovaly oblasti, v nichž by mohla zůstat déle a přímo na místě prohloubit své znalosti a zažít na vlastní kůži zatím neznáme prožitky. Současně měla v plánu spojit se s nějakým periodikem a pravidelně o navštívených destinacích a svých zážitcích do něj zasílat své příspěvky. Zamýšlela též založit vlastní blog s příběhy ze svých cest. Třebaže ji cestovatelská vize provázela již odmala, vzhledem k zásadnímu nesouhlasu všech svých blízkých, včetně dlouholetého přítele, začínala ztrácet kuráž. Ani s financemi to Eliška neměla jednoduché, byť si už několik let poctivě odkládala stranou peníze právě kvůli tomu, aby naplnila své tužby. Pod tlakem okolí však začala mít pocit, že by se svých dlouholetých snů měla vzdát, její jistotu pomalu začínala nahrazovat nejistota. Přestala již brát v úvahu, že dnes se dá relativně pohodlně cestovat s pomocí různých speciálních mobilních aplikací, kupříkladu takových, které pomáhají cestovatelům v průběhu putování, a na konci cest ukážou, kolik plánovaných oblastí ještě není „splněno“.  Anebo jejich pomocí rychle najdete volný pokoj v blízkosti místa, na kterém se právě nacházíte, případně naleznete nejlevnější a nejrychlejší spojení do další lokality vašich nejdivočejších vizí.
Pro Elišku se posléze stal dobrodiním jeden z nabízejících se ženských vzorů, jenž docela „vyléčil“ její váhavost a odstranil také okolím uměle implantované obavy. Pojďme se podívat blíže na Eliščiny léčivé archetypy, z nichž si vybírala a které mohou být inspirací také pro vás.

Alexandra David-Neelová, francouzská cestovatelka, spisovatelka, opěrní pěvkyně, mystička, buddhistka a v mládí velice hezká dívenka, narozená v druhé polovině devatenáctého století. Tuto výjimečnou ženu mimochodem obdivuje i můj syn. Alexandra cestovala nejdřív úplně sama. Jako první navštívila ostrov Cejlon, dnes Srí Lanku. S občasným nedostatkem financí si vždy poradila zpíváním po salonech. Několikrát byla vypovězena z Tibetu; ani jednou ji to však neodradilo a pokaždé se tam opět vrátila. Déle než dva roky žila v jeskyni na sikkimsko-tibetských hranicích s mladým lamou, kterého adoptovala za svého syna. V převleku se dostala na dva měsíce až do Lhasy, do níž byl v té době cizincům vstup zakázán. Setkala se osobně s třináctým dalajlamou a též s pančhenlamou, druhým nejvýše postaveným lamou po dalajlamovi. Jako jediná Evropanka byla v Tibetu vysvěcena na lamu a dostalo se jí cti být naldžorpou, asketickým mystikem s magickými schopnostmi. V průběhu druhé světové války putovala osm roků se svým adoptivním synem územím Sovětského svazu a Číny. Dožila se úctyhodných sta let. Napsala víc než třicet knih o svých cestách, zejména však o východních náboženstvích a filozofiích. Některé z nich byly přeloženy do češtiny a dodnes je najdete na pultech našich knihkupectví například knjhy Zakázanou zemi, Mystikové a mágové Tibetu, Mipam – lama s Paterou moudrostí, O žebrácké holi do svatého města.

Mary Henrietta Kingsleyová, šarmantní cestovatelka, spisovatelka a objevitelka, londýnská rodačka pouze o šest let starší než Alexandra David-Neelová. Taktéž toužila cestovat již od dětství. Pět měsíců splavovala řeku Kongo v Africe a z gabonského pobřeží se plavila na kánoi proti proudu řeky Ogoué. Strávila nějaký čas mezi kanibaly kmene Fang a obchodovala s nimi. Umřela na horečku v poměrně mladém věku při své třetí cestě do Afriky.

Annemarie Schwarzenbachová byla švýcarská lesbická rebelka, vášnivá cestovatelka, spisovatelka, fotografka, podle francouzského spisovatele Rogera Martina du Gard „žena s krásným obličejem nespokojeného anděla, putující po této Zemi“. Napsala knihy, které patří ke klasickým dílům světové cestopisné literatury dvacátého století. Její snímky z Evropy, Asie, Ameriky a dalších oblastí jsou nezanedbatelnými příspěvky evropské dokumentární fotografie. V polovině třicátých let putovala územím Přední Asie, Persie, Iráku, Afriky, Spojených států, pobaltských republik, Sovětského svazu, Rakouska a Československa. Na začátku 2. světové války společně s další legendární cestovatelkou Ellou Maillartovou, autorkou citátu na začátku této kapitoly, procestovala automobilem Afghánistán. Ani vypuknutí druhé světové války jí nezabránilo v intenzivním cestování. Zároveň finančně pomáhala utečencům z Německa a dalších nacisty okupovaných zemí. Zemřela ve věku čtyřiatřiceti let po pádu z kola.

Rosita Forbesová, další velice půvabná cestovatelka, spisovatelka a fotografka narozená na konci devatenáctého století v Anglii. Jako první evropská žena a druhý Evropan navštívila libyjskou oázu Kufra v době, v níž lidem ze Západu byl vstup do ní zapovězen. Procestovala Indii, Čínu, Austrálii, Jižní Afriku, Keňu, Zlaté pobřeží, Jižní Ameriku, Blízký východ, Rusko, Uzbekistán, Kazachstán a Afghánistán. V letech 1917 a 1918 navštívila společně s Armorel Meinertzhagenovou třicet asijských států. V Maroku natočila cestopisní film. Dvě její novely byly zfilmovány v éře němého filmu, její autobiografie pak v roce 1972. Byla dvakrát vdaná. Dostalo se jí cti být členkou Královské geografické společnosti. Za svou nezištnou pomoc v průběhu první světové války obdržela od francouzské vlády dvě medaile. Umřela v sedmasedmdesáti letech v klidu svého domova.

Eliška chvilku váhala mezi Alexandrou David-Neelovou a Rositou Forbesovou. Nakonec zvolila tu první, neboť její „cestovatelská mise“ nejvíc připomínala Eliščiny sny, které se již díky její práci s pozitivními archetypy zčásti naplnily a nadále plní. Například její cestovatelský blog má denně stovky návštěv a stal se jedním ze zdrojů jejích příjmů kryjících výdaje na dlouhá putování neznámými končinami.