Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
O Krokovi a jeho dcerách

Autorem následujícího článku je J.J.J. Miška, který se dlouhodobě věnuje zkoumání fenoménu PRASÍLY...

Co je to magická prasíla?
Autor článku při zkoumání dolmenu na Sardinii...

V podstatě je to vířivá elektromagnetická energie, kterou už znaly a uctívaly pravěké kmenové kultury celého světa. Prasíla je všudypřítomná. Prostupuje v určité struktuře Vesmírem, proto také naší planetární soustavou, Zemí a vším co se na ní nachází. Proto také lidským tělem. Byla nejenom poznána, ale dokonce využívaná už před mnoha tisíci lety. V Brně byl nalezen 26 000 let starý hrob šamana s úžasnou soupravou léčitelských předmětů, jejichž používání bylo založeno na léčení energií Prasíla je v různých částech světa různě pojmenována, jako např.: prána, čchi, či, kaba, ki, ša, ži , éter, orgon, ód, volná atd. Prasíla se skládá ze dvou opačných energetických složek. V Číně je energie pojmenována čchi a její dvě opačné složky jsou vyzařovací: mužská jang a vzařovací ženská jin. Jestliže máte v lidském těle nadmíru jedné, a nedostatek opačné, tak je to škodlivé. Pokud se poruší energetický tok některé z hlavních energetických tepen (meridiánů) lidského těla, tak některá část těla se oslabí natolik, že může způsobit předčasnou smrt. Pokud převážně žijete v místech, kde je Vám odebírána energie, tak rychleji onemocníte a dřív zemřete. Na opačných máte větší odolnost proti chorobám a žijete déle. Vnímaví jedinci vyhodnocovali místa pobytu už v době kamenné. Místa pro trvalý pobyt byla také energeticky vylepšována – kůly, kameny, nebo stavbami menhirovými a pyramidovými.  Bylo též známo, že prasílu předávají zejména silné a zdravé stromy, kterými prostupuje od kořenů vzhůru do koruny. Dokonce do vzdálenosti dvou set metrů. Když se podíváme na les jako souhrn zářičů energie, nemůžeme se divit, že se v lese cítíme dobře.
Prasíla působí všude, ale zdaleka ne každý člověk je schopný ji vnímat.

Z Kosmovy kroniky...
Kosmas (latinsky Crocco, 1045 až 1125) sepsal třídílnou Kroniku českou (Chronica Bohemorum), kde mimo jiné píše:
Mezi lidmi povstal muž jménem Krok. Podle jeho jména je znám hrad, již stromovím zarostlý, v lese u vsi Zbečno. Byl to muž za svého věku naprosto dokonalý, bohatý statky pozemskými a v svých úsudcích rozvážný a důmyslný. K němu se sbíhali, jako včely ke klátům (úlům), lidé nejenom z vlastního jeho rodu, nýbrž i z celé země, všichni, aby je rozsuzoval. Tento znamenitý muž neměl potomky, zplodil však tři dcery, jimž příroda nadělila nemenší poklady moudrosti, nežli jaké dává mužům.
Z nich nejstarší se jmenovala Kazi, jež s kouzelnicí Medeí z Kolchidy nic nezadala v znalosti bylin a věšteb, ani Asklépiovi v lékařském umění, poněvadž často způsobila, že se Sudičky (viz kniha Bájná prasíla) vzdaly své práce konce nemající, neboť přiměla kouzlem i osud, by se její vůlí řídil.
Ctihodná byla i Tetka, co byla však druhá, žena to jemného citu, a bez muže svobodně žila. Ta vystavěla a svým jménem nazvala velmi pevný hrad Tetín na vrcholu strmé skály u řeky Mže. Srovnává ji s čarodějnicí známou pod pojmenováním Kirké Ajajská.

Je to křesťanství, které před obyčejnými věřícími utajuje energii - prasílu. Proto coby křesťan Kosmas o Tetě píše: A navedla hloupý a nerozumný lid, aby se klaněl vílám, jež vládnou horami, lesy a stromy, a ctil je; zavedla též celou pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům, a tak dosud jsou mnozí vesničané pohany: jeden ctí prameny nebo ohně, jiný se klaní hájům nebo kamenům, jiný oběti vzdává vrchům nebo pahorkům, jiný se modlí k hluchým a němým bůžkům, jež si sám udělal, a prosí je, aby ochraňovali jeho dům i jeho samého.
Třetí, věkem nejmladší, ale moudrostí nejstarší, nazývala se Libuše; ta vystavěla též tehdy nejmocnější hrad u lesa, jenž se táhne ke vsi Zbečnu, a podle svého jména jej nazvala Libušín (Kosmas ji hodnotí jako čarodějnici srovnatelnou s věštkyní Kumskou Sibylou). Byla mezi ženami přímo jedinečnou ženou, v úvaze prozřetelná, v řeči rázná, tělem cudná, v mravech ušlechtilá, nikomu nezadala v rozhodování pří lidu, ke každému byla vlídná, ba spíše líbezná, ženského pohlaví ozdoba a sláva, dávajíc rozkazy prozřetelně, jako by byla mužem. Ale poněvadž nikdo není úplně blažen, žena tak znamenitá i chvály hodná – ach nešťastného osudu lidského - byla prorokyně. A poněvadž lidu pravdivě předpovídala mnoho budoucích věcí, celý ten kmen sešel se po smrti jejího otce k obecné radě a ustanovil jí sobě za soudce.

Že byl Kosmas vzdělaným jedincem, nám potvrzují (když pomineme jméno řeckého boha lékařství Asklépia), tři jména: Médea z Kolchidy, Kirké Ajajská spolu s Kumskou Sybilou.
Něco si o nich povězme:
Nejznámější z nich Médea byla jednou z nejmocnějších kouzelnic řeckých mýtů. Byla dcerou kolchidského krále Aiéta a jeho manželky Eidyle. Bohové způsobili, že se zamilovala do Iásona, který si přijel s argonauty pro pověstné zlaté rouno. Král Aiétes se obával, že by jej podle proroctví měl Iásón svrhnout z trůnu, proto mu dal přetěžký úkol. Měl zorat pole boha války železným pluhem taženým ohnivým býkem, osít zuby z tlamy posvátného hada. Ozbrojené bojovníky, kteří z nich vyrostli, měl pobít. Aby to všechno splnil, dala mu Médea kouzelný olej z byliny pojmenované Prométheův kořen, která ho na jeden den učinila nesmrtelným, a zároveň mu dodala nepřemožitelnou sílu.
Druhá dcera Kirké byla tetou Médey. Také ona byla dcerou boha slunce Hélia. Žila na ostrově Aiaia (či Aia), proto má přídomek jména Ajajská. Kouzelnice např. proměnila dívku Skyllu v mořskou obludu, též proměnila Odysseovy lodníky ve vepře nebo krásného jinocha Picuse v datla.

Sibyla a další věštkyně
O Kumské Sybile bylo v nejstarším starověku známo, že je věštkyní. Patří mezi nejstarší známé řecké věštkyně. Jeskyně, kde provozovala věštění, již archeologové dokonce objevili, se nachází v Kýmu (Kumu) v Itálii. Byla známa pod jménem Amalithea či Herofila. Je o ní známo, že prodala římskému králi Tarquinikovi Superbovi knihy Sybiliných věšteb. Byla dcerou nymfy a smrtelníka, pastýře Theodora. Byla to právě ona, která např. předpověděla Trojskou válku. Jsou známy i další Sibyly s různými přídomky. Důležité je ale zjištění, že to především jsou mimořádně nadané ženy, které dokážou předpovídat budoucnost.
Slovanské, ba přímo české „zázračné divy“, by se v antické Evropě staly bohyněmi. U nás se na ně nezapomnělo jen díky Kosmovi. Všechny tři jsou pokračovatelkami poznání všech pravěkých a starověkých kmenových společenství celého světa. A sice takového, že energie-prasíla se nachází všude a ve všem, proto je rozhodujícím prvkem pro náš zdravý a dlouhý život.

Později vznikali duchové pojmenovaní v Japonsku kamiové nebo v některých ostrovních a přímořských oblastech besové
. Výraz běs pouze v tom špatném výkladu poznáme nejenom u nás, ale také ve starověkém Egyptě. Ale tam byl Bes nehezký domácí bůžek trpasličího vzrůstu ochráncem domácího krbu.
Bezpočet rozličných bájných bytostí, odvíjejících se zřejmě z hinduistického bájesloví, mají také slovanské kmeny.
Slované podobně jako všechny starobylé kultury mají také základní triádu bohů odvozující se od poznané prasíly. Základním bohem triády je prabůh prasíly, z něhož se různým způsobem vyčleňují další dva bohové, kteří vlastně zástupně představují její dvě opačné energetické složky. Vyzařující energie bývá spojována se Sluncem a mužem bohem, zatímco vzařovací zase s Měsícem a ženou bohyní. O tom, proč tomu tak je, už bylo napsáno v mých předchozích knihách o energii-prasíle.

Přírodní zářiče: stromy a kameny
O zdravých a silných stromech, které jsou léčivými zářiči vyzařovací složky prasíly, jsme si už mockrát vyprávěli. To stejné platí pro dřevěné kůly a kameny. Pokud ovšem mají stejný účel – posilovat a léčit. Neboť, podobně jako Slované umisťovali dřevěné „božské“ kůly na vyzařovacích průsečících linií čili v místech, kde kůl energii zvyšoval a rozptyloval do širšího okolí, ještě dříve u nás proměňovali energii krajiny především s kameny také Keltové. Stejně konaly různým způsobem starobylé kultury celého světa. Ale to není ještě stále všechno. Představme si, že nejméně před 10 000 lety fyzikální vlastnosti prasíly pralidé ve vztahu k zemskému povrchu dokonale poznali. Dokladem jsou pozůstatky menhirových systémů v Moravskokrumlovském lese. Poznané účinky prasíly využívali pralidé při těžbě rohozce a jeho zpracování na pazourkové nástroje.
Ale vyprávějte cosi takového dnešnímu vědeckému spolčení, které prasílu nezná, i když jejích vlastností využívají několik tisíc let skuteční mistři feng- šuej...

Kam za kameny?
Nejméně pět „keltských“ stojících kamenů se nachází na Tetíně a ve Svatém Janu pod Skalou, kde se k jednomu z nich chodil modlit poustevník Ivan.
Další je umístěn v raně barokním kostele sv. Ludmily v nedalekém Tetíně. Položený kámen se stává nejenom posvátným, ale je též součástí stolu hlavního oltáře, jehož energii zvláštním způsobem proměňuje. Posvátným proto, že se k němu chodila údajně modlit „pohanská“ kněžna Ludmila. Ale ono o modlení ani náhodou nešlo. Byli vnímavými jedinci, kteří se u kamenů dobíjeli. Také věděli, když „stojící“ kameny přesunou na jiné místo, tak se jejich účinky výrazně promění.
Vnímavým jedincem byl také Karel IV. Na Pražském hradě je několik „posvátných“ kamenů. Pod jedním z nich, v bazilice sv. Jiří, leží pohřbená sv. Ludmila. Proč asi?

Co dodat závěrem? V knize Magická prasíla popisuji starou šamanskou soupravu. Šaman používal k energetickému léčení prasílou nejenom pečlivě opracované kameny, ale též mamutí stoličky. Francouzští vědci potvrdili její neuvěřitelné stáří 26 000 let...