Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Síla skutečného vnitřního rozhodnutí - dokončení

Ve druhé částo článku o síle vnitřního rozhodnutí a přesvědčení nabízí naše spolupracovnice MUDr. Zina Kaucká pohled lékařky na příběh mladíka, který zvládl svoji zkušenost s drogami a vrátil se do normálního života. Bez skutečného rozhodnutí by to ovšem nešlo...

MUDr. Zina Kaucká

Pohled lékařky
Jakým dojmem působil Jarek, když za vámi přišel poprvé?

Jarek přišel kvůli svému malému synovi, chtěl získat informace o povinném očkování. Zjišťovala jsem rodinnou anamnézu a on mi řekl, čím prošel a že má zdravotní problémy jako následky prodělané hepatitidy C. Zaujala mě upřímnost, s níž mi popisoval své zážitky a rozhodla jsem se, že se mu  pokusím pomoci prostředky komplementární medicíny. Z pohledu klasické medicíny byl jeho stav léčitelný dost obtížně, protože měl špatný krevní obraz. 

Co podle vás pomohlo Jarkovi definitivně se zbavit závislosti a vrátit se plnohodnotně do života?
Právě to vnitřní rozhodnutí, k němuž byl okolnostmi donucen. Byl na tom tak špatně, že v podstatě volil mezi životem a smrtí. Když chtěl žít, měl před sebou jen jednu cestu. Obdivuju ho za to, jak to zvládl, že se dokázal vrátit do školy, vyučit se a dokonce si udělat maturitu. Je to vnitřně silný člověk, říká o sobě, že má silnou ochranu, já bych spíš řekla, že to všechno je projevem jeho vnitřní síly. Kdyby neměl v sobě sílu to zásadní rozhodnutí udělat, přijmout a řídit se jím, nemohl by to dokázat.
Má ještě před sebou kus cesty, je třeba léčit následky prodělané hepatitidy C, což je virové chronické obtížně léčitelné onemocnění, které často vede ke vzniku cirhózy jater, dalším důsledkem může být rakovina. Jarek si nebezpečí uvědomuje, nastudoval si obdivuhodné množství informací, ví toho hodně o bylinkách …
Toto vnitřní rozhodnutí, o kterém mluvíme, je zásadním momentem nejen v případech drogové závislosti, ale i u léčby nemocí, zejména vážnějších. Považuji to za klíčovou podmínku. Za svoje nemoci spíše nemůžeme, ale za to, jak se z nich dostaneme, jak je zpracujeme, co nás naučí, to už opravdu je jen na nás.
Člověk se rozhodne, že se něco musí změnit,  že už předchozí stav nechce a nepotřebuje, že  ho už nedopustí. Někdy se zdá, že se nerozhoduje člověk sám, ale  rozhodne se Něco v něm. A toto rozhodnutí je pevné a trvalé a odpovídá mu i další jednání. K takovému vnitřnímu rozhodnutí je ovšem třeba mít určitou vnitřní sílu, mít zvědavost, co je za rohem, k čemu toto vše prožívám, co mi to dá, jak to bude dál.  Těžko to dokáže člověk vnitřně úplně vyhaslý.

Rozhodnout se a vytrvat!
Vnitřní rozhodnutí je nutnou podmínkou úspěchu i v případech, kdy se třeba rozhodneme hubnout nebo přestat kouřit …
Určitě. Vybavuje se mi případ pacientky, která měla značnou nadváhu, ale pro nápravu nic nepodnikala. Pak ale začala uvažovat o změně a zvolila působivou metodu – šla do obchodu s masem a nechala si ukázat, jak vypadá 30 kg sádla. Ten šokující pohled ji přivedl k pevnému vnitřnímu rozhodnutí, že začne hubnout. Nastudovala veškeré potřebné informace, sama si vytvořila denní jídelníček a od té doby ho drží. Pevné vnitřní rozhodnutí jí pomáhá vytrvat.
Čím se toto specifické vnitřní rozhodnutí liší od „normálního“  rozhodnutí, že na sobě něco změním?
Skutečné vnitřní rozhodnutí je nezvratné a trvalé. Dochází k němu v hlavně hraničních případech, kdy si člověk jasně uvědomí, že už nemá jinou volbu. Toto vnitřní rozhodnutí má medicínské vysvětlení, podložení. Imunitní systém je součástí tzv. Regulačního triumviátu, coč je neuroendokrinoimunní systém. Všechny tři složky jsou anatomicky propojené a když nervový systém vyšle signál ( a to se pravděpodobně stane při tom vnitřním rozhodnutí) že začíná jednat, fungovat jinak, má to dopad i na imunní a endokrynní systém. Tyto pak pravděpodobně umí pak obráceně systémem zpětných vazeb zase podržet, utužit to vnitřní rozhodnutí

Máte sama osobní zkušenost s takovým vnitřním rozhodnutím?
Ano. Šlo o můj zdravotní stav. Nerozhodla jsem se vědomě – rozhodlo se Něco ve mě.
A vůbec to nebylo jednoduché, musela jsem si projít dost dlouhou cestu. Takové rozhodnutí je z hloubky lidské bytosti, je to „odjinud“. Domnívám se, že vědomé rozhodnutí často tuto skutečnou sílu postrádá, protože vědomí je křehčí nevědomé složky lidské bytosti.

A co je to „Něco“, co se rozhodlo  – dokážete to pojmenovat?
Nejsem si jistá, jestli to dokážu pojmenovat přesně, napadlo mě, že je to pud sebezáchovy.

Různé cesty k cíli
Co byste poradila těm, kteří by k hlubokému pozitivnímu vnitřnímu rozhodnutí chtěli dospět a neví, jak na to?
Spatřuji určité paralely s duchovní cestou – způsobů, jak se ke stavu hlubokého vnitřního rozhodnutí dopracovat, je více a neexistuje univerzální recept. Důležité je začít sám něco dělat a nespoléhat se na to, že někdo za mne něco zařídí, rozhodne, vymyslí. Jde o to neztrácet naději a hledat.
Pokud je člověk zdravý a neřeší žádný zásadní problém, nemá potřebu něco hledat a tímto tématem se příliš nezabývá, když se ale potýká například s chronickou nemocí, trvale neuspokojivými vztahy nebo nějakým typem závislosti, kterého by se rád zbavil, měl by se vydat na cestu hledání. Pomoci mohou různé psychologické metody a techniky, například hypnózou, hlubinnou relaxací, je možné uvolnit nevědomí. Je prostě třeba hledat techniku,  umožňující najít své vnitřní JÁ a setkat se s ním.Technik je v nabídce mnoho a ne každá bude každému vyhovovat. Někdy jsme ve stavu „naštvání“, může to být dlouhodobý stav a pak stačí jen poslední kapka, třeba jen malá událost a v člověku se najednou něco pohne.

Kolik pacientů za vámi přichází s pevným vnitřním rozhodnutím uzdravit se nebo zlepšit svůj zdravotní stav? 
Bohužel málo, asi za to může i to, že žijeme v době cíleného pěstování strachu. Jako bychom si pořád plně neuvědomovali, že každý dospělý člověk je odpovědný za svůj život a nikdo další za něj odpovědnost nemá. Rádi zůstáváme v pozici oběti, je to pohodlnější, ale nedospělé. Druzí nám mohou pomoci, provázet nás po cestě léčení nebo hledání, ale odpovědnost je nakonec vždycky jen a jen na nás.