Meduňka

Z březnové Meduňky:

Téma březnového čísla je věnováno IMUNITĚ, která je skutečně základem zdraví. Nabízíme ukázku z článku naší autorky, badatelky a publicistky Prof. RNDr. Anny Strunecké, DrSc.

Přirozená ochrana

Ve svém příspěvku se pokusím o stručné vysvětlení základních pojmů a procesů, které mají důležitou roli při fungování imunity a způsobů, jak může každý člověk o svoji imunitu pečovat.Oblast imunologie prodělala za posledních 40 let takový rozvoj, jaký můžeme porovnat snad jen s rozvojem moderní výpočetní technologie. Když jsem na počátku 80. let minulého století jako vedoucí katedry fyziologie a vývojové biologie na přírodovědecké fakultě UK zaváděla výuku imunologie, odborníci učili naše studenty především mechanismy, kde a jak lidské tělo vytváří protilátky k obraně proti antigenům. V praxi se těmito antigeny myslí zejména buňky patogenních organismů, bakterie, viry či třeba nádorové buňky. Imunita spouští imunitní odpověď a vyznačuje se jí nejen člověk, ale do jisté míry i ostatní živočichové. U člověka je však nejrozvinutější a zajišťuje ji tzv. imunitní systém.
Pochopení mechanismů tvorby protilátek je pro laika srovnatelné s pochopením principů programování, které se nás odborníci snažili naučit proto, abychom dokázali používat počítače. Pro naše používání počítačů a veškeré informační technologie v každodenním životě nemusíme však umět programovat. Proto ani běžný člověk nemusí znát složité mechanismy, jakými buňky našeho imunitního systému rozpoznávají cizí od vlastního – nejrůznější antigeny a jejich epitopy.
Moderní imunologie je věda, do jejíchž poznatků přispěly další vědecké obory, jako jsou molekulární biologie, mikrobiologie, biochemie, biofyzika, genetika a epigenetika, patofyziologie i farmakologie aj. Do výzkumů v oblasti imunologie jsou stále investovány obrovské finanční zdroje a důkazem průlomových objevů v imunologii je celá řada Nobelových cen za poslední desetiletí.
Dnes neexistuje žádná medicínská specializace, která by se neopírala o znalosti funkcí imunitního systému. Každý laik dnes také ví, že když imunita nefunguje, dostavuje se častá nemocnost, zvýšená únava, chronické potíže, různé kožní projevy, ale i stres a duševní poruchy. Obecně víme, že pro posílení imunity je důležitý zdravý životní styl, zdravé prostředí, zdravá strava s dostatkem vitaminů a minerálů, dostatečný pohyb, pravidelný spánek, dostatek odpočinku a otužování. Ale není to pro nás v každodenním životě příliš náročné? Dokážeme o svoji imunitu efektivně pečovat?
Většinou spíš spoléháme na moderní léky a doufáme, že nás vyléčí z důsledků našich chyb. Také spoléháme na to, že ke zvýšení obranyschopnosti organismu přispívá aktivní imunizace v podobě očkování, a to jak u dětí, tak u dospělých a seniorů.

Jak náš imunitní systém vypadá?
Jde o komplexní systém orgánů, buněk a molekul, které mají schopnost rozpoznávat a likvidovat cizí i vlastní potenciálně škodlivé struktury. Imunokompetentní buňky vznikají ze společné kmenové buňky v kostní dřeni. Zásadní buňky imunitního systému představují B lymfocyty, které vznikají a procházejí vývojem v kostní dřeni a dále v periferních lymfatických orgánech, jakými jsou lymfatické uzliny, nosní a krční mandle a slezina. Není však možné zapomenout ani na roli sliznic a pokožky – tedy fyzikálních bariér, které mechanicky zabraňují vstupu infekce, a navíc produkují řadu antimikrobiálně působících látek.
Hlavní funkcí B lymfocytů je zajištění tvorby širokého repertoáru protilátek.
Pouze ve velkém zjednodušení si uvedeme názvy buněk, které se podílejí na nespecifické imunitě a rovněž vznikají v kostní dřeni. Do této tzv. myeloidní řady patří buňky s vysokou schopností fagocytózy (pohlcování cizorodých pevných částic, bakterií či zhoubných buněk) – makrofágy a neutrofilní granulocyty, žírné buňky a další.
V současné době je velká pozornost badatelů věnována výzkumu dendritických buněk, které jsou na začátku všech reakcí, jež vedou k rozvoji obranného či poškozujícího zánětu. Při průběhu zánětu má důležitou roli velice složitý soubor sérových bílkovin nazývaný komplement. Ten reguluje i spolupráci dalších složek imunitního systému při odstraňování některých nežádoucích buněk.
B lymfocyty spolupracují s T lymfocyty, které procházejí svým zráním a diferenciací v brzlíku (thymus) a zprostředkovávají specifickou protilátkovou imunitu. Rozlišujeme tedy nespecifickou (přirozenou) a specifickou (adaptivní) imunitu.
Zatímco nespecifická imunita zaznamená cizí materiál a nastartuje rychlé obranné děje (přičemž nevadí, že se organismus s danou látkou nikdy předtím nesetkal), specifická imunita reaguje se zpožděním. Má imunologickou paměť a mezi antigeny rozlišuje jednotlivé z nich.
Přirozená imunita zpravidla předchází odpovědi adaptivní imunity a postačuje ke zvládnutí počáteční rychlé fáze infekce. Velmi důležité signální látky, které v lidském těle zprostředkovávají komunikaci mezi buňkami specifické a nespecifické imunity, jsou cytokiny, které dělíme do podskupin označovaných jako interleukiny, chemokiny a interferony.
Lymfocyty a protilátky se dostávají prostřednictvím krve a lymfy do všech tkání v organismu a rozpoznávají vlastní od cizího. Vyloučí cizí mikroorganizmy, ale i nádorové, poškozené a opotřebované buňky…

Celý článek si přečtete v březnové Meduňce.