Rodinný časopis o alternativních cestách ke zdraví, připravovaný ve spolupráci s předními lékaři, léčiteli a odborníky v bylinkách, astromedicíně, zdravé výživě, psychoterapii, bioenergii, reflexní terapii a dalších netradičních metodách léčení.
Zakletý ostrov - rozhovor s Milošem Matulou...

Zakletý ostrov - to je název nové knihy spolupracovníka Meduňky Miloše Matuly.
Jde o pohádku ze starověkého Egypta a kniha je určena pro celou rodinu - každý si
v ní může najít to své...

Miloši, líbilo se mi věnování v úvodu tvé nové knihy…
Pohádka „Zakletý ostrov“ je skutečně věnována všem, kteří nepřestali hledět na svět dětskýma očima. Tedy nejen dětem, ale i dospělým! Myslím, že bychom měli brát život více s nadhledem, hledět prizmatem dítěte, které je stále v úžasu a kouká na svět i lidi s bezpodmínečnou láskou.

O čem je tato pohádka?
Tento příběh, téměř zavátý časem, se odehrává ve starodávné zemi Kemet. Ležela po obou březích řeky bohů, Nilu, který se klikatil od jihu v bájné zemi Kuš, až k severní Deltě, vlévající se do Středozemního moře. Tehdy vládl této zemi – Kemetu – velký faraon Achnaton se svou královskou manželkou Nefertiti. Faraon, který se vzhlédl v uctívání boha Slunce, jemuž říkal Aton, jednoho dne k sobě povolal na slyšení hodnostáře jménem Ahmose. Požádal jej, aby se vydal na výpravu a přivezl z dalekých zemí vzácné zboží. Avšak Ahmosova loď se po strastiplné cestě potopila a všichni, kromě Ahmose, zemřeli. Moře ho vyvrhlo na tajuplný ostrov. Tam po čase potkal vládce ostrova – ohromného hada, který uměl mluvit lidskou řečí …

Prozradíš nám, jak se příběh dále vyvíjí?
Ano, ale jen trochu, vše ostatní si již musí přečíst čtenáři v knize. Ohromný had sám sebe nazýval vládcem Pwénetu, země oplývající všemožným bohatstvím.
S Ahmosem se posléze spřátelil, osvětlil mu tajuplný původ ostrova Ka a navíc jej i obdaroval vzácným zbožím pro jeho panovníka, faraona Achnatona.

A konec?

Nakonec tedy, i když to tak původně vůbec nevypadalo, vše jako v pohádce dobře dopadlo…

Kniha je nádherně ilustrovaná – kdo je autorem obrázků?
Veškeré ilustrace jsou dílem mé dlouholeté kamarádky Inky Delevové, která pochopila můj záměr a ducha starověkého Egypta. Ilustracím vdechla život a můžete cítit, jako by byly všechny obrázky živé a vy se chtěli do nich ponořit a žít s nimi jejich život…

To je první pohádka, kterou jsi napsal?
Ano, je to moje pohádková prvotina a moc jsem si na ní dal záležet.

Ale nejedná se o první knihu o Egyptě, že?

Máš pravdu, není. Moje vůbec první knihou byla „Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce“, která vyšla před třemi lety. Achnaton je mojí dlouhodobou láskou a věnoval jsem mu skutečně mnoho času a energie. Myslím, že je to na knize vidět.

Od kdy tě fascinuje starověký Egypt?
Když mi bylo asi tak osm až deset let, dostala se mi do ruky kniha o faraonu Tutanchamonovi a jeho úžasné hrobce se všemi těmi poklady. Byl jsem fascinován úžasnými artefakty z dávné historie země, která mně, dítěti, připadala jako z jiného světa, ale zároveň mi byla velmi blízká. Od této doby, od kontaktu s touto knihou, na kterou jsem nikdy nezapomněl, se datuje můj zájem o vše, co se týkalo starověkého Egypta. Jako by se přede mnou, ale i kdesi uvnitř mě samotného začalo „něco“ pomalu odvíjet a rozkrývat. Poslední silný impulz přišel při mé návštěvě Egyptského muzea v Káhiře koncem devadesátých let v oddělení exponátů z amarnského období, kde na mě hleděla kolosální socha faraona Achnatona, z níž jako by vyzařovalo určité světlo…
A proč zrovna Egypt? Jako výstižnou odpověď bych použil citaci, která je hned v úvodu mé knihy jako motto a je jím zápis Thomase Manna z knihy hostů v hotelu Winter Palace v Luxoru z 6.3.1930: „V pohádkách existují, pro šťastlivce dosažitelné, kouzelné louky na dně hlubokých studní. Takovou studní je lidská minulost a takovou kouzelnou loukou je tato země: tisíciletími přesazen do hlubiny, putuje zde člověk v jiném světle na základě toho, co uplynulo, mezi posvátnými památníky kulturního počátku lidstva.”

Čím byl faraon Achnaton tak výjimečný?
Postavil se zkorumpovanému Amonovu kněžstvu. Šel za svým snem, za svou vizí: postavil nejprve v tehdejším Vésetu (Thébách) v karnackém okrsku postupně čtyři chrámy zasvěcené bohu Atonovi, jehož služebnictvo čítalo téměř sedm tisíc osob. Z toho lze usuzovat, že se nejednalo o skromné svatostánky na počest boha Atona, ale o obrovské chrámy nového kultu uváděného do věčného Karnaku. Odhaduje se, že největší z nich měřil na délku víc jak šestnáct set metrů a byl pravděpodobně nejrozlehlejší církevní stavbou v dějinách lidstva. Později založil k poctě svého boha Atona, slunečního kotouče, nové sídelní město ve středním Egyptě, které nazval Achetaton – Město zářícího Atonova obzoru. Miloval svou velkou královskou manželku Nefertiti natolik, že ji v desátém roce své vlády povýšil na faraona spoluvládce. Svou matku, která obstarávala kontakt se zahraničím a byla něco jako ministr zahraničí, povýšil do božského stavu. A hlavně: byl velký vizionář, prorok nového náboženství Atonova kultu, a toto učení předával všem svým poddaným. Byl i velkým filozofem, autorem velkého básnického díla nazvaného Hymnus na boha Atona, který se dostal i do bible – žalm 104 je vlastně okopírovanou částí tohoto Achnatonova hymnu. Lze tedy říci, že bible zajistila Achnatonovi nesmrtelnost. Rovněž je zakladatelem nového výtvarného stylu, dnes nazývaného jako amarnský (podle dnešního arabského názvu Achetatonu – Tell el Amarna). Avšak co je pravděpodobně nejdůležitější: Achnaton přišel s náboženstvím světla a lásky a hlásal stejné myšlenky jako o několik století později Ježíš. Vyznával humánní politiku, spíše než o válečné výboje usiloval o mírové smlouvy a nejvyšším bohem stanovil sluneční kotouč, který nazval Atonem, čímž položil, dle mnohých historiků, základ monoteismu. I to vedlo už Sigmunda Freuda k domněnce, že Achnaton se musel znát s Mojžíšem, který mohl být veleknězem v jednom z chrámů zasvěcených Atonovi – Slunci v Achnatonově městě Achetatonu.

Ve své knize „Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce“ se zabýváš i jiným pohledem na Achnatona a Mojžíše?
Dodnes se nenašla mumie faraona Achnatona. Už léta se spekuluje o jedné z mumií z hrobky KV 55, ale vše jsou jen domněnky… Achnaton mohl odejít z Egypta „hvězdnou bránou“ jako Mojžíš. Jako osmdesátiletý se pak mohl z pouště vrátit zpět a dostat se do konfliktu s tehdejším faraonem (Sethi I. nebo Ramesse II.). Achnaton je v té době nazýván cheru, zmizelý. Zajímavé na tom všem je, že právě od této doby začíná systematické vymazávání Achnatonova jména a jeho doktríny náboženství jakož i rozebírání Achnatonova města Achetatonu.

Achnaton byl i prorokem nové víry v boha Atona. Říká se, že duší této jeho náboženské „revoluce“ mohla být jeho manželka Nefertiti. Kdo vlastně byla Nefertiti?
Většina lidí zná ten jemný ženský obličej, vyjadřující něhu a klid, který zajistil této významné egyptské královně nesmrtelnost. Avšak to, co považujeme za vrcholné dílo, byl jen nedokončený model sochaře Thutmose s jediným vsazeným okem, dnes uložený v Egyptském muzeu v Berlíně. Další Nefertitinu bustu můžeme obdivovat  v Káhirském muzeu. Královna se tváří zamyšleně, její výraz plný téměř nadpozemské krásy vyjadřuje i nespornou duchovní vyzrálost… Nefertiti se již v útlém věku provdala za krále Achnatona. Její původ zůstává dosud nejasný, ačkoliv se již nepředpokládá, že by byla cizinkou, k čemuž sváděl význam jejího jména, které se čte Neferet-iti: Kráska, která přichází nebo Přicházející kráska. Avšak slovo nefer znamená také krásný, nádherný, dobrý, takže můžeme její jméno přeložit také jako Krásná Titi. Ve starověkém Egyptě býval tento pojem častěji spojován s duchovní kvalitou, která byla Egypťany ceněna více než krása fyzická. Nefertiti se sňatkem s mladým králem stává jeho jedinou a milovanou ženou - velkou královskou manželkou. Nebyla však pasivní partnerkou svého manžela - ona sama se stala duší Achnatonovy vlády. Od počátku s králem sdílela jeho náboženskou politiku a nadšeně se chopila doktríny víry v boha Atona, považovaného za jediné či hlavní božstvo.

Jaké hodnoty vyznávali lidé ve starověkém Egyptě?
Duchovní svět starých Egypťanů není pro nás, příslušníky západní kultury 21. století, snadno přístupný. Magické a symbolické představy se odvíjely paralelně a mnohdy se navzájem neoddělitelně prolínaly. Ve svých úvahách nesmíme zapomínat, že obyvatelům starověké země na Nilu byla naše rozumová logika cizí. Nežili ve světě pojmů, nýbrž ve světě obrazů. Můžeme tedy považovat za mírně pošetilé, že egyptští umělci zobrazovali nebe v podobě krávy, že nějaký brouk byl uctíván jako bůh Slunce nebo že z tohoto Slunce vedly paprsky zakončené lidskýma rukama, jak tomu bylo v období egyptské 18. dynastie za panování faraona Achnatona.
Avšak musíme vrátit k magii: ta se ve starém Egyptě těšila veliké prestiži a ti, kdo ji praktikovali, byli velice váženými osobami. Mágové byli nedílnou součástí společnosti, často zastávali důležité posty, a tedy měli vliv ve všech oblastech života: v náboženství, řízení státu, diplomacii, architektuře, lékařství, zemědělství, vojsku… Zkrátka řečeno, aby člověk získal nějaký vysoký státní úřad, musel být mágem. Účelem všech státních aktivit bylo totiž zajistit, aby byla celá egyptská společnost sladěná s maat, (= pravda, spravedlnost, řád). Ve starém Egyptě nebyla duchovní oblast nikdy oddělena od hmotné. Král nebyl jen hlavou státu, ale také knězem, resp. nejvyšším veleknězem v zemi. A chrám nikdy nebyl oddělen od paláce. Nemůžeme tedy hovořit o náboženství na jedné a o státu na druhé straně. Faraoni byli na poli „náboženství“ a jeho symboliky skutečnými vědci. Docházeli do posvátných knihoven a zkoumali letopisy svých předků, aby vládli v souladu se zásadami moudrosti, jimiž se měli řídit ve svém chování. Jako nejvyšší představitel vlády plnil král zároveň kněžskou roli, neboť úkolem jeho vysokých úředníků bylo zajišťovat, aby se mu dostávalo maat, kosmické harmonie. Kéž by tomu bylo i dnes…

Ve své knize se nezabýváš pouze Achnatonem, Nefertiti a jejich dobou , ale zejména principy duchovní cesty ve starověkém Egyptě...
Duchovní cesta byla ve starém Egyptě určena jen pro královskou rodinu a úzkou duchovní elitu. Přístupnější začala být až v období Nové říše, ale i tehdy se otevřela jen pro malou skupinu tehdejšího obyvatelstva. Duchovní psychologie prostupuje celou staroegyptskou náboženskou, resp. magickou literaturou, která popisuje stavy vědomí, jichž nebylo v bdělém stavu běžně dosahováno. Tyto stavy bylo totiž možné zažít pouze na té cestě duchovního vývoje, která směrovala k sebeintegraci a osvícení. Staroegyptská duchovní psychologie je vlastně psychologií vnitřního vývoje, která je zaměřena na vědomé kultivování „nenormálního“ stavu vědomí. Během této cesty vývoje se posilují jedincovy vztahy s bohy Horem, Re a Usirem  v souladu s tím, jak postupuje k vyšším stavům vědomí. Na uvedené cestě duchovního sebeuskutečnění tak jedinec prochází různými sférami vlivu jednotlivých bohů. Stavy vědomí, které byly označovány názvy ka, ba a ach, byly zažívány jedincem v rámci jeho duchovního vývoje.

Byly znalosti Knihy mrtvých určitou součástí této duchovní cesty?
Kniha mrtvých je název, kterým byla moderními badateli souborně označena sbírka magických textů, pohřebních zaříkávadel a náboženských chvalozpěvů. Egypťané sami pojmenovali tyto texty jako „Kapitoly o vycházení z hmotného světa do Bezbřehé záře“ a vypracovali systém praktik a návodů určených k tomu, aby pomohly duši zemřelého v jeho tajemné cestě a složitých změnách, které ji čekaly v záhrobí (astrálních sférách). V ezoterických termínech tak umožňuje cesta zemřelého do záhrobí překonat bariéru mezi životem a smrtí. Pro dnešního čtenáře má jednoduché sdělení: duše je nesmrtelná a celé toto učení nám jen dopomáhá k pochopení „odložení starého kabátu“ -  tedy našeho těla, nelpění na něm, k pochopení odchodu do vyšších duchovních sfér, abychom se brzy mohli opět zrodit.

Co by podle tebe mělo být ze starověkého Egypta přeneseno do současnosti?

Maat – tedy pravda, spravedlnost a řád, jakož i víra v dobro a morální kvality. O to se snažili nejen Achnaton a Nefertiti, ale všichni egyptští faraoni. Pochopitelně bych rád vrátil Achnatonovo „amarnské období“, tedy závan věku osvícení, jak jej zažívali dávní faraoni i starověcí Egypťané v předdynastickém období, v době, kdy byl čas nazýván „tep zepi“ (zlatý věk, čas „poprvé“). Kéž by každý dnešní politik a vládnoucí činitel nejen u nás, ale kdekoliv ve světě měl ponětí o „maat“ a byl nejdříve knězem zasvěcencem, kterému by vše posvátné bylo prioritou, zejména pak blaho všeho lidu, jak to bývávalo ve starověkém Egyptě....

Nedávno ses vrátil z velké meditační cesty po Egyptě – podělíš se se čtenáři o nějaký svůj zajímavý zážitek? Zažili jste na cestě něco výjimečného?

Vždy je co objevovat, i když jsem byl v Egyptě už tolikrát... Ale tentokrát jsem cestoval se skupinou lidí, kterou jsem vedl nejen jako průvodce, ale i jako duchovní učitel a spisovatel – autor knihy ´Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce´.
Cestujeme po místech, kam se lidé s cestovkami nedostanou a mohou zažít Egypt z úplně jiného úhlu. Jezdíme po energeticky velmi silných místech, kde meditujeme a aktivujeme pradávnou energii.
Měl jsem se take sejít v Achetatonu – dnešní Tell el Amarně - s významným britským egyptologem Barry Kempem, který mi již v minulosti poskytl cenné rady, ale i makety dávného Achetatonu pro moji knihu. Ten však musel narychlo odjet do Káhiry a tak jsem se sešel s jeho zástupkyní Annou Stevens, což bylo velmi mile setkání. Říkala, že zná moji knihu ´Achnaton a Nefertiti, faraoni Slunce´z Facebooku a že už se těší, až bude přeložena do angličtiny. To mě pochopitelně potěšilo! Po letech jsem se opět setkal s mým přítelem Násirem, což je šéf Turistické centrally v Tell el-Amarně. Setkání bylo více než dojemné. Asi nejhumornější situací byl náš průvodce Said. Cítil naši silnou skupinovou energii a bál se jí. A nejen to! Bál se každého přiblížení k Achetatonu! On byl totiž v době Achnatona na straně Amonových kněží, což byla protistrana a největší nepřátelé. A jak jsme se k Achnatonovu městu přibližovali, energeticky odpadával. Dokonce mě den před návštěvou Achetatonu sdělil, že se bude muset nechat vyměnit, neboť neví, co se s ním děje a že je úplně bez energie (smích)! Nedivím se mu. V hledu do minulého života jsem ho viděl jako jednoho z Amonových kněží, kteří se účastnili nezdařeného atentátu na Achnatona v 8. roce jeho vlády právě v Achetatonu. Tehdy tam byl Said coby Amonův kněz zabit... Takže před naší návštěvou tohoto zářícího města jsem musel nechat Saida na hotelu, aby se “dal dohromady” a my vyrazili na obhlídku ruin Achnatonova města sami. Tím, že s name Said nemusel jet, byl večer čilý jako rybička.

A co na této cestě zažili účastníci?

Martina: “Od dětství jsem v sobě nosila otisk pro mě neznámého místa. Věděla jsem, že až na území tohoto místa vstoupím, procítím uvnitř sebe velikou zář a má duše pocítí klid a mír a já si uvědomím, tady jsem doma... Uběhla spousta let a já se díky řízení osudu dostala na území Egypta. Má první cesta byla pro mě velmi náročná, ale až zpětně jsem si uvědomila, že mi přinesla hluboké čistění od všech strachů, vin, činů, ať už z minulého či současného života. Ale díky tomu se změnil můj život, protože jsem se změnila já. Našla jsem sama sebe. Druhá cesta byla již o shledání, po němž má duše toužila. Naplnilo setkání s místem, kde jsem prožila vzácnou a posvátnou chvíli spojení duše s energií místa. Vnímala jsem, jak se ve mně rozlévá osluňující zář a má duše prociťuje klid a mír, skrytý za pocitem ´Jsem doma´. Navštívit Egypt znamená pro mě beze strachu otevřít své ryzí srdce a nechat se vést intuicí, láskou a pokorou. Láskou nejen k sobě, ale k Veškerenstvu, jež nás na každém kroku obklopuje. Dívat se na všechna vyobrazení, chrámy a pyramidy očima lásky s vděčností, že ještě dnes můžeme tuto krásu vidět a vnímat. Je to krása a posvátnost, jež se dotýká našeho nejobnaženějšího nitra a pokud se jí otevřeme, už na věky její zář zůstane v nás. Děkuji všem bohům a bytostem, jež provázeli moji cestu. Děkuji Milošovi, že mě přivedl na tato místa. Děkuji za to, že mi bylo dáno vidět vše skrze lásku a srdce.”

Milada:
“Po mém návratu z Velké mediační cesty po čakrách Egypta a po stopách faraonů Slunce s Milošem Matulou jsem se neustále tak trochu vznášela nad realitou všedního dne a zvládala vše s úsměvem a v poklidu. Na zem jsem se snesla ve chvíli, kdy mě Miloš požádal, abych napsala „pár vjemů“ z této cesty.
V mé mysli následovala přehlídka míst, která jsme navštívili, a situací, které jsme prožili. Každého oslovily jiné chrámy, či události. Pro mě zůstaly “favority“ Dendera, Abydos, Sakkára a Abú Guráb, i když ostatní námi navštívená místa mají také co vyprávět. A ne málo! Dendera, zasvěcená bohyni Hathor, s nádhernými barevnými výjevy mytologie na stropě chrámu, nebo pověstný zodiak, který vyžadoval, aby si fotograf lehl na podlahu, chtěl-li jej vyfotit celý. Prohlídka sousedící posvátné nádrže, v dnešní době sice prázdné, ale v jednom místě s přístupem do podzemí ke zdroji vody. Na dně prázdné nádrže jsme se mohli zdržet na chvilku rozjímání. Pro mě byl tento okamžik velmi silný, neboť se otevíraly oblasti, o kterých jsem neměla ani tušení.
Abydos  ve svém chrámu uchovává mj. i seznamy vládců Egypta, který se dříve jmenoval Kemet. Část z nich současná egyptologie přejala, ale k té starší předdynastické části se staví odmítavě. Není se co divit. Informace vytesané do kamene nelze zařadit do stávající datace. Přesto je naprosto fascinující dotýkat se těchto artefaktů stejně jako vlastníma očima vidět na kamenných překladech vytesané stroje a dopravní prostředky současnosti i blízké budoucnosti. Z chrámu se vychází do jednoho z nejposvátnějších míst Egypta – do Osireionu. Jedná se o megalitickou kamennou stavbu tak podobnou údolnímu chrámu Sfingy, jenže s tím rozdílem, že „vyrůstá“ z vody, která má symbolickou zelenou barvu. Na jednom z kamenných sloupů jsou patrné dvě vyobrazení ´Květu života´. Potíž je v tom, že se k nim nedostanete, takže musí pomoci dobrý zoom. Jedno ale mají tyto tři skvosty (seznamy vládců, basreliéfy strojů a květy života) společné: žádný místní průvodce vás na ně neupozorní. Kdo je však včas informován, prožije úžasné chvíle osobního kontaktu s minulostí, která se nám opět začíná přibližovat.
Sakkára se svou Džoserovou stupňovitou pyramidou je právem cílem téměř všech turistů, které zajímá historie. Dalo by se o ní psát velmi dlouho, ale to není smyslem těchto řádků. Naprosto jsou však opomíjeny ruiny okolních staveb, které jsou zcela viditelně stavěny jinou technologií. Jejich čisté linie s náznaky původního smyslu těchto staveb činí tuto oblast ještě magičtější. Také meditace v těchto prostorách mimo zájem turistů stály za to. Velmi neobvyklý prožitek jsem vnímala v jedné z malých místnůstek, kdy jsem mohla zvukem (zpěvem) vzdát hold Univerzální Moudrosti. Škoda jen, že tyto stavby posloužily jako zdroj kamene pro pozdější stavby obydlí v blízkém okolí. V Sakkáře se nenachází pouze výše zmiňovaný komplex, ale mezi jinými také Serapeum. Jedná se o rozsáhlé podzemní proctor,y vytesané ve skále. Přes 300 metrů dlouhá ústřední chodba, ze které odbočují na obě strany prostory právě tak velké, aby do každé z nich mohl být umístěn gigantický sarkofág. V této obrovské podzemní galerii jsou hrobky asi 30 posvátných býků a stély, na kterých je uvedeno, kdy zvířata žila. Tyto prostory jsme opouštěli v naprosté tichosti.
Dalším z magických míst byl pro mě Abú Guráb. Kdysi zde stával sluneční chrám s největším obeliskem v Egyptě. V současnosti zůstaly pod egyptským sluncem v sousedství vedlejší pyramidy pouze jeho základy. Když píši „pouze“, mám na mysli kamenný útvar, jehož mohutné hroty směřují do čtyř světových stran. Jsou precizně vyřezány z alabastru stejně jako středový kruh (snad poklop) o průměru cca 2 metry. Z tohoto místa jsou krásně vidět pyramidy v Gíze. Za pozornost stojí také devět kusů obrovských ozubených „nádob“ stojících skromně opodál. Jsou rovněž vyřezány z alabastru. Na boku každé z těchto „mís“ je vyřezán jeden kruhový otvor. Setkala jsem se s názorem, že se jedná o obřadní mísy a kruhovým otvorem měla vytékat krev obětí. Nemohu se s tímto názorem ztotožnit! Jednak kruhový otvor ve stěně „nádoby“ je asi 50 cm nade dnem, a jednak (a o tom jsem přesvědčena), civilizace, která disponovala takovými vyspělými technologiemi, které ještě v dnešní době  nedokážeme zrealizovat, neměla potřebu primitivních krvavých obětí. I zde jsme měli možnost společné i individuální meditace. Rozjímání ve větru plném pouštního písku je nezapomenutelné!
O všech místech, která jsme navštívili, by se dalo psát velmi dlouho, ale snažila jsem se respektovat úvodní prosbu Miloška o napsání pár vjemů, nikoliv popisu všech míst, která jsme navštívili. V každém případě mu však náleží veliké poděkování za celou nelehkou organizaci naší expedice do míst, která se v nabídkách cestovních kanceláří nenacházejí, za simultánní překládání a za nemalý podíl na zářivé atmosféře našeho společného cestování se skvělými lidmi.”

Michaela: “Meditační cesta po čakrách Egypta pro mne byla příležitostí užít si v příjemné společnosti podobně naladěných lidí cestu nejen za historií Egypta, ale především za poznáním sebe sama. Vychutnávali jsme krásu dávných chrámů i pyramid, procítili a zavnímali nádhernou energii těchto míst, úžasným zážitkem byly meditace ve Velké pyramidě nebo v Sakkaře a v Dahšúru. Oproti běžným cestám cestovních kanceláří jsme navštívili i méně obvyklá místa - pro mne osobně jsou právě tyto místa spojená s nejsilnějšími zážitky - ať už v chrámu Kalábša v první části cesty, nebo v Abydosu či Achetatonu v té druhé. Nezapomenutelná byla i setkání s místními lidmi, procházky a projížďky Luxorem i Asuánem a další ...”
 
Jaké máš další plány?
I když je Egypt mojí láskou a hlavním zorným úhlem, plánuji cesty i po jiných končinách naší nádherné planety Země. Koncem června se uskuteční prázdninový pobyt se seminářem v tyrolských Alpách. Na září plánuji velkou poznávací a meditační cestu do Peru a Bolívie a v listopadu je to cesta do mayské Střední Ameriky v návaznosti na moji knihu 2013: Hvězdná brána k Novému věku, která se zabýva Mayi a jejich kalendářem, časovým zrychlením, starověkými civilizacemi a transformací vědomí v letech 1997-2026. Ale uspokojuji it y, kteří nemohou cestovat do zahraničí na mých workshopech a seminářích zde v ČR in a Slovensku. V červenci otevírám nový cyklus seminářů z mé ezoterické školy – základní stupeň “1” v Brně (13.-14.7.).


Více o autorovi najdete zde: www.milosmatula.cz