Meduňka

Jakou ženou chcete být?

Kniha Pozitivní ženské archetypy, Léčivá síla příběhů od Judity Peschlové (vyšla v meduňkové edici) je pomocnicí a průvodkyní každé ženy, která se rozhodla pro pozitivní změny ve svém životě a pro proměnu svého archetypu.
Jak na to? Odpovědi najdete v knize, kterou můžete získat přes náš e-shop.
www.obchodmedunka.cz

Krása, hloupost, moudrost
„Krása je život snímající závoj ze své tváře.“ Démokritos

Jedním z nejznámějších, nejsmutněji proslavených, a žel velice zažitých archetypů je „krásná, leč hloupá žena“. Tento kdysi pradávno vytvořený archetyp byl po staletí udržovaný a upevňovaný ve vědomí jedinců natolik, že se nakonec stal regulérní součástí kolektivního nevědomí lidstva, okořeněný oblíbeným heslem „dlouhé vlasy, krátký rozum“. Ti z vás, kteří patříte k trochu starší generaci, ruku na srdce, kolik krát za život jste slyšeli, nebo dokonce sami vyslovili toto nespravedlivé a nepodložené prohlášení?
Málo osobností se vyjadřovalo o kráse žen tak pozitivně, jako výše citovaný „smějící se řecký filosof“ Démokritos, ačkoli se jim půvabné dámy určitě líbily víc, než ty, které natolik přitažlivé nebyly. Německý spisovatel Jean Paul například prohlásil, že „krása není znakem dobroty, leda ve stáří“. Český spisovatel Ladislav Muška zašel snad až příliš daleko, když si troufl tvrdit, že „nápadně hezkým ženám mnohdy chybí schopnost k lásce.“! Napoleon proslulý svou slabostí pro „nápadně hezké ženy“ nebyl právě k objektům své vášně shovívavý svým tvrzením „Krásná žena se líbí oku, dobrá srdci.“ Autorem citátu, který nejvíce připomíná naše „dlouhé vlasy, krátký rozum“, je Baltazar Gracián y Morales, španělský jezuita, spisovatel a filosof 17. století. Ten vypustil nikoli z úst, nýbrž ze svého husího brka větu „Krása je zpravidla trůnem nevědomosti“. Domníváte-li se, že dnes již takovéto postoje ke krásným ženám nejsou v kurzu, zeptám se vás: proč jsou tedy tak populární vtipy o blondýnách? Ty přece zastupují soudobý ideál krásy. Existují nebo existovaly přirozeně mnohé výjimky, ne každý vzdělaný a uznávaný muž se k ženám stavěl výše popsaným způsobem. Žel, přesvědčení o „hlouposti“ se nevztahuje pouze na „nápadně hezké ženy“, nýbrž na všechny příslušnice „slabšího“ pohlaví.
Spojení žen s bystrým umem a dovednostmi považovanými za výsostně mužskou doménu bylo kdysi docela neslýchanou záležitostí. Mnoho moudrých a schopných žen se muselo skrývat za svými manžely, kteří se nezřídka pyšnili jejich myšlenkami a žel také výsledky jejich práce. Do jaké až míry, dnes v mnoha případech již těžce odhadneme.
Ještě i dnes je počet žen v poměru k počtu mužů téměř zanedbatelný kupříkladu v technických oborech. Nejenom kvůli vžitým genderovým názorům, nýbrž také pro častou nevraživost a exkomunikující nepřejícnost mužů. Že přeháním? Nikoli, podívejte se třeba na internetu na statistiky, kterými vás v této knížce nechci zatěžovat.

Příběh ze života
„Je tolik archetypů, kolik je typických situací v lidském životě.“ Carl Gustav Jung.
Tereza vystudovala ryze technický obor v době, v níž to až tak obvyklé nebylo. Na střední škole byla mezi spolužáky jedinou dívkou, na vysoké jednou ze tří. Tento fakt by se vám mohl zdát vlastně výtečný, měla třeba nápadníků doslova na každý prst deset, zejména pro svůj líbezný a přitažlivý vzhled. Nebylo to však až tak růžové, jak by se vám mohlo jevit. Tereza někdy až dotěrnou pozornost svého mužského okolí vnímala jako docela obtěžující. Navíc, právě pro její sličnost byla zcela neprávem podceňována jak spolužáky, tak profesory. Později také kolegy a nadřízenými. Co jim nebránilo odcizovat Tereze její skvělé a neotřelé nápady s výmluvou, že je lepší, pokud je bude prezentovat známější osoba s vyšším postavením.
Tereza nemohla prosadit na pracovišti některé své vynálezy, které jí už nikdo nemohl „uloupit“, neboť si je na základě předchozích zkušeností dala před jejich zveřejněním patentovat. Pracovala na nich v mimopracovní době po celé dlouhé noci, avšak kvůli komplikovaným procesním a administrativním postupům potřebovala k jejich realizaci podporu vedení firmy, v níž byla zaměstnaná. Té se však nedočkala, naopak, byla různými způsoby přemlouvána až donucována, aby k získaným autorským právům připsala svého nejvyššího šéfa.
Kromě technického talentu, analytických schopností, vysoké inteligence, bravurního zvládání teorie i praxe ve svém oboru a krásného vzhledu měla Tereza ještě něco jiného: vášeň pro čtení knížek. Pročetla jich ve svém volném čase stovky. Velice často sahala po románech nebo faktografických titulech zabývajících se právě osudem nadaných žen, a to již od svého útlého věku. Hltala je stejně žádostivě, jako jiné děti pohádky. Podporovala ji v tom její stejně půvabná, moudrá, vzdělaná a technicky zdatná matka, která však boj s větrnými mlýny své profese vzdala. Raději se vdala, aby se vyhnula dalším příkořím, se kterými se od počátku své kariéry utkávala obdobně jako Tereza.
Přirozeně, mnoho z příběhů o umných a často přitažlivých ženách, které Tereza četla, bylo smutných anebo popisovali obtížnou cestu k jejich konečnému prorazení. Nezřídka připomínali osud Tereziny matky, třebaže na rozdíl od ní většina nakonec dosáhla svého snu. Tereza jednoduše žila život částečně podle archetypálního rodinného vzoru své mámy a částečně dle archetypů svých románových či „dokumentárních“ hrdinek.
Po nahrazení nefunkčních životních archetypů pozitivním vzorem, čekal na ni proces osobních proměn. Nakonec prošla Tereza díky novému životnímu archetypu zcela velkou transformací. Podala výpověď v zaměstnání, a též stížnost na postup svých nadřízených. Založila malou firmu, která se časem dosti rozrostla. Bez jakéhokoli přehánění udělala příslovečnou „díru do světa“ svými drobnějšími i většími vynálezy. Vymanila se ze svých vlastních stereotypů a prostřednictvím nových archetypů „implantovaných“ do svého života dosáhla toho, po čem už od mládí toužila.
Tereze bylo v rámci archetypální terapie navrženo několik pozitivních archetypů, a to skutečných osob.
Josephine Cochranová, za mlada velice půvabná a také bohatá dáma, sestrojila a dala si patentovat myčku nádobí. Později na její výrobu založila továrnu Garis-Cochran Company, která pak byla včleněna do firmy Whirlpool. Josephininým důvodem pro sestrojení myčky bylo snížení množství rozbitého nádobí po velkých večírcích konaných v domě, který sdílela se svou rodinou a manželem. Vedla harmonický život, který nebyl narušovaný ničím dramatickým či problematickým. Josephininy myčky nádobí využívaly zejména restaurace, hotely a armáda. Poté, co se jejich výroba s velkým zdarem rozběhla, Josephine svou továrnu výhodně prodala.
Mladá, hezká a svérázná tkadlena z Massachusetts s velkýma očima, Tabitha Babbittová, vynalezla koncem osmnáctého století cirkulárku, aby ulehčila práci svým bratrům. Zapomněla však dát svůj velice užitečný vynález patentovat, což zneužila dvojice nijak zajímavých či schopných mužů. O Tabithyněm pokrokovém objevu se dozvěděli z novin. Okamžitě si dali patentovat její objev na své vlastní jméno. Tato skutečnost není velice vzdálená od toho, čím procházela sama Tereza ve svém zaměstnání.
Přitažlivá a krásná hraběnka z Lovelace, Ada Kingová, dcera lorda Georga Gordona Byrona, všestranně vzdělaná dáma, matematička a první programátorka na světě, přišla s prvním algoritmem, který byl zpracovatelný počítačem. Ada měla neblahou zásluhou svého slavného otce a vlastního křehkého zdraví dosti pohnuté dětství. Následoval docela aktivní a vzrušující život mladé dámy. Krom svých známějších vynálezů pracovala třeba na vývoji křídel a na parním pohonu letadel. Adou objevený algoritmus dovedl krom jiného předvídat výsledky v sázkách. Kvůli výhrůžkám kriminálních živlů, které tento fakt přirozeně velice zaujal, musela přepsat své autorství na svého manžela. Důvod sice závažný, ale Tereze stejně připomínal nátlak ze strany jejich nadřízených. V tomto případě pochopíme příčinu, která ji vedla k vyloučení hraběnky z výběru nového pozitivního archetypu…

Více se dozvíte  v knize J. Peschlové…